Z kuchyně do managementu: Jak i ze zdánlivě nízké pozice kariérně vyrůst?

Zatímco starší generace zaměstnanců jsou schopné vydržet v jedné práci klidně celý profesní život, těm mladším nevadí i třeba pouze po pár letech zkusit něco nového. Možná se není čemu divit, mileniálové a generace Z touží neustále objevovat nové věci a pomáhá jim také situace na trhu. V Česku je totiž jedna z nejnižších nezaměstnaností v Evropě, což běžně komplikovaný proces změny zaměstnání poměrně ulehčuje.

Obě varianty mají svá pro i proti. Zatímco při tzv. job-hoppingu si lze například vyzkoušet více různých rolí či poznávat nové lidi, může s sebou častější převlékání kabátů nést i určitou nejistotu. Přece jen, pokud v nějaké firmě zaměstnanec působí poměrně krátkou dobu, může být tzv. „první na ráně“ při omezování stavu v době krize, což je částečně vidět na současné situaci v IT trhu, kde probíhá velká vlna propouštění.

Na druhou stranu, pokud člověk spojí svou kariéru s konkrétní firmou a stoupá kariérním žebříčkem vzhůru, může se stát ve struktuře více nepostradatelným. Samozřejmě jde o případy, kdy konkrétní společnost daný vývoj pozicemi nahoru umožňuje, ne ve všech firmách je to z hlediska velikosti možné. Nové zaměstnání sice může přinést odlišné příležitosti, ale jak praví staré pořekadlo: „ne všude je tráva zelenější“. Záleží už pak na každém, zda chce v kariéře větší dobrodružství, nebo zvolí stabilitu.

Začít lze už na střední

Problémem mladší generace může být také určitá nerozhodnost, protože dnešní svět nabízí takřka neomezeně možností. Ne každý má štěstí objevit to, co ho skutečně baví, a tomu se naplno věnovat. Šťastné příklady lze ale najít i na možná překvapivém místě, v restauraci McDonald’s.

„Začal jsem asi jako většina. Chtěl jsem si přivydělat peníze a šel na letní brigádu díky doporučení kamaráda. Zůstal jsem nakonec i při škole,“ popisuje Luděk (33), který v sedmnácti letech nastoupil na dnes již zaniklou libereckou pobočku globálního řetězce. Kromě toho, že ho práce bavila, vyhovovala mu také flexibilita při volbě směn, což šlo krásně skloubit i se studiem.

Ačkoli mají lidé zvenku McDonald’s spojený spíše s krátkodobými úvazky při škole a mnoho brigádníků po nabrání cenných zkušeností míří budovat kariéru jinam, Luděk na to šel opačně. „Skončila mi střední a přemýšlel jsem, co dál. Souběžně mi byla nabídnuta možnost jít do restaurace na full-time na shift manažera,“ vypráví.

Nabídku se rozhodl přijmout s tím, že nemá co ztratit a povýšení vezme, protože byl doposud v prostředí restaurací rychlého občerstvení spokojený. Očekával, že stejný pocit potrvá dále. „Navíc mě zaujalo, že součástí nabídky byla jasná vize dalšího kariérního postupu.“ Systém profesního růstu v McDonald’s je totiž jasně daný, pokud zaměstnanec či zaměstnankyně splňuje podmínky, dostává krůček po krůčku více zodpovědnosti.

„Když srovnám sebe před osmi lety a nyní, vidím dva úplně jiné lidi“

Luděk patří právě mezi ty, kteří spojili svůj život s jednou firmou. Ze shift manažera byl postupně povýšen na asistenta vedoucího restaurace, kterým se pak stal i on sám. Nyní, po 16 letech v restaurační značce, funguje v roli supervizora a do jeho kompetence spadá celkově pět podniků v Libereckém a Středočeském kraji. „Starám se o chod restaurací, hasím problémy, řeším finanční stránku věci a dovednostně rozvíjím vedoucí,“ popisuje svou rozmanitou agendu, která na úplném začátku cesty začínala tradičně v kuchyni.

Během několika povýšení nikdy nebyl vhozen do vody. Veškerý růst provázela řada školení, workshopů a kurzů, které McDonald’s zprostředkovává pro své zaměstnance – příkladem jsou třeba kurzy jako Pokrok ve vedení týmu, Krizová situace, Koučování nebo Tvorba cílů a business plánu. Luďkovi se díky těmto možnostem nejvíce zamlouvala zlepšená rétorika a schopnost jednat s ostatními, což pozitivně sleduje i na vývoji své osobnosti. „Když srovnám sebe před osmi lety a nyní, tak vidím dva jiné lidi. Kdysi bych ani nedokázal mluvit před publikem, nyní vedu meetingy, školení a prezentuji skupinám lidí.“

Luďkova práce se postupně měnila, od řešení denní agendy v rámci provozu má nyní spíše manažerskou roli, která obnáší i hodně dlouhodobého plánování, což bez patřičných školení může jít těžko. Na soft i hard skills podporu je systém podniku připravený perfektně.

Hodnoty, které mi sedí

Luděk pracuje v McDonald’s již přes 16 let a z první ruky tak zažívá všechny změny, které se v restauracích dějí, což je jedna z věcí, která ho na práci nejvíce baví. Podílí se na zavádění nových procesů, zlepšení i modernizaci. Ta zásadní přišla při kompletní změně systému přijímání objednávek. „Jsem rád, že jsem takový převrat viděl z první ruky. Byl to kompletně nový projekt a má starost byla, aby vše proběhlo hladce,“ vzpomíná na tehdy nové dotykové digitální tabule, které jsou dnes běžnou součástí podniků.

Co ho také tak dlouho drží v populárním řetězci? Kolektiv. Luděk si v práci našel několik přátel, se kterými má nyní blízký vztah, a to i přesto, že někteří v McDonald’s již nepůsobí. „Je to práce s lidmi, pokud si sedne parta, funguje vše mnohem lépe,“ vysvětluje důležitost dobrých vztahů. Jako další pozitivní argument zmiňuje, že prostředí restaurací je jako živý organismus. Určitě mu také vyhovuje, že nemusí každý den sedět osm hodin v kanceláři u počítače, ale jeho práce umí být i poměrně aktivní a obnáší hodně komunikace s ostatními.

Budoucnost? Třeba generální manažer

Ač se může zdát, že Luděk prošel už hodně vysoko, stále má kam růst. Jako příklad lze uvést Radka Janalíka, který v roli franšízanta vlastní všechny restaurace, kde Luděk dělá supervizora. Současný majitel podniků v roce 1995 začal shodou náhod ve stejné a dnes již zaniklé liberecké pobočce jako brigádník, ale svou pílí se vypracoval až do vysokého managementu. Po osmi letech od první směny povýšil na generálního ředitele McDonald’s v Maďarsku a Řecku, později stejnou roli plnil i pro český a slovenský trh.

Z vedení celé firmy se v roce 2012 přesunul do role franšízanta a dnes mu patří pobočky v Liberci a Mladé Boleslavi, kde právě došlo k seznámení s Luďkem. „I v tomhle jsme prošli mnoha změnami, začátek byl u jiného franšízanta, chvíli restaurace patřily přímo McDonald’s a nyní je to pan Janalík,“ vysvětluje detaily.

Příběh svého šéfa Luděk uvádí jako ukázkový, dokazuje na něm, že v rámci společnosti jde vyrůst až na ty nejvyšší mety. Pokud se člověk snaží, zlepšuje a prokazuje určité schopnosti, najde se pro něj všude v McDonald’s zajímavé místo. „Motivuje mě to, je vidět, že se dá dokázat všechno,“ doplňuje Luděk.

Jak je vidět na konkrétních příkladech, i ze zdánlivě nízké pozice jde vyrůst vysoko. Pokud je člověk pracovitý, ochotný učit se novým věcem a společnost má dobře nastavený kariérní posun, je skutečně možné s ní spojit svůj profesní život. Je už pak na každém, zda zvolí cestu krůček po krůčku, kde nabírá nové a nové zodpovědnosti, nebo po pár letech půjde hledat štěstí jinam.