Jste ve středním věku připraveni na změnu práce?

„Když Leovi diagnostikovali juvenilní artritidu, hledali jsme pomoc. Skončili jsme v nemocnici Great Ormond Street Hospital a všechen ten čas strávený s doktory rozdmýchal můj zájem o medicínu. Pořád jsem si říkala: ‚Proč jsem jen nešla na medicínu…‘ Nemohla jsem na to přestat myslet.“

Nemoc jejího syna a náhodná konverzace na večírku přivedly Sarah Kingovou krátce po čtyřicítce k rekvalifikaci na práci v lékařství. Všichni máme v průběhu kariéry okamžiky, kdy se zamýšlíme, zda by to nešlo jinak. Kdo má ale dost odvahy skončit s tím, co dělá, a začít s čistým štítem? Pokud vás hlodá myšlenka, že kariéra, kterou jste si zvolili, pro vás není ta pravá, můžete v následujících příbězích najít inspiraci.

Významné narozeniny

Kulaté narozeniny jsou často podnětem k sebezpytování: žijete život podle svých představ? Dosahujete toho, co jste si představovali? A co je hlavní, jste šťastní? Vaše kariéra má s těmito otázkami hodně co do činění. Sarah slavila své 40. narozeniny, když navázala konverzaci, která jí změnila život. Přestože na univerzitě studovala biomedicínu, kariéru začala jako manažerská poradkyně ve start-upu, než se přesunula do vedoucích pozic projektového managementu v investičním bankovnictví. „Vydělávala jsem hodně peněz a cestovala po světě. Byla to skvělá příležitost,“ říká Sarah.

Byla nejmladší ředitelkou velké investiční banky, když její tříletý syn vážně onemocněl. Požádala zaměstnavatele o dovolenou, ale místo toho byla propuštěna. Podala žalobu a dosáhla mimosoudního vyrovnání, ale zkušenost v ní zanechala hořkou pachuť. Pak na večírku potkala bývalou kolegyni. „Byla to vrchní inspektorka londýnského oddělení vražd a řekla mi: ‚Podívej se na mě, já to zvládla. Už roky mluvíš o tom, že chceš změnit práci, ale zatím jsi to neudělala.‘ Pak řekla: ‚Největší část kariéry máš pořád před sebou.‘ Bylo zvláštní to slyšet. Ale došlo mi, že v práci jsem sice 15 let, ale nejspíš budu pracovat i po 55. Řekla jsem si, čeho se vlastně bojím? Jdu do toho, zkusím medicínu.“

Touha tvořit

Julii Cookové táhlo na 30, když se začala vážně zamýšlet nad svou kariérou. V té době již dva roky pracovala pro mediální společnost: „V manažerském týmu jsem se starala o regulační stránku věci – byl to mix HR, financí a managementu. Byla to skvělá zkušenost.“ Julie věděla, že chce pryč z Londýna, ale zároveň pociťovala ohromnou touhu učit se novým věcem a tvořit. „Vyrůstala jsem na venkově a věděla jsem, že se chci odstěhovat, ale mou práci nešlo dělat mimo Londýn. Přestože jsem se na své pozici naučila spoustu věcí, chtěla jsem dělat práci, kde můžu něco vytvářet, a proto mě zaujalo programování a vývoj.“

Útěk od pracovního shonu

Mnozí z nás se v práci dostanou do zajetých kolejí, které je těžké opustit. To se stalo v případě Janine Fordové, která sama sebe popisuje jako „rozhodně ne korporátní typ“. Přesto se však před třicítkou ocitla ve státní správě. „Líbil se mi ten shon a pocit, že jako vedoucí komunikace pracuji na důležitých věcech. Potkala jsem úžasné přátele a svého bývalého manžela. Byly to vzrušující časy,“ vzpomíná Janine.

Nakonec se však dostavila frustrace: „Nikdy nekončící kolotoč politiky, médií a lidí, se kterými se obtížně pracuje, se na vás podepíše.“ Její život jí pomohl přehodnotit kurz Jak nalézt svůj kariérní potenciál na Alain de Botton’s School for Life, který dostala jako dárek od kamaráda. „Uvědomila jsem si, že si můžu vybrat, co opravdu chci dělat. Pomohlo mi to zamyslet se nad tím, co mě baví a jak bych to mohla aplikovat v praxi,“ říká Janine. Lákala ji alternativní terapie. *„Zajímala mě práce s lidmi, jejich duševní pohoda a především masáže – ta myšlenka se mě chytla a nepustila.“*

Když James Wilthew v roce 2008 odešel z RAF, získal práci státního úředníka na ministerstvu obrany. James byl původem z Newcastlu a nikdy si nepředstavoval, že by pracoval v Londýně. „Zezačátku mě to bavilo a viděl jsem v tom smysl. Ale po osmi letech tříhodinového dojíždění do práce jsem si řekl dost. Vždy jsem si říkal, že se nebudu za prací takhle honit,“ říká James.

Když jeho žena dostala v roce 2015 nabídku práce v hrabství West Yorkshire, oba po této příležitosti hned skočili. „Jako vedlejší podnikání jsem obchodoval s drony. Říkal jsem si, že je to dobrá oblast, na kterou se zaměřit, ale pak se objevila další příležitost.“

Jamesův kamarád u něj v předsíni uviděl krásný koberec, který si koupil v Afghánistánu, když sloužil v RAF. Kamarád ho přesvědčil, aby si otevřel vlastní obchod. „Zeptal se mě na ten koberec, a jestli bych mu mohl sehnat taky takový,“ vzpomíná James. „Začal mě tlačit do toho, abych kontaktoval Rafiho, kamaráda a obchodníka s koberci, od kterého jsem ho koupil. Řekl mi: ‚Musíš jich nakoupit hromadu.‘“

Jamesovi se začaly vracet staré vzpomínky. V Afghánistánu byl v roce 2003 součástí britského provinčního rekonstrukčního týmu, kde měl na severu země úlohu vojenského pozorovatele. „Když jsme měli čas, jezdívali jsme do Mazáre Šerífu a dlouhé hodiny jsme seděli a popíjeli čaj s místními v obchodech s koberci. Spřátelil jsem se s Rafim, jedním z majitelů, a zamiloval si koberce, místní obyvatele i scenérii.“

James si uvědomil, že Hebden Bridge, kam se se ženou přestěhovali, by byl ideálním místem pro obchod s koberci, a tak se vydal hledat Rafiho na sociálních médiích. Neznal ani jeho příjmení. Než ho našel, trvalo mu to tři měsíce. „Nakonec jsem na Facebooku vystopoval svého starého tlumočníka, který Rafimu předal vzkaz, že se s ním snažím spojit, a zavolali jsme si přes Facetime. Po dlouhé době jsme se viděli alespoň online, i když jsme oba vypadali o něco starší. O tři měsíce později jsem otevřel obchod s afghánskými koberci.“

Trnitá cesta

Změna kariérní dráhy bývá zřídkakdy hladká: zahrnuje to peníze, přeškolování i riziko. Janine pracovala na plný úvazek a zároveň chodila na školení v masážích a reflexologii. V roce 2015 s prací skončila a založila vlastní firmu. Změna si vybrala daň i v jejím osobním životě. „Nejspíš to mělo vliv na rozpad našeho manželství, jelikož jsem si více uvědomovala, jaký život bych chtěla vést a kým bych chtěla být,“ říká Janine.

Návrat ke studiu s sebou přináší mnoho výzev. Julie zatnula zuby a začátkem roku 2019 se přihlásila do kódovacího školicího střediska v Bristolu. „Bylo to intenzivní. Psychicky to byla jedna z nejnáročnějších věcí, co jsem kdy dělala, a bylo to značně odlišné od toho, co jsem se naučila předtím. Bylo to jako naučit se za tři měsíce plynně nový jazyk,“ tvrdí Julie.

Školení, kterým procházela Sarah, nebylo o nic jednodušší. Jelikož od jejího bakalářského studia uplynulo více než pět let, musela nejprve projít diplomovým kurzem. Vybrala si kurz anatomie a fyziologie, který dokončila v roce 2017, načež pokračovala 27měsíčním magisterským programem a stala se asistentkou doktora (physician associate – PA). V rámci NHS je to poměrně nová úloha. Jedná se o vysoce kvalifikovanou lékařskou pozici podobnou roli lékaře, avšak bez nutnosti specializace. Hierarchie není tak strukturovaná a Sarah se vždy zodpovídá specialistovi. Líbí se jí rozmanitost a rozsah práce. *„Nepotřebuju být šéf, to už jsem dříve dělala. Líbí se mi, že znám od každého něco. Taky se mi líbí, že můžu zkoušet různé věci a moje pozice je flexibilní,“* říká Sarah.

Jelikož má tři děti, dobře se to hodí i k jejímu rodinnému životu. „Přijali mě na lékařskou fakultu, ale kdybych šla tam, mohli by mě v prvních letech umístit kamkoli, což mi s malými dětmi nevyhovovalo. Ale magisterský program na PA byl zápřah. Naprosto jsem podcenila, kolik práce to bude zahrnovat. Máte 70hodinový týden, který je nacpaný k prasknutí.“

Sladká odměna

Bez ohledu na případné výzvy stojí podle 44letého Jamese změna práce za to. Afghánský obchod s koberci vzkvétá jako jediná Fair Trade prodejna afghánských koberců v Evropě, a jelikož mu během pandemie vzrostly online prodeje z 10 % na 50 %, James se nyní zaměřuje na svůj web. Do Londýna se vrátit neplánuje. „Je to o životním stylu. Čerstvý vzduch, kopce a jezera. Žijeme na opravdovém venkově, ale jsme jen sedm minut od města. Je to skvělé místo pro výchovu našich dvou chlapců,“ říká James.

Jeho podnikání mu také umožňuje pomáhat Afghánistánu a jeho obyvatelům. „Nemá smysl to dělat, když nemůžete dát něco nazpět. Prodáváme skutečně krásné a jedinečné výrobky. Zároveň tím přímo podporujeme více než 200 tkalců v Afghánistánu a držíme je mimo chudobu. Jsme firemním sponzorem organizace Afghanaid a přispíváme finančně, kdykoli to jde.“

V roce 2019 se Julie stala full-stack vývojářkou v agentuře z Bristolu zabývající se e-commerce. Chystá se nastoupit na novou pozici full-stack softwarové inženýrky, kterou může dělat z domova, a se svým partnerem se stěhuje do Falmouthu v Cornwallu. „Moje první práce byla jako lakmusový papírek, ale opravdu se mi to líbilo,“ říká 32letá Julie. „U programování a kódování je toho tolik, co se učit. Každý den přináší něco nového a to se mi moc líbí. Vše se děje tak rychle, že nemáte čas se začít nudit.”

Janine, které je dnes 40, se zpátky neohlíží. Salon Janine Ford Therapies & Yoga nabízí ve West Berkshire masáže, reflexologii a jógu jednotlivcům i firmám. „Nabízím lidem možnost se zastavit, nadechnout se a najít vnitřní harmonii, a to je více než odměna samo o sobě. Má práce je dokonalou kombinací všech věcí, co mám ráda,“ svěřila se Janine.

Sarah v březnu 2020 (ve 46 letech) dokončila své magisterské studium a začala pracovat jako PA u praktického lékaře. „Líbilo se mi to, ale jsem připravená na nové výzvy a budu nastupovat na oddělení gynekologické chirurgické onkologie v londýnské nemocnici Royal Marsden. Práce v nemocnici, která je špičkou ve svém oboru, je úžasnou příležitostí a vzrušující vyhlídkou do budoucna… pacienti s rakovinou čelí jedné z největších zdravotních výzev ve svém životě, ne-li největší. Když můžete stát při nich a jejich rodinách a pomoci jim v této životní fázi, nepochybně vám to přinese obrovské profesní i osobní uspokojení,“ dodává Sarah.

Ať už ve vás hlodá touha po jakémkoli povolání, není čas se nad ní zamyslet?

Překlad: Jindřich Klimeš
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.