Dali na radu kolegů... A pak hořce litovali!

Nastoupit do nové práce je vždycky velký krok do neznáma. Když Sofie nastoupila do PR agentury na vedoucí pozici v marketingovém oddělení, sršela energií a měla celou hromadu nápadů, jak naprosto transformovat veškerou činnost ve svěřeném týmu. Nechybělo jí nadšení ani odvaha dát o sobě hezky nahlas vědět. V ten moment se ale v práci seznámila s Markem, který tam pracoval už velmi dlouho, a ten jí okamžitě doporučil, ať trochu ubere plyn. „Nejdřív se drž stranou, pozoruj, a hlavně se nesnaž měnit zaběhnuté pořádky,” radil jí. Sofie začala váhat. Instinkt jí říkal něco jiného, ale Marek měl ve firmě velké slovo a dlouhou historii, což ji přimělo na jeho radu dát.

Míjely týdny, míjely příležitosti, a ambice mladé třicátnice začaly pomalu ochabovat. O několik měsíců později dala zklamaně výpověď. Sofie dodnes neví, jestli jí Marek radil držet se zpátky s dobrým úmyslem nebo z přehnané opatrnosti. Ví ale, že jeho rada ji zabrzdila v rozletu a zabránila jí nechat svůj potenciál plně rozvinout. Poučila se z toho. Od té doby už nikoho nenechá, aby ji krotil, i kdyby to mělo znamenat, že bude muset překonávat nedůvěru ostatních.

Špatné rady se ale bohužel neomezují jen na klíčové kariérní okamžiky, jako je například nástup do nové práce. Mohou vás zaskočit, i když to nečekáte, a přijdou od lidí, kterým naprosto důvěřujete. Lea, grafička v reklamní agentuře, pracovala před několika měsíci na poněkud ošemetném projektu. Jednalo se o kampaň, která by podle ní mohla být kontroverzní. Nebyla si jistá, jak postupovat, tak si o tom promluvila s kolegyní Karolínou, dlouholetou kamarádkou z oboru. Protože Karolíně leží na srdci jen blaho kamarádky, poradila jí, ať se raději nepouští na šikmou plochu a na svůj názor nikoho neupozorňuje. „Chceš, aby tě v práci všichni brali jako hyperkorektní a hrozně woke?” ptala se jí. Lea si tu radu vzala k srdci a rozhodla se mlčet a ‚nedělat vlny‘. Ale projekt prošel až k realizaci, aniž by kdokoliv cokoliv namítl, a reakce veřejnosti na sebe nenechaly dlouho čekat: Kampaň lidé označili jako naprosto neaktuální a odtrženou od reality. I v tomto případě tedy dobře míněná rada zaznamenala nežádoucí účinek.

Proč máme tendenci důvěřovat lidem, kteří si naši důvěru nezaslouží?

Důvěřovat, ptát se na radu, přiznat chybu, to vše je naprosto přirozené. Ale v tom je právě ten háček, upozorňuje Caroline Biaová, kariérní poradkyně: „Příliš často se stává, že si lidé nechají poradit proto, že tu radu dává někdo, kdo je jako my, komu důvěřujeme. Zdá se to na první pohled logické, ale empatie přitom může být naopak na obtíž.“ Odkazuje na to, jak velký vliv má okolí, lidé, kteří jsou člověku nejbližší, ať už v rámci rodiny nebo práce. „Máme tendenci poslouchat lidi, co mají stejné hodnoty jako my, stejné starosti. Ale někdy je potřeba získat trochu odstup a zkusit se na rady těch nejbližších podívat kritickým okem.“ 

Ano, všechny rady jsou ze své podstaty založené na osobní zkušenosti, na subjektivním pohledu, často je ovlivňují konkrétní obavy či špatné pochopení. Platí to dvojnásob, když do hry vstupují i nadřízení. „Když vám rady dává někdo výše postavený, budete mít pravděpodobněji tendenci se jeho radami řídit, aniž byste o nich pochybovali, jednoduše proto, že daná osoba je ztělesněním autority a zkušenosti,“ vysvětluje odbornice. Nicméně vysoké postavení není ani zdaleka zárukou neomylnosti, a navíc má ten efekt, že se člověk cítí jako něco míň a spíš potlačí svůj vlastní hlas.

Přesně to se stalo programátorovi Nicolasovi. Loni v červnu mu jeden člen vedení poradil, aby zaškoloval nováčky i na práci s velmi citlivými technologiemi. „Řekl jsem mu, že je to velmi specifický druh znalostí, na který nestačí jen jedno neoficiální školení, a on mi odpověděl, že se jen vymlouvám, a dodal, že jestli budou noví zaměstnanci dané technologie používat bez zaškolení, bude to moje chyba.“ Nicolas to málem vzdal. Ale na poslední chvíli se rozhodl konečně informovat svého přímého nadřízeného, který mu důrazně doporučil, aby se do takového školení nepouštěl.

„Než budete slepě následovat něčí radu, promyslete si to, jaké důsledky to bude mít pro vás osobně, vaši kariéru i následný pocit,“ navrhuje Caroline Biaová. Jestli nechcete udělat chybu, doporučuje odbornice nejdřív strávit nějaký čas pozorováním. „Když jste někde noví, nevíte, komu důvěřovat. Nejlepší je postupně porozumět dynamice na pracovišti, než se pustíte do větších akcí, i kdyby to mělo zpočátku znamenat, že se budete muset spoléhat na zkušenější a starší.“ Podle ní není hlavní hledat absolutní pravdu, ale spíš vytvářet prostředí vhodné k sebereflexi a výměně různých názorů. Na tom je nezbytné zapracovat, abychom neskončili tak, že se budeme řídit radami, které nám nesedí.

Více důvěřujte své intuici

Když se někdo neustále obrací na ostatní s žádostmi o radu, může to znamenat, že nemá dost velké sebevědomí. V případě pochybností o vlastních dovednostech, zejména na začátku kariéry nebo po nástupu na nové místo, bývá najednou těžší se řídit vnitřním hlasem. A proto se obracíme na ostatní, na ty zkušenější. Jsme totiž přesvědčeni, že jejich rady jsou zkratkou k úspěchu. Může to tak být, navíc získat názor více osob může vyvolat pocit jistoty. Ale pozor, nečekejte, že se všechno vyřeší za vás někým jiným. Zapomíná se na to, že největší moudrost bývá často ukryta uvnitř, ve vlastní intuici. Nejlepší obranou proti špatným radám je tedy umět naslouchat intuici a umět si udělat odstup od názorů ostatních.

Skvěle to ilustruje další příklad. Mladá Alice nastoupila jako projektová manažerka do technologického start-upu. Po příchodu do firmy jí bylo řečeno, že: „Hlavně nesmí ztrácet čas tím, že bude zákazníkům pokládat milion otázek,“ s vysvětlením, že „přece ona musí vypadat jako odborník na slovo vzatý“. Ačkoliv to byla dobře míněná rada, měla špatný cíl. Alice totiž dávala přednost tomu, když si před odevzdáním projektu upřesnila každý detail, aby ve finále vše splňovalo ta nejvyšší očekávání. Celé týdny se s prací trápila, až se pak nakonec rozhodla poslechnout instinkt a začít víc komunikovat s klienty. Ke svému velkému překvapení zjistila, že to rozhodnutí jí přineslo nejen velkou dávku chvály, ale také pocit uspokojení, že jsou její projekty rychleji schvalovány. Ve skutečnosti totiž nejsou jen dvě možnosti – slepě následovat něčí rady, nebo je naprosto ignorovat – ale jde o to naslouchat, zvážit to a najít vlastní nejlepší kompromis. Lidská sebedůvěra je jako plamen, který sílí s každou chybou a každou výzvou, protože jej nic nedokáže uhasit.

Caroline Biaová se domnívá, že klíč tkví: „V získávání zkušeností, v proaktivitě, protože jen experimentováním se člověk naučí spoléhat sám na vlastní úsudek. Nikdy se nezbavíte strachu ze špatného rozhodnutí úplně nadobro, ale když nejde o život… Pokusy a omyly si vybudujete sebedůvěru a postupně budete mít menší a menší potřebu žádat o radu druhé.“ 

Zkušenosti Sofie, Ley, Alice a Nicolas budiž připomínkou, že ve světě práce je někdy nezbytné umět se na věci podívat trochu s odstupem a nepřijímat rady jako bernou minci, ale zamyslet se chvíli nad tím, jaké úmysly a okolnosti je motivují. Tou nejlepší radou nemusí být nutně to, co vám řekne někdo druhý, ale co si dokážete v hlavě zformulovat sami, zatímco nasloucháte současně intuici i moudrosti zkušenějších. Rovnováha leží někde mezi opatrností a odvahou. A tuhle rovnováhu je právě potřeba najít, protože vás bude chránit před nasloucháním pomýlených rad a umožní vám krůček po krůčku budovat kariéru podle svého.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.