Přemýšlíte, že změníte obor? Zde je 6 věcí, které je třeba si rozmyslet

Štěstí přeje připraveným

Proč se vlastně někteří lidé jednoho krásného dne rozhodnou, že je jejich současná práce nebaví a že chtějí dělat něco jiného? Podle koučky a terapeutky Heleny Knížetové často jednotlivce demotivují jejich zaměstnavatelé.

„S přáním změnit obor za mnou nejčastěji chodí lidé, které po několika letech přestane jejich práce naplňovat a hledají něco nového. Často se cítí jako kolečko v systému, nemají možnost se účastnit na rozhodovacích procesech, nemohou se posouvat nebo je zaměstnavatel řídí příliš direktivně.“

Někdy se také stává, že lidé dlouho přemýšlí nad tím, že by šli kariérně o dům dál, ale nejsou s to se rozhoupat. A teprve nějaký výrazný podnět, jako třeba restrukturalizace firmy, velké změny ve společnosti nebo třeba i vyhazov, je k rozhodnutí konečně přiměje.

Ať už jsou vaše důvody jakékoliv, vždy platí základní pravidlo – takové rozhodnutí nesmíte dělat jen na základě emocí. Je nutné si jej dobře rozmyslet, naplánovat a načasovat. Zde je proto seznam věcí, které je potřeba si před změnou kariéry odškrtnout.

Krok č. 1: Zhodnoťte, jaké jsou vaše silné stránky a co byste vlastně chtěli dělat.

Prvním bodem je definovat si sami pro sebe, co byste vlastně chtěli dělat. Jedna věc je uvědomit si, že vás vaše současná práce nenaplňuje. Druhá věc je ale vymyslet, jakým směrem se posunete dál.

„Ptejte se, co vás baví. Odpovědi najdete v sobě,“ radí Helena Knížetová. A doplňuje, že nejdůležitější je odpovědět si na následující otázky:

• Proč chci změnu a co od ní očekávám?
• Jaké jsou mé silné stránky, v čem vynikám, co mi jde „samo od sebe“ nebo jakou mám jedinečnou kombinaci dovedností?
• Jakého stavu chci dosáhnout a jakou mám vizi, že budou má práce a můj život po změně vypadat?
• Jaké mám ohledně nového uplatnění priority? (například mít víc času na sebe nebo na rodinu, věnovat se naplno své oblíbené činnosti, mít větší flexibilitu, vydělávat velké peníze…)

Někteří lidé mají to štěstí, že zkrátka přesně vědí, kam je srdce táhne. Ti ostatní na to musí před změnou kariéry teprve přijít. Podle Heleny Knížetové je v takovém případě dobrou strategií vzpomenout si, co vás bavilo v dětství, když jste byli malí, a na tom zkusit budovat své plány.

„Lidem, kteří nejsou vyprofilovaní, pak určitě radím najít si kouče. Možná je to trochu trapné, protože sama jsem koučka, ale kouč vám opravdu může pomoci se ve svých dovednostech, motivacích a možnostech dobře zorientovat. V některých případech jsme s klienty zjistili, že nakonec nepotřebují kariérní změnu, ale že je ve skutečnosti potřeba změna v něčem úplně jiném v jejich životě.“

Krok č. 2: Udělejte si zevrubnou rešerši ve vybraném oboru a zjistěte, jaké jsou možnosti.

Když už víte, jakým směrem se chcete kariérně ubírat, nastává fáze rešerše. V té byste si měli například zjistit:

• Jaké jsou možnosti uplatnění;
• Které specializace v rámci oboru by vás zajímaly;
• Jaké vzdělání a dovednosti jsou na různé pozice potřeba;
• Jak je vaše vysněná práce placená;
• Je lepší činnost vykonávat na vlastní pěst nebo jako zaměstnanec?

Můžete si také projít statistické údaje o tom, kolik lidé na obdobných pozicích berou. Případně si projít pracovní nabídky a zjistit, jak moc je daná pozice žádána, co firmy po kandidátech požadují za dovednosti nebo kolik jim nabízí peněz.
Všechna tato zjištění vám následně umožní si vypracovat konkrétní a realistický plán. A na jejich základě se také můžete rozhodnout, jestli se budete opravdu svému vysněnému povolání věnovat naplno, nebo třeba jenom jako vedlejší činnosti.

„Měla jsem klienta, jehož vášní je fotografovat krajinky. Jak jsme ale zjistili, tím je velmi těžké se uživit. Má rodinu, musí platit účtenky, a přejít na full-time fotografování nebylo realistické,“ uvádí Helena Knížetová. „A tak jsme vymysleli, že si nechá svou práci, ale že si udělá z fotografování svůj ,vedlejšák‘. Profesionální vybavení už má, pak si udělal kurz, který mohl absolvovat o víkendech, vytvořil si webové stránky a teď už nabízí své fotografie, a to třeba i do fotobank. A nechává tomu volný průběh. Třeba se focení bude někdy v budoucnu věnovat naplno.“

Krok č. 3: Vyzpovídejte „insidera”, zúčastněte se oborových akcí nebo zkuste získat praxi.

Chcete mít realistickou představu o tom, jak to v daném oboru doopravdy chodí a co od něj můžete očekávat? Teorie ani rekvalifikační kurzy vám tento vhled neposkytnou.

Proto je vhodné se pobavit s někým, kdo v oblasti již působí a kdo bude ochotný vám sdělit své zkušenosti, dojmy a rady. Také můžete zjišťovat informace na akcích, kde se lidé z oboru shromažďují – jedná se například o výstavy, veletrhy, konference nebo srazy.

Helena Knížetová však varuje, že lidé si často stěžují. Je to taková lidská přirozenost. A že je tedy potřeba vše, co se dozvíte, brát lehce s rezervou (a to především to negativní).

V některých případech je možné (a vhodné) pak zkusit nezávazně získat určitou praxi přímo v terénu. Jestliže například toužíte po vlastní kavárně, bylo by dobré nejdříve aspoň po večerech nebo o víkendech v nějaké kavárně brigádničit a zjistit tak, jak to v ní reálně chodí. Nebo pokud se chcete stát velkochovatelem včel a magnátem v produkci medu, je asi dobrý nápad si nejdříve zkusit odchovat aspoň jednu dvě sezóny několika málo úlů.

Krok č. 4: Zjistěte, jaké technické dovednosti se potřebujete doučit, a vypracujte si plán, jak se rekvalifikovat.

Dalším krokem je přesně definovat „hard skills“ a dovednosti, které vám v současnosti chybí k tomu, abyste se mohli vysněné práci věnovat. A následně pak vypracovat plán, jak tyto dovednosti získat.

To, jak samotné přeškolování bude vypadat a jak dlouho bude trvat, se samozřejmě u jednotlivých oborů a profesí různí. Možností máte celou řadu – od rekvalifikačních placených kurzů, přes středoškolské nebo vysokoškolské vzdělávání, specializované bootcampy, online akademie až po mentorování.

Vyberte si takovou možnost (nebo kombinaci možností), která odpovídá vašim prioritám. Podle složitosti rekvalifikace také zvažte, jestli budete přeškolování absolvovat při současném zaměstnání, nebo jestli nejdříve skončíte s tím, co teď děláte, necháte si třeba několik měsíců pauzu právě na absolvování rekvalifikačního kurzu a teprve potom budete hledat nové uplatnění.

Krok č. 5: Mějte realistická očekávání. Hlavně ohledně toho, jak dlouho trvá začít v novém oboru prosperovat.

I když jsou technické dovednosti, které jsme rozebrali v předchozím bodu, určitě důležité, ještě mnohem důležitější je získání potřebné praxe a konexí v novém oboru.

„I když si uděláte rekvalifikační kurz, je to jen zlomek toho, co k prosperování v oboru potřebujete,“ upozorňuje Helena Knížetová. „Každý obor je jiný, v každém fungují jinak vztahy a procesy. Jakmile tedy nastoupíte do nové práce a začnete v nové oblasti pracovat, zjistíte, že stejně nic neumíte. Každý obor pochopíte až po čase – až když se v něm začnete reálně pohybovat.“

I proto je potřeba mít realistická očekávání ohledně toho, jak dlouho vám bude trvat, než se v nové oblasti uchytíte, rozkoukáte a začnete stabilně prosperovat.

„To může většinou trvat klidně dva tři roky,“ upozorňuje Helena Knížetová na základě zkušeností se svými klienty nebo i se svou vlastní kariérní změnou.

Počítejte proto s tím, že se ze začátku určitě budete v novém oboru lehce „motat“. Součástí vaší přípravy proto musí i vypracování plánu, jak toto období překlenete. A to i po finanční stránce. Rozhodně je proto vhodné si před změnou kariéry udělat odpovídající peněžní rezervu.

„Je třeba si uvědomit, že když měníte obor, začínáte od nuly. Bude to bolet a dost možná spadnete s životním standardem dolů. Pokud ale najdete něco, co děláte od srdce, co vás baví a naplňuje, určitě se to dá zvládnout – je ale potřeba na to být připravený,“ říká Helena Knížetová.

Krok č. 6: Vypracujte plán, jak pracovní obory překlopíte.

V tuto chvíli už máte všechny potřebné informace i reálnou představu o tom, co vás zhruba čeká. Posledním bodem je příprava konkrétního časového plánu akce. Tedy samotného přechodu do nové etapy vaší kariéry.

Možností je několik. Může se například jednat o okamžité přepnutí, kdy jednoho dne odejdete ze staré práce a druhý den už pracujete v novém oboru. Nebo se může jednat o fázovanou změnu, kdy si z nového oboru uděláte nejdříve „vedlejšák“, z něhož se po čase stane vaše hlavní pracovní náplň.

„Velký trend při změně práce, a to v celoevropském měřítku, nyní je mít dočasně dvě nebo i tři práce,“ říká Helena Knížetová. „Lidé tak mohou mít třeba dva poloviční úvazky, většinou se ale jedná o práci na živnostenský list.“

Helena Knížetová ale zároveň dodává, že sedět na dvou židlích najednou není možné dlouhodobě a že tedy není dobré toto přechodné období plánovat na delší dobu. Na krátký čas se ale může jednat o vhodný kompromis, díky kterému získáte určitou praxi v novém oboru, zatímco se úplně nevzdáte jistot spojených s vaší původní prací.

Buďte v klidu. Kariérní změna nemusí být trvalá.

Je normální, že před změnou kariéry člověk cítí určitou nervozitu. Pokud ovšem ze srdce cítíte, že vás současná práce ubíjí a že vás to bytostně táhne jinam, je určitě namístě si projít seznam bodů uvedený výše a udělat si představu o tom, jestli je vaše vize jenom z říše snů nebo jestli je realizovatelná.

A co vás může před oním velkým krokem uklidnit? Ujištění, že tato změna nemusí být trvalá a že se svět nezboří, kdybyste náhodou takříkajíc šlápli vedle.

„Měla jsem klienta, který po dvou letech zkoušení nových oborů zjistil, že nakonec ho stejně nejvíc baví logistika – tedy to, co dělal předtím,“ říká Helena Knížetová.
Zůstaňte tedy nohama na zemi a změnu si dobře rozmyslete – zároveň ale pamatujte, že život je příliš krátký na to, abyste jeho velkou část trávili v práci, která vás vyloženě irituje.