Tři full time práce najednou? Aneb co je to ‚‚overemployment‘‘ a funguje i u nás?

Tři plné úvazky najednou? A proč ne, když se pracuje z domova

O trendu „overemploymentu“ se nyní, hlavně ve Spojených státech, hodně mluví. Web Business Insider představil na konci minulého roku příběh 48letého Texasana, který vykonával najednou tři zaměstnání na plný úvazek u tří různých zaměstnavatelů. A protože je softwarovým inženýrem pracujícím z domova, podařilo se mu tuto svou „angažovanost“ u jednotlivých zaměstnavatelů zatajit. Důvodem bylo finanční obohacení a také větší jistota.

A očividně není jediným, kdo natajno pracuje pro víc zaměstnavatelů najednou. Americký web Overemployed.com, který sdružuje takovéto „hyperpracovníky“, je vysoce populární. Hlavní mantrou komunity, která web spravuje, je, že „overemployment“ je cestou k vysněné finanční stabilitě.

„Termín ,overemployment‘ odkazuje na jednotlivce, kteří pracují na dvou nebo více plně úvazkových zaměstnáních, aniž by o nich jejich zaměstnavatelé věděli. Je to běžnější v plně remote rolích a rolích, které jsou úkolové, tj. máte přidělené jasné úkoly a ty odbavujete. Může se jednat i o role spojené s vývojem softwaru,“ vysvětluje Petra Kubita Nulíčková.

„Pracovníkovi tento přístup může přinést vyšší příjmy a využití času pro svůj kariérní rozvoj a učení se. Více zkušeností do životopisu, více konexí v rámci práce. Na druhou stranu je samozřejmě náročné skloubit dané práce dohromady, aby se nepřekrývala pracovní doba, nekřížily se NDA (dohody o mlčenlivosti) a další. Důvěra zaměstnavatele může být také narušena.“

„Overemployment“ v Česku

Dostává se tento kontroverzní trend i do Česka? To je otázka, na kterou se složitě odpovídá. V Česku se podle údajů ČSÚ počet lidí s dvěma zaměstnáními drží dlouhodobě na víceméně stejné úrovni – tedy kolem 140 tisíc lidí. Kolik z nich holduje trendu „overemploymentu“ (a pracuje tedy pro více zaměstnavatelů tajně a navíc doslova paralelně) lze ale jen těžko zjistit. Stejně jako u Klubu rváčů, i u „overemploymentu“ zní základní pravidlo: členové tohoto klubu o tomto klubu nemluví.

Jitka Kouba z personální agentury spadající pod GI Group Holding uvádí, že při náboru se se souběhem dvou plných úvazků u jednoho pracovníka ještě nesetkali. „Zároveň ale platí, že by nám to uchazeč musel sám od sebe říct, protože u kandidátů nic takového ani nezjišťujeme.“

To, že by se trend „overemploymentu“ v Česku nějak výrazněji rozmáhal, zatím nevnímá ani kariérová koučka Petra Drahoňovská. „Pojem jsem zahlédla jen v zahraničním kontextu, v českém zatím asi ani ne. Kombinaci například HPP s DPP, DPČ nebo fakturací na IČO vídám poměrně často. Ale souběh více klasických zaměstnání na pracovní smlouvy tak často nevídám. To ale neznamená, že takové případy neexistují. Bude ale asi těžké je zmapovat, protože si myslím, že to zaměstnanci zpravidla tají.“

Co říká zákon

Lze vůbec v Česku legálně pracovat pro dva zaměstnavatele na plný úvazek najednou – a neříct jim o tom? Podle Jakuba Olivy, advokáta a specialisty na pracovní právo z advokátní kanceláře ARROWS ETL Global, to teoreticky možné je.

„Zákon nestanoví žádné limity na to, kolik zaměstnání najednou může pracovník mít. V zásadě tak pracovníkovi nic nebrání mít dvě pracovní smlouvy na HPP u dvou různých zaměstnavatelů. Každý zaměstnanec ale musí respektovat určitý ,zákaz konkurence’. Tato pravidla se liší pro soukromý a veřejný sektor a dále pro jednotlivé profese, ale dají se zjednodušeně shrnout tak, že není možné vykonávat výdělečnou činnost tam, kde bychom konkurovali svému zaměstnavateli.“

V praxi to tedy znamená, že jako zaměstnanec smíte vedle stávajícího zaměstnání vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti vašeho zaměstnavatele, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. To se týká všech typů výdělku – na DPP, DPČ, na IČO nebo i na pracovní úvazek. Pokud byste tedy začali pracovat pro druhého zaměstnavatele a vykonávali u něj stejnou činnost jako u prvního, a nezískali k tomu jejich písemný souhlas, můžete porušovat zákon. A to může vést (mimo jiné) k vyhazovu takzvaně „na hodinu“.

Kromě toho si musíte dát pozor ještě na to, zda vám ve výkonu dvou zaměstnání najednou nebrání i znění vaší pracovní smlouvy.

„V textu pracovní smlouvy může být uvedeno, že zaměstnanec podpisem prohlašuje, že nemá pracovní poměr u konkurenční společnosti, takže je dobré smlouvy číst a takový odstavec případně odstranit, nebo si opatřit souhlas zaměstnavatele,“ varuje Jakub Oliva.

Když bychom to tedy shrnuli – tak co říká zákon? V paralelním výkonu více zaměstnání vám ze zákona nic nebrání, pokud platí, že:

• výkon jednoho zaměstnání vám nenarušuje výkon toho druhého,
• nejste ve služebním poměru, kdy vám zákon ukládá nechat si jiné výdělečné činnosti schvalovat nejdříve zaměstnavatelem,
• nejedná se o totožné činnosti (ve smyslu pravidel o zákazu konkurence),
• nebrání tomu ani nic v textu pracovních smluv, které jste podepsali.

Jak lidé provozují „overemployment“ v praxi

Vzhledem k diskrétnosti komunity kolem „overemploymentu“ je poměrně složité sehnat autentickou a ověřenou zkušenost lidí, kteří tento trend praktikují. Jednou z těch, kteří se na hraně „overemploymentu“ pohybují, je Ivana (z důvodu anonymity neuvádíme pravé jméno). Ta pracuje jako business analytička ve dvou firmách najednou – pro jednoho zaměstnavatele pracuje na plný úvazek, pro druhého na poloviční. Zaměstnavatelé o sobě ale vědí a Ivana získala jejich souhlas předem.

„Hodně lidí v oboru business analýzy se mezi sebou navíc nějak zná, alespoň v Praze. Myslím si, že snažit se utajit, že mám dvě práce, by se mi časem mohlo vymstít, protože by se na to přišlo,“ doplňuje Ivana.

A jak zvládá dvě práce? Podle jejích slov to zkrátka vyžaduje vyšší úroveň organizovanosti.„Pracuji většinou z domova a mám celkem velkou flexibilitu v tom, jak si práci zorganizuji. Většinou se snažím poctivě pracovat pro jednoho zaměstnavatele okolo těch osmi hodin denně a teprve potom se věnovat druhé práci. Ale občas se mi to samozřejmě překrývá a přes den někdy obě práce kombinuji. Využívám ale dva oddělené počítače, takže to mě tak trochu nutí ,nepřeskakovat‘ mezi pracemi příliš často,“ říká Ivana.

Článek na americké verzi Welcome to the Jungle pak cituje Američana Jasona, který praktikuje „plnohodnotný overemployment“. A tedy pracuje z domova jako seniorní datový analytik, má dokonce tři práce na plný úvazek a tuto skutečnost u všech zaměstnavatelů tají. Podle Jasona „overemployment“ doslova vyžaduje lhaní a mlžení ze strany pracovníka. Toto eticky kontroverzní chování je ale podle něj oprávněné, protože zaměstnavatelé a zvláště velké korporace se podle něj často také uchylují k pochybným praktikám vůči svým zaměstnancům.

Kromě peněz vidí Jason jako největší přínos možnost získávat mnohem rychleji nové zkušenosti. „Pracuji ve třech různých společnostech a každá využívá jiné nástroje, představuje různé výzvy a v každé z nich získávám jedinečné dovednosti a zkušenosti. Díky této rozmanitosti se kariérně posouvám mnohem rychleji. A tyto své odborné znalosti pak můžu v budoucnu využít při pohovorech a na dalších pozicích. Můj růst a moje vzdělávání se zkrátka zrychlily trojnásobně.“

Stejně jako Ivana, i Jason upozorňuje, že výkon více zaměstnání najednou vyžaduje vysokou organizovanost. Každý večer si musí projít agendu u všech tří prací na další den a zajistit, aby se mu nepřekrývala žádná jednání a aby všechny úkoly stihl v co možná nejkratším čase.

Podle Petry Drahoňovské je možné takovýto režim dodržovat jenom krátkodobě. „Hodně bych zde koukala na nějaký deadline – na to, že má tato náročná etapa nějaký konec. A hledala bych každou minutu na drobné regenerace (psychické i fyzické). Pokud žádný konec nevidím – například splácím za partnera velké dluhy nebo mi prostě nestačí moje výplata na základní potřeby –, tak pak bych si opravdu dávala pozor, zda mi to neničí dlouhodobě zdraví, například z důvodu spánkového deficitu, protože to nás ve finále může dostat ještě do větší finanční tísně.“

Stane se „overemployment“ v budoucnu rozšířenějším?

Pro dnešní pracovníky je typické rozšiřování portfolia činností, které vykonávají. „Vedlejšáky“, projekty bokem a netradiční uspořádání práce jsou dnes častější než v minulosti. Dokonce i zaměstnavatelé si na tuto skutečnost postupně zvykají.

„Můj osobní dojem je, že podnikání bokem a ,vedlejšáky‘ dříve trh vnímal spíše negativně (lidé to spíše skrývali). Dnes to vnímá už mírně pozitivně a mnozí zaměstnanci to i prezentují často jako výhodu – například protože díky tomu přinášejí zaměstnavateli nové znalosti a podobně,“ uvádí Petra Drahoňovská.

Zvyknou si zaměstnavatelé i na to, že jejich pracovníci mají více prací najednou? Vyjdou lidé praktikující „overemployment“ z anonymity a přestanou tuto skutečnost tajit? Nebo se bude komunita okolo „overemploymentu“ dál rozrůstat a díky tomu, že se v některých oborech stala práce z domova víceméně standardem, budou pracovníci mít více prací tajně čím dál častěji?

To ukáže jenom čas.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.