Anna Codrea-Radová: Jak najít štěstí na volné noze

Freelancing neboli práce na volné noze je čím dál populárnější. V některých oborech, třeba IT, pracuje na volné noze až 15 % pracovníků. V Česku je aktuálně celých 612 527 živnostníků, kteří mají vlastní podnikání jako hlavní příjem. Freelanceři poskytují zákazníkům nejrůznější placené služby a patří mezi ně umělci i inženýři.

Dělat „sám na sebe“ s sebou přináší nesporné výhody, jako je například větší spokojenost v práci, lepší životní styl a nezávislost. Není ale všechno zlato, co se třpytí. S tím vším jde ruku v ruce i neustálý strach o zakázky, nutnost vyrovnávat se s častým odmítnutím a v neposlední řadě hromada papírování, které za vás nikdo jiný neudělá. Jak to tedy udělat, aby výhody freelancingu převážily nad nevýhodami? Odpověď naleznete v článku Anny Codrea-Radové, autorky příručky pro freelancery You’re the Business: How to Build a Successful Career When You Strike Out Alone (Sám sobě firmou: Jak vybudovat úspěšnou kariéru, když jste v tom sami). Anna Codrea-Radová je novinářka, spisovatelka a autorka podcastu. Její tvorbu můžete obdivovat v periodicích New York Times, The Guardian nebo na webu BBC. Píše o podnikání, kultuře a technologiích. Primárně se ale soustředí na pracovní kariéru, protože sama je na volné noze od roku 2017.

Jak se stát šťastným freelancerem:

1. Máte svá práva, odvolejte se na ně

Osoby samostatně výdělečně činné nemají stejná práva jako běžní zaměstnanci. Nějaká práva ale máte, a tak byste se s nimi měli obeznámit. To znamená pročíst si hlavně živnostenský zákon, který upravuje podnikání na volné noze v ČR, a obchodní zákoník, ten zase stanovuje pravidla fakturace a splatnosti.
Vyplatí se vědět i některé vyloženě praktické věci. Pokud například chodíte pracovat do prostor nějaké společnosti, platí pro vás stejná pravidla BOZP jako pro kmenové zaměstnance.

Lidé se často mylně domnívají, že živnostníci nemají žádná práva a musí počítat s tím, že s nimi každý může jednat, jak chce. Zákon ale pamatuje i na živnostníky – stačí jen svá práva znát a správně je využívat. Mohou vám pomoci v jednání se zákazníky, kteří s vámi chtějí beztrestně vyběhnout.

2. Najděte si vrbu neboli kamaráda na volné noze

Potřebujete někoho, kdo vám bude rozumět a vědět, jaké to je, dělat na sebe. Někoho, komu se můžete vypovídat, když vám bude nějaký zákazník dělat naschvály, kdo vám poradí v těžké situaci nebo s vámi projde smlouvu, cokoliv.

Určitě byste si takovou osobu měli najít, protože práce na volné noze může být někdy osamělá. Člověk nemůže být na všechno vždycky sám, potřebuje občas pomoc. Nebojte se mluvit o detailech aktuálních projektů ani sdílet kontaktní údaje na své zadavatele – vzájemná pomoc se cení a z dlouhodobého hlediska vám jen prospěje.

Souvisí to s tzv. mentalitou hojnosti versus mentalitou nedostatku, stačí se dívat na sklenici jako poloplnou: Na vrcholu je místa dost. Peněz je také všude dost. Příležitostí je hodně, můžeme je sdílet. Každý jsme unikát a můžeme nabídnout něco jiného. Když pošlete kamarádovi kontakt na šéfredaktora, neznamená to, že už po vás žádný článek nikdy nebudou chtít, protože už vás nebudou potřebovat. Naopak to znamená, že jste pomohli někomu, kdo třeba zase jednou pomůže vám, a celkově jste si vylepšili karmu. Kamarád dostane za úkol napsat článek na téma, kterému třeba nerozumíte a jen byste se s tím trápili.

3. Nebojte se mluvit o penězích

Lidé se stálým zaměstnáním se obvykle domlouvají na penězích jen jednou, když se o práci hlásí. Pak už stačí třeba jen jednou ročně žádat o přidání. Ale freelancer musí o penězích přemýšlet (a mluvit) dnes a denně. Sazby, odměny, daně – tak či onak, peníze jsou vždy na pořadu dne. To se nikdy nezmění, nezáleží na tom, jak budete dobří, ani kolik budete vydělávat peněz.

Bude potřeba, abyste se přestali tomu tématu vyhýbat – v hovoru i v myšlenkách. Najděte si jednu nebo více osob, se kterými se můžete nezávazně bavit o základních finančních otázkách. Pomůže vám to získat přehled o situaci: „Chtějí, abych to udělal/a za tolik a tolik, nepřijde ti to málo/moc?“ nebo „Mám jim udělat nabídku, ale vůbec nevím, o kolik si říct, co ty myslíš?“

Až pak půjde do tuhého a budete se muset pustit do závažnějšího řešení věcí kolem peněz, budete mít natrénováno a nebude vás to tolik děsit.

4. Uvědomte si hodnotu svých služeb

To, jakou máte hodnotu, není o tom, kdo jste a jak jste dobří, to si musíte uvědomit. Jde o to, co můžete nabídnout svým zákazníkům. Vaši hodnotu určují vaše jedinečné dovednosti, praxe a kreativita. Záleží ale také na úhlu pohledu a na okolnostech.

Prodáváte-li své dovednosti zákazníkovi, má tento zákazník určitou představu o hodnotě toho, co mu můžete nabídnout. Představte si například muže v americké veřejné prádelně, který si pere kalhoty, protože je potřebuje na večer – čeká ho totiž důležitá večeře. Jsou to jeho nejlepší kalhoty a žádné jiné si vzít nemůže. Je v prádelně, ale nemá dost čtvrťáků na sušičku, takže drží v ruce úplně mokré kalhoty. Potřebuje 75 centů, ale má jen desetidolarovou bankovku. Když do prádelny přijde druhý muž, ten první s ním vymění deset dolarů za 75 centů, protože v tu chvíli je pro něj hodnota suchých kalhot daleko vyšší, než kolik by jejich usušení ve skutečnosti stálo.

Je totiž rozdíl mezi vámi, tj. osobou, a službou, kterou poskytujete, a to musíte brát v potaz. Mnoho freelancerů má problém se sebepropagací, protože si připadají nepatřičně a zní jim to, jako by se vychloubali. Ale musí si uvědomit, že reklamu nedělají sobě, ale svým schopnostem a službám.

Není snadné si uvědomit hodnotu, kterou prodáváte. Kéž by existoval přepínač v hlavě, co by nás to naučil, hlavně ženy. Celý život se učíme, jak si vystačit s málem, jak je důležitá skromnost a podobné nesmysly. To se nedá zapomenout ze dne na den. Na tom se musí pracovat.

5. Pečujte o sebe

Jste sami sobě firmou, svou vlastní investicí. Stejně jako je důležité učit se novým dovednostem, je i důležité dbát na své zdraví a spokojenost. Když si jasně nenastavíte pravidla a nebudete odpočívat, vyhoříte. Musíte o sebe trochu pečovat. Hlavní rady pro freelancery zní:

Naplánujte si dovolenou dlouho dopředu
Jedna věc, kterou mají zaměstnanci a měli by ji mít i freelanceři, je dovolená. Přidělte sami sobě určitý počet dnů dovolené a vyznačte si je v kalendáři. Jinak budete pracovat a pracovat a najednou zjistíte, že uběhlo půl roku a vy jste si nevzali ani den volna.

Takže si v lednu hezky sedněte a řekněte si třeba, že chcete mít dva týdny v září dovolenou. Nemusíte si hned zabookovat letenky – třeba v tu dobu nakonec nikam nepojedete –, ale jak to bude jednou v kalendáři, nebudete si na tu dobu brát zakázky.

To stejné platí i pro příležitostné dny volna. Sami se rozhodněte: „Chci si vzít volno ve svátek jako všichni ostatní, nebo si radši udělám volno někdy jindy, abych třeba mohl/a někam vyrazit ve všední den, kdy nebude všude narváno?“

Udělejte si víkendy
Máte občas volno? Jak dlouhý pracovní týden vám vyhovuje? Je to na vás. Někdo si na víkend prostě práci nebere, nebo jen výjimečně. Většina vašich kamarádů bude pravděpodobně docházet do zaměstnání, takže když s nimi budete chtít trávit čas, budete na to potřebovat volné víkendy. Ale záleží na vaší situaci. Každopádně si nastavte takový režim, abyste občas volno měli a od práce si pravidelně odpočinuli.

Nedejte vyhoření šanci
U freelancerů hrozí větší riziko syndromu vyhoření. Jednou z příčin vyhoření je pocit, že vám toho práce nedává tolik, kolik jí toho dáváte vy. Tento pocit na volné noze získáte raz dva. Freelancing je totiž takový začarovaný kruh: Abyste dostali zakázky, musíte se aktivně snažit a dát do toho všechno, ale tím se současně vystavujete velkému riziku odmítnutí. Nezáleží na tom, jak jste dobří, jak jste velcí nebo jak dlouho to děláte. Na volné noze je prostě odmítnutí něco, s čím se musíte poměrně pravidelně smiřovat.

Když si nedáte pozor, dostanete se do stadia, kdy už nebudete mít z čeho brát, žádná energie vám nezbyde a bude o dost těžší se z odmítnutí vzpamatovat a zase zvednout hlavu. Začnete mít pocit, že vás to stojí neskutečné množství práce a nic z toho. K tomu ještě přičtěte pandemii a člověk najednou ani nemá důvod vstávat ráno z postele. O vyhoření mluvím naprosto otevřeně. Ze všech stran se na mě valí zprávy od lidí, kteří se s ním právě teď potýkají, je jich víc než kdy dřív.

To je pro mě nejtěžší: nastavit si mantinely a starat se o sebe. Je to stejné jako se cvičením – tak těžko si člověk zvyká na pravidelné návštěvy posilovny a pak stačí dvakrát vynechat a je hned zpátky na startu. Ze dvou návštěv je půl roku a vy jste se ani nehnuli. Teorie zní jednoduše. Jenže i když víte, co máte dělat, je těžké to dodržet v praxi. Nestačí se jednou vzbudit a říct si: Tak, odteď to budu dělat správně. Ne. Člověk si musí stanovit priority a těch se držet den za dnem a nepolevit.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.