10 zaručených (ne)pravd o přijímacím řízení

1. „Životopis je přežitek…“

Životopisům už odzvonilo. Patří leda tak do propadliště dějin. Že by snad strůjcem jejich úpadku byl digitální věk a všechny ty blýskavé profily na LinkedInu? Budeme se snad na životopis spolu s motivačním dopisem chodit koukat do muzea jako na památky z dob dávno minulých?

„To, že ‚životopis je passé‘, slýchám už dobrých dvacet let,“ konstatuje Julien André. „A i přesto jej 90 % náborářů stále vyžaduje. V některých odvětvích zabývajících se třeba digitálními nebo jinými technologiemi už možná není tak zásadní, ale jedná se spíše o výjimku. Pravdou je, že životopis jako takový se v čase proměňuje, jeho náležitosti se postupně mění. Je ale nutné také říci, že vždycky budeme potřebovat nějaký dokument, kterým se budeme moci prezentovat. A životopis pro tyto účely zůstává i nadále tím nejlepším prostředkem. Vždyť právě jeho prostřednictvím se s námi ten, kdo hledá nové zaměstnance, setkává poprvé.“

Životopis rozhodně není mrtvý, právě naopak, jen ať žije dál!

2. „Životopis musí být maximálně na jednu stránku…“

Životopis má být tak akorát na jednu stránku a ani o chlup delší. A pokud to někomu dělá problém, tak by se snad měl dát raději na psaní románů. Je samozřejmě pravda, že přílišná výmluvnost by vám mohla udělat i medvědí službu.

Jak také vysvětluje Julien André: „Naše studie zaměřená na sledování pohybu očí prokázala, že náborář stráví čtením životopisu v průměru 53 vteřin, ale pouze v případě, že profil uchazeče odpovídá zadaným požadavkům. Pokud jim totiž neodpovídá, tak s ním stráví pouze 10 vteřin. Také jsme zjistili, že 80 % náborářů si přečte jen první třetinu CV. Má rada tedy zní, nesepisujte životopis jako román na pokračování.“

Rozhodujícím faktorem jsou zde však vaše zkušenosti. „Dvě stránky životopisu čerstvého absolventa, to asi moc smyslu nedává,“ prohlašuje, „ale opodstatněné by to už bylo třeba u někoho, kdo má za sebou třicet let praxe.“

3. „U životopisu platí, že čím hezčí, tím lepší…“

Na LinkedInu vídáme čím dál „vymazlenější“ životopisy. A k čemu to v konečném důsledku vede? Stává se z toho pomalu soutěž krásy. Cílem je upoutat pozornost, zaujmout a vystoupit tak z davu.

„Snažit se být za každou cenu originální ale nedává moc smysl,“ namítá Julien André. „Když se ucházíte třeba o nějakou kreativní pozici nebo byste chtěli pracovat v oblasti designu, tak je to možná ještě na místě, ale i tak je to riskantní. Pokud je totiž vaše CV až příliš originální, atypické, tak vám hrozí, že neprojde přes náborový software.“ Je to tak, tihle roboti, kteří třídí zaslané životopisy, jsou totiž naprogramovaní na ty takříkajíc klasické výtvory. Takže váš životopis může být sice unikátní, ale pro ně nečitelný.

„Samozřejmě si člověk může vytvořit pěkný moderní životopis, pohrát si s barvami a fonty,“ ujišťuje odborník. „Ale v každém případě je potřeba se ujistit, že bude odpovídat tomu, na co byly náborové softwary naprogramovány. Zkrátka by vše mělo být v souladu jak s uchazečem samotným, tak s očekáváním protistrany.“

4. „V potaz se berou jen zkušenosti…“

Tak tuhle ohranou písničku už slyšel zřejmě každý: „Životopis je jen o seznamu praxe“, „je to jen výčet zkušeností“. Jako bychom snad byli zredukováni jen na to, co jsme v životě dělali. Řekni mi, co děláš, a já ti povím, kým jsi. To je také důvod, proč se mladí absolventi cítí tolik znevýhodnění, když si hledají práci. Myslí si totiž, že do životopisu nemají co napsat.

„Tahle myšlenka je v naší mentalitě hluboce zakořeněná. Hledáme ideálně někoho, kdo již dané povolání vykonával. Ale například v anglosaských zemích je to přesně naopak. Tam si více cení tzv. měkkých dovedností,“ vysvětluje Julien André. „Samozřejmě že zkušenosti se v potaz berou, ale kromě toho se náborář zaměřuje také na dovednosti vhodné pro danou pozici. To je rovněž důvod, proč je kolonka dovednosti neméně důležitá. Uchazeč má tak možnost zužitkovat nejen své odborné (neboli tvrdé) dovednosti, ale i ty tzv. měkké.“

5. „Pauza nebo obrat o sto osmdesát stupňů? Tak to máš nejspíš smůlu…“

Jak si sestavit životopis, když jsme se zrovna rozhodli pro zásadní kariérní změnu? Nebo když jsme třeba pár měsíců z osobních důvodů nepracovali? Máme strach, že by nám někdo mohl takový životopis hodit na hlavu, nebo rovnou do koše, takže se to snažíme nějak zaonačit. Trochu si s tím pohrajeme, sem tam něco přidáme a tak. „Uvádět v životopise polopravdu, nebo přímo lež, je něco, čeho bychom se rozhodně měli vyvarovat,“ upozorňuje odborník.

„Vždycky je možné třeba půlroční pracovní pauzu podat tak, že jsme i během ní zůstávali aktivní a čas navíc jsme využili k práci na sobě. Vždyť právě to je možné uvést ve shrnutí na začátku vašeho životopisu. Například v něm můžete vysvětlit, že se vracíte z rodičovské dovolené, nebo že jste si potřeboval(a) udělat pauzu a některé věci si pořádně rozmyslet a teď se chcete do pracovního života vrátit.“

6. „Průvodní e-mail bohatě stačí…“

Tohle se můžete doslechnout, když se rozhodnete odpovědět na nějakou pracovní nabídku. Takže motivační dopis se dá nahradit průvodním e-mailem? A proč se tedy v tom inzerátu jasně píše, že máme zaslat „CV a motivační dopis“? „Všechno záleží na osobě, která přijímací řízení vede,“ poznamenává Julien André. „Ale pokud je motivační dopis výslovně požadován, tak byste se s pouhým e-mailem rozhodně spokojit neměli. V opačném případě byste totiž mohli působit jako někdo, kdo není schopen dodržet požadavky.“

Průvodní e-mail nelze zaměňovat s motivačním dopisem. „Průvodní e-mail má mít rozsah tak 4 až 5 řádků. A jeho účelem je vysvětlit, proč se o danou pozici ucházíme a v čem se náš profil s tím požadovaným shoduje. Oproti tomu motivační dopis je mnohem detailnější, měl by vypovídat také o naší osobnosti a rozsahem by měl být zhruba na jednu stránku.“

7. „Všude se dá napsat to samé…“

Kdo tohle nedělá, že? Vezmeme si k ruce připravenou šablonu, stiskneme Ctrl+C a Ctrl+V, změníme oslovení a adresu příjemce a máme hotovo. Jenže vyznění zůstává stále stejné. Háček je v tom, že pokud si to někdo pozorně přečte, pak zjistí, že tu něco nehraje.

„Náborář si uvědomí, že ten dopis není personalizovaný, že nebyl určen přímo jemu,“ tvrdí Julien André. „Jenže z motivačního dopisu musí být jasně patrné, že jste o dané společnosti dobře informovaní. Musí z něj vyplývat, jaké jsou vaše dovednosti a jaká je vaše motivace, a proto musí být vždy psaný na míru.“ Také forma je důležitá. Motivační dopis má obvykle rozsah jedné stránky. „Měl by být dobře strukturovaný a přehledný,“ upřesňuje odborník. „Může být rozdělený třeba do tří odstavců. To je taková klasická struktura, tedy vy (daná společnost), já a my (jaký přínos bych pro vás mohl mít).“ Poučení zní jasně: Raději pošlete motivačních dopisů méně, ale zato více personalizovaných.

8. „Jasno o tobě mají už od první otázky…“

Pohovor sotva začal a hned na úvod padne ta známá otázka. „Takže… povězte mi něco o sobě.“ Otevřete ústa, chystáte se vyslovit první hlásky, a přitom o vás už zjistili vše, co potřebovali. Stačí třicet vteřin a mají jasno.

„Říká se tomu ‚elevator pitch‘, to znamená, že musíte být schopní se představit ve třiceti vteřinách,“ vysvětluje Julien André. „Což v praxi znamená, že za tento čas musíte být schopní vysvětlit, kdo jste, proč se o danou práci ucházíte a jaký je váš cíl. Něco takového je potřeba si připravit a natrénovat, aby to mělo ten správný účinek. Nicméně tento způsob představení nemusí být nutně tím rozhodujícím faktorem, který určí, zda budete přijati, či ne. To by bylo trochu zjednodušující tvrzení. Na druhé straně to ale umožní si o vás vytvořit jakýsi předběžný obrázek.“

Rozhodně není na škodu si toto třicetivteřinové představení připravit a natrénovat. Pokud se vám povede, tak vám zajistí dobrou výchozí pozici, ze které se pak snáze dostanete do kýženého cíle.

9. „Podání ruky odhalí vaši osobnost…“

Ačkoliv podání ruky za současné situace není zrovna aktuálním tématem, rozhodně bychom jej neměli úplně opomenout. „Dlouhý a pevný stisk značí spíše dominantní osobnost, zatímco stisk jemný vypovídá o osobnosti spíše stydlivé či nedbalé,“ shrnuje Julien André. A i když náš odborník přiznává, že není psychologem z povolání, a tudíž nemůže skutečně potvrdit, zda je tato teorie přesná, tak pravdou zůstává, že během pohovoru mají vaše gesta, včetně podání ruky, svůj význam.

„Je možné, že po skončení koronavirové pandemie budou pohovory i napříště probíhat bez fyzické blízkosti. Ale i tak je potřeba myslet na to, že musíte udržovat otevřenou pozici. To znamená, že byste si například neměli ruce ponechávat položené na stehnech, ale naopak je využít pro gestikulaci při mluvení.“

10. „Je důležité na sebe upoutat pozornost, být extrovertní…“

Neustále je nám vštěpováno, že bychom měli udělat vše pro to, aby si nás ostatní všimli a abychom vystoupili z davu. Protože jen ten nejsilnější hlas prý bude vyslyšen. To by ale znamenalo, že pracovní svět bude pod nadvládou extrovertů. A z téhle logiky vyplývá také to, že u pohovoru byste na sebe měli strhnout veškerou pozornost. Není ale pravda přeci jen někde jinde?

„Vůbec nejdůležitější je představit se takoví, jací skutečně jsme,“ míní Julien André. „Není nutné svou pravou osobnost nikterak skrývat, nebo se vydávat za někoho jiného, vlastně by nám to později mohlo uškodit. Jestli je někdo sdílnější, nebo naopak zdrženlivější, na tom vůbec nesejde. Každý je svým vlastním způsobem schopný se takříkajíc prodat, ukázat se v pozitivním světle, usmívat se a být dynamický. Jako extrovertní se projevujte, pouze pokud takoví skutečně jste a pokud je pro danou pozici taková vlastnost žádoucí.“

Překlad: LexiPro
Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.