6 pekelných frází, které by se měly v práci zakázat

„Na tohle nemám čas.“

Tuto větu obvykle pronese šéf, který nemá zájem vás poslouchat, nebo kolega, jenž má práce nad hlavu.

Je to (ne)násilný způsob, jak říct… „Mám tě fakt rád, kámo, ale moje práce je mnohem důležitější než tvoje, takže snad pochopíš, že mám na práci něco jiného.“

Proč byste to nikdy neměli říkat? Pro osobu, která vás požádala o pomoc, je tato odpověď velmi ponižující. Stejně jako všichni ostatní jste velmi zaměstnaný člověk, vaše práce je pro firmu i společnost klíčová (ta zpráva o spotřebě toaletního papíru v kanceláři změní svět, to je jisté). Ale když řeknete kolegovi, svému podřízenému či nadřízenému, že nemáte čas mu pomoct, ukazuje to v lepším případě, že si neumíte zorganizovat čas, a v horším případě, že nejste týmový hráč. Pak nečekejte, že vám někdo pomůže, až to budete sami potřebovat.

Co říct či udělat místo toho? Na žádost o pomoc lze v závislosti na situaci reagovat mnoha různými, diplomatičtějšími způsoby. Můžete například nasměrovat kolegu na vhodnější osobu a vysvětlit proč (je to větší odborník, má více času…). Můžete také pomoc oddálit: „Rád se ti budu věnovat, jakmile dokončím tuto zprávu. Můžeme to probrat na konci týdne?“ Nebo se jednoduše – pokud máte vlastní práce nad hlavu – zeptejte, který ze stávajících úkolů máte odsunout, abyste se mohli věnovat tomu novému. Tím donutíte druhou osobu, aby si stanovila priority.

„Ty sis jako vzal/a půlden volno?“

Tohle uslyšíte zpravidla v pátek nebo den před státním svátkem od svého nadřízeného či kolegů, kteří by také určitě rádi odešli z práce dřív.

Je to (ne)násilný způsob, jak říct… „Ty jsi ale povaleč, zůstaň a pracuj s námi místo toho flákání.“

Proč byste to nikdy neměli říkat? Tím, že takovou poznámku pronesete nevinným způsobem, podporujete známý „prezentizmus“ (tedy potřebu být neustále v práci). Proč vyvolávat pocit viny u někoho, kdo dokončil práci s předstihem? Kdo toho zrovna nemá na talíři tolik? Kdo možná začal svůj den o několik hodin dříve než vy?

Co říct či udělat místo toho? Pokud váš kolega svou práci opravdu dokončil, je lepší se ho zeptat, jak si dokáže vše tak dobře zorganizovat, a poučit se od něj. A pokud odejde a nechá zbytek týmu na holičkách, málokdy je řešením obořit se na něj na veřejnosti: počkejte, až se vrátí, a proberte s ním rozdělení práce v týmu z očí do očí.

„Ještě pořád čekám na tvoji odpověď.“

Tohle obvykle uslyšíte hodinu až dvě po tom, co daný člověk odeslal e-mail s nějakým dotazem.

Je to (ne)násilný způsob, jak říct… „Jak často si kontroluješ e-maily? Já tady potřebuju něco nutně vyřešit…“

Proč byste to nikdy neměli říkat? Protože chudák Maruška, která má vždycky všechno dokonale zorganizované, by mohla dostat mrtvici, kdyby jí někdo vyčetl, že jí unikl důležitý e-mail. A jednoduše proto, že není opodstatněné si myslet, že vaše naléhavé záležitosti musejí být nutně urgentní i pro ostatní. Patří to mezi pravidla slušné (nejen) e-mailové komunikace.

Co říct či udělat místo toho? Opravdu je to naléhavý případ? Potřebujete rychlou odpověď? V takovém případě je nejlepším řešením zvednout telefon a probrat záležitost přímo. Každopádně už v prvním e-mailu vysvětlete, že se pro vás jedná o naléhavou záležitost a proč.

„Tvůj předchůdce by to udělal jinak.“ (Existuje rovněž ve verzi: „Proč to chceš měnit? Takhle to děláme už 20 let.“)

Obvykle to říká někdo, kdo není příliš konstruktivní, kdo se bojí změn a kdo ostatně říkal to stejné i vašemu předchůdci.

Je to (ne)násilný způsob, jak říct… „Zlobíš, Jakube. Přestaň přemýšlet sám za sebe a přizpůsob se chodu věcí.“

Proč byste to nikdy neměli říkat? Protože to popírá samostatnost vašeho kolegy a vede ho to k pochybnostem o jeho práci. Protože to vybízí celou firmu k tomu, aby zůstala stát na místě.

Co říct či udělat místo toho? Co kdybyste ho/ji nechali experimentovat, dělat chyby a zlepšovat se na vlastní pěst? Kdo ví, třeba najde způsob, jak věci dělat jinak než dosud, který bude fungovat stejně dobře… nebo dokonce lépe. Ano, změna nahání hrůzu, je to pobídka k vystoupení z komfortní zóny, ale často přináší ovoce. A pokud se člověk, s nímž mluvíte, opravdu mýlí, nabídněte mu, že se s ním konstruktivně podělíte o některé osvědčené postupy dle svých zkušeností a necháte mu prostor, aby si osvojil ty, které mu vyhovují.

„Máš nějaký problém? Tak prosím, dveře jsou támhle.“

Zpravidla to vysloví naštvaný šéf, když si někdo dovolí otevřít ústa.

Je to (ne)násilný způsob, jak říct… „Moc tady mám já a na tvém názoru nesejde. A navíc tě můžu vyhodit, kdykoli se mi zachce.“

Proč byste to nikdy neměli říkat? Tento typ poznámek je totiž typický pro „nadvládu strachu“, což je forma řízení, která potlačuje iniciativu, vytváří neustálý tlak na zaměstnance a silně poškozuje soudržnost týmu. Takovým praktikám dávno odzvonilo!

Co říct či udělat místo toho? Tenhle přístup je potřeba změnit. A to rychle. Obecně platí, že není vhodné reagovat s horkou hlavou na nepříjemné situace, do kterých vás někdo v práci dostane. Místo toho se raději konstruktivně zamyslete nad situací a navrhněte (nebo dokonce „spoluvytvořte“ – ne, to není sprosté slovo) řešení problému, který k poznámce vedl.

„Musíme si promluvit.“

Obvykle to říká někdo, kdo má příliš rád dramata a romantické komedie. Nebo fanatik do napětí, tak trochu sadista.

Je to (ne)násilný způsob, jak říct… „Než ti řeknu, co ti chci říct, trochu tě podusím a nechám tě v tom vymáchat.“

Proč byste to nikdy neměli říkat? Protože člověk, se kterým mluvíte, se začne silně potit a v kanceláři po něm zůstane příšerný zápach. Protože tento typ věty málokdy signalizuje dobré zprávy a každý to ví. Protože ne, nikdo nikdy neřekl zcela vážným tónem: „Honzo, pojď dál a zavři za sebou dveře, musíme si promluvit… (pauza) Rád bych ti nabídl dva lístky do Disneylandu. Jeď a užij si to.“

Co říct či udělat místo toho? Pokud není vaším záměrem členy týmu děsit, zkuste tuto větu nahradit méně strohou a konkrétnější verzí: „Honzo, přijď za mnou později do kanceláře, rád bych, abys mě informoval o projektu X.“ nebo „Marie, vím, že se vyskytlo několik problémů se souborem Y, probereme to na konci dne, mám několik nápadů na řešení.“ Opravdu nemusíte šetřit slovy.
Komunikace je základ. V práci strávíte komunikací s ostatními většinu času, je podstatou všeho. Nesahejte po těchto vražedných frázích kvůli nedostatku času nebo diplomacie. Škodí to vašim kolegům, podřízeným, prostě celému týmu. Nikdy nepodceňujte sílu slov a lidskou schopnost představit si i za nevinnou frází to nejhorší.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.