Na misích pracují ve velkých mezinárodních týmech a ať to jsou Rusové, Afričani, Kanaďané, Australané, všichni lidé, co jezdí na mise, jsou podle Pavla většinou ulítlí, včetně něj. Skvělé je, když se sejdou, to pak mezi nimi vznikají velmi silné vztahy. Pavel si myslí, že lidé, kteří chtějí vyrazit na misi, by měli mít smysl pro humor, aby uměli brát věci s nadhledem.
Během tří let byl Pavel na čtyřech misích v pozici logistika, která zahrnuje technickou a logistickou podporu programu v terénu. Tato práce zajišťuje skladové hospodářství, kontrolu přísunu materiálu, starost o vozidla, zajištění elektřiny, dodávek pitné vody, odpadové hospodářství, stavění budov, tj. všechno praktické vyjma finančních otázek a lékařských úkonů. Specialitou jeho pracovní pozice je to, že každý nadcházející den je naprosto nepředvídatelný. Operační plán se neustále mění v závislosti na aktuálních prioritách, takže svůj běžný den na misi s Lékaři bez hranic si v podstatě nepamatuje.
Nejzajímavější pro Pavla byla mise v Kongu, kde stavěli například nemocnici a jednotlivá její centra, ať už to byla JIP nebo pediatrie, elektrifikovali ji, zavedli do ní pitnou vodu, zprovoznili odpady. Neustále nabírali nové lidi. Kromě toho, že pracovali i na jiných dlouhodobých projektech, se museli vypořádávat s migrací obyvatel kvůli různě vznikajícím a zanikajícím ohniskům občanské války, spojenou se stavbou uprchlických táborů. Pro Pavla to byl skvělý projekt i proto, že tamní výtečný operační tým z celého světa byl plný chytrých, vtipných a milých lidí, se kterými si skvěle rozuměli.
