6 špatných důvodů, proč odejít z práce

„A dost, tady končím!“ bouchnete do stolu, vyskočíte a prásknete za sebou dveřmi kanceláře. Ať už vás k tomu dohnala únava, nuda nebo nespokojenost, všechno jsou to naprosto legitimní důvody opustit práci, která už vás nenaplňuje. V lásce i válce je přece vše dovoleno, nebo ne? Ale přece… Na lásku, stejně jako na práci, musejí být dva. A když se něco zvrtne, málokdy za to může jen jedna strana. Všichni máme samozřejmě tendenci svalovat vinu na druhé. Protože je často snazší svádět vinu z vlastního neštěstí na ostatní než se podívat pravdě do očí… Ale je to také cesta do pekel, protože tak se člověk nikdy nenaučí sebekritice a opakuje ty stejné chyby pořád dokola. Co kdybychom se trochu víc inspirovali láskou než válkou, když dojde na kariérní rozhodnutí?

Vyzpovídali jsme Roseline Laloupeovou, interní HR odbornici Welcome to the Jungle, která pomůže vnést do této oblasti trochu světla.

Podle ní existuje celkem šest špatných důvodů, proč odejít z práce. Představte si, co byste řekli své práci, než jí dáte definitivně kopačky?

„Jako práce jsi dobrá, ale ti lidi, se kterýma se stýkáš!“

Často se před svatbou říká „bereš si přece jeho/ji, ne jeho/její rodinu“, a už vůbec ne jeho/její kamarády. V práci platí totéž. „Nemáte rádi své kolegy? To ale není dostatečný důvod k podání výpovědi,” myslí si Roseline Laloupeová. „V práci přece chcete pracovat, něco se naučit, najít naplnění, vydělat peníze… Nejdete tam primárně proto, abyste si našli nové kamarády.“

Pracujete-li v kolektivu, který je jako vaše druhá rodina, je to samozřejmě ideální stav („a pracovali spolu šťastně až do smrti, a jestli neumřeli, drbou v kuchyňce dodnes…“), ale není to to hlavní. „Úplně stačí, když panují zdvořilé vztahy,” říká odbornice. „Nechodíte si do práce dělat přátele. Lidé mají tendenci hledat u kolegů něco, co jim chybí u přátel nebo rodiny doma: lásku a přátelství. Sigmund Freud tomu říká ‚přenos‘.“ Byla by proto škoda odejít z práce jen kvůli kolegům.

„Riskovali byste, že vám uteče kariérní šance nebo profesní rozvoj kvůli problémům, které jsou ze své podstaty podružné,“ varuje. Chybí-li vám v práci vřelé společenské vztahy, „zkuste zapracovat na svém osobním životě, na vztazích s rodinou a přáteli“, radí Roseline Laloupeová.

Samozřejmě můžete zkusit zlepšit i vztahy na pracovišti, pozvat ostatní po práci na skleničku nebo jít s kolegy na oběd, ale pozor, „ať si jen nepřiděláváte další práci a zbytečné starosti“, doplňuje odbornice. Konečné rozhodnutí je na vás, to vy musíte vědět, zda se za tuhle lásku vyplatí bojovat…

„Už tě znám jako své boty, je to nuda“

Řekli jste „ano, beru“. Jistě, ze začátku jste se malinko báli, možná se vám trochu podlamovala kolena. Ale udělali byste pro ni všechno, klidně byste cokoli obětovali. Ale pak se najednou z vašeho společného života stal stereotyp. Máte pocit, že už to mezi vámi prostě nejiskří. Dokonce přemýšlíte, že půjdete o dům dál… „Ale to není dobrý důvod k odchodu,“ varuje Roseline Laloupeová. „Stereotyp je prostě součástí všech vztahů. Nejde tomu utéct, je nevyhnutelný. Díky stereotypu se můžete realizovat, experimentovat, nabýt sebevědomí, získat víc odpovědnosti, víc riskovat…“ Všeho se vzdát jen proto, že se trochu nudíte? Riskujete, že „ukončíte vztah zbytečně brzy“, vysvětluje Roseline.

Než se definitivně rozhodnete odejít, zeptejte se sami sebe: nedal by se ten plamen mezi vámi znovu zažehnout? Nešlo by najít v sobě ještě kousek lásky ke své práci? „Stereotypní vztah jde přece oživit,“ říká odbornice, „stačí se mu trochu věnovat a trochu do něj zainvestovat.“ Roseline Laloupeová doporučuje jít na to následovně: „Zeptejte se sami sebe a upřímně přiznejte, co vám vadí, co vás nebaví: pracovní doba, vedoucí, přidělované úkoly? Až to budete vědět, sedněte si v práci se svým nadřízeným a popište mu své potřeby a cíle.“*

„Tvoje zlozvyky mě dohánějí k šílenství“

Každý den se opakuje pořád totéž – ta stejná cesta metrem, ta stejná kancelář, ty stejné tváře v práci. A pak jednou nastane moment, kdy máte pocit, že už to nevydržíte ani vteřinu. Potřebujete změnu prostředí, něco nového… Ale to neznamená, že musíte zahodit všechno, co jste vybudovali. „Takový vztah je možné znovu okořenit,“ je přesvědčená Roseline. „Můžete třeba změnit některé své pracovní návyky. Zkuste běžnou schůzi vyměnit za brainstorming nebo požádejte o home office.“

Než si posbíráte svých pět švestek a zaklapnou za vámi dveře, zkuste své pocity popsat nadřízenému. „Možná nebudete sami, kdo touží po nějaké změně na pracovišti. Někdo z kolegů bude třeba chtít to samé,“ připomíná. „Stojí za to zkusit k tomu přistoupit hromadně. Čím víc vás bude, tím větší máte šanci, že se něco změní.“ Popřemýšlejte. Pravděpodobně by šly změnit nějaké postupy, harmonogramy nebo složení týmů, strategie…

„Kdo to má pořád poslouchat…“

„Musíme si promluvit.“ Což ale většinou znamená: „Já budu mluvit a ty budeš poslouchat.“ V každém vztahu musí člověk přetrpět nějaké ty neplodné diskuze a zdlouhavé monology. V práci platí totéž. Ať už jde o rozhovory s kolegy, s nadřízeným, nekonečné schůze a porady… „Občas má ten druhý potřebu se vypovídat a to může být otravné,“ uznává Roseline Laloupeová. „Ale každý vztah má prostě něco. Je potřeba naučit se toleranci a naslouchat druhému.“ Vztah není jednosměrná ulice.

Jak z toho ven? Odbornice doporučuje udělat si malý průzkum a sepsat si seznam plusů a záporů toho druhého. Jak říká Roseline: „Člověk mívá tendenci zaměřovat se jen na negativa. Ale je třeba si uvědomit i ty pozitivní věci.“ Až vedle sebe uvidíte plusy a mínusy hezky sepsané do dvou sloupečků, možná vám to otevře oči.

A pokud ani to nevyjde a pořád nebudete cítit potřebu vídat se každý den, vezměte si příklad z liberálních párů a užijte si trochu nezávazné svobody. „Buďte trochu rebel,“ usmívá se Roseline. „Každý ať se zařídí podle svých povinností. Pokud se nechcete účastnit úplně všech porad, tak na všechny nechoďte. Ale pak se musíte smířit s tím, že budete trochu vybočovat z davu, jako správný rebel. I to je cesta, jak dostat to, co chcete. Nebojte se, nezůstanete sami. Při svádění není na škodu, když budete hrát trochu nedostupné.“

„Jezdíš starou rachotinou a máš zastaralý počítač“

Byla to láska na první pohled. Ten styl, ty hodnoty, ty kanceláře, to služební auto… Ohromilo vás to. „Aniž bychom si to uvědomovali,“ vysvětluje Roseline Laloupeová, „vybíráme si práci také podle ‚zevnějšku‘, podle toho, jak velký udělá dojem.“ Hezké auto, pěkný mobil, nejnovější počítač – na tom všem záleží mnoha lidem. „Přitahují nás znaky společenského postavení,“ vysvětluje odbornice. „Právě těm říká francouzský sociolog Pierre Bourdieu symbolický kapitál (který dále dělí na ekonomický, kulturní a sociální). Jsou to společenské symboly, které lidé kolem nás vnímají jako hodnotné. Díky nim získáváme společenské uznání. Práci potřebujeme, abychom si tyto společensky hodnotné věci mohli koupit, ale současně jsou někde i součástí odměny.“

Dát sbohem práci proto, že vám nenabízí tolik výhod nebo společenské postavení, je pochopitelné, ale podle Roseline Laloupeové to pořád není dostatečný důvod. V první řadě jsou symboly společenského postavení jen něčím navíc, nejsou hlavním důvodem, proč chodit do práce. Kromě toho „je nesmysl odejít jen kvůli tomu, že chcete všechno hned, místo toho, abyste byli trochu trpěliví,“ tvrdí. „Dopřejte tomu trochu času. Čím výš po kariérním žebříčku vystoupáte, tím víc budete mít symbolů společenského postavení. Smiřte se s faktem, že nejdřív musíte ukázat, co umíte. Trpělivost!“

Chcete mít lepší pocit? Pak vám tato bývalá pracovnice HR doporučuje pokračovat, odvádět dobrou práci a aktivně se angažovat v činnosti firmy. „Budujte interní kontakty, komunikujte s ostatními týmy. Čím víc budete vidět, tím víc vám to v budoucím rozvoji pomůže,“ ujišťuje. „Kariéra se nebuduje jen tvrdou prací, ale také uměním komunikovat, navazovat vztahy s těmi správnými lidmi, vyniknout mezi ostatními.“

„Jsem pro tebe vzduch“

„Odvádíš dobrou práci.“ „Jde ti to.“ „Paráda, jsi třída!“ Slova uznání. Jak lépe vyjádřit lásku? V práci, stejně jako v lásce, všichni potřebujeme trochu pozornosti a uznání. Nějaký ten kompliment, dárek nebo odměnu pro tým. „Když si vás ostatní přestanou všímat, je to problém,“ upozorňuje Roseline Laloupeová. „Začnete pomalu ztrácet sebevědomí.“ To ale neznamená, že řešení spočívá ve změně prostředí. „Můžete sice změnit zaměstnání, ale to ještě není záruka toho, že se vám sebevědomí zase zvýší,“ vysvětluje. „Úkolem vedoucích pracovníků je samozřejmě mimo jiné oceňovat své podřízené. Ale nikdo je k tomu nemůže nutit. Co můžete udělat, je požádat o větší feedback.“

Máte pocit, že si vás nadřízený dostatečně nevšímá? Ozvali jste se, ale k ničemu to nebylo? Není třeba hned házet flintu do žita (ani výpověď na stůl). „Můžete se na to dívat jako na příležitost, jak na sobě zapracovat,“ radí Roseline Laloupeová. „Zkuste si sami zajistit to, co hledáte u ostatních: říkejte si nahlas afirmace, pusťte se do osobního mini projektu, zkuste kontaktovat profesionálního kouče…“

Proplouvat mezilidskými vztahy (těmi pracovními i těmi mimopracovními) není vždycky snadné. Klidné vody střídají peřeje, prudké proudy i nehybná, stojatá jezera. Člověk má občas tendenci při sebemenší překážce zahodit pádlo a vyskočit z lodi. Někdy je to nezbytné, když dojde síla, chuť i energie pokračovat v cestě. Pak je třeba na chvíli přirazit ke břehu a zkusit v mapě najít jinou cestu. Ale někdy musí člověk zapracovat sám na sobě. I zdánlivě drobná maličkost dokáže znovu zažehnout ztracenou jiskru vztahu. S tím souhlasí i Roseline Laloupeová. Ta radí znovu se snažit, trochu oprášit umění svádění: „To znamená zapracovat na budování brandu, rozhodit sítě kontaktů. Možná se vám nedostává toho, co chcete, protože to nedáváte najevo, a ostatní to proto nevidí. Je to otázka moci. Čím víc na očích a čím důležitější budete pro ostatní, tím větší máte šanci, že dostanete to, co chcete.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.