„Mám pocit, že nic neumím.“: Hledání práce po delší pauze

29 jul 2024

6 min

„Mám pocit, že nic neumím.“: Hledání práce po delší pauze
autor
Coline de Silans

Journaliste indépendante

Být bez práce je těžké, to je jasná věc, ale neznamená to, že až si ji zase najdete, bude to snazší. Jak má člověk zvládnout návrat do zaměstnání, když byl několik měsíců nebo dokonce roků doma? Jak si udržet zdravé sebevědomí, neztrácet hlavu při hledání práce a nepodkopávat si vlastní nohy už během pohovoru? S tím vším vám může poradit koučka a psycholožka Noémie Le Mennová.

Když před dvěma lety její tehdejší firma ukončila činnost, nedělala si z toho PR pracovnice Klára (32) těžkou hlavu: „Dostala jsem výpověď z organizačních důvodů. Nejdřív jsem byla vlastně ráda, že si můžu dát pauzu, a nezačala jsem si hned aktivně hledat něco jiného, protože jsem dostala pěkné odstupné. Ale za čtyři nebo pět měsíců jsem začala mít pocit, že se chci zase vrátit do pracovního provozu a začít používat mozek. Začala jsem hledat, nejdřív v klidu. Strávila jsem šest let studiem komunikace na docela prestižní škole, takže jsem si byla jistá, že něco rychle najdu.“

Následovalo několik měsíců, kdy se neobjevovaly žádné nabídky práce a na zaslané životopisy nikdo nereagoval, a tak její sebevědomí prudce klesalo. Začala pochybovat o tom, že si vůbec nějakou práci zvládne najít. „Začala jsem mít pocit, že nic neumím, že jsem úplně vypadla ze světa práce a že mě nikdo nikdy nebude chtít zaměstnat. Měla jsem výčitky, že zůstávám doma, zatímco všichni ostatní jdou do práce. Když už jsem se konečně dostala na nějaký pohovor, měla jsem pocit, že jim nemám co nabídnout, a přišlo mi, že s každým dnem bez práce víc a víc zapomínám všechno, co jsem kdy uměla… Svoje nároky jsem snížila na minimum a hlásila jsem se na inzeráty, u kterých jsem předem věděla, že se mi ta práce nebude líbit.“

Nakonec se Kláře přece jen podařilo znovu získat půdu pod nohama, a to když přijala nabídku práce na dobu určitou, která byla hluboko pod úrovní jejích schopností.

Psycholožka a koučka Noémie Le Mennová dobře ví, jaké to je ztratit sebevědomí po dlouhém či krátkém období bez práce: „Jedná se o klasickou trému před návratem do zaměstnání. Musíte svůj strach dostat pod kontrolu a nehledat v tom nic většího, než co to ve skutečnosti je. Tréma je signál pro tělo, že má mobilizovat energii, zvýšit soustředění a připravit se na překonání nějaké překážky. Takže mít trému je vlastně pozitivní věc. Je třeba se smířit s tím, že když nastoupíte do nové práce, asi nebudete hned od prvního dne všechno zvládat s takovým přehledem, jako kdybyste tam už dva roky pracovali. Uvědomte si, že žádný učený z nebe nespadl.“

Bohužel jsou však obavy z návratu do práce po delším období doma tak velké, že začnou lidé mířit pod svou úroveň a škodí tak vlastní kariéře, jako to udělala právě Klára. „Uzavřela jsem smlouvu na dobu určitou v jednom start-upu. Byla to práce, která mě sice moc nebavila, ale alespoň se mi díky ní vrátilo nějaké sebevědomí,“ vzpomíná tato mladá žena. „Věděla jsem, že mě málo platí a že je to práce pod moji úroveň, ale měla jsem díky ní ze sebe lepší pocit. Aspoň jsem se díky tomu mohla znova pomalu dostat do pracovního tempa, aniž bych se cítila nějak pod tlakem. Nevýhodou ale zase bylo, že jsem se tam začala dost brzy pěkně nudit…“

Noémie Le Mennová tvrdí, že nejlépe se s úzkostí z návratu do práce vyrovnáte tak, že si všechny emoce přiznáte a nebudete na sebe příliš přísní: „Emoce se zvládají lépe, když je konfrontujete přímo. Zeptejte se: ‚Čeho se vlastně bojím? Že to nezvládnu? Dobře, takže mám předstartovní trému a vím, o co jde. Budu se muset smířit s tím, že se nějakou dobu budu adaptovat a učit, a nemá cenu si to nějak vyčítat.‘ Musíte se naučit, jak být sami sobě šéfem, partnerem, protože díky tomu budete úspěšnější.“

Nedávejte si laťku příliš vysoko

Někdy si sami uchazeči stanovují příliš vysoké, nedosažitelné cíle. Do téhle pasti se chytila i třicátnice Alice. „Nejdřív jsem kvůli covidu musela skončit s podnikáním a pak jsem byla dvakrát za sebou těhotná. Uplynuly tři roky a já jsem cítila, že se chci vrátit do práce, abych si zachovala finanční i duševní zdraví. Když jsem zjistila, že můj bývalý nadřízený hledá někoho na dobu určitou, skočila jsem po tom. Ale čím víc se blížilo datum nástupu do práce, tím větší jsem měla strach. Měla jsem se totiž vrátit mezi staré kolegy, kteří si pamatovali Alici z dob minulých, extrémně produktivní, bezdětnou, co zůstávala v práci dlouhé hodiny navíc… Ale to už jsem nebyla já. Začala jsem být kvůli tomu všemu hrozně nervózní.“

Nedělejte si to zbytečně těžší, než to je, radí Noémie Le Mennová, a nedávejte si příliš vysoké cíle. Jednoduše věřte procesu přijímacího řízení: „Vzali vás, protože máte požadovanou praxi nebo protože věří, že jste schopni se naučit nové potřebné dovednosti.“ Podívejte se na to takhle a berte pracovní pohovor spíš jako příležitost upřímně si promluvit s náborářem, vysvětlit, co umíte a co si myslíte, že se dokážete naučit. Neberte to jako moment, kdy se musíte za každou cenu vychválit do nebes. „Budete-li mít jasno, co od své kariéry chcete, víte, že máte potřebné dovednosti nebo že jste připraveni je získat, pak není důvod, proč by to nemělo fungovat,“ říká koučka s jistotou v hlase.

Když je řeč o delších intervalech bez práce, nejde nezmínit fakt, že muži a ženy na tom nejsou tak úplně stejně, o čemž svědčí i případ Alice. Dvě těhotenství za sebou ji přiměla zůstat doma déle, než původně plánovala. „Potvrzují to všechny výzkumy,“ říká Noémie Le Mennová, „mateřství má na kariéru žen velký vliv. Teoreticky by mělo být možné rozdělit péči o děti a domácnost a duševní i emoční zátěž s tím spojenou mezi oba rodiče, ale pravdou je, že to tak v dnešní době stále nefunguje.“

Ať už jsou důvod i délka pauzy od práce jakékoli, pamatujte si, že tomu, kdo se rozhodl vás přijmout, záleží na vašem úspěchu, a to je moc důležité. Neberte své nadřízené jako lidi, na které musíte za každou cenu udělat dojem. Spíš se na ně dívejte jako na své spojence, od samého počátku po nich chtějte feedback na svou práci, abyste měli jistotu, že na to jdete správně.

Nesmíte všechno vidět černě

Štvalo vás to ve staré práci tak, že jste odešli, a teď se bojíte, že až si najdete něco nového, budou vás tam štvát ty samé věci? V takovém případě psycholožka radí, abyste zkusili potlačit tendenci vidět na všem jen to nejhorší: „Když má člověk z něčeho trauma, tak potom ten problém vidí úplně všude, i tam, kde třeba vůbec není. Musíte se zbavit automaticky černých myšlenek a zkusit vždycky popřemýšlet nad tím, jestli v tom třeba nebude něco jiného.“ Tohle se běžně stává lidem, co mají zkušenost s více či méně toxickým šéfem: začnou mít tendenci vidět všude toxické nadřízené, při sebemenším náznaku podobného chování. Někdy ale může jít o konstruktivní kritiku, jejímž primárním cílem je vaše zlepšení, ačkoliv se třeba jedná o poněkud nemotornou formulaci.

„Budete-li se za každou cenu snažit najít důkaz, že je to v nové práci stejné jako v té staré, pak riskujete, že si to na sebe přivoláte sami,“ varuje Noémie Le Mennová. „Když budete od začátku přesvědčeni, že je šéf proti vám, může z vás vycítit nepřátelský postoj, a nakonec se mezi vámi pracovní vztahy opravdu zhorší.“ Jestli za sebou máte delší pauzu a chcete někde začít znovu a s čistým štítem, pak bude asi nejlepší zkusit se oprostit od minulosti a říct si, že každá firma je jiná.

A když už jsme u toho, co je vlastně „delší“ pauza od práce? Po jaké době by měl člověk znervóznět, že stále nemůže najít nic nového? „Podle mě se nejedná o žádný konkrétní časový úsek, spíš si musíte všímat určitých ukazatelů,“ vysvětluje koučka. „Všechno navíc samozřejmě závisí na profilu uchazeče a hledané pozici, ale pokud už šest měsíců hledáte a nedostali jste jedinou pozvánku na pohovor, tak bych si asi začala dělat starosti. Totéž platí, pokud vás nikdy po prvním pohovoru nekontaktují. V takové situaci bude asi chyba ve způsobu hledání práce.“

Pokud vás opustí veškerá motivace, neváhejte vyhledat odbornou pomoc, ať už od kariérních poradců či pracovních psychologů. „Tam, kde teď pracuji, mám možnost si domluvit sezení s kariérním poradcem. Už jsem to jednou udělala, protože mě naprosto děsí představa, že až mi doběhne smlouva na dobu určitou, čeká mě hledání práce nanovo,“ popisuje Alice. Noémie Le Mennová dokonce doporučuje vyhledat pomoc i v momentě, kdy práci máte, ale začnete přemýšlet o změně: „Pomůže vám to s plánováním do budoucna a zkrátí se doba hledání nového místa. Lidé, kterým se změnou práce pomáhají odborníci, si zpravidla najdou zaměstnání dvakrát rychleji než ostatní,“ zdůrazňuje psycholožka. Opět platí: nemusíte mít žádné výčitky, že jste se rozhodli vyhledat pomoc někoho druhého. Berte to jako vítanou podporu.

Zkuste posílat životopisy i firmám, které zrovna volná místa neinzerují, budujte síť kontaktů, udržujte si zdravé sebevědomí, akceptujte fakt, že si v nové práci budete asi nějakou dobu zvykat. To jsou ty nejcennější rady, které si zapamatujte, až budete hledat zaměstnání po delší době bez práce. Podaří se vám díky nim klidně znovu najít cestu do pracovního života. Hlavně se na to dívejte z širší perspektivy: v dnešní komplikované době není šest měsíců hledání práce nic neobvyklého a nezaměstnanost není nic, za co byste se museli stydět. Jak zlomyslně říká Noémie Le Mennová: „Kdyby neměl každý někdy v životě období, kdy byl chvíli bez práce, neexistovalo by přece pojištění ztráty zaměstnání!“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.

Las temáticas de este artículo