Monitoring zaměstnanců: Zvyšuje efektivitu nebo narušuje soukromí?

Kamerový systém, zablokované Uložto nebo šéf, který vám kouká přes rameno, jestli nejste na Facebooku – to si vybavíme, když se načne téma monitorování zaměstnanců. Je to ovšem citlivá a komplexní záležitost, která má svá pravidla, a jejím cílem nesmí být hlídání produktivity zaměstnance, i když by si to možná firmy – zejména v éře home office – přály.

Monitorování zaměstnanců funguje téměř všude a je čím dál tím častější. Podle výzkumu, který provedli v roce 2018 ve Velké Británii, si více než polovina zaměstnanců (56 %) myslí, že je při práci někdo sleduje. I když už jsme si zvykli, že skoro v každé české firmě na nás zírá kamerový systém, nástroje, které mají dnes firmy k dispozici, mohou pracovníkům narušovat soukromí; to ale nejde obětovat za vágním účelem „ochrany majetku firmy“.

Jak může monitoring vypadat?

Může jít například o sledování pomocí kamerového systému, monitorování e-mailů a hovorů, hlídání aktivit na pracovním počítači, sledování pomocí „píchaček“ či GPS. Nejčastěji se pravděpodobně setkáte s těmito formami:

1. Kamerový dohled

Kamerový systém může být bez záznamu, se záznamem nebo takový, který jen hlídá prázdnou budovu po skončení pracovní doby. V žádném případě ale kamery nemůžou hlídat intenzitu práce zaměstnanců! Jejich smyslem je především ochrana majetku zaměstnavatele, života a zdraví zaměstnanců. Kamera by vám tedy neměla hledět přímo do počítače a stejně tak by neměla být na vyloženě soukromých místech, jako jsou toalety nebo šatny.

Sledování zaměstnanců pomocí kamerového systému je přípustné. Je ovšem nutné respektovat práva vyplývající z právní úpravy ochrany osobních údajů: je nutné stanovit účel shromažďování záznamů (které jsou považovány za osobní údaj) a zároveň činnost, kterou firma vykonává, by měla být natolik zvláštního charakteru, aby kamerový dohled mohl reálně chránit majetek zaměstnavatele – což by bylo možné třeba v bance, v muzeu, ale i ve výjimečně nebezpečných provozech, jako je třeba jaderná elektrárna.

Zaměstnanec musí být informován (ideálně písemně) o tom, jestli je či není z kamer pořizován záznam a kde přesně jsou kamery rozmístěny. Kamerový záznam může pak být použit při vyšetřování bezpečnostního incidentu nebo například při dokazování v případě náhrady škody zaměstnancem.

2. Monitoring e-mailové schránky a chatu

Zaměstnavatel může kontrolovat četnost přijímaných i odesílaných e-mailů, jejich adresáty a odesilatele, ovšem musí o tom informovat zaměstnance předem. Bez jeho vědomí to nejde. Obsah zpráv bez závažného důvodu kontrolovat nelze, i v rámci pracovněprávního vztahu má zaměstnanec nárok na určitou míru soukromí.

Ovšem zaměstnavatel, který využívá dedikovaný komunikační systém, může monitorovat, co v něm zaměstnanci dělají. To pocítil vývojář Jiří, který si s kolegy na Slacku posílal vtipy drsného kalibru. „Najednou si mě vedoucí HR z Ameriky pozvala na kobereček a řekla mi, že jestli ještě budu posílat rasistické vtipy, tak v práci končím. No a tak jsem zjistil, že je Slack monitorovatelný,“ vypráví. Teď už je mnohem opatrnější (a vtipy kolegům posílá na osobním Skypu).

3. Monitoring surfování na internetu

Zákoník práce praví, že „zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení“. Neměli byste tedy pracovní telefon nebo počítač používat pro soukromé účely, pokud vám to přímo nepovolí.
Dodržování tohoto zákazu je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat. Může jít buď o sledování toho, co zaměstnanec na zařízení provádí, nebo o opačný způsob: blokování webů a aplikací, které jsou nežádoucí. Důležitá je i zde přiměřenost a je nutné na to zaměstnance předem upozornit.

„U nás jsou blokované sociální sítě, zpravodajské portály, je zakázané cokoliv stahovat. Sleduje se, kdo tráví kolik času na jakých stránkách a s jakými aplikacemi. Navíc se dá zjistit, co provádíme v interním systému – je vidět, jaká data o jakých zákaznících si kdo zobrazoval, a pokud to vypadá podezřele, čeká kolegu vysvětlování na personálním oddělení,“ popisuje své zkušenosti bankéřka Lenka.

Jaká jsou vaše práva na soukromí v práci?

V českém právním řádu je tato problematika roztříštěná, výklad je nutné si poslepovat ze střípků z několika právních předpisů.

Listina základních práv a svobod říká, že každý má „právo na ochranu před zasahováním do soukromého a rodinného života“ a také ustanovuje listovní tajemství, které se vztahuje i na elektronickou komunikaci.

Zákoník práce upřesňuje, že zaměstnanec nesmí být otevřeně či skrytě sledován, odposloucháván, nesmějí být nahrávány jeho hovory, kontrolována jeho pošta (ani elektronická) – pokud to zvláštní charakter činnosti firmy nevyžaduje. A pokud ano, musí zaměstnance informovat nejen o tom, že bude monitorován, ale také jakým způsobem a v jakém rozsahu. Tajné sledování pomocí skrytých kamer či skrytého softwaru tedy není možné. Zaměstnavatel nicméně může zaměstnance monitorovat, pokud má podezření, že si zaměstnanec počíná protizákonně, a zároveň pokud by odhalení toho, že je monitorován, zmařilo možnost takové jednání dokázat.

Dále se problematice soukromí zaměstnanců a jejich sledování věnují nový Občanský zákoník (pokrývající téma ochrany osobnosti), nový Zákon o ochraně osobních údajů (implementující Nařízení GDPR) a Zákon o inspekci práce. Specifika bývají stanovena ve vnitřním řádu zaměstnavatele.

Abychom se doma neflákali

Koronavirová pandemie přesunula většinu naší komunikace online, díky čemuž zaměstnavatelé mají možnost hlídat si zaměstnance pomocí rozličného softwaru. Mnohé z nich vznikly primárně jako nástroje na podporu týmové práce a evidenci odpracovaných hodin, ovšem pravda je taková, že nad týmem mohou vykonávat i slušný dohled.

• V Česku se můžete v některých firmách setkat s aplikací Time Doctor. Ta mimo obecných funkcí na spolupráci sleduje, jestli netrávíte moc času na sociálních sítích nebo jiných soukromých stránkách, hlídá také, jestli v rámci pracovní doby neleží počítač moc dlouho ladem, dokáže monitorovat intenzitu psaní na klávesnici a klikání myši, dokáže v určité časy vytvořit screenshot obrazovky zaměstnance, takže nadřízený může v reálném čase sledovat, co zaměstnanci dělají.
• K dohledu nad týmem se dá použít i aplikace Pipedrive, která je primárně určena jako CRM systém pro sales, ale nabízí funkce jako automatické posílání slepé kopie na určitou adresu a sdílení výpisu telefonních hovorů, čímž může mít nadřízený dobrý přehled i dohled nad svým týmem.
• Hlídat vás může i dnes již standardní aplikace na konferenční hovory Zoom (ačkoliv funkce, pomocí níž mohl hostitel hovoru sledovat, jestli ostatní účastníci dávají pozor, z ní byla odebrána).
• Zajímavým nástrojem je Sneek, což je aplikace na videohovory, která zároveň vytváří „zeď obličejů“ pro celou firmu: každých pár minut pořídí webkamerou fotku každého zaměstnance, což je motivuje, aby neodcházeli od počítačů. Podobných aplikací jsou desítky a neomezují se jen na ty, kdo pracují doma u počítače – například pro evidenci docházky na pracoviště pro stavební dělníky je určeno specializované Stavario.

Co dělat, když sledování narušuje vaše soukromí?

Všechno monitorování, které zaměstnavatel provádí, musí být opodstatněné. Jak se můžete bránit, když máte pocit, že zaměstnavatel porušuje vaše právo na soukromí?

• Proberte to v práci. Možná se problém vyřeší, když si se zaměstnavatelem promluvíte a on vám zdůvodní své motivy. Možná někde selhal lidský faktor a zaměstnavatel ani neví, že postupuje protiprávně.
• Obraťte se na inspekci práce. Domníváte-li se, že bylo v práci zasaženo do vašeho soukromí, můžete se obrátit na místně příslušný inspektorát práce, a to i anonymně. To je mnohem snazší postup než jít cestou soudu (což byla jediná možnost do roku 2017) a značně zlepšuje pozici zaměstnance. Zaměstnavatel může při nedovoleném sledování dostat pokutu až 1 000 000 Kč; pokud neinformoval zaměstnance o tom, že a jak bude kontrolován, hrozí mu pokuta ve výši 100 000 Kč.
• Vezměte to k soudu. Dostali jste padáka za něco, co firma zjistila ze soukromé konverzace? Můžete zkusit jít soudní cestou, ale počítejte s tím, že dokazování bude náročné a možná nedosáhnete svého – jako pracovník z následujícího případu: Jistý zaměstnanec strávil v práci 103 hodin za jeden měsíc surfováním po internetu. Zaměstnavatel to posoudil jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, což znamenalo, že ho mohl ihned vyhodit. Zaměstnanec se obrátil na soud: zaměstnavatel prý neměl právo sledovat, co si prohlíží na internetu, a tedy nemá legální důkaz o porušení pracovních povinností. Soud dal ale za pravdu zaměstnavateli: došlo jednak k porušení zákazu používat pracovní vybavení pro soukromé účely a jednak k porušení povinnosti v pracovní době pracovat.

Co bude dál?

Ještě nedávno byli pod dohledem hlavně zaměstnanci ve skladech, továrnách a na rizikových pracovištích. Teď se ale těžiště problému monitoringu začíná přelévat ke sledování aktivit na počítači či mobilu, zejména u práce z domova, kterou si kvůli pandemii vyzkoušelo mnohem více lidí. Téma soukromí zaměstnanců v internetové době bude získávat na důležitosti, což pro nás může mít i pozitivní přínos: ačkoli se zdá, že budeme více hlídaní, dostane se toto důležité téma na stůl zákonodárcům, což nám možná přinese i jasnější právní úpravu s konkrétněji vytyčenými právy.

A i když si to možná myslíte, návrat do kanceláří nemusí nutně přinést nižší dohled nad zaměstnanci. Ve vývoji je nespočet nových technologií, které by nám měly umožnit, abychom se po odeznění pandemie vrátili na co nejbezpečnější pracoviště, jako jsou teplotní skenery, inteligentní bezpečnostní kamery nebo aplikace na sledování příznaků koronaviru. Tyto technologie jsou primárně zaměřeny na zastavení šíření viru, ale možná s sebou přinesou další zásah do našeho soukromí.

Foto: Welcome to the Jungle

Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.