NAUTIS

Národní ústav pro autismus, zkráceně NAUTIS, je neziskovou organizací poskytující od roku 2003 širokou nabídku služeb osobám s poruchami autistického spektra z celé ČR. V Praze mají několik poboček, kde poskytují psychologické, psychiatrické a sociální služby. Nabízejí odborné poradenství jednotlivcům, rodinám i zařízením, které mají v péči klienty s poruchou autistického spektra. Provozují celoroční pobytové zařízení pro osoby s autismem a chováním náročným na péči a v rámci včasné intervence se starají o rodiny s předškolními dětmi. Jejich úkolem není jen práce s klienty a starost o jejich potřeby. Komunikují také s veřejností, pořádají různé vzdělávací programy a osvětové kampaně, spolupracují na mezinárodních projektech, snaží se propojit autismus s okolním světem. Kolem autismu a dalších poruch existuje řada mýtů, které je potřeba vyvrátit. A to se jim postupně daří.

Jejich síla je v komplexnosti. Mají klienty s různými typy poruch a různých věkových kategorií. Je skvělé, že kromě diagnostiky problému můžou klientům zajistit náležitou péči. Řešit jejich pocity a potřeby spojené s každodenním životem, ať už jde o přijetí sebe sama, navazování vztahů či uplatnění se v práci nebo ve škole. Velmi podstatná je také práce s osobami, které jsou klientům blízké, tedy hlavně s rodinami, dále se zaměstnavateli, kolegy nebo učiteli.

Pokud pracujete s lidmi s poruchou autistického spektra, musí jít to, co děláte, ruku v ruce s tím, co říkáte. Není možné na někoho křičet, aby se zklidnil a sám klidný nebýt. Někteří klienti navíc nechápou metafory, ani ironii nebo podobné řečové obraty. Proto je potřeba se vyjadřovat jasně a konkrétně a občas používat selský rozum.

Vyšetření dítěte trvá zhruba dva dny, poté konzultují s rodiči, jakým způsobem se dítě vyvíjí a jak by s ním měli pracovat. Všem klientům, hlavně těm dospělým, pomáhají řešit jejich identitu. Je důležité, aby si uvědomili, že mají svou hodnotu. Aby pracovali se svým potenciálem, zaměřili se na to, v čem jsou nadaní.

Jako tým jsou skvěle propojení. Nebojí se jeden druhému s čímkoli svěřit, vzájemně se podrží, když je toho moc. Nejvíc jim pomáhají společné supervize, kde se radí o různých případech klientů, a především ventilují svoje pocity a vjemy. Je to skvělá forma psychohygieny, člověku se uleví, když se může vypovídat.