Dovednosti z osobního života, které si (taky) zaslouží být ve vašem životopise

Vzpomínám si na jeden workshop, který jsem vedla během svého působení v zahraničí. Tématem workshopu bylo „Netypická kariéra a její výhody“. Účastnice workshopu byly především pracovnice na volné noze, dobrovolnice, ženy měnící práci… Zkrátka se tam sešly ženy, co se v zahraničí ocitly častokrát z jiných než pracovních důvodů, ačkoliv zjednodušeně řečeno většina z nich spadala do kategorie „expatek“ (mezi tuctem účastníků byl pouze jeden muž). Některé z nich potřebovaly postrčit svou podnikatelskou kariéru, jiné se připravovaly na návrat do vlasti. A prakticky všechny se někdy cítily strašně nekompetentně, protože si u pohovoru vyslechly: „Ale vždyť jste poslední tři/čtyři/pět a víc let nic nedělala!“

„Nic“ je fascinující pojem, velmi často zavádějící a odhalující lidské předsudky. Perfekcionistky a workoholičky se s ním ohánějí moc rády (#kdyznemuzestakpridej), ale také se to slůvko často používá k popisu „neviditelné“ práce žen. Pracujete na poloviční úvazek, abyste se mohla postarat o celou rodinu? Trávíte čas dobrovolničením v různých organizacích? Staráte se o nemocné příbuzné? Trávíte víkendy tříděním odpadu nebo vozením dětí na jejich milion pět set různých fotbalových zápasů a závodů (proč nemůžou prostě všichni chodit na judo)? Pak rozhodně děláte „něco“. Akorát že to „něco“ nezapadá do klasické škatulky rachota/kolbenka/džob/facha. Takže máte utrum: není to totiž „opravdová“ práce.

Avšak milostivá moderní doba a její záliba (především korporátní) v hledání nových názvů a konceptů (často, a to si přiznejme, jde jen o hledání nového jména pro něco, co už existovalo dávno) přináší naději, že se konečně dostane jakéhosi uznání pro dosud nevděčnou, bezplatnou a společností opovrhovanou práci: představujeme vám soft skills. Ano, opravdu, náboráři se po měkkých dovednostech dneska mohou utlouct. Soft skills odlišují kompetentní uchazeče od nekompetentních, jsou důkazem o skvělé osobnosti a lidskosti (doteď přitom stačilo mít diplom z dobré školy, jinak jste mohli být totální asociál a každému to bylo jedno).

Dnes chtějí zaměstnavatelé víc než jen odborné znalosti, protože se (překvapivě) zjistilo, že je lepší (a produktivnější – #performance4ever), když na pracovišti vládne vzájemný respekt, dobrá nálada a efektivita. Do životopisů se proto najednou probojovaly položky jako umění naslouchat, empatie, řešení problémů, zvládání stresu… Zkrátka věci, které vás nenaučí žádná škola, ale život. Paráda.

Výsledek: Marcel, čtyřicátník v kravatě, se pyšní v životopise „týmovým duchem“, protože jezdí na pánské tenisové víkendy, Kamil, kreativec v mikině s kapucí, zase hrdě uvádí „schopnost sebereflexe“ a „dobrodružná povaha“, protože se občas chodí procházet do lesa a cítí se jako Dan Přibáň.

Ale jedna část populace je stále příliš střídmá a nevyužívá soft skills ve své kariéře tak, jak by se patřilo. Jsou to ženy. Školu života (tedy neustálou mentální zátěž, domácí práce, tři úvazky naráz, s dítětem visícím na noze a životem obětovaným „pro dobro rodiny“) totiž ženy moc dobře znají. A tak nastal čas, aby si řekly o to, co jim právem náleží. Nenechte nikoho, aby vám vyčetl, že jste nedělala „nic“, raději se naučte, jak z osobního života extrahovat pořádnou nálož soft skills.

1. Uvědomte si: Nedělat „nic“ je nemožné

Máme moc – jako jednotlivci i jako kolektiv – změnit způsob vnímání a oceňování všech těch činností, které jsou tak podceňovány a nedoceňovány (protože je většinou dělají ženy) a které na trhu pracovních příležitostí slouží k diskriminaci. Ale než začnete hledat ta správná atraktivní slova, která napíšete do životopisu, ze všeho nejdřív musíte přesvědčit samy sebe, že jste vážně dělaly něco, co za to stálo, a ne „nic“.

Na výše zmíněném workshopu účastnice nevěděly, jak vysvětlit tu několikaletou „díru“, kdy podle životopisu nedělaly „nic“. Ale nedělat „nic“, to není vůbec snadné. Nedělat nic, to by znamenalo ležet na posteli, zírat na strop, nemluvit, nesmát se, nepsat, nehýbat rukama (Kamil by takovou činnost v životopise určitě popsal jako „buddhistická meditace“ #sebepoznávání #meditujitedyjsem).

Přitom šlo o ženy, které právě přestěhovaly celý svůj život, rodinu a domácnost, zorientovaly se na nových úřadech, naučily se nový jazyk, kulturně se vzdělávaly, navazovaly nové vztahy od nuly, podílely se na životě komunity a rozvíjely své dosud netušené vlohy. Mnoho z nich zastávalo pozici manažerky štěstí celé rodiny, a navíc fungovalo jako tmel komunity expatriotů v dané oblasti. Ale nikdo jim na to nedal papír. Některé z nich se naučily kreslit, psát, šít, sdílet své zážitky z cest na blogu nebo sociálních sítích… Můžete se skrytě posmívat „hospodyňkám“ a „tvořilkám“, ale uvědomte si, že tyhle ženy začínají od nuly (tentokrát doslova z „ničeho“) a často se z nich stávají úspěšné podnikatelky!

Stručně řečeno, náboráři zmiňované „nic“ je ve skutečnosti všechno to, co jsme se naučily, ale co není uznáváno jako „práce“ v tradičním omezeném úhlu pohledu, ačkoli v reálu je to práce až až. A stačilo by, aby ty stejné činnosti vykonával muž během jednoho roku „akademického volna“, a hned by se ukázalo, jak se s nimi může člověk pyšnit a nechat se za ně odměnit. Takže asi tak.

2. Udělejte si seznam všeho, co děláte

Vzhledem k tomu, že nedělat „nic“ je nemožné, zapište si tedy „něco“ (nejlépe vše), co děláte. Trochu hrdosti! Udělejte si seznam všeho, co každý den děláte. Projděte všechny kategorie jednu po druhé: zaměstnání, veškeré povinnosti, koníčky, rodinný život, závazky, účast v organizacích, dobrovolnictví, akce s přáteli, cestování, solidarita, pomoc ostatním, vášně, úspěchy, novinky… Je jedno, že něco děláte jen z dobroty srdce, pro radost, ve vší skromnosti, jen z přesvědčení – stejně to napište. I když budete mít pocit, že je to jen „banalita“, nic „profesionálního“ nebo „maličkost“ – stejně to napište. Nevadí, že vám ta činnost připadá „normální“ a „naprosto nedůležitá“ – stejně to napište (pravděpodobně to budou ty nejdůležitější věci). A nemáte-li přesto tucha, co si zapsat, zkuste se zeptat kamarádů. Ti jsou totiž často naším nejlepším zrcadlem, upřímným a objektivním.

Jestli vám dělá problémy pojmenovat, co jste vlastně dělali, zkuste jedno cvičení – říkám mu „jeden rok v kruhu“: Nakreslete si kruh symbolizující předešlý rok a rozdělte ho na dvanáct dílů. Potom si zkuste zpaměti do každého dílku zapsat všechny významné akce a události, které jste organizovaly nebo absolvovaly (a když paměť nestačí, vezměte si k ruce diář, fotky v telefonu nebo WhatsApp). Hledejte v paměti opravdu pečlivě.

Všechna práce, která je za vámi vidět, to, jak trávíte každý den, jak trávíte svůj volný čas a kým vlastně jste, to se musí někde projevit.

3. Teď se zaměřte na překlad

Až před sebou budete mít seznam kompletní „neprofesionální“ náplně svého života, zapněte si v hlavě překladač. Jinými slovy, jaké jste díky každé ze svých aktivit nabyly dovednosti a schopnosti? Pokud neznáte ta správná chytlavá slova, nabízíme vám seznam měkkých dovedností, ze kterého můžete vybírat dle libosti:

• Interpersonální schopnosti: dohled, autorita, nenásilná komunikace, asertivita, schopnost naslouchat, emoční inteligence, empatie, týmový duch, komunikace, smysl pro kolektiv, družnost, networking, sebeovládání, vzdělávání ostatních, smysl pro spravedlnost a rovnoprávnost, mediace…
• Řídící a organizační schopnosti: samostatnost, přizpůsobivost, organizovanost, rozhodnost, flexibilita, pragmatismus, time management, zvládání stresu, agilita, řešení sporů, multitasking, produktivita, plánování…
• Pracovní předpoklady: vytrvalost, pečlivost, iniciativa, disciplinovanost, angažovanost, pozorovací schopnosti, logika, důslednost, inovace, koncentrace, kreativita, paměť, odpovědnost, spolehlivost, dochvilnost, motivace…
  Charakterní rysy: zvídavost, nadšení, sebereflexe, skromnost, odvaha, pozitivita, optimismus, otevřenost, výdrž, tolerance, trpělivost…

Takže máte sisyfovský úkol nazvaný chod domácnosti (děti, praní, vaření…) a ještě k tomu máte v péči nemohoucí prarodiče? Kvalifikujete se pro skvělé soft skills „multitasking“ a „time management“. Pakliže dokážete udržet klidný tón hlasu, když na vás ječí malé monstrum převlečené za vaše dítě a hází vám do obličeje jogurt, zatímco se vás manžel ptá, kam vlastně dáváte bodýčka (přitom už máte dítě doma devět měsíců), vysloužila jste si ostruhy za „nenásilnou komunikaci“ a „trpělivost“. Pokud jste celá ta léta pomáhala svým šesti sourozencům s domácími úkoly, můžete se s klidem označit jako „lektorka“ a pochlubit se silně vyvinutou emoční inteligencí. Jste-li matka samoživitelka, zdůrazněte své rozhodovací schopnosti (které nesete na svých bedrech zcela sama) a smysl pro odpovědnost.

4. Zredukujte výběr

Už tedy víte, jak přeložit do jazyka srozumitelného náborářům všechnu tu práci, kterou dosud odmítali považovat za relevantní. Zbývá jediné – z dlouhého seznamu svých měkkých dovedností vyberte ty, co se hodí do vašeho životopisu, motivačního dopisu nebo na pohovor, podle toho, jaké jsou vaše profesní cíle.

Ale pamatujte si, nestačí se jen ohánět velkými slovy. Že nelžete, dokážete tak, že až dojde na lámání chleba, zvládnete uvést i přesvědčivé příklady. Jen tak se pozná rozdíl mezi pravdou a mlácením prázdné slámy. Každopádně je jen a jen na vás, zda se rozhodnete odhalit soukromí svého života, nebo ne.

Popularita soft skills přináší zásadní průlom: Jak krásně řekla Sandra Fillaudeauová: „Neexistuje profesní život nebo osobní život, existuje život, tečka.“ Stejně tak neexistují „profesní dovednosti“ a „osobní dovednosti“. Existujete jen vy, vaše osobnost jako celek, to, co vyzařujete a čím jste. Chce to stále trochu odvahy, vzít běžné věci z každodenního života a udělat z nich měkké dovednosti, ale rozhodně je to naprosto oprávněné. Neměly byste nad tím váhat ani vteřinu. A pokud to nechcete udělat pro sebe, udělejte to pro všechny ty ženy, co mlčky odvádějí nekonečné hodiny práce bez jediného slůvka uznání, zatímco plody jejich práce sklízejí jiní.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.