Diplom z vysoké školy: Nutnost, nebo přežitek?

Příliš mnoho vysokoškoláků?

Možná se vám zdá, že vysokoškolský titul má dnes každý; i ten, kdo na něj nemá schopnosti, si ho může „zaplatit“ na soukromé VŠ.

Podle údajů Eurostatu je to ale jinak: 24 % české populace v produktivním věku má vysokoškolský titul, průměr EU je oproti tomu 34 %. Je tedy vysokoškolských absolventů u nás příliš málo? Je nutné brát v úvahu široké věkové rozpětí respondentů (25–64 let): u čerstvých českých absolventů má titul až 40 % populačního ročníku, oproti tomu studujících v 70. a 80. letech bylo jen kolem 10 %.

Momentálně je u nás studentů VŠ méně než před 10 lety, to je ale dané slabými populačními ročníky, které se promítly do vyšší míry přijetí na školy i poptávky po studiu: zajímavé je, že klesla poptávka zejména po soukromých VŠ – o 40 %.

Titul jako argument

V samoobsluze jí říkají „mladá paní“, u dětského doktora „maminko“, ale většinou prostě „paní Křížová“. Oslovení „paní inženýrko“ či „paní magistro“ slýchá tak jednou za rok. Ani jeden ze svých titulů nemá na zvonku a kromě úředního styku ho nepoužívá. A tak si Ing. Barbora Křížová, M.A., často říká, jestli vůbec mělo smysl strávit šest let života studiem několika vysokých škol, nebo jestli měla radši věnovat ten čas budování praxe.

Dříve znamenal vysokoškolský titul společenskou prestiž a také si na jeho používání jeho nositelé zakládali. „Můj děda má dodnes na zvonku Ing. a trvá na jeho používání, i když už je spoustu let v důchodu. Ortodoxnější byl snad už jen jeden náš učitel na univerzitě, který mě vyhodil od zkoušky proto, že jsem ho oslovila ‚pane doktore‘, a on byl docent,“ směje se Barbora.

Časy se změnily, ale ne zcela: i dnes stačí někdy zašermovat titulem a lidé na to slyší. „Když mi například nechtějí uznat reklamaci v obchodě nebo něco řeším s úřady, tak nenápadně zmíním titul JUDr. a hned všechno jde snadněji,” říká právník Jaroslav.

Víc než jen titul

Diplom samozřejmě není to jediné, co dává životu vysokoškoláka hodnotu. „Odstěhovat se v 19 letech na kolej a učit se žít sama, pak dokonce v jiné zemi, to jsou věci, které mě určitě připravily na pracovní život. Stejně tak jsem se na VŠ naučila fungovat ve velkém systému a navazovat profesionální vztahy. Mnoho mých spolužáků to dotáhlo daleko v různých oborech, tak jsou z nich teď skvělé kontakty. A v neposlední řadě jsem si na škole našla svého manžela,“ směje se Barbora.

Štěpán Soukeník, Ph.D., pracuje pro Facebook a mezi bývalými spolužáky z marketingové komunikace a PR je se svým doktorátem docela raritou. Co podle něj ukazuje diplom z VŠ (nejen ten doktorský)? „Vysokoškolský diplom je výhoda. Ukazuje schopnost dotahovat projekty a překonávat překážky. Pro spoustu pracovních pozic nebo založení byznysu určitě není nutnost, ale myslím si, že stále dává smysl jako součást tvorby osobnosti a práce na sobě samém.“

Nechává se titulovat doktorem? „Titul používám jen v těch situacích, kdy se pracovně hodí jako součást prezentace mých znalostí. Určitě ho nemám na zvonku, nepředstavuji se jako doktor, ale v oficiálním pracovním podpisu jej mám. Než oněch pár písmen za jménem si ale daleko víc vážím toho, že jsem studium, které mně osobně dávalo smysl, absolvoval.“

Ano, ale záleží odkud?

Proslýchá se, že někteří zaměstnavatelé automaticky vyřazují uchazeče, kteří absolvovali některou ze škol se špatnou pověstí, jako je například UJAK, ale námi zpovídaný absolvent nic takového nepotvrdil: „V práci to nikdo neřešil ani se mě na školu neptal. Titul stejně používám jen v dotaznících, když se přímo ptají na vzdělání. Mám pod sebou v týmu i lidi s vyšším vzděláním, muže, ženy, starší, mladší a pro nikoho z nich to nikdy nebylo téma.“

To potvrzuje i Jaroslav, který vystudoval na plzeňských právech přibližně v době notoricky známého skandálu. „To víte, že si ze mě někdo pořád dělá legraci, že jsem ten titul dostal zadarmo. Ale tak to nebylo, bylo to naprosto normální studium VŠ.“ Nyní pracuje v advokátní kanceláři a nikdo neřeší, odkud titul má. „Docela vtipné je, že když přijedu za rodiči na vesnici, tak mi sousedi říkají jedině ‚doktore‘, a i když s nimi normálně piju pivo a povídáme si o autech, vidím, jak kolem mě můj titul vytváří jakousi auru,” směje se. „V naší pražské bublině nám to nepřijde, ale v jiném prostředí tituly pořád ještě fungují jako známka společenské vážnosti.“

Praxe vítězí

Náš vzdělávací systém bývá vnímán jako zastaralý a odtržený od praxe; zoufale se snaží nebýt komerční, přesto v něm chybí peníze a moderní vybavení. I z toho důvodu spousta studentů VŠ pracuje už při škole a často se také stane, že zůstanou v práci a školu nedokončí – a titul jim pak vlastně ani nechybí. „Bylo super, že na české žurnalistice jsme se učili vlastnoručně vyvolávat fotky v temné komoře, ale umět fotit a natáčet na digitální zrcadlovku, což jsme se učili na stejném oboru v Dánsku, je přece jenom v dnešní době použitelnější dovednost,“ říká Barbora.

V Dánsku se za rok naučila mnohem víc věcí, které každodenně používá. „Učili jsme se pracovat s nejnovějšími foťáky a kamerami, měli jsme licence na špičkový software na střih videa, úpravu fotek, tvorbu grafiky i HTML. Ano, sedět v pražském Klementinu a studovat 30 let staré časopisy mělo taky něco do sebe. Ale když pak absolventi žurnalistiky mají problém pracovat ve skupině redaktorů nebo třeba vyjít ven a komunikovat s cizími lidmi, protože to během studia nikdy nemuseli dělat, to mi přijde jako katastrofa,“ říká Barbora.

Není nutné vysvětlovat, že existují obory, kde je diplom zkrátka nutností, jako je medicína nebo právo, případně tabulkové posty ve státní správě. Bez titulu můžete narazit i v některých firmách, zejména korporátního charakteru: například společnost KPMG nabírá pouze uchazeče s magisterským a vyšším diplomem, pro práci v ústředí českého Tesca stačí na nižší pozice bakalář, ale na vyšší je nutný magistr. Firma Procter & Gamble vyžaduje na manažerské pozice alespoň titul Bc., ale i zde je vidět tendence k rozvolnění zažitých struktur: ještě před půl rokem to byl dokonce Mgr. či Ing.

„Pro nás je vysokoškolský diplom velikou výhodou,“ říká Barbora Stříhavková, Talent Acquisition Partner ve společnosti Johnson & Johnson. „Díváme se i na to, z jaké školy diplom je. Samozřejmě vždy ale záleží na povaze konkrétní pozice. Stejně tak je pro nás důležitá předchozí praxe a celková osobnost uchazeče.“

Většina firem už ovšem dnes dá spíše na praxi, mimopracovní zkušenosti nebo soft skills. „Za nás je diplom přežitek. Na vyšší manažerské pozice je výhodou vystudovaná vysoká škola v oboru, ale díváme se především na zkušenosti, přístup, hodnoty a osobnost člověka. Fit do firemní kultury se vystudovat nedá,“ říká Zuzana Hadravová, HR Business Partner ve společnosti Red Bull.

Potvrzuje to i Tereza Suchanová, Senior HR & Office koordinátor z firmy Pond5, která má zaměstnance v USA, Irsku a ČR: „Spíš jde o praxi a zkušenosti celkově, možná i zaměření školy nebo dodatečných kurzů. V Americe často dají na prestiž vystudované školy a u některých pozic i na level (titul) z dané školy či oboru. Dříve jsme to tak měli i u náboru v Irsku, ale teď už v rámci celé Evropy rozhodujeme podle zkušeností a praxe.“

Pokud už v pracovním procesu jste, současná tendence stále více směřuje k tomu, že vám titul v kariéře chybět nebude. A pokud ano, není problém si ho dodělat formou kratšího nebo kombinovaného studia, která jsou i u nás stále častější. „Po maturitě to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Ale ve třiceti, vdaná a s dětmi už bych neviděla potřebu si titul dodělávat – i proto, že část kouzla vysoké školy je studentský život,“ nostalgicky vzpomíná Barbora. Teď spíš řeší to, jestli náhodou nespadá do škatulky překvalifikovaných uchazečů…

Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.