Opilí mocí: Jak bojovat proti zneužívání moci na pracovišti?

Ale jak vlastně vypadá zneužívání pravomocí ve světě práce? Hodně se mluví o sexuálním a psychologickém obtěžování, ale jaké další formy zneužívání moci existují? Jak je poznáme? Jak proti nim mohou zaměstnanci bojovat? Tento článek hledá mimo jiné i odpověď na otázku, co se stane, když je rovnováha sil na pracovišti nevyvážená.

Co přesně znamená „zneužití moci“?

V poslední době sice povědomí o sexuálním obtěžování roste, ale nebylo by moudré omezit se v diskuzi o zneužívání moci pouze na tuto jeho konkrétní formu. Zneužití moci lze definovat jako nepřiměřené využívání moci jednotlivcem. Jedná se o situace, kdy někdo zneužije své pravomoci mimo jejich obvyklý rozsah nebo, zjednodušeně řečeno, překročí meze svých práv. Podle zákoníku práce může zaměstnavatel:

• změnit pracovní podmínky (ale jen na základě dohody obou stran o změně pracovní smlouvy);
• postihovat porušení stanovených povinností zaměstnance různými sankcemi (ale může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně uvedeného v zákoníku práce);
• samostatně rozhodnout o tom, koho přijme (ale je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu apod.).

V případě úředních osob dle zákoníku práce se dopouští zneužití pravomocí osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, překročí svou pravomoc, nebo nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci. Takové jednání je trestné.

Ačkoli když se řekne zneužití moci na pracovišti, jako první člověku v mysli vyskočí „sexuální obtěžování“, nejedná se o jedinou formu zneužívání moci. To se může projevovat také zastrašováním, ponižováním, hrozbami či posměšky. Zaměstnavatelé mohou používáním těchto taktik izolovat konkrétní zaměstnance, neustále jim být za zády (mikromanagement), sesadit je bez řádného důvodu, přetěžovat je nebo jim naopak nedávat dostatek práce, neustále je kritizovat, požadovat odůvodnění každé drobnosti nebo veřejně shazovat každý nápad či návrh, se kterým přijdou – jen mimo jiné.

Paradox moci

Každé zneužití moci je sice jiné, ale na druhou stranu je naprosto běžné, že lidé na vlivných pozicích mají tendenci svého vlivu zneužívat, ačkoliv jej pravděpodobně získali díky svým nepopiratelným a chvályhodným dovednostem. Tomu americký profesor a psycholog Dacher Keltner říká paradox moci:

„Během posledních 20 let jsem se zaměřil na studium chování a zjistil jsem znepokojivý trend: Ačkoli lidé obvykle získají moc díky vlastnostem a činům, které ostatní kvitují, jako je empatie, spolupráce, upřímnost, spravedlnost a otevřenost, tak jakmile získají postavení s větší mocí či privilegii, začnou tyto charakterové rysy ustupovat do pozadí. Čím více moci, tím větší pravděpodobnost, že se bude člověk chovat k ostatním neslušně, sobecky a neeticky,“ říká. Keltner dále zjistil, že u pracovníků ve vedoucí pozici je třikrát větší pravděpodobnost, že budou svým kolegům skákat do řeči, ignorovat je, během porad se chovat nevhodně, zvyšovat hlas či urážet ostatní na pracovišti, než u jejich podřízených.

Moc přispívá ke ztrátě empatie. Mocní lidé již totiž necítí takovou potřebu věnovat pozornost citům ostatních, což jim do té doby pomáhalo ke kariérnímu postupu, takže dochází ke ztrátě empatie i soucitu. Nejenže se už nedokážou vcítit do kůže ostatních, ale mohou si dovolit jednat impulzivněji a riskantněji. Tento fenomén zkoumal neurovědec a profesor na kanadské McMaster University. Sledoval, co se děje v mozku lidí v pozicích moci a lidí podřízených. Ukázalo se, že v mozku „mocných“ došlo k narušení fungování zrcadlových neuronů, které jsou zodpovědné za empatii. Profesor Obhi přinesl vědecký důkaz toho, že chemické složení mozku osob v mocenském postavení brání projevovat empatii a soucit s ostatními.

Vážné důsledky

Nedostatek empatie, často jdoucí ruku v ruce se zneužíváním moci, může mít dalekosáhlé důsledky jak pro zaměstnance v pozici oběti, tak pro celou firmu.
Americké akademičky Christine Porathová a Christine Pearsonová provedly výzkum, kterého se zúčastnilo 800 vedoucích pracovníků a zaměstnanců ze 17 různých oborů. Přibližně polovina respondentů uvedla, že na zkušenost se zneužíváním moci od výše postavené osoby reagovali úmyslně menším pracovním úsilím a sníženou kvalitou práce. Podobná ztráta motivace má sama o sobě velkou moc a často vede dokonce k tomu, že dotčení pracovníci ztratí o svou práci naprosto zájem.

Dojde-li ke ztrátě motivace, trpí tedy celá firma, ale nesmíme zapomínat na ty, kdo zažívají zneužívání moci z první ruky. Nejčastější pocity obětí zahrnují stres, úzkost, pocit izolace a hluboké křivdy. Dochází-li ke zneužívání dlouhodobě a opakovaně, může nakonec vést až k vyhoření a depresím.

Marion, vedoucí kanceláře v malé PR agentuře, chvíli trvalo, než dokázala přesně popsat to, co se jí dělo. „Šéf po mně začal chtít různé drobnosti, které ale nebyly součástí mého popisu práce. Jako různé osobní vyřizování, rezervace dovolené, nebo jsem mu měla zajít domů pro klíče. Nejdřív jsem to brala tak, že mu jen dělám laskavost, a souhlasila jsem. Ale nakonec to začalo narušovat mou skutečnou práci. Nevěděla jsem, jak říct ne. Byla jsem čím dál víc ve stresu a začala jsem do práce chodit se sevřeným žaludkem. Cítila jsem, že je něco špatně, ale nedokázala jsem o tom mluvit. Nakonec jsem šla k doktorovi kvůli panickým atakám, které se začaly objevovat čím dál častěji. Okamžitě jsem si vyslechla diagnózu – vyhoření.“*

Nestačí o tom jen mluvit: Mnoho podob sexuálního obtěžování

O zneužívání moci na pracovišti se mluví čím dál víc, to je pravda, hlavně co se týče sexuálního obtěžování, ale stále je před námi dlouhá cesta. Nezapomeňme, že podle průzkumu britské odborové iniciativy nazvané Everyday Sexism (Každodenní sexismus) se více než polovina žen někdy v práci setkala s nežádoucím sexuálním chováním. Ale jen 20 % z nich o tom řeklo některému z kolegů a jen 5 % se svěřilo osobě, která by s tím mohla ze své pozice něco dělat.

Ve snaze situaci zlepšit proběhly v polovině roku 2019 ve Velké Británii konzultace s veřejností, při nichž se vláda snažila zjistit, zda „současná právní úprava zajišťuje v této oblasti dostatečnou ochranu a zda má nějaké nedostatky, a jak situaci řešit v praxi, aby byli lidé na pracovišti v bezpečí“. Ale je těžké říct, jak úspěšné pokusy britské vlády jsou, protože ani rok po ukončení konzultací nedošlo k žádným opatřením na základě jejich výsledků. Naopak, výsledky zatím nebyly veřejnosti vůbec sděleny.

Nelze se tedy vyhnout myšlence, že v tomto kontextu se musí oběti zneužívání moci sexuální povahy spolehnout na řešení a postupy, které jim k dispozici nabídne sám zaměstnavatel.

Preventivní kampaně a podpůrné skupiny

Většina studií se shoduje v tom, že k řešení problémů souvisejících se zneužíváním moci musí být v první řadě dbáno na prevenci, a to přímo ve firmách.

Christine Marsanová, psycholožka a autorka knihy Violence in Business and How to Avoid It (Násilí na pracovišti a jak se mu vyhnout), říká, že první kroky by měly vést ke vzdělávání vedoucích pracovníků o problematice chování na pracovišti dneška: „Mladí lidé dnes potřebují smysl, sdílení moci, potřebují vědět, proč mají něco dělat, ne jen slepě poslouchat rozkazy. Vedoucí se už nemůže chovat jako diktátor. Nejčastější stížnosti na zneužití moci se týkají příkazů, které nedávají žádný smysl, odporují si, snaží se vyvolat stres… Vedoucí pracovníci sice hlásají hodnoty jako integrita a spolupráce, ale sami je nedokážou uplatňovat ve své práci. Padají tak sami do pasti rozporuplných instrukcí, které předávají ostatním. Řeknou udělej tohle, ale sami dělají opak.“ Chceme-li, aby se situace zlepšila, musí být vedoucí pracovníci vyškoleni v tom, jak sdílet moc se svými podřízenými, jak identifikovat jedinečnost každého jednotlivého zaměstnance a jak vidět pracoviště z progresivního úhlu pohledu. Konkrétně potřebujeme organizace, kde jsou rozhodnutí přijímána kolektivně a kde moc nedrží v rukou jedna jediná osoba nebo skupina osob.

Česká vláda vydala v roce 2019 příručku Prevence sexuálního obtěžování ve státní správě. Má napomoci předcházet výskytu sexuálního obtěžování na pracovištích a zároveň nabízí příklady, jak řešit případy sexuálního obtěžování. Vznikla ve spolupráci s Kanceláří veřejné ochránkyně práv, a ačkoliv je určená primárně orgánům státní správy, je možné ji využít jako dobrý výchozí bod. Vysoké školy v ČR se otázkou zneužívání postavení za účelem sexuálního obtěžování také zabývají. V říjnu 2022 proběhlo setkání se zástupci vlády, Akademie věd i osob, které na českých školách za tuto problematiku zodpovídají.

Kampaň #MeToo otevřela diskuzi na téma sexuální obtěžování, o tom není pochyb. Vede také k zavádění některých nových opatření, které mají sexuálnímu obtěžování a zneužívání moci bránit. Ale co se týče prevence, je před námi ještě dlouhá cesta. Zejména na pracovištích.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.