Neplacené stáže a dobrovolnictví jako hodnotná zkušenost – ano, nebo ne?

Studentům nechybí chuť do práce, ale zkušenosti

Otevřené stáže, trainee programy, juniorní role… na trhu pro začínající pracující existuje poměrně silné pole neplacených míst. Každý rok se na takových pozicích otočí tisíce zájemců, jedním z nich je i Vojta Novotný, student Marketingové komunikace a PR na Univerzitě Karlově: „Samozřejmě že je snazší získat místo, když jdete na pohovor s nabitějším CV. Se zkušenostmi v oboru. Proto jsem nejdřív vzal i neplacenou stáž.“

Náplň jeho práce spočívala ve vytváření copywritových příspěvků na sociální sítě. Jak se k tomu ale vůbec dostal? „Nejprve jsem trochu rozhazoval sítě. Projížděl skupiny na Facebooku, psal maily do firem, které tu a tam stáže poskytovaly. Na tuhle jsem ale narazil při jednom workshopu – spolupořádala ho naše škola.“

Kreativitu při procesu hledání stáží podporuje i HR Business Partnerka Aneta Müllerová: „Jde o to, aby si člověk sedl a hledal. Zadá do Googlu stáže, trainnee program a scrolluje a hledá si, co by mu mohlo vyhovovat. Pak může danou firmu oslovit e-mailem s připnutým CV, popřípadě nějakým motivačním dopisem. Eventuálně školy dávají spousty nabídek na své vývěsky.“ Proaktivita je také jedním z atributů, které mohou vašeho potenciálního zaměstnavatele přesvědčit o vaší motivaci i hodnotě.

Jak se v těchto pozicích vyznat?

Ačkoli se začínající programy jeví velice podobně, za jejich názvy se mohou skrývat drobné rozdíly, na které je fajn být připraven. Jak to tedy vlastně je?

• Stáže: „Obvykle je nějak spojena se vzdělávacím programem, nejznámější jsou asi studentské stáže a praxe jako součást studia nebo krátkodobá stáž v nějakém oboru. Jsou časově omezené a jsou placené jak kde. Pokud jsou přes školu, tak zpravidla placené nejsou. Znám ale i firmy, kde stáže placené jsou, a forma je obvykle nějaká dohoda (DPP, DPČ). Mívají jasný cíl a strukturu,“ objasňuje HR manažerka Petra Kubita Nulíčková.

• Dobrovolnictví: Dle Petry Kubity Nulíčkové „je založené na dobrovolném trávení a poskytování času v nějaké instituci (často třeba NGO nebo nějaké komunitní projekty) a bez nároku na finanční odměnu. Není zde dána struktura nebo vyloženě náplň toho, co dobrovolník má v čase dělat, jako je tomu na stáži.“

• Junior pozice: Většinou se jedná o vstupní pozice pro lidi s minimálními nebo žádnými pracovními zkušenostmi v daném oboru. Očekává se tak, že při nich zaměstnanec bude pod dohledem a vedením zkušenějších kolegů postupně získávat potřebné dovednosti a zkušenosti pro pokročilejší role. „Neznamená to ale, že vás firma všechno naučí – třeba takové oborové pojmy nebo online kurz zdarma si můžete sami nastudovat,“ vysvětluje Petra Kubita Nulíčková.

• Trainee programy: „Jsou obvykle koncipované pro ty, kteří pak po 6 až 12 měsících přejdou na full-time a získají vyšší roli, tam je potřeba mít ambice, rád se učit a posouvat,“ dokončuje představení HR manažerka Pale Fire Capital. Zpravidla se tak jedná o strukturované výcvikové programy, které mají za cíl poskytnout účastníkům praktické zkušenosti a dovednosti v konkrétním oboru nebo firmě. Mohou být zaměřené na určitou oblast nebo oddělení a zahrnovat jak teoretickou přípravu, tak i praktickou práci pod vedením zkušených mentorů.

Zkušenosti, zkušenosti, zkušenosti

Tím nejcennějším, co při neplacených stážích či dobrovolničení dostanete, jsou samozřejmě zkušenosti, a to nejen v oboru. Chodit pouze do školy je totiž jedna věc: „Vždy si takových zkušeností cením. Práce v rychlém občerstvení nebo na stavbě vás mnoho naučí a předá vám základní pracovní návyky. Plusové body kandidát může získat, když kombinuje školu s part-time nebo full-time, dlouhodobě se věnuje nějakému dobrovolničení nebo například vedení kroužků, ale také díky stážím,“ říká Petra Kubita Nulíčková.

Tyto výroky potvrzuje i Müllerová: „Mít pracovní návyky je něco jiného než v uvozovkách jenom chodit do školy. Už předpokládáte, že ten člověk musel pravidelně vstávat, dělat nějakou práci, zdokonalovat se v ní… A to je strašně cenné, protože když to pak porovnáváme s člověkem, který se pouze učil, tak vidíme i potenciál, že do toho ten zkušenější rychleji naskočí a bude to příjemnější spolupráce pro obě strany.“

Četné množství firem navíc se svými vyškolenými stážisty chce navázat budoucí (a placené) spolupráce. Tím, že se jedinec projeví jako schopný a spolehlivý článek, který je navíc seznámen s filozofií firmy a zapadá do ní, má potom daleko větší šanci na úspěch při možném výběrovém řízení na pozici, kterou chce. „Po stáži jsem se zkusil uchytit v jiné společnosti, ale po několika měsících mi došlo, že mi vlastně daleko víc vyhovovalo předchozí pracovní prostředí. A tak jsem se zkusil ucházet o práci pomocného copywritera, což mi (dle mého) vyšlo tak snadno díky tomu, jak se mnou byli na stáži spokojení,“ usmívá se Vojta Novotný.

Můžu si dovolit pracovat „jen za zkušenosti“?

Ne každý ovšem může v klidu věnovat několik měsíců neplacené pozici, kde jsou jeho jedinou výplatou zkušenosti či malé finanční obnosy. Pro někoho se jedná o vidinu finanční tísně či ztrátu aktuálních příjmů na úkor nabytí umu ve vysněném oboru. „Firma naše návrhy nikdy nepoužívala. Spíš nám na ně poskytli feedback, co doladit, jakým způsobem s tím pracovat pro co největší dosah a tak. Kdyby z toho opravdu vzešel nějaký příspěvek, nejspíš bych ale nějaké finanční ohodnocení vyžadoval,“ zamýšlí se Novotný.

Co v takové situaci ale dělat? Možností je několik: „Při škole jsem dělala ve Starbucksu a po nějakém čase se domluvila s šéfem, že bych chtěla být součástí náboru lidí. Abych si to tam ‚ošahala‘, i když moje standardní náplň práce nebylo přijímat lidi. Takže to nebyla úplně stáž, ale už jsem tušila, jakým způsobem to probíhá, a získala zkušenosti, což jsem si pak mohla vypíchnout v CV,” radí Müllerová. Další možností je vlastně taková reverzní situace, tedy to, že se během neplacené stáže, trainee programu apod. zkusíte domluvit na dodatečné práci, která by nemusela s vaším oborem souviset, ale dostávali byste za ni něco zaplaceno.

Nebojte se svou námahu vypíchnout

Pracovní zkušenosti, ať už z oboru či ne tak úplně, jsou dle obou odbornic považované za plusové body. Jedná se o důkaz, že jste dělali něco navíc, snažili se a ozkoušeli si i něco z praxe onoho pracovního života. „Každá praxe vám něco dá. Lepší tam mít něco než nic. Daleko horší je totiž nezabývat se ničím navíc a zaměřovat se pouze na svůj obor. Na začátku kariéry jsou zkušenosti cenné, protože vůbec pracujete. Zjistíte, co vám vyhovuje, jaký workspace, jestli korporát, nebo malá firma… i to člověka rozvíjí a může na tom stavět,“ tvrdí Aneta Müllerová.

A jak takovou zkušenost zakomponovat do CV? Petra Kubita Nulíčková má jasno: „Vytvořte si speciální sekci Stáže nebo Mimoškolní aktivity. To samé platí například pro sekci Kurzy a vzdělávání. Pokud máte již pracovní zkušenosti, oddělila bych stáže a dobrovolnictví, aby více vynikly. Někdy ale stáž navazuje na part-time nebo full-time, v tom případě bych ji ponechala v rámci pracovních příležitostí.“ Pokud se chcete o svých zkušenostech rozepsat, přiložte k životopisu i portfolio či motivační dopis: „Sice už to moc lidí dělat nechce, ale v motiváku se dá opravdu krásně rozebrat, co v rámci dané stáže člověk dělal, čeho všeho se dotkl a v čem se dokáže pohybovat. Dodá tomu tak hodnotu, kterou pouze CV většinou nemá,“ uzavírá náš rozhovor Müllerová.

Bez obav do toho!

I když se hledání prvních zkušeností může zdát jako strašák, nemusí tomu tak nutně být. Neplacené stáže, trainee programy, dobrovolničení i další výše vypsané pozice jsou tu především od toho, abyste si své vysněné (nebo jakékoli jiné) povolání osahali, poznávali své preference a postupně se dostali k ostrému obrázku budoucího povolání, které vás bude bavit a naplňovat.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.