Mužská převaha: Jak ženy zvládají práci, když jsou v menšině?

Jako prostředí dominované muži označujeme takové, kde je méně než 25 % žen na pracovišti. Také se vám nejdřív vybaví typicky mužské profese, kde je potřeba fyzické síly, jako je stavebnictví nebo strojírenství, případně IT nebo matematicko-fyzikální odvětví? Není tomu tak vždy a jako žena se můžete nehledě na profesi téměř kdykoli ocitnout v kanceláři, kde bude více kolegů než kolegyň. Jaké to bude?

Taková situace může mít řadu výhod, ale velmi často s sebou nese jistá úskalí. Zajímalo nás, jak to vnímají ženy, které v takovém kolektivu samy pracují. Oslovili jsme proto ženy z marketingu, produkce a IT, aby nám otevřely dveře ke svým zkušenostem a podělily se o to, jak zvládají práci v kanceláři, kde je jejich gender v menšině. Každá má s takovým prostředím jiné zkušenosti, některým pánský kolektiv vyhovuje, některým ne. Všechny se ale shodují, že to není vždy jednoduché…

Mužský kolektiv: Zábava, ale i emoční nedostupnost

Práce v pánském kolektivu je ve své podstatě stejná jako každá jiná – má svoje výhody i nevýhody. „Záleží na situaci. Někdy je to zábava, někdy je to naopak trochu náročné. Máme fajn kolektiv a cítím od kluků v mnoha ohledech velkou podporu. Občas se ale dostávám do situací, kdy se jednoduše cítím v menšině. Nejčastěji to vzniká, když máme hromadné meetingy a v místnosti se nahromadí ‚hodně testosteronu‘, jak tomu ráda říkám. Jsou to takové ty situace, kdy muži něco velmi racionálně komunikují a nesnaží se to nijak zaobalit emocemi. Někdy se přistihnu, že jsem na to citlivější a beru si některé věci více osobně,“ popisuje svou zkušenost Veronika, marketingová manažerka v kultuře. „Na druhou stranu je s nimi o zábavu postaráno a kdykoli, kdy nemám třeba nejlepší náladu, tak dělají vše pro to, aby se to změnilo.“

I Tereza, projektová manažerka, prohlašuje, že je s jejím mužským kolektivem rozhodně o zábavu postaráno. Nicméně přiznává, že někdy se k ní kolegové zkrátka chovají jinak než ke svým mužským protějškům. „Třeba když mě vynechají z rozhovoru, kterého bych se pracovně měla účastnit. Nebo když něco, co spadá pod moji zodpovědnost, začnou automaticky řešit s někým jiným jenom proto, že je ani nenapadne, že bych mohla znát odpověď.“ Zároveň s nadsázkou přiznává, že jakmile má problém třeba s autem, jsou všichni kolegové velmi nápomocní.

Emoce mohou být překážkou. Veronice se občas stalo, že na situaci reagovala více emocemi než rozumem, a vnímá, že to v očích mužů často představuje velkou bariéru. „Spíš se v tu chvíli zaseknou, než že by s tou situací dokázali naložit a byli schopni se vcítit do pocitů toho druhého. Nicméně muži u nás v kanceláři se o to většinou alespoň snaží.“ Pro Veroniku je to však někdy také výhoda a dodává: „Když například dojde k nějakému pracovnímu rozporu, tak si to nikdo nebere osobně, a i když se na něčem neshodneme, jsme schopni téměř okamžitě dál fungovat. Se ženami jsem v minulosti měla spíše opačnou zkušenost.“

Jako nevýhodu Veronika uvádí nedostatek empatie. Pamatujte však, že vždy záleží na konkrétním člověku. Podle studie Michiganské univerzity z roku 2021 jsou muži stejně emotivní jako ženy. Výzkum tak vyvrací dlouho zakořeněné stereotypy, že ženy jsou emotivnější než muži, v práci tak můžete natrefit na muže, který podléhá svým emocím, úplně stejně jako na ženu.

Sexismus nebo diskriminace: Aktuální i v roce 2023

Týmy, kde převažují muži, mají tendenci stereotypizovat ženy a vytvářet jim nehostinné pracovní podmínky, které jim stojí v cestě za kariérním úspěchem a posunem. Kateřina má za sebou celkem šest pozic v IT a pouze v jedné se nesetkala s diskriminací. Ve dvou se jednalo o sexismus a vždy kvůli tomu odešla. „Více méně šlo vždy o to, že si nadřízený (muž) vybral mužského kolegu, kterému se více věnoval, a já jsem se dál nemohla moc rozvíjet. Byla to tichá diskriminace,“ uvádí konkrétní příklad. Kateřina, původně vystudovaná ekonomka, doplňuje, že když pracovala na ekonomických pozicích, s ničím takovým se nesetkala.

Veronika bohužel sexismus a diskriminaci v práci zažila také. „Jelikož jsem začala pracovat poměrně mladá a byla výrazně nejmladší ve většině situací, tak si na mě muži dovolovali více, ať už z pozice sexuálního obtěžování, nebo použití autoritativní síly. Často šlo o tzv. mansplaining (vysvětlování něčeho mužem, obvykle ženě, která je v daném tématu mnohdy vzdělanější či zkušenější, způsobem, který je povýšený a poučující – pozn. red.). Kolikrát se mi ale stalo i to, že jsem přišla do místnosti za kolegy, kteří začali hned komentovat, co mám na sobě a jak vypadám. Někdy šlo jen o komentáře mířené na oblečení, ale dostalo se mi také komentářů na moje prsa, zadek či sex.“

Vzpomíná, že v té době však neměla dostatek sebevědomí na to, aby se vůči takovému chování jasně vymezila. „Bála jsem se o svou začínající kariéru a nechtěla jsem se v očích velké firmy zapsat jako někdo, kdo si na tohle stěžuje. Nyní už bych si nic takového nenechala tak snadno líbit a za každé situace se snažím, aby za mě mluvila nejvíce má práce, a ne pohlaví.“

Pracovní prostředí se neutvářelo pro ženy

V začátcích formování kapitalistické společnosti vznikaly firmy a organizace, kde silně převládali muži. Když na pracovní trh začaly vstupovat ženy, musely se v organizacích přizpůsobit podmínkám, které byly primárně určené mužům. Česká kultura je založena na maskulinním charakteru, který vytváří silné rozdíly mezi rolí mužů a žen ve společnosti, hodnoty pracovního života jsou spojovány s maskulinitou, a sice asertivita, tvrdost, důraz. To může v mnoha případech vytvářet nehostinné prostředí právě pro ženy, které jsou na pracovišti oproti mužům v menšině.

„Největší problém je v komunikaci. V neschopnosti empatie a snahy o porozumění. V tom, že ti lidé ve většině případů nejsou schopni sami se sebou pracovat, neznají se a tím pádem neumějí efektivně pracovat a komunikovat ani s ostatními,“ říká Kateřina. Pro Terezu to také chvílemi nebylo nejjednodušší, ale zdůrazňuje, že pokud má okolo sebe muže, kteří si o sobě nemyslí, že jsou víc než ženy, tak je to super. Uvědomuje si také, že v současném týmu má na kolegy štěstí.

Zkušenost Veroniky ukazuje, že pro lepší začlenění mezi muže funguje velmi otevřená komunikace. Jednoduše říkat věci tak, jak jsou nebo jak je cítím. Díky tomu Veronika problém se začleněním mezi muže necítí. „Z mých zkušeností jsou s tím na první dobrou muži schopni nakládat daleko lépe než ženy. Občas se totiž dokážu i já sama dost oprostit od emocí a muži mou přímost berou většinou lépe. Jsou ale samozřejmě i ženy, které to mají stejně, a tam najdeme společnou řeč na první dobrou.“

Držet své emoce na uzdě: Ano, nebo ne?

„Věřím a vím, že svými schopnostmi dokážu dosáhnout výsledků, ne tím, že se přizpůsobím chování lidí kolem sebe.“

Tereza v tom má jasno – nesnaží se nikomu nic dokazovat. „Víc než na snahu přizpůsobit se a vysvětlovat nebo ukazovat, že něco vím, se soustředím na to, abych se netrápila tím, že mě někdo občas podceňuje. Dělám tedy přesně to, co chci a jak to cítím a nedělám si starosti s tím, jestli to může mít za následek, že mě někdo nebude brát vážně. Věřím a vím, že svými schopnostmi dokážu dosáhnout výsledků, ne tím, že se přizpůsobím chování lidí kolem sebe. Pak si užívám chvíle, kdy vidím, že je někdo překvapený, že taková ‚holka‘ tomu opravdu rozumí.“

Autentická a sama sebou se snaží být i Veronika, ale zároveň nechce působit slabě, a proto přemýšlí nad tím, jak působí na muže, víc. „Občas svádím vnitřní boj s tím, abych neprojevovala tolik emoce, protože to může být v očích mnoha mužů slabost a já slabě působit nechci, ale zjistila jsem, že když je člověk občas projeví, tak se nic špatného nestane.“

Jak si zajistit respekt v práci? Pár rad a tipů na závěr

Nebojte se mluvit. Trénujte spontánní přednes na poradách a připravujte se na nečekané situace, ne jen na svoji prezentaci. S největší pravděpodobností ty skvělé a trefné nápady a připomínky, které na meetinzích od vašich mužských protějšků slyšíte, byly naplánované.

• Zapojte se do diskuze již před poradou. Dle studií ženy se svým časem pracují velmi efektivně. Mají proto tendence přijít na meetingy na čas a po jejich skončení ihned odejít na další schůzku nebo řešit exekutivu. Muži však často využívají čas před a po poradách k tomu, aby osobněji rozebrali pracovní agendu.
• Naučte se mít nadhled. Pokud patříte k těm ženám, které si konflikty v práci berou osobně, zkuste se od těchto pocitů oprostit.

Co dalšího radí ženy, které mají zkušenosti být na pracovišti v menšině? „Usmát se, znát svou hodnotu a nebrat muže příliš vážně,“ radí Tereza. „Dřív jsem byla naštvaná a nešťastná, když se věci řešily cholerickými výlevy a boucháním do stolu, nikomu to nepřeji zažít. Zároveň jsem se s tím časem naučila vyrovnat a nenechat se tím rozhodit. Jen na sobě vidím trochu nežádoucí efekt – kromě zvládání těžkých situací jsem se bohužel také naučila křičet a bouchat do stolu, když je to nutné nebo když se mě to týká, ale nejsem na to pyšná. Blbé je, že to na ně funguje.“

Veronika doplňuje: „Pokud máte s něčím problém, řekněte to nahlas. Kolikrát se tak dá zvládnout spousta situací, u kterých si někteří muži ani neuvědomují, že by pro vás mohly představovat problém. Nastavte si hranice a nedovolte nikomu je porušit z pozice moci.“

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.