S nerozlučnými dvojčaty Petrem a Pavlem o studiu i práci test inženýra

Jak se stalo, že jste společně zakotvili v Continentalu?

Petr: Byla to vlastně velká náhoda, která začala tím, že náš otec kdysi opravoval pračku jednomu zaměstnanci Continentalu. Táta se tehdy s pánem zapovídal právě ohledně Conti. Následně mu řekl, že má dva syny, kteří studují elektro a shání praxi v oboru a že by do Continentalu rádi na praxi nastoupili. Slovo dalo slovo a my jsme se ve druháku a třeťáku na střední škole ocitli v Brandýse na čtrnáctidenní stáži. Velký dík patří právě člověku, kterému táta tehdy opravoval pračku, protože nám hodně pomohl, abychom se do firmy dostali. 

Po maturitě jsme si nebyli jistí, zda půjdeme na vysokou, a dokonce jsme přemýšleli, že bychom v Continentalu začali rovnou pracovat. Vše se změnilo přijetím na bakalářský obor Aplikovaná elektrotechnika Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Bakalářský obor pro nás byl náročný, a tak jsme přirozeně v téhle době s Continentalem trochu ztratili kontakt. Změnilo se to až během magisterských studií, kdy jsme si říkali, že by bylo fajn mít už praxi v oboru pro blížící se první zaměstnání. Začali jsme tedy docházet v rámci jednoho semestru na stáž opět do Conti, protože jsme už měli nějaké kontakty a stáž jsme si tak rychle domluvili.

Když už jsme nakousli to téma stáží, mohou se na ně studenti do firmy přihlásit?

Petr: Continental jde trainee programům a stážím rok od roku víc naproti. Jsme s bráchou v úzkém kontaktu s personálním oddělením, účastníme se veletrhů i jiných studentských akcí a aktivně se podílíme na rozvoji programů pro studenty. Já osobně si myslím, že obě stáže pro nás byly velmi přínosné, prošli jsme si různými pozicemi i napříč odděleními. 

Středoškolskou praxi jsme strávili u analytiků a opravářů desek plošných spojů, naopak během vysokoškolské stáže, která trvala jeden semestr, jsme několik týdnů strávili v laboratořích. Vnímám to tak, že nám to dalo širší perspektivu a snadněji jsme se pak rozhodovali, jaké odvětví oboru by nás mohlo nejvíce zajímat.

Teorie a praxe jsou často dva různé světy, jak jste tento přechod zvládli a co všechno jste využili?

Pavel: My teď pracujeme v oblasti testování elektroniky. Mě hodně baví seberealizace během stavby podpůrných hardwarových modulů do našich testovacích zařízení. Aby člověk mohl vytvářet tyto moduly, musí mít znalosti jak elektroniky, tak i práce se softwarem. My oba jsme na vysoké škole se softwarem pracovali, což pro nás bylo obrovské plus. Senzorika, mikroelektronika, teorie obvodů jsou přímo věci, které v praxi také využíváme. Zároveň ale mohu říci, že jsme měli během onboardingu stoprocentní podporu kolegů, kteří nám vždy se vším velmi ochotně poradili a tím jsme se dokázali rychle adaptovat a osamostatnit.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Pavel: S Petrem jsme diskutovali, jestli řekneme, že každý den startujeme kávou. (smích). Teď ale vážně. Jeden z důvodů, proč nás tahle práce baví, je, že to není stereotyp. Nejde přesně říct, jak probíhá běžný den, protože nikdy není stejný. V zásadě se ale shodneme, že nejčastěji máme ráno organizační schůzky, kdy si stanovíme priority a třeba se dozvíme, zda bude vyžadována naše asistence na linkách nebo jestli se musí ladit nějaké projekty. Pokud naši kolegové z výroby nepotřebují pomoct s testery v sériové výrobě, tak v kanceláři nebo v laboratoři pracujeme na novém softwaru či hardwaru. Není to tak, že bychom pracovali na jedné věci, ale projektů, kterým se věnujeme, je více a čas si víceméně plánujeme sami.

Potřebujete k práci angličtinu nebo jiný cizí jazyk?

Petr: Abych řekl pravdu, tak angličtina pro nás byla velkým tématem. Náš první cizí jazyk byla němčina a angličtinu jsme se začali učit až na vysoké škole. Bylo to pro nás dost náročné, dokonce jsme museli docházet do večerní jazykové školy. Naše práce nám ale dává možnost si angličtinu procvičovat každý den, to nám pomáhá se v angličtině zlepšovat a být si jistější. Také k nám několikrát do roka jezdí zahraniční návštěvy a účastníme se mezinárodních telekonferencí. Navíc Continental nás ve výuce cizích jazyků podporuje, tyto kurzy nám nabízí a také plně hradí, což je velké plus.

Pavel: Ještě bych k tomu dodal, že cizí jazyk používáme i během zahraničních cest, často jezdíme za dodavateli, se kterými spolupracujeme.

Pracujete v mezinárodní firmě, lákalo by vás se posunout do zahraničí? Je to vůbec možné?

Petr: Možnost přesunu tady je. Máme kolegy, kteří pracují třeba v Německu. Každý rok máme s nadřízeným roční hodnocení, a jedna z otázek vždy je, jestli bychom v budoucnu chtěli pracovat v Conti mimo ČR. Pokud bych měl mluvit za sebe, tak já jsem v tuto chvíli spokojený tady v Čechách, mám teď čerstvě rodinu.

Pavel: Jelikož jsme dvojčata, tak já to mám podobně, brácha má čerstvě narozeného syna a já syna se svou přítelkyní čekám v září, takže přesun do zahraničí momentálně taky neplánuju.

Co ráda dělají tak nerozlučná dvojčata ve svém volném čase?

Petr: Náš volný čas je velice pestrý, hrajeme od malička fotbal a srdcovou záležitostí je pro nás rybaření. Obecně jsme velcí sportovci a nuda nebo nicnedělání nás jen tak nepřemůžou. Také jsme si oba doma vybudovali „bastl“ koutek, kde si ve volném čase hrajeme s elektronikou, což je samozřejmě velké plus pak do práce, protože kolikrát mě něco doma v dílně napadne, co pak v práci zkouším aplikovat pro naše testovací systémy.

Oslovil tě příběh Petra a Pavla? Mrkni na nabídku volných pozic a zjisti víc!