„IT je ženám otevřeno. Holky, nebojte se toho,“ vzkazuje IT analytička

„Lidé nemají představu o tom, jak krásný a pestrý je IT obor,“ říká Andrea Lukoszová, která třetím rokem působí jako IT analytička v softwarové společnosti MONET+. I když působila 8 let v korporátním prostředí v byznysu a ke své profesi se dostala náhodou, už by neměnila. Na IT miluje hlavně lidi, pragmatismus a to, že se neustále musí učit.

Setkala jste se někdy s přístupem, že jako žena v IT nemáte co dělat?

Vůbec. IT je sice dominantně mužská záležitost, ale není šovinistické. Každému je jedno, jestli jste holka nebo kluk, jaké máte vzdělání nebo barvu vlasů. Mnohem důležitější je, co člověk umí, a ochota se učit.

Pracujete v softwarové společnosti. Kolik máte kolegyň – ajťaček?

Do pěti procent. Ale naše firma se ženám nebrání, naopak. Co se mi líbí je, že například píšeme v inzerátech: „Hledáme architekta/architektku.“ Už název pozice značí otevřenost pro obě pohlaví.

Vy jste vystudovala historii a geografii. Jak jste se ocitla v IT?

Úplnou náhodou. Při studiu jsem pracovala brigádně jako procesní specialistka. Řešila jsem optimalizace, které často souvisejí s drobnými vývojovými změnami. Tam jsem se poprvé dostala do styku s IT, ale sama jsem ještě byla na businessové pozici. Postupně jsem začala do tohoto světa víc pronikat a přes pozice business analytika a business excellence experta jsem se stala IT analytičkou. A zjistila jsem, že se mi v IT líbí mnohem víc než v businessu.

Co vás na IT baví víc než v businessu?

Do velké míry jsou to lidé. V IT jsou pragmatičtější, je s nimi jednodušší komunikace. V businessu lidé často sledují své soukromé cíle. Já na tohle nemám povahu a nebaví mě to. V IT jsou lidé otevřeně smýšlející, snaží se domluvit a hledat nové cesty a způsoby řešení problémů. Ono říct „takhle to nejde“ je jednoduché, ale říct „takhle to není dobré, ale můžeme to udělat takto,“ je mnohem těžší. IT je o neustálém učení se novým věcem, o posouvání se dál. Kdo si chce najít teplé místečko, na kterém bude sedět 20 let, aniž by se musel něco učit, tak pro toho IT není.

„Nikdy se nedostanu do stavu, kdy bych mohla říct, že rozumím všemu.“

Jaké jsou reakce okolí, když řeknete, že jste IT analytička?

Setkávám se s tím, s čím asi většina z mých kolegů: Lidé si nedovedou představit, co dělám. Pro většinu populace se IT smrskne na počítač, internet a věci kolem. Nemají představu o tom, jak je to krásný a pestrý obor, a co všechno se v něm dá dělat.

A co tedy taková IT analytička dělá?

To je strašně jednoduchá otázka, na kterou je poměrně složitá odpověď. Rozsah IT analýzy je pro každou firmu specifický. U nás v MONET+ ve spolupráci s architektem navrhneme řešení a na základě toho pak dělám systémovou analýzu. Například dostaneme požadavek banky na to, aby se uživatel přihlásil do internetového bankovnictví a aby mohl potvrdit transakci pomocí mobilní aplikace atd. Já jejich požadavek musím zpracovat tak, aby fungoval v našem ekosystému.

Co to znamená v praxi?

Představte si systémové komponenty jako krabičky. Ve spolupráci s architektem musíme definovat, jak budou jednotlivé krabičky mezi sebou komunikovat tak, aby došlo k předání všech potřebných dat, zároveň aby celý proces byl bezpečný a nemohlo dojít ke zneužití dat, jaké jsou požadavky na logování a co se zobrazí uživateli za hlášku, pokud se něco nepovede, atd. Pro mě je krásné připodobnění stavba domu. Pracují na něm zedník, instalatér, elektrikář, tesař… Každý svou práci zná detailně, ale přesahy nevidí. Vývojáři jsou na tom podobně. Mají vlastní systémové komponenty, znají svůj kód a vidí, co se děje uvnitř jejich krabičky, ale dohlédnou maximálně na tu vedle sebe. Práce IT analytika je pospojovat krabičky tak, aby vše fungovalo dohromady jako celek.

„Kde ti budou chybět informace, použij odvahu“

Musíte tedy rozumět fungování každé komponenty.

Přesně tak. Ne do takového detailu, do jakého jí musí rozumět vývojář, ale musím být schopna jí rozumět natolik, abych dokázala určit dopady do jednotlivých komponent (krabiček) a rozhraní mezi nimi.

Kolik dá práce se tohle naučit?

Řekla bych si, že nikdy se nedostanu do stavu, kdy bych mohla říct, že rozumím všemu. Náš systém je živý organismus. Neustále se do něj implementují nové požadavky, funkcionality. Půl roku trvá, než člověk zjistí, kde je sever. Po roce člověk začne mít pocit, že v tom už začíná umět chodit, a pak přijde nějaký požadavek z jiného soudku a zase se vrátíte zpátky na zem a hledáte sever.

Co byla pro vás největší výzva?

Část naší práce jsou tzv. produktová řešení. Vyvineme produkt a ten s minimálními úpravami předáváme více zákazníkům. Pro jedno takové řešení jsme potřebovali vyvinout administrační konzoli, jejímž prostřednictvím by mohli zákazníci spravovat určité funkcionality. Můj šéf chtěl využít toho, že jsem nevěděla, jak vypadají standardní implementace v bankách, chtěl čerstvý přístup. Ve firmě jsem byla jen půl roku a teprve jsem hledala sever (smích). A on mi dal databázový model a řekl mi, ať nad ním postavím administrační konzoli. A s úsměvem dodal: „Kde ti budou chybět informace, použij odvahu“.

„Na IT není nikdy pozdě“

Jak to dopadlo?

Dobře! Pracovala jsem na tom s vývojářem, já vymýšlela, on rovnou modeloval návrhy uživatelských obrazovek. Myslím, že jsme udělali svěží uživatelský design, podařilo se nám dostat do něj, co je potřeba a zbavit to balastu.

Co byste vzkázala dívkám, které přemýšlí o práci v IT?

Ať berou IT jako možnost kdykoliv. Nikdy není pozdě. Mnoho kolegů začínalo třeba jako testeři a vypracovali se na skvělé vývojáře. I člověk, který vystuduje nesouvisející obor, může zjistit, že ho IT baví a být v tom dobrý. Někteří naši špičkoví vývojáři jsou např. bývalí učitelé tělocviku a fyziky. A hlavně, aby se toho nebály. IT prostředí je otevřeno ženám. Mnohem víc závisí na schopnostech než na tom, jestli jste holka nebo kluk. I když jsem pracovala v korporacích, v IT oddělení se na mě nikdy nikdo nedíval stylem „co ty o tomhle můžeš vědět.“