Love bombing: Náborář, co slibuje hory doly – dobré znamení?

Ano, je to fajn pocit, když se vám snaží náboráři zalichotit, ale nevěřte jim. Co všechno se může skrývat pod maskou přehnané náklonnosti? Přinášíme vám podrobnou analýzu této nové náborové taktiky a osobní zkušenosti několika jejích obětí.

Jaké že bombardování?

„Love bombing“ neboli bombardování láskou je strategie, ke které se někteří náboráři uchylují, aby si získali uchazeče. Zahrnují je záplavou komplimentů, líbivých slibů a přehnaných pozorností. O co jim jde? Ochromit jejich schopnost kritického myšlení a přesvědčit je, aby se nechali přijmout. A to rychle. Love bombing je vlastně jako kdybyste vzali film Hitch, lék pro moderního muže a aplikovali ho na svět pracovních příležitostí.

Spojení „love bombing“ totiž původně vážně označovalo chování v rámci partnerských vztahů. Ne těch, co známe z romantických románů, ale spíš těch celkem toxických… Těch, co už koketují s manipulací.

Když totiž spadnou růžové brýle, dohraje hudba a líbánky skončí, způsobí tohle chování mnohdy jen jedno velké zklamání. „V okamžiku, kdy dojde k deziluzi, dojde (v nejlepším případě) ke ztrátě motivace k práci: snížení výkonnosti, menší angažovanosti, více absencím… V nejhorším případě to povede k podání výpovědi během zkušební doby nebo po jejím skončení,“ varuje Charlène Hémeryová, ředitelka HR společnosti TalentCatcher.

Zaměstnavatel si tedy vlastně nijak nepomůže, když bude přibarvovat to, jak to u něj chodí, vypadá nebo co plánuje do budoucna. Jen si uškodí.

A rozčarováním oklamaného zaměstnance to nekončí. „Riskuje také, že si poškodí image, protože podvedený uchazeč si své zkušenosti určitě nenechá pro sebe,“ upozorňuje Charlène Hémeryová. „Vzniká dokonce i právní riziko. Pokud byly nějaké sliby učiněny písemně a následně nebyly dodrženy, pak to pro daného zaměstnavatele znamená hrozbu soudního sporu,“ připomíná zakladatelka firmy TalentCatcher.

V náborové válce (a lásce) vše povoleno jest?

Kristiána, datového analytika, kontaktovala v loňském roce jedna poradenská firma. Jeho profil i kvalifikace patřily už tehdy k žádanému zboží. „Od chvíle, co jsem s tou firmou začal komunikovat, mi mávali před očima šestimístnými ciframi a lákali mě na super zajímavé projekty,“ vzpomíná. „Hlavně jsem z nich ale cítil trochu nátlak, abych na to místo kývl co nejrychleji, protože jeden z jejich náborářů mi volal několikrát za sebou, aby mě přemluvil,“ přiznává.

Jakmile byla smlouva podepsaná, s romantikou byl ámen. Zadané projekty byly sice technicky vzato celkem naplňující, ale vztahy zaměstnavatele se zákazníky byly velmi napjaté, navíc byly na zaměstnance kladeny požadavky hraničící s moderním otroctvím. „Hloupě jsem se nechal zaslepit tím, že to pro mě byla technická výzva, ale také nabízeným platem. Asi v tom hrálo roli i moje ego… Nenapadlo mě něco si předem zjišťovat o tom, jak tam funguje management, jakou mají firemní kulturu, rovnováhu mezi osobním a pracovním životem a tak. A oni si dali dobrý pozor na to, aby nic z toho na pohovoru nezmínili,“ dodává Kristián.

Názor odborníka: „Firmy se dnes přetahují o uchazeče a to vede k nekalým praktikám. Nedostatek pracovní síly vede vždycky k nabízení větších benefitů, větší flexibility, štědřejším platům, jen aby se přebila konkurence…“ vysvětluje Charlène Hémeryová. „Ať už jsou cíle zaměstnavatelů čestné, či nikoliv, myslím, že velká konkurence na trhu pracovních příležitostí vede k extrémnímu chování. S oblibou říkávám, že je nutné nabízet uchazečům ne ‚víc‘, ale ‚lépe‘, protože tahle zběsilá bitva o uchazeče se prostě nedá vyhrát.“

Když se náboráři nechají unést

Na druhou stranu to náboráři nemusejí myslet úplně špatně. To se stalo Kláře, která odešla z pozice projektové manažerky ve velkém podniku a nastoupila do start-upu, zlákána příslibem dobrodružství. „Zpětně chápu, že moje nadřízená (ta, co mě přemluvila, abych k nim přešla) je prostě taková, snadno se pro něco nadchne a je optimistická. Upřímně věřila, že jsem skvělá uchazečka a že ta pozice je přesně pro mě,“ vysvětluje.

Ale Kláře postupně došlo, že se tam nehodí. „Práci jsem změnila v době, kdy jsem měla celkově chuť na nějakou životní změnu. Mám teď sice skvělé kolegy, ale dostala jsem se do oboru, který prostě není nic pro mě. Nechala jsem se strhnout někým, kdo ve mě věřil, a neuvědomila jsem si, co doopravdy chci,“ uznává dnes.

Názor odborníka: „Přikláním se k názoru, že případy, kdy se náboráři k těmto praktikám uchylují s naprosto zlým úmyslem, jsou spíše vzácné, protože každý si je přece dobře vědom toho, jaké mohou mít následky a jak vážné,“ tvrdí Hémeryová. „Ale stává se, že náborář úmyslně trochu přibarví realitu, aby přesvědčil uchazeče kývnout na nabídku práce. Jedná tak ve společném zájmu, protože má třeba pocit, že je nabídka uchazeči šitá přímo na tělo.“

Kromě toho uvádí Charlène Hémeryová další důvody, proč se někdy ukáže, že to náboráři se slibováním trochu přehnali:

• Možná za to mohl osobní zájem, to se stává hlavně u náborářů, co mají velmi ambiciózní náborové cíle.
• Někdy náborář moc unáhleně přislíbil věci, o kterých on sám nerozhoduje: odměny, flexibilitu, kariérní rozvoj…
• Nebo zase náborář projeví upřímný zájem o kandidáta, který pak jednoduše nekoresponduje s přístupem nadřízených, pod kterými má následně pracovat.

Ať už tedy před vámi sedí náborář, který se vás snaží oklamat úmyslně, či neúmyslně, jak se proti love bombingu obrnit?

Tři obrany proti love bombingu a mocné protilátky na elixír lásky

Když je nadšení tak velké, že zakrývá realitu: Tipy, jak zůstat ve střehu.

Rada z první ruky č. 1: Rodina a přátelé vám pomohou zachovat chladnou hlavu

„Sama od sebe bych se tam nikdy o práci nehlásila. Je pro mě hodně důležitá ochrana životního prostředí a tahle firma se řadila spíš k těm ‚ne moc ekologickým‘,“ vzpomíná Alice, vedoucí v IT. „Ale sami si mě našli a měli pro mě nabídku, kterou nešlo snadno odmítnout: velký plat, spoustu benefitů a rozpočet na vlastní projekty.“Na pohovorech na ni zaútočili náboráři na všech frontách: chválili její skvělou kariéru, vytáhli brožurky o CSR, a dokonce ji provedli po prostorách firmy. Dobře se připravili, jen aby ji dostali tam, kam chtěli, a aby zapomněla na svoje osobní hodnoty.

„Snažili se mě opít rohlíkem a málem jim to vyšlo. Naštěstí jsem měla dost času na to, abych se poradila s lidmi kolem sebe, a ti byli zajedno: kdybych na to kývla, byla by to chyba, protože činnost té firmy se naprosto neslučovala s mým ekologickým cítěním,“ vysvětluje.

Názor odborníka: „Osoby, které stojí mimo přijímací řízení – a tím pádem mimo veškerou osobní komunikaci –, mohou objektivněji zvážit všechna pro a proti. Proberte to se svým okolím, s lidmi, kterým důvěřujete, protože tak získáte na dotčenou firmu názory od více stran. Konečné rozhodnutí však bude stejně záležet na osobě, které se přímo týká, protože ta by měla lépe než kdokoli jiný vědět, co je pro ni nejlepší,“ uzavírá Charlène Hémeryová.

Rada z první ruky č. 2: Musíte vědět, na co jste ochotni kývnout

„Můj bývalý šéf mě třikrát během šesti let kontaktoval v nové práci a nabízel mi zaměstnání. Nijak na mě nenaléhal, ale pravidelně jako hodinky, každé dva roky mi to nabídl,“ popisuje Jakub, content manažer. Zkoušel to po e-mailu, smskách, LinkedInu… A nakonec se jeho vytrvalost vyplatila. jakub jednoho dne souhlasil s pohovorem. „Upřímně řečeno, lichotilo mi, že mi takhle nadbíhá,“ přiznává.

Až úplně na konci přijímacího řízení mu došlo, v čem je háček: nabízený plat byl naprosto směšný. „Lišák jeden!“ směje se Jakub. „Kdybych to věděl od začátku, vůbec bych se nenamáhal žádné řízení absolvovat. Ale když už jsem měl za sebou tři kola pohovorů, docela jsem se na té pozici viděl. A tak jsem na to kývl. Jestli to byl dobrý nápad? To ukáže teprve čas.“

Názor odborníka: „Myslím, že schopnost sebereflexe je naprosto klíčová. Naše očekávání a potřeby se neustále vyvíjejí a musíme si umět říct, co je pro nás v daný moment nejdůležitější,“ říká Charlène Hémeryová.

Rada z první ruky č. 3: Trocha skepticismu ještě nikomu neuškodila (a taky je dobré se hodně ptát)

Když bývalý šéf popisoval Katce projekt, ke kterému ji chtěl přizvat, nijak ji to neoslovilo. Ale on byl neodbytný. „Do nebes vychvaloval výhody, které bude mít práce na jeho projektu pro mou kariéru, zval mě na obědy, kde se chtěl ‚jen zeptat na můj názor‘, sliboval mi obrovský bonus, kdyby se to povedlo prodat…“ vysvětluje Katka, dříve marketingová vedoucí.

Katka tehdy pracovala na volné noze, a aby si ten projekt mohla vzít, musela si na to vyhradit polovinu každého týdne. „Byla jsem celkem skeptická, ale měla jsem strach, že udělám chybu, když si to nechám utéct,“ přiznává se. Rychle pochopila, že její skepticismus byl oprávněný. „Ten projekt vypadal hezky jen na papíře, ale nic nebylo připravené, a navíc nebyl rozpočet na to, aby se nabrali další lidé. Bez dostatku financí neměl ten projekt šanci na úspěch. Tak jsem se rozhodla od toho dát ruce pryč a myslím, že jsem udělala dobře,“ uzavírá své vyprávění Candice.

Názor odborníka: „Pokud chcete odlišit falešné sliby od těch pravých, bude nejlepší požádat o jména, a pokud možno i kontakty na budoucí kolegy. Je čím dál běžnější, že uchazeči o práci oslovují aktuální zaměstnance firmy – hlavně tedy přes sociální sítě –, aby se dozvěděli zákulisní informace. Není proto nic divného na tom, že budete chtít kontakty na své potenciální budoucí kolegy, a nemusíte se stydět na to zeptat!“ zní rada Charlène Hémeryové.

„Ještě nikdy jsem nepotkal uchazeče, jako jste vy,“ říká s pohledem upřeným do vašich očí? Vypadá to, že za chvíli vytáhne zpod stolu smyčcový kvartet a svíčky? Radši ho rychle zastavte a zamyslete se nad tím, proč vám takhle podezřele lichotí. Nejlepší obranou proti love bombingu je útok, takže až se vám v hlavě rozezní varovný hlásek, rychle začněte klást otázky vy. Někdy je totiž těžké zachovat chladnou hlavu (a jasné myšlenky), takže se pokuste získat co nejvíc informací a nenechat se strhnout záplavou líbivých slovíček, protože jen tak si budete moci udělat aspoň trochu objektivní názor. Ve světě náboru totiž platí totéž co ve světě partnerských vztahů: Rychle uzavřená manželství končí většinou ještě rychlejším rozvodem.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.