Každodenní sexismus: 10 vět, které by se měly na pracovišti (i jinde) zakázat

Na chodbičce, u automatu na kafe, ale klidně i uprostřed open space zaznívají čas od času různá klišé z dob minulých, o kterých jsme si bláhově mysleli, že jsou již dávno přežitá. Zdánlivě neškodné poznámky, údajně řečené bez zlých úmyslů, či dokonce určené „k pobavení“ (tedy alespoň podle jejich autorů) však ve skutečnosti maskují genderové stereotypy, které škodí jak zaměstnancům, tak celé firmě. Se sexismem se podle průzkumů na pracovišti setkalo 82 % žen a 60 % mužů.

Přinášíme vám znepokojivý (a rozhodně ne vyčerpávající) seznam poznámek, které můžete na pracovišti zaslechnout a které by se měly co nejrychleji zakázat, pro zajištění duševního zdraví všech zúčastněných.

„Tak co, kdy plánujete mít děti?“

Okolnosti provinění: Proneseno naprosto bezostyšně během přijímacího pohovoru hned za „řekněte nám něco o sobě“ a před „kde se vidíte za deset let“.

Překlad: Milá dámo, přijímací řízení nás stojí čas a peníze, takže nechceme investovat do někoho, za koho budeme muset za pět let hledat náhradu. Že je to vaše soukromá záležitost? Co je to soukromí?

Co je na tom špatně: Jako kdyby nestačilo, že touto otázkou tne do živého každou neděli tchyně, na pracovišti jsou tyto dotazy jednoduše protizákonné. Náboroví pracovníci nemají právo se ptát uchazečů na jejich soukromý život, aby podle odpovědí rozhodli o vhodnosti uchazeče na danou pozici. A neměli se ptát ani manažeři, šéfové či kolegové.

„Můžu poprosit o kafíčko?“

Okolnosti provinění: Proneseno většinou s mrknutím těsně předtím, než bude ta samá osoba požádána o zapisování obsahu porady. To je náhodička!

Překlad: Na myšlení a jednání jsme tu my, ty rozhodně ne, ale když už jsi tady, tak ať máš aspoň nějaký úkol, ne?

Co je na tom špatně: Žádat o přípravu kávy automaticky ženu, protože je to „normální“ a ona s tím přece počítá, nebo proto, že „ona to umí nejlíp“, patří mezi klasické případy každodenního sexismu na pracovišti. Jednou provždy: není to normální, je to neuctivé a urážlivé.

9 z 10 žen si myslí, že pro muže je snazší „udělat kariéru“. Je proto naprosto klíčové, aby se nám podařilo tento trend zvrátit a aby si všichni uvědomili, že rovnost mužů a žen není jen krásný abstraktní koncept, ale právo.

„Nejlepší bude, když s námi na tu schůzku se zákazníkem půjdete také, a kdybyste si mohla vzít sukni…“

Okolnosti provinění: Utroušeno během strategické porady při plánování schůzky s důležitým klientem, co má zrovna slabost pro blondýnky.

Překlad: Když jsme tě nabírali, bylo jedno, jaké máš měkké i tvrdé dovednosti, víš snad, že jsme si střihli kámen, nůžky, papír, a kdo vyhrál, mohl si vybrat podle fotky v životopisu? Na tvém místě bychom to brali jako kompliment.

Co je na tom špatně: Pracovní smlouva uzavřená mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v podstatě upravuje výměnu kompetencí za finanční odměnu. Pozor, překvapení! Mezi kompetence nepatří schopnost svádět mizogynní klienty krátkými sukněmi (díkybohu, že už neexistuje právo první noci), ale plnit povinnosti stanovené v popisu práce a odvádět požadované výsledky.

„Ženy jsou hrozné citlivky… Všechno si hned berete osobně.“

Okolnosti provinění: Řečeno naprosto bezcitným kolegou, který šikanuje ostatní a zapomněl se v minulém století.

Překlad: Tak otevři oči, ty uspěchanááááá, Dámo uplakanáááááá… Zkrátka a dobře, jsi malá křehká květinka, ještěže jsem tu já, silák, co dovede zachovat chladnou hlavu.

Co je na tom špatně: Otázka emocí nijak nesouvisí s příslušností k jednomu nebo druhému pohlaví, ačkoli se jedná o stereotyp, ke kterému stále sklouzáváme, protože je to v našich hlavách zakódováno léty předsudků. Na pracovišti nikomu neprospěje, když se budou podobná klišé podporovat. Lidem to brání ve vyjadřování, snižuje to kolektivní inteligenci a můžete se tím připravit o velkou dávku kreativity a inovací.

„Až se vrátíš z mateřské, už možná nebudeš mít takové ambice jako dřív, změní se ti priority…“

Okolnosti provinění: Oznámeno teatrálním tónem profesorky Trelawneyové, už tomu chyběla jen křišťálová koule.

Překlad: Každý přece ví, že jak se jednou z ženy stane matka, přestane mít zájem o kariéru a nemá na nic čas. Dítě přece mění naprosto vše!

Co je na tom špatně: Hlavním rizikem je sklouznutí ke stereotypům. Ženy se pak snaží vymanit ze škatulek, do kterých bývají zařazeny tím, že chtějí všechno kompenzovat. Těhotné ženy například radši nebudou využívat benefity, na které mají právo (snížený počet hodin, zátěže apod.), aby před svými mužskými protějšky a nadřízenými nevypadaly, že na to nemají. Celých 75 % žen už se dokonce někdy setkalo s negativními komentáři ohledně mateřství či práce na zkrácený úvazek.

„Nyní vy, kolegyně, co si o tom myslíte, rádi bychom znali i ženský pohled…“

Okolnosti provinění: Bezelstně proneseno směrem ke kolegyni na poradě poté, co jí bylo několikrát neslušně skočeno do řeči.

Překlad: Vzhledem k tomu, že mám naprosto nulovou empatii, ale chci předstírat, že mi na vašem názoru záleží, použiji jedinou zbraň ve svém arzenálu, kterou považuji za poctu feminismu. To přece ženy chtějí, ne? Aby se s nimi takhle mluvilo?

Co je na tom špatně: „Dobře míněný“ sexismus (já mocný muž jsem tu od toho, abych pomohl slabšímu pohlaví) není o nic méně škodlivý než ten „nepřátelský“ sexismus (já mocný muž jsem tu od toho, abych slabší pohlaví ponižoval). Jsou to ve skutečnosti jen dvě strany blahosklonné mince, které považují ženu za méněcennou. Jedná se o ambivalenci sexismu, o které psali Peter Glick a Susan Fiskeová. Připomeňme, že předstíraný feminismus se zaměstnavatelům nevyplácí, pokud se zjistí, že činy neodpovídají slovům a firma ve skutečnosti není tak feministicky zaměřená, jak se prezentuje.

„Na tu pozici si představujeme spíš někoho asertivnějšího, autoritativního, kdo se dokáže prosadit… Chlapa, no.“

Okolnosti provinění: Odpověď na dotaz ohledně kariérního postupu na vedoucí pozici.

Překlad: Jak říká Freud, „pokud žena touží po úspěchu, může za to neuróza“. Takže se uklidněte…

Co je na tom špatně: Ne, schopnost vést ostatní není výhradně mužská vlastnost. Ano, i ženy mohou být skvělí leadři. Pochybujete snad? Potvrzuje to i studie vedená společností Zenger Folkman, i když je pravda, že jejich průzkum vyzdvihuje údajné „ženské“ schopnosti, takže se nemusí líbit všem. To nic nemění na tom, že podobné stereotypy brání ženskému potenciálu na pracovišti v rozvoji. Nesmíme se pak divit, že na vysoce postavených pozicích jsou ženy nedostatečně zastoupeny nebo že jsou někde zaváděny kvóty. Stejně tak se nesmíme divit, že se na to kariérně úspěšné ženy často vykašlou, protože v těch vzácných případech, kdy se dostanou do vysoké pozice, se setkávají jen s nepochopením a nezájmem.

„Vážně chceš ještě přidat? Vždyť na to, že jsi ženská, dostáváš pěkné peníze…“

Okolnosti provinění: Tuhle bombu spolehlivě odjistí nadřízený během ročního hodnocení výkonnosti zaměstnanců, ačkoliv bylo dosaženo všech požadovaných cílů (i těch nad rámec).

Překlad: Za stejnou práci stejná odměna? To jsem v životě neslyšel… Do práce přece chodíš jen proto, že ses doma nudila. Proč si neužíváš klidného života v domácnosti?

Co je na tom špatně: Platová rovnoprávnost je základním pilířem rovnosti mužů a žen na pracovišti. Podle § 110 odst. 1 zákoníku práce jsou zaměstnavatelé v Česku povinni poskytovat všem zaměstnancům vykonávajícím stejnou práci nebo práci stejné hodnoty stejnou mzdu. V Česku je však stále rozdíl v průměrných odměnách žen a mužů 16,4 procenta, oproti evropskému průměru 13 %. Pokud vás toto zjištění nijak nešokovalo, jste součástí problému.

„Vyhovuje ti porada ve středu v sedm večer, když máš to dítě? Mám kdyžtak číslo na skvělou chůvu.“

Okolnosti provinění: Relativně v dobré míře míněná rada kolegy/kolegyně, jehož měsíční rozpočet na hlídání dětí už dosahuje hranice minimální mzdy.

Překlad: Mojí nejoblíbenější pracovní zálibou je házet klacky pod nohy matkám, se kterými dělám.

Co je na tom špatně: Problematika rovnováhy mezi osobním a pracovním životem a organizace práce a povinností je samotným jádrem problémů nerovnosti mezi muži a ženami. Určité pracovní podmínky, firemní kultury a související způsoby vedení jsou ještě stále nedostatečně „inkluzivní“. Místo toho, abychom trestali či obviňovali matky (hlavně samoživitelky), proč nezačneme brát ženy s dětmi jako základní měřítko populace, které napomohou k lepším standardům celé firmě?

„Tyjo, tady člověk ani nemůže říct žádný vtip. Máš krámy nebo co?“

Okolnosti provinění: Komentář následující po „vtipu“, který oslovenou zjevně moc nepobavil.

Překlad: Nemám po ruce žádný přesvědčivý argument, a tak se uchýlím k nejprimitivnější formě zábavy. Vyber si, buď to, nebo řeknu, že jsi hysterická.

Co je na tom špatně: Humor je významnou součástí budování a udržování dobrých vztahů na pracovišti. Ale jedná-li se o každodenní sexismus, má humor i svou stinnou stránku – pod záminkou „vtípků“ se totiž skrývají ponižující urážky. Se sexistickými vtípky se již setkalo 80 % žen, 50 % z nich se stalo terčem takových žertíků a tři čtvrtiny všech mužů přiznávají, že už je také někdy slyšeli.

Překlad: LexiPro
Foto: Thomas Decamps z Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.