Když se Martin do Kooperativy v roce 1994 dostal, jednalo se o první soukromou pojišťovnu. Skvělá parta odvážných a nadšených lidí tenhle podnik vytvořila prakticky na zelené louce. V té době svou kariéru rozhodně neviděl v pojišťovnictví. Nelákalo ho to, a navíc ani nevěděl, o co se vlastně jedná. I když nestudoval novinařinu, nastoupil tehdy jako tiskový mluvčí, čistě proto, že mu imponovalo nadšení a schopnosti lidí, s nimiž měl možnost spolupracovat. Vyústilo to nakonec až v to, že se v roce 2008 stal generálním ředitelem celé společnosti.
Jeho koníček ho pravidelně vynáší do oblak, a to spolu s nákladním letadlem, které ve volném čase pilotuje. O aviatiku se začal zajímat relativně pozdě, až několik let po nástupu do Kooperativy. Inspiroval ho kolega, který s létáním začal po padesátce, a on díky němu uvěřil, že se dokáže vše potřebné naučit. Létání se dost podobá vrcholnému managementu. Když je pokora a přistupuje se s respektem k tomu, co se řídí, pak čekají lidi příjemné zážitky a hladká přistání.
Být na vrcholné pozici rozhodně neznamená, že už se není co učit. Naopak, slovíčko „nevím” by podle něj mělo patřit do slovníku každého dobrého manažera, protože otevírá cestu k novým poznatkům a k upřímnější komunikaci se zaměstnanci. Stejným způsobem funguje celá společnost. Chtějí vést otevřený dialog se zákazníky a partnery, nikdy se nepřestávají zajímat o nové možnosti, jak se zlepšit. Zvenčí může pojišťovna působit jako nudná záležitost plná stejných škrobených lidí, ale v Kooperativě se snaží o příjemný, transparentní přístup.