8 pracovních trendů, které v roce 2024 už vidět NEchceme

1. Pasivně agresivní přístup

Vlk v rouše beránčím. Lahodný čokoládový bonbon s jedovou náplní uprostřed. Obal na DVD se Shrekem na etiketě, ve kterém jsou ve skutečnosti strčené Čelisti. Tak přesně na takovém principu fungují pasivně agresivní fráze. Až moc často se z kanceláře ozývá udivené „ty už jdeš jako domů?“, když si někdo po celém dni na bolavém pozadí dovolí se zvednout a odejít o něco dřív než ostatní, protože přišel ráno dřív… Pocit svobody, který nastává za dveřmi open spacu, po takové větě dokáže člověku pěkně zhořknout. Zdánlivě neškodná otázka, která ale nedokáže zamaskovat touhu pořádně si rýpnout. Není to samozřejmě jediný případ, kdy se kolega pod záminkou nevinného zájmu ptá na něco, co už dobře ví. Na první příčce v seznamu frází, při kterých se člověku svírají ruce v pěst, bychom rozhodně našli „oprav mě, jestli se mýlím, ale…“. Za zmínku stojí také „asi jsme se úplně nepochopili“ nebo úderná anglická formulka obvykle umístěná na konci e-mailu „please fix“ neboli hezky česky „opravit prosím“, kterou vám odesílatel předem děkuje za vyřízení požadavku, který jste zjevně odsouhlasili, aniž byste si to uvědomovali. Bez toho bychom se asi obešli. Předem děkujeme!

2. Nekonečné přijímací řízení

Hledání práce se často změní v naprostá muka, hlavně co se napínání uchazečů týče. Kdo by to býval tušil, že přijímací řízení může mít víc kol než zápas těžkých vah v profi boxu? My rozhodně ne! Knock-outují vás s největší pravděpodobností v momentě, kdy vás od konce bude dělit jen pár vteřin (pokud to tedy ustojíte až do posledního kola). Ups. Druhé místo je taky hezké. Dostanete chvilku na regeneraci a šup do dalšího zápasu… Prostě, ne, nikdo nechce absolvovat přijímací řízení delší než casting do MasterChefa, zvlášť když se hlásí třeba do PR. Přiveďte nám toho, kdo tady tomu velí, a to co nejrychleji!

3. Komentáře ohledně stravovacích návyků

„Cože? Tohle všechno ty vážně sníš?“ „Ty jíš jenom zrní.“ „Víš, že surimi nemají s krabem nic společného a vlastně do sebe cpeš jenom chemii?“ Tak se zase uklidníme, Všeználku. Každý ať se drží svého vlastního talíře a nikomu se nic nestane. Pro někoho je otázka jídla dost soukromá věc, a proto nemusí být podobné komentáře tak úplně vítané. Jak můžete vědět, že ten kolega nebo tamta kolegyně třeba nebojuje s poruchou příjmu potravy a není to proto citlivé téma? Ne každý si taky může dovolit k obědu poke bowl za tři stovky! Takže by bylo fajn, kdyby se každý soustředil na svoji vlastní pusu a na to, co do ní dává.

4. Extrémní teambuilding

Jestli má zaměstnání v krachující firmě nějaká pozitiva, pak je to skutečnost, že náklady na teambuilding jsou zpravidla z rozpočtu škrtnuty jako jedny z prvních. Akce, co mají být na papíře „zábavné“, jsou většinou prakticky nesnesitelné. Říká se tomu takzvaný „silvestrovský efekt“.

Zaprvé si na teambuildingovou akci musíte vyhradit čas v nabitém týdnu, a pokud patříte k lidem, co tráví večery raději v kruhu rodinném nebo u Netflixu (spíš než popíjením s kolegy z práce), už to, že přijdete o klid u televize, vás namíchne. A i když máte svoje kolegy rádi, nemusíte s nimi jezdit na výlety přes noc, abyste je poslouchali chrápat ve vedlejším pokoji nebo je potkávali ráno ještě před vyčištěním zubů.

Celý „teambuilding” je jedna velká fraška. Je to jako reality show z open spacu, kde se infantilní chování vydává za „zábavu“. V jakém vesmíru je závod v pytli na odpadky se zavázanýma očima „prostředkem k lepší komunikaci v týmu“? Copak by nestačilo na budování vztahů pracovat tím, že se pustí nějaká hudba, vezmeme do ruky drink a budeme si povídat? Ale pozor, ne všechny teambuildingové akce stojí za starou bačkoru. Ve většině případů by ale zaměstnavatelům neuškodilo ponechat víc prostoru spontánnosti. Jinak řečeno, hlasujeme pro reformaci a větší flexibilitu teambuildingových akcí (ano, klidně nás můžete v komentářích zatratit).

5. Nové a nové výrazy pro věci, které ve světě práce existují od nepaměti

„Quiet quitting“, „quiet firing“ a vůbec nejaktuálnější „quiet cutting“… V médiích se neustále objevují další a další označení pro neduhy panující ve světě práce (pardon, vina je i na naší straně). Ale nic z toho přece nevzniklo přes noc, quiet quitting je prostě jen pojmenování stavu, kdy někdo dělá v práci naprosté minimum (nebo se odmítá stát obětí vykořisťování, podle toho, jak se na to koukáte), „quiet firing“ je snaha zaměstnavatele dotlačit někoho k výpovědi a „quiet cutting“ je odsunování zaměstnanců do podřadných rolí. Nic nového pod sluncem. Nové jsou jen anglicismy, které po překladu do češtiny naprosto pozbývají na údernosti. Co kdybychom přestali z nepříjemných, leč dávno zavedených pracovních postupů dělat nové trendy? Všechno nemusí být „quiet“, děkujeme.

6. Zaměstnavatelé, kteří stále nepochopili, že home office nezhorší produktivitu práce

Podmínky pro práci na dálku dojednané během koronaviru jsou pomalu zapomínány a mnoho zaměstnavatelů zvoní na poplach a snaží se přitáhnout zaměstnance zpátky do kanceláří. Ačkoliv rozumíme tomu, že je potřeba pracovat na firemní kultuře a že osobní přítomnost napomáhá socializaci a důvěře mezi zaměstnanci, je opravdu potřeba dělat obrat o sto osmdesát stupňů? Během pandemie vznikla celá řada studií dokazujících, že práce na dálku produktivitě neškodí (právě naopak). Zpráva francouzského úřadu pro ekonomický výzkum z ledna 2023 uvádí, že pracovníci na home officu věnují až 40 % času stráveného dříve dojížděním právě práci… Nebylo by tedy výhodné práci na dálku podpořit, protože zaměstnancům poskytuje větší autonomii, šetří prostředky a současně nezhoršuje produktivitu? Copak neexistují žádné inovace, které by umožnily firmám nabízet hybridní pracovní dobu, aniž by bylo potřeba obětovat firemní kulturu? No tak, trošku se snažte!

7. Bezobsažné příspěvky na LinkedInu

Víte, co je na LinkedInu nejotravnější?

Příspěvky, které se tváří, jako kdyby přinášely naprosto revoluční rady do života.
Je fakt, že algoritmy na LinkedInu upřednostňují krásně formátované příspěvky, a ano, chápeme, co je na nich tak lákavého. Ale tohle budování ega už začíná být trochu přes čáru. Užitečné pracovní tipy si každý rád přečte a je fajn sdílet nápady s komunitou na síti, ale opravdu je nutné ze všeho dělat takovou vědu? Neustále sdílet příběhy o tom, kdo se v kanceláři rozbrečel, protože „je OK být zranitelný“, a machrovat s poradami vedenými během joggingu (nikdy více, díky)? Potřebujete místo, kde se vypovídat, protože automat na kávu v práci je pořád mimo provoz? Podělit se se světem, že jste naučili své dvouleté dítě, co to znamená „odolnost“? Je vůbec možné ještě zveřejňovat jakékoli příspěvky bez používání clickbaitů a odskákaných řádků?

8. Zamítání dovolené, protože „vy nemáte děti“

Na konci roku 2023 jsme se stali na sociálních sítích svědky nespočetných svědectví ze strany zaměstnanců, jejichž žádosti o dovolenou jsou zamítány na základě toho, že „nemají rodinu“. Jejich rozčilování je zcela pochopitelné. Proč by měl být někdo trestán nebo znevýhodňován jen proto, že žije sám? Proč by se měli svobodní zaměstnanci obětovat pro dobro firmy a zaplnit prázdnotou zející kancelářské prostory každý srpen a prosinec? Samozřejmě nechceme obviňovat rodiče, kteří těží z benefitů benevolentních zaměstnavatelů, ale viníme vedení, personální a pracovní výbory. Ti všichni by se měli trochu zamyslet a dohlédnout na to, aby k podobným nespravedlnostem nedocházelo moc často.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.