Coworking: Jsou sdílené kanceláře pracovištěm budoucnosti?

Dalo by se říct, že Pauline Rousselová je vlastně sběratelka. Tahle mladá žena totiž se svým partnerem Dimitarem Inchevem v průběhu posledních 4 let procestovala celý svět a navštívila více než 400 coworkingových pracovišť ve 47 městech. 250 z nich si vybrala a jejich návštěvníky i specifika popsala na stránkách své chystané knihy: Around The World in 250 Coworking Spaces (Cesta kolem světa: Coworking 250x jinak). Pauline Rousselová, milovnice coworkingu a specialistka na sdílená pracoviště se pro Welcome to the Jungle rozpovídala o loňské krizi a změnách, které pandemie přinesla… Ale také o budoucnosti, kterou Pauline vůbec nevidí bledě. Rozhovor probíhal v podmínkách pro Pauline zcela neobvyklých – z tepla home office.

V roce 2015 jste na coworking narazila úplnou náhodou v Berlíně… A najednou, o šest let později, vydáváte třísetstránkovou knihu o 250 coworkingových místech z celého světa, jak se to stalo?
Zrovna jsem za sebou měla naprosto příšernou pracovní zkušenost v jedné berlínské PR agentuře. Byla tam úplně šílená firemní kultura a hrozný šéf. Takže jsem se rozhodla ozvat na inzerát na pozici, která mě zaujala hlavně svým názvem – pro jedny coworkingové prostory se hledal Happiness Manager.

Sice jsem s podobnou prací neměla naprosto žádné zkušenosti, ale coworking a to, jak propojuje lidi i v jakém probíhá prostředí, mě naprosto nadchl. V inzerátu navíc požadovali dovednosti, kterými jsem z větší části disponovala. Součástí projektu byl i inkubátor pro start-upy, a tam jsem právě potkala Dimitara (svého partnera a spoluautora, pozn. red.). Pracoval tu jako interní mentor pro začínající podnikatele. Společně jsme se začali zajímat o dynamiku prostoru, v němž jsme pracovali: Každý den byl plný událostí. Docházelo k setkávání členů různých start-upů, probíhaly prezentace projektů pro velké společnosti, které se rozhodovaly, do čeho investovat… Pak nás začalo zajímat, jak to vypadá jinde v Berlíně, a začali jsme pracovat na mini studii zaměřené na vliv existence coworkingových prostor nejen na jejich uživatele, ale na celé město.

V té době už v Berlíně fungovala celá řada podobných míst. Nalezli byste tu coworking pro hudební projekty, pro rodiče (s integrovanou školkou), pro podnikatele na volné noze, pro instagramové influencery… Když navíc jednoho dne navštívil naše pracoviště zakladatel společnosti Talent Garden, doporučil nám vydat se prozkoumat coworking do Milána. A tak jsme jeli. Tam jsme pochopili, jak fascinující coworking může být. Lze ho totiž provozovat v nejrůznějších formách a podobách, přizpůsobí se potřebám každého města, každé kultury… Od té doby jsme vlastně pořád na cestách a ještě jsme se nezastavili! V New Yorku, v listopadu 2017 nás zakladatel firmy Based In, co zajišťuje coworkingové prostory, přivedl na novou myšlenku: „Měli byste napsat knihu o všem, co jste ve světě viděli.“ Přišlo nám to jako skvělý nápad. A tak i když jsme se psaním neměli absolutně žádné zkušenosti, začali jsme hledat sponzory a pustili jsme se do toho.

Chtěli jsme ukázat nejen lidem, ale i firmám, jak velký pozitivní vliv může mít vhodné pracovní prostředí na produktivitu i na vztah k práci obecně.

Během cestování po světě a práce na coworkingových pracovištích jste také společně založili platformu Coworkies. K čemu slouží?

Jak jsme tak s Dimitarem cestovali, zjistili jsme, že je coworking čím dál rozšířenější a komplexnější a že by bylo dobré, kdyby vznikla stránka zaměřená na nábor pracovníků pouze pro toto odvětví. Chtěli jsme vytvořit místo, kde bude jasně vysvětleno, jaké různé pozice jsou v souvislosti s coworkingem potřeba a jaká je náplň jejich práce. Ale Coworkies nabízí i vzdělávací kurzy pro některé konkrétní funkce, například community managery. Nabízíme celou řadu vzájemně propojených služeb (pořádáme hackathon, poskytujeme poradenství…), a to všechno s jedním jediným cílem: Aby se o coworkingu co nejvíce mluvilo a vědělo o něm co nejvíc lidí. Chceme světu ukázat nové způsoby práce. Tím nemyslíme jen „pracovní postupy“, ale hlavně nová pracovní prostředí. Chceme tak dokázat nejen lidem, ale i firmám, jak velký pozitivní vliv může mít vhodné pracovní prostředí na produktivitu i na vztah k práci obecně.

Koronavirová krize poznamenala celou řadu odvětví a poslední rok byl pro coworkingové projekty obzvlášť těžký… Omezení pohybu, přísná hygienická opatření, o strachu lidí nemluvě – kolik coworkingových míst muselo definitivně skončit?

Podle mě se zatím neví, kolik coworkingových kanceláří na celém světě muselo zavřít… Co se týče těch 250 míst, zařazených do naší knihy, tak jsme museli upravit informace o čtyřech z nich, protože koronavirovou krizi nepřečkala. Ale to byly relativně malé coworkingy, které se navíc zaměřovaly hlavně na freelancery. Ti byli samozřejmě krizí hodně zasaženi, takže to byla taková řetězová reakce… Mnoho sdílených kanceláří na celém světě se každopádně dokázalo přizpůsobit situaci. Někteří začali nabízet virtuální coworking, jiní změnili obchodní model a začali například pronajímat své prostory vždy jedné větší firmě a čekali, až krize pomine…

Jak vypadá online coworkingová kancelář?

Je to virtuální prostor, ve kterém mohou uživatelé společně pracovat stejně jako ve sdílené kanceláři. Hned mě napadá například THE Deck v japonské Osace, ti využívají platformu Remo.co. Jednoduše se připojíte do systému „místností“, ve kterých můžete celý den pracovat. Jakmile do některé místnosti vstoupíte, můžete si s lidmi povídat, pracovat na společném projektu nebo prostě hledat inspiraci a motivaci. Některé místnosti jsou určeny ke kolektivní práci, máte zde k dispozici virtuální bílou tabuli a můžete se tu s ostatními pustit třeba do brainstormingu. Je to skvěle vymyšlené, a navíc je to zábavné, takže třeba v Japonsku a USA to má velký úspěch.

Nejenže způsobila krize ekonomické problémy, navíc také proměnila svět práce. Začíná se skloňovat pojem „hybridní“ práce: tj. částečně z domova, částečně z kanceláře… Jak do tohoto nového modelu zapadá coworking?

Nedávno jsem se účastnila konverzace na Clubhousu, kde jeden z komentujících mluvil o tom, jak firmy „nerozumí“ coworkingu, a proto s ním v budoucích modelech práce ani náborové strategii nepočítají. Tohle často slýcháme při naší práci: Mnoho lidí má ohledně coworkingu stále velké pochybnosti. Bylo by fajn, kdyby si všichni, kdo pracují v kancelářích (v jakékoli podobě), konečně uvědomili, jak velké přínosy coworking má. Sdílená kancelář je zlatá střední cesta mezi home office a sídlem firmy. Stačilo několik měsíců a důvody, proč do práce docházíme, se dramaticky změnily. Chodíme tam za kolegy, kvůli práci na společných projektech. Ale nepotřebujeme tam být každý den. Doma to ale na druhou stranu také není jen růžové: špatné připojení, nepohodlí, nemožnost se soustředit, ostatní členové domácnosti… A tady právě vstupují do hry coworkingové, sdílené kanceláře. Do coworkingu se navíc během koronavirové krize hodně investovalo, předělávaly se interiéry nebo se třeba zlepšovala cirkulace vzduchu… Nabídnout zaměstnancům alternativu k práci z domova může být skvělý způsob, jak si udržet jejich loajalitu.

Říkáte, že coworking má pro pracovníky „velké přínosy“. Jaké přínosy přesně máte na mysli?

Zaprvé se díky němu dostanete do kolektivu, a navíc má v sobě všechny běžné výhody „klasické“ kanceláře. Akce pořádané pro členy coworkingového pracoviště nabízejí obrovskou příležitost naučit se něco nového a navazovat nové vztahy a kontakty… Že se jedná o zdravou změnu prostředí, ani netřeba zmiňovat. Všimli jsme si toho už v Berlíně. Jakmile nějaká velká firma poslala své zaměstnance pracovat do sdílených kanceláří, fascinujícím způsobem se změnil jejich přístup. Vzpomínám si, jak jednou dorazilo šest zaměstnanců na coworking v oblecích a kravatách, ale za několik hodin je měli všichni dole. Když totiž viděli ostatní, jen tak v tričku, jak si nenuceně povídají nebo hrají ping pong, úplně se uvolnili…. Pro významný osobnostní rozvoj tu stačí den nebo dva. A to je ten největší přínos coworkingu: vzájemné učení (peer-to-peer learning). Když něco nevíte, stačí se zeptat, lidí kolem je dostatek.

V letošním roce jsme svědky toho, jak lidé utíkají s notebooky v ruce z home office a začínají pracovat z exotických končin. Například na Kanárských ostrovech nebo Madeiře se hojně investuje do místní coworkingové infrastruktury ve snaze tyhle digitální nomády přilákat a udržet. Všimla jste si podobných tendencí?

Ano, už jsme o tom mnohokrát mluvili. Během našeho posledního živého vysílání (na instagramovém účtu Coworkies, pozn. red.) jsme o tom například diskutovali se dvěma poskytovateli coworkingu přesně z těchto regionů. Dozvěděli jsme se, že například na Madeiře tenhle typ pracovníků dobře znají, byl to ráj digitálních nomádů už před pandemií. Ta fenomén práce ze zahraničí samozřejmě jen urychlila. Podobně na tom jsou i Kanárské ostrovy, kde se teď mohutně investuje – myslím, že do kampaní, které mají přilákat digitální nomády, se už vložilo půl milionu eur. Je to velmi zajímavé, protože podobné tendence můžeme pozorovat i ve zbytku světa. V Japonsku například vznikají prostory určené k práci na dálku ne pro cizince, ale pro samotné Japonce, kteří dosud pracovali ve městech. Naleznete je v horách nebo na ostrovech více či méně vzdálených od Tokia… Takže ano, lidé evidentně zjišťují, že mohou pracovat z různých míst. Také si myslím, že to podporují i samotní zaměstnavatelé. Od společnosti Morino Office jsme se například dozvěděli, že jejich zaměstnanci v Japonsku před covidem neměli firemní notebooky. Teď je mají všichni!

Jak se snášejí místní stálí členové sdílených kanceláří a cizinci, kteří přijeli ze zahraničí pracovat na dálku jen dočasně? Čím se ty dvě skupiny pracovníků od sebe liší? Mají poskytovatelé coworkingu oslovovat každou zvlášť?

Jak jsem zmiňovala to živé vysílání na Instagramu, tak během něj mi říkal zakladatel jednoho coworkingu na Madeiře, že to vytváří plodné pracovní prostředí. Cizinci podobná sdílená pracoviště vyhledávají, protože moc dobře vědí, že tak nasají místní atmosféru, seznámí se s novými lidmi a udělají si přátele! Říkal také, že s příchodem zahraničních hostů z celého světa se mění zavedená rutina členů coworkingu, je to jako závan čerstvého vzduchu, plného nových příležitostí… Ale také je to podpora pro staré členy, kteří třeba už dlouho usilují o modernizaci těchto prostor nebo jiné změny!

V budoucnu budou osazenstvo coworkingových kanceláří tvořit především zaměstnanci velkých firem. Ty totiž pochopí, jak přínosný může coworking být pro firemní strategii.

Budou sdílené kanceláře v budoucnu plné hlavně těchto „digitálních nomádů“?

Myslím, že ne… Jsem toho názoru, že uvidíme úplně novou vlnu návštěvníků. Coworking byl v první řadě zamýšlen hlavně pro freelancery, živnostníky, zaměstnance start-upů… Ale v budoucnu budou osazenstvo coworkingových kanceláří tvořit především zaměstnanci velkých firem. Ještě to bude nějakou dobu trvat, ale jsem si celkem jistá, že to tak nakonec dopadne. Coworkingový průmysl je na vzestupu a navzdory krizi se o něj velké společnosti zajímají a investují do něj. Začínají chápat, jak přínosný může coworking být pro firemní strategii a pracovní morálku zaměstnanců. Někde už to není jen hudba budoucnosti. Například společnost Spotify nabízí svým zaměstnancům měsíční příspěvek na coworking.

Pravidelně se setkáváte s lidmi z oboru a odborníky na coworking, například během akcí, jako je Coworking Spain Conference (CWSC). Díky tomu si můžete udělat obrázek o tom, jak bude v budoucnu coworking vypadat. Co jste zjistila?

Kromě toho, že novou cílovou skupinou se stanou zaměstnanci velkých firem, bych chtěla zmínit také další změny, kterých se členové ve svých coworkingových kancelářích pravděpodobně dočkají. Koronavirus jen poukázal na to, že je třeba co nejvíce dbát na bezpečnost návštěvníků. Větší důraz bude přitom také kladen na využívání technologií a dat. Je to naprosto logické. Coworkingové kanceláře byly v této oblasti vždy napřed. Někde se už nyní pracuje na výpočtech pro správné a praktické rozmístění židlí během porad a schůzí, jinde se tvoří teplotní mapy, aby bylo zřejmé, které zóny jsou nejvíce a nejméně využívány… A na základě těchto informací se může kancelář kdykoliv přestavět. Z důvodu pandemie se také mění pravidla pro vstup do coworkingových prostor. Elektronicky či osobně bude nutné dokládat, kdo jste, kdy kancelář navštěvujete, proč apod.

Je coworking synonymem konektivity a nejvyspělejších technologií? Nemohly by existovat i sdílené kanceláře pro ty, kdo potřebují klidné a zelené prostředí a souznění s přírodou?

Rozhodně! Přesně tohle ukazuje i naše kniha: Coworking existuje v tolika podobách, že si skutečně každý najde ten svůj. A v tom je právě krása coworkingu – kolik lidí, tolik přístupů. Málo se to ví, ale na světě najdete coworkingová pracoviště pro nejrůznější skupiny lidí, například pro seniory, jen pro ženy nebo jen pro jednu konkrétní profesi, třeba odborníky na SEO, hráče počítačových her… Proto jsem proti sjednocování vzhledu coworkingových míst.

Společnosti jako IWG a WeWork jsou ale na vzestupu… Nečeká nás budoucnost plná stejně vypadajících prostor, zajišťovaných podobnými velikány?

Tito poskytovatelé mají samozřejmě všechny potřebné prostředky k tomu, aby účinně propagovali své prostory, zejména se zaměřením na velké podniky. Mají velké prodejní týmy, co jim dokážou získat giganty jako třeba L’Oréal a podobně, to je pravda… Zjistili jsme ale, že mnoho lidí třeba objeví coworking přes WeWork, zalíbí se jim představa alternativního pracoviště, kde se setkávají zaměstnanci z různých firem, ale jsou zároveň zvědaví a začnou hledat trochu jiné možnosti coworkingu, možná blíž svému bydlišti. Takže se sice ke coworkingu dostanou „mainstreamově“, ale pak si najdou to pravé společenství lidí, do kterého zapadnou. Každý člověk je jiný a ne všichni chtějí pracovat v kancelářích, jaké nabízí WeWork.

A co vy? Jaké prostředí, jaký typ coworkingu máte nejraději?

Je mnoho míst, která se mi hrozně líbila, není možné vybrat jen jedno. Pro mě osobně je nejdůležitější, aby měla místnost ten správný „vibe“, když do ní vejdu. Uvítání, vůně… Musí to ve mně vyvolat pocit jako na prvním rande. A mám ráda menší kolektivy, radši 150 až 200 lidí než 2000, protože v menší skupině je pro mě snazší se s někým seznámit. Důležité je také vybavení kanceláře. Nikdo nechce osm hodin sedět na plastikové židli. A v neposlední řadě mě zajímá také obsah, který daný poskytovatel zveřejňuje, jaké nabízí akce, jaký za celým projektem stojí tým. Vzpomínám si například na coworkingové prostory v Portu, kde na uvítanou dostanete mapu města, kterou navrhl jeden z členů coworkingu a na které najdete všechna oblíbená místa členů kanceláře: restaurace, obchody, hotely, muzea… To mi přišlo naprosto úžasné.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.