Inventura silných stránek. Jak uspět po padesátce?

Znovu na začátku: hledání práce po padesátce

Po třinácti letech na stejném místě Gabriela nečekaně přišla o práci. Hledání nové pozice po takové době není snadné – z pracovního trhu člověk rychle vypadne, unikají mu nejnovější trendy i požadavky zaměstnavatelů, natož vědět jak poutavě napsat motivační dopis. Jenže v případě Gabriely je tu ještě jeden faktor: je jí 55 let. „Že věk hraje roli mi potvrdili i na úřadu práce. Nicméně i bez toho bych na to přišla sama. Na internetu jsem si nastudovala, jak napsat životopis a průvodní dopis. Z 60 % obeslaných nabídek se však neozvali vůbec, u 30 % dali přednost jinému uchazeči. Byla jsem na dvanácti pohovorech, vždy jsem si pečlivě nastudovala vše o společnosti, ale bez úspěchu. Konkrétní důvod nepřijetí jsem se nikdy nedozvěděla. Na úřadu práce jsem tedy od dubna 2023, zkouším to dál, ale začínám mít pocit, že bez známosti to prostě nevyjde.”

Bariéry, které nejsou na první pohled vidět

Hraje roli věk? A je vlastně doopravdy překážkou? Čísla tvrdí, že 81,5 % lidí ve věku nad 50 let je zaměstnaných. Přesto výzkum VÚPSV z roku 2021 ukazuje, že starší pracovníci často čelí předsudkům ze strany zaměstnavatelů, kteří je vnímají jako méně přizpůsobivé. Dalšími překážkami jsou omezené možnosti rekvalifikace a slabší digitální dovednosti, což může snižovat jejich konkurenceschopnost na trhu práce.

Potenciál, na který zapomínáme

HR interní konzultant a personální auditor Petr Kmošekvyjmenovává kvality, kterými po padesátce pravděpodobně disponujete, možná je však berete jako samozřejmost a nejste si jich vědomi. „Myslím si, že by to měla být především osobní zralost, moudrost a samozřejmě širší praxe a hlubší kompetence. Starší generace vnáší do příliš dynamických kolektivů určitou míru stability v rozhodování, uvážlivost, někdy také chybějící realistický pohled, protože ne ve všem mohou mladí ve svých úvahách obstát směrem k opravdové praxi a neznalosti potenciálních řešení.”

Jedním dechem však dodává, že se „bohužel u nás hrdost a sebevědomí moc nenosí. Na pohovory často přichází zcela shrbení a otrávení kandidáti, kteří mají pocit, že o ně nikdo nestojí. Sami sebe také dost zanedbávají jak osobnostně, tak i odborně, protože se příliš rychle vzdávají nebo neznají svůj potenciál.” Když vás však dvanáctkrát odmítnou a snažíte se práci neúspěšně hledat už rok, může být těžké udržet si sebevědomí a zápal. Sama jsem si nad tím lámala hlavu a pak jsem při brouzdání LinkedInem narazila na příspěvek, ve kterém stálo sebevědomé: „Je mi 56+ a jsem ve skvělé kondici“ a rozhodla se oslovit jeho pisatelku s prosbou o radu.

Jak prolomit skleněný strop

Jana Pšejová je projektová manažerka, koučka a terapeutka. Věnuje se také sociálním aspektům kybernetického bezpečí, spolupracuje s Asociací sociálních služeb a pracuje v paliativní péči. Učí digitální dovednosti seniory a odpovědi pro tento článek sepisovala v přestávkách konference AI pro pedagogy. O víkendu se už totiž bude věnovat svým čtyřem vnoučatům, a tak by čas na psaní neměla. A ač by se mohlo zdát, že se teda vymyká všem zažitým pohledům na starší generaci, i ona přiznává, že společenské předsudky existují a že sama narazila na pomyslný sociologický „skleněný strop“.

Co jí osobně ho pomohlo překonat a zůstat na trhu práce vitální? „Je za tím má zvědavost, až nutkavá touha objevovat a v mém případě taky touha pomáhat. A taky chuť se učit. Ať mi nikdo neříká, že ve věku 50+ učení jde člověku hůř. Nemyslím si to, protože už máme spoustu zdrojů, na které se nové znalosti jenom připojují. Úspěšné učení má ještě další podmínky. Musí mě to bavit a musím v tom vidět smysl. Bez pocitu smysluplnosti vlastně vůbec pracovat neumím.”

Digitální svět je tu pro všechny

Říct, že se člověk zvládne ve vyšším věku jednoduše učit, může mnohým znít kontroverzně, až neuvěřitelně. Ale Jana má vlastní zkušenost s vedením kurzu pro své, jak s oblibou říká „digiseňority“, kterým je dokonce 75+. „Nemyslím si, že spojení věku a technologií musí být nutně netradiční. Občas si říkám, že tu bariéru v hlavách seniorů tvoří společnost. Ti lidé za svůj život zvládli spoustu věcí a změn, pořád se něco učili. Pokračují a učí se dál. Stačí jim říkat místo: Babi, to už pro tebe není, něco jako: Pojďte to zkusit, to se vám bude líbit. Je hodně neprozíravé nechat seniory v digitálním stínu. Způsob, jakým jim bezpečné používání technologií pozitivně ovlivňují život je až neuvěřitelný. Jejich prostřednictvím totiž dosáhnou na celý svět i z invalidního vozíku nebo nejzapadlejší vesnice.”

Využijte, co už znáte

Pozitivní příklady rozhodně táhnou, ale pojďme se prakticky podívat jak na to. Klasické tipy jako „naučte se pracovat s novými technologiemi, přizpůsobte se změnové době a pilujte jazyky” dnes necháme stranou. Jasně, nic s nimi nezkazíte. Pojďme se však podívat na něco, co už máte v sobě, jen vás možná dosud nenapadlo se tím zkusit prodat.

Inventura vlastních úspěchů: „Praktická rovina přípravy leží především v tom, že znáte svoje úspěšné milníky v pracovní historii,” vysvětluje Petr Kmošek. Sepsat si, co v se vám během kariéry povedlo, jak jste se o to přičinili a hlavně naučit se to nahlas říct, tak může být prvním krokem k vyššímu sebevědomí před blížícím se pohovorem. Jana souhlasí a rozšiřuje nejen na pracovní rovinu: „Udělejte si inventuru toho, co umíte (ne toho, co neumíte, toho bude vždycky víc). Poctivě to posbírejte, jak to život přinesl, a vezměte si to jako výbavu na novou cestu.“

Hodnoty vás a vaší práce: Dalším důležitým bodem ve vaší přípravě je schopnost uvědomit si „svoji přidanou hodnotu, umět popsat hodnoty, na kterých vaše práce stojí a co jsou příklady, které chcete následovat v pracovním světě,” pokračuje Petr a rovnou prakticky vysvětluje, jak to na pohovoru může vypadat. „Někdy jsem záludně u pohovoru položil otázku typu: Čeho jste si vážila na vašem posledním šéfovi? nebo Kdo byl pro vás v práci vzorem vhodným k následování. Sleduji tím kandidátovy vnitřní hodnotové základy, na kterých stojí a které jsou často doplňujícím prvkem k analýze jeho profilu. Cílím tak především na vnitřní nastavení úspěchu kandidáta.“

Co vlastně chcete dělat? Ocitnout se náhle bez práce dokáže s člověkem zamávat. Pocity obav či nejistoty, zda nějakou práci vůbec naleznete, může způsobit, že kývnete i na nabídky, které byste za normálních okolností ani nezvažovali. Jana místo toho nabízí odvážnější variantu. „Položte si důležitou otázku: Co vlastně dělat chci? Nechci konečně dělat to, co jsem si vždycky přála a ani si na to netroufla pomyslet? Odpověď si někam napište, přilepte a choďte se na ni dívat. Je to ono?“

Neúspěch jako příležitost: Je jasné, že na cestě k vysněné kariéře vás může potkat spousta neúspěchů. Spíše než se jim snažit vyhnout, je důležitější, co si z nich vezmete. „Důležitý je vnitřní motor a celkové mentální nastavení. Možná i o připuštění si otázek typu: Nedělám něco špatně já sám? nebo Co mohu na sobě změnit, abych příště uspěl?” říká Petr a Jana s ním souhlasí a doplňuje, že úspěch začíná v hlavě. „Z rodiny jsem si kromě zvídavosti přinesla taky pozitivní pohled na život – prostě vůbec nepřipouštím, že situace nemá řešení. Na druhou stranu si vždy velmi pečlivě probádám prostor a hledám chyby v prvé i druhé řadě u sebe. Občas to dokáže potrápit. S každou zdolanou překážkou je ale snazší si uvědomit, že na tu novou musí taky být nějaká finta.”
Aktivita a vytrvalost:* „Nepřestat být aktivní, ale jít si za svým a hledat to. Kdy jindy, než po padesátce by si to člověk zasloužil?“ míní Jana. Petr to propojuje s předchozími tipy a uzavírá: „Když kandidát zná svoji hodnotu na trhu práce, je stále aktivní v oboru, umí navazovat skrze sítě vazby s těmi, kteří rozhodují a není vnitřně nastaven, že to s kariérou v pozitivním slova smyslu zabalil, pak najde uplatnění v krátké době. Největší překážkou jsme často my sami sobě.”

Společně silnější

Každý z těchto kroků – od poznání vlastních silných stránek po uvědomění si své hodnoty a aktivní přístup – nejen posiluje sebevědomí jednotlivce, ale bude mít také dopad do týmů ve kterých nakonec získají svou pracovní pozici. Právě díky lidem, kteří do práce přinášejí rozmanité zkušenosti, se stávají týmy dynamičtější a lépe vybavené čelit výzvám. Jak říká Petr Kmošek: „Optimálně rozvržené kolektivy, jak věkem, tak pohlavím, umožňují těžit z širokého názorového i kompetenčního spektra.“ Jana Pšejová s úsměvem dodává: „Věkově míchat týmy je užitečné taky proto, že co si budeme povídat – výpadek na roky vzhledem k rodičovským povinnostem už nehrozí.“

Ve společnosti orientované na neustálý pokrok, mládí a nové věci může být někdy těžké uvědomit si, jaké výhody přináší vyšší věk. „Znalosti a dovednosti nasbírané za život jsou jako nejlepší úspory – stačí do nich jen sahat a oprašovat,“ připomíná Jana, „do některých slepých uliček už prostě nemusíte lézt a ztrácet v nich energii a čas. Víte, že nikam nevedou. Můžete pracovat s vysokou mírou efektivity. Máte už odrostlé děti, ale ještě dost energie a sil na dělání dobrých věcí. Vaše účast na pracovním trhu se očekává do nejméně 65 let. To už je doba za kterou se pořádný kus práce udělat dá.“

Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.