5 tipů, jak se mohou zaměstnanci inspirovat u nejslavnějších olympioniků

Když pomineme astronomické platy a pozornost veřejnosti, má svět sportu mnoho společného s naším pracovním světem. I když náš výkon nenatáčejí televizní kamery a sociální sítě nevědí o každém našem kroku, mnozí z nás pracují v týmech. Stejně jako sportovci. I naše dovednosti někdo stále hodnotí a ostatní nás staví na stupně vítězů podle toho, jakých dosáhneme výsledků. Někteří z nás také působí jako mentoři a trenéři. Dlouho očekávané olympijské hry v Tokiu skončily, tak se pojďme podívat, co nás mohou ti nejlepší olympijští sportovci naučit.

1. Když mi není dobře, nebude mi dobře nikde

Letošní letní olympijské hry byly dokonalou přehlídkou špičkové fyzické výkonnosti mnoha sportovců. Ale rozhodnutí Simone Bilesové odstoupit v polovině gymnastické soutěže a vynechat tak několik disciplín, protože se cítila psychicky na dně, bylo jasným signálem, že zdaleka nejde jen o fyzickou kondici. Právě duševní pohoda totiž hraje v životě sportovců zásadní roli. „Duševní zdraví musí být vždy prioritou číslo jedna, jinak vás nebude sport bavit a vytouženého úspěchu se nedočkáte,“ přiznává Bilesová.

Jurčenka s dvojným saltem vzad skrčmo sice asi nikdo z nás neumí, ale jinak se zas tak moc nelišíme a stejně si můžeme vzít z Bilesové příklad a hlídat si duševní pohodu na pracovišti. Nepřichází duševní vyčerpání, nezájem, nechybí nám motivace? To jsou některé z běžných příznaků syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření podle průzkumů zažije každý pátý Čech. Každý desátý zaměstnanec v Evropě si kvůli depresi bere volno z práce, a tak by ve firmách pomohlo zavedení dnů volna pro péči o duševní zdraví.
Je třeba se ptát: Jak se cítím? Znám svoje limity? Vím, kdy si mám dát pauzu? Když totiž tohle všechno víme, můžeme dosáhnout harmonie mezi tělem a duší. Pak přijde i nová motivace a vše půjde lépe od ruky. Simone Bilesová poznala, že není duševně tak fit, jak by potřebovala, aby mohla dobře fungovat.Včas se tak vyhnula ještě většímu riziku.

2. Stůjte si za svým

Mnozí z nás znají příběh afroamerické atletické legendy Jesseho Owense, který na olympijských hrách v Berlíně 1936 získal čtyři zlaté medaile. Zrovna když Adolf Hitler doufal, že právě tady předvede „nadřazenost“ árijské rasy. Owensův úžasný výkon ukázal sportovního ducha a odvahu tváří v tvář tyranii. Názor, že se sport zaměřuje jen na fyzickou zdatnost a je na míle daleko od událostí v reálném světě, je znovu a znovu zpochybňován. Nedávno jsme byli svědky toho, jak se sportovci po celém světě spojují v boji proti rasismu a nerovnosti. S těmi se ve své profesi a životě potýkají den co den.

Je důležité, abychom se od Owense naučili stát si za svým, a to i v práci. Musíme se chránit před zraněním duše. Když jsou totiž naše víra a morální zásady během kariéry neustále zpochybňovány, může to napáchat velké škody! I firmy už si to začínají uvědomovat a v posledních letech v tom své zaměstnance podporují. V technologických firmách roste zájem o etiku technologických produktů a jejich dopad na společnost jako celek. Vzniká čím dál víc podniků se zaměřením na udržitelnost, které nabízí svým zaměstnancům velmi slušné výdělky.

Mylná je představa, že práce je jenom bublina, oddělená od skutečného světa. To už začíná být jasné. Zaměstnanci bojují za svá práva, usilují o rovnoprávnost a bojují s diskriminací.

3. Stále se učíme

Plavkyně Trischa Zornová jako nejoslavovanější paralympionička v historii získala 55 medailí, z toho 41 zlatých. Závodila v letech 1980 až 2004, absolvovala sedm paralympijských her. Její suverénní výkon v bazénu, kde vyhrála volný způsob, znak, prsa a motýlek, zůstává dodnes nepřekonán.

Před paralympijskými hrami v Sydney v roce 2000 dostala Zornová nabídku, aby trénovala na plný úvazek v americkém olympijském tréninkovém centru v Colorado Springs. To bylo paralympijskému sportovci nabídnuto poprvé v historii! Zornová už za sebou měla zářnou kariéru, přesto však využila příležitosti se něco nového naučit. Dokonce na rok odložila studium práv a soustředila se jenom na tréninky.

Díky neustálému vzdělávání člověk neusne na vavřínech a neustrne na místě. Když vypukla pandemie, mnoho podniků zjistilo, jak je důležité zvyšovat kompetence svých zaměstnanců. Díky tomu přežily krizi. Učení se stalo cennou měnou na trhu práce. V nedávném průzkum 94 % dotázaných pracovníků uvedlo, že možnost profesně se rozvíjet hrála hlavní roli v rozhodování, zda zůstat u stávajícího zaměstnance. 52 % společností, které podporují kulturu učení, zvýšilo svou produktivitu, zatímco neuvěřitelných 92 % uvažuje o inovacích. To nás přivádí k dalšímu olympionikovi.

4. Čas na změnu

Na olympijských hrách 1968 v Mexico City získal Dick Fosbury zlato ve skoku vysokém. Použil v té době revoluční techniku. Dříve sportovci přibíhali k tyči čelem dopředu nebo se přes ni dostali nejprve nohama. Student stavebního inženýrství Fosbury s obvyklými technikami neuspěl, a tak změnil pravidla hry! Vyskočil zády k tyči a nejdříve přes tyč přešel hlavou. Následovala ohnutá záda. Tak vznikl Fosburyho flop, jako výsledek propojení technických znalostí a sportovních dovedností. Svou kreativitou a experimentováním tak Fosbury dokázal spojit dva nesouvisející obory.

Příběh Fosburyho nás učí, jak důležité je inovativní myšlení. To platí i ve světě práce. Nemáme na mysli jen vyšperkování životopisu nebo popisu pracovní pozice. Inovace vede k růstu, jde proti stagnaci. Vytváří nebo přidává hodnotu k produktu nebo službě. Vytváření něčeho nového však s sebou nese také určitou míru nejistoty. Člověk je přitom naprogramován tak, aby se nejistotě vyhnul! A čím se vyznačují inovativní týmy? Neustále se snaží posouvat dál, dokážou přijmout prohru a nikdy se nevzdávají.

Inovativní firmy k sobě přitahují stejně smýšlející talenty. Takoví lidé hledají pracoviště, které zaměstnance zapojí do tvorby nových strategií a produktů. Podobně jako při tréninku sportovců, kteří chtějí podat špičkový výkon, i tyto procesy vyžadují čas, úsilí a nasazení. Fosburymu přinesla jeho inovace zlatou medaili a techniku, která se stala standardem – dokud jiný inovativní sportovec nepřijde s něčím lepším.

5. Ukažte světu, že vítězem jste vy

Všichni znají ikonickou fotografii Usaina Bolta. Jak se v semifinále na stovce ve finiši ohlíží na běžce, které nechává se za sebou, a sebevědomě se usmívá! Ta fotografie se stala symbolem olympijských her 2016 v Riu. Bolt už bude navždy spojován nejen se zlatými medailemi ze tří po sobě jdoucích olympiád, ale také s typickým vítězným gestem po závodě. Energicky napřažené ruce připomínající blesk jsou dnes legendou. Je to oslava úspěchu, ne nabubřelost – něco, s čím mnozí z nás ve své kariéře stále zápasí.

Stydíme se přiznat své výhry a očekáváme, že ostatní si nás všimnou jen tak. Sebepropagaci považujeme za chvástání, což je chyba, která nám brání v další kariéře. Tento problém trápí především ženy – průzkum ukázal, že problémem s nízkým sebevědomím trpí 54 % žen a 39 % mužů. Nedostatek sebedůvěry v práci ženám brání v postupu do vyšších pozic.
Když se neozveme, zmeškáme šanci ukázat svému zaměstnavateli, co v nás vlastně má. Také bohužel riskujeme, že si nás nikdo nevšimne, a nakonec budeme hrát v práci druhé housle. Představte si, že máte jen špetku Boltovy sebedůvěry. Oslavujte svá vítězství a svět – v našem případě jsou to sledující na LinkedInu, Facebooku a Instagramu – bude slavit s vámi.

A jsme v cíli. Olympijské hry možná trvají jen pár dní, ale ty skutečné hry nikdy nekončí. Stejně jako sportovci světového formátu, i my máme někdy dobré, a někdy zase špatné dny. Jen ne na stadionu, ale v kanceláři. Buďme proto rádi, že nás aspoň nesleduje miliarda lidí.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.