Quiet vacationing aneb odjet tajně na dovolenou a předstírat práci

27. 11. 2024

5 min.

Quiet vacationing aneb odjet tajně na dovolenou a předstírat práci
autor
Barbara Azais

Journaliste freelance

V korporátním světě v USA je dovolená něco jako sprosté slovo. 8 z 10 Američanů si nevybírá všechny dny volna, protože se bojí, že jim to kariérně uškodí. Někteří chytráci ale vědí, jak se nažrat, aby koza zůstala celá: Odjedou na dovolenou tajně, vezmou notebook, zařídí si VPN a vesele popíjejí Aperol Spritz na pláži.

„Odesílání e-mailů si naplánuji dopředu, někdy dokonce na čas mimo pracovní dobu, aby to vypadalo, že dělám přesčas. Během dne si zablokuji v kalendáři příslušné časové sloty a chodím po památkách, dávám si kafíčka s místními, surfuji nebo se potápím.“ Technický inženýr David (36) ze San Francisca přišel na to, že může procestovat svět křížem krážem svému zaměstnavateli přímo pod nosem. Aby se na něj nikdy nepřišlo, plánuje každou cestu do nejmenšího detailu. Nejen že si pořídil router se soukromou VPN sítí, ale má také mechanický simulátor pohybu myši, aby zelené světýlko u jeho jména vždy signalizovalo aktivitu na počítači. „Je to promyšlený systém,“ směje se.

Podle nedávného průzkumu společnosti The Harris Poll už 28 % Američanů někdy odjelo na „quiet vacation“ (tedy tichou, respektive tajnou dovolenou). Nejpopulárnější je tento fenomén mezi mileniály, protože 37 % z respondentů mezi 28 a 43 lety už někdy takhle sebralo firemní notebook a vyrazilo potají za odpočinkem. „Nejdůležitější je mít dobrou VPN, která vygeneruje IP adresu s polohou ve Spojených státech, a pak také neustále připomínat svou aktivitu kolegům prostřednictvím naplánovaných e-mailů nebo rychlým reagováním v chatech na telefonu,“ vysvětluje Nelson (32), účetní z New Yorku, který právě potichu dovolenkuje ve Španělsku. „Virtuálně jsem na příjmu, ale psychicky jsem offline, což mi naprosto vyhovuje.“

Strach požádat o dovolenou

Mohou být sice v rozporu s vaší smlouvou, ale podobné výlety jsou dneska možné díky popularitě home officů. Navíc vracejí krev do žil generaci pracovníků, kteří žijí pod neustálým společenským tlakem na výkon a produktivitu. Výše uvedená studie totiž mimo jiné uvádí, že 78 % amerických zaměstnanců si nevybírá všechny dny dovolené, na které mají ročně nárok. V první řadě je to proto, že se do dovolené někdy započítávají i dny vybrané ze zdravotních důvodů, ale také proto, že se bojí reakce vedení i důsledků, které to může mít pro jejich kariéru: 63 % respondentů uvedlo, že se bojí nedodržení termínů a snížení produktivity, 49 % se bojí na dovolenou vůbec zeptat, 31 % chce neustále působit dostupně a reaktivně, 21 % cítí vinu za to, že své povinnosti přehodí na kolegy a 20 % se bojí, že jim uteče nějaká příležitost.

Po přečtení těchto důvodů by se skoro mohlo zdát, že si Američané dovolenou nevybírají proto, že jí asi mají moc. Přitom je to ale právě naopak: 11 % zaměstnanců v USA nemá od zaměstnavatele žádnou dovolenou, 21 % dostává 10 dní ročně, 34 % má mezi 11 a 30 dny ročně a jen 7 % má více než 30 dní.

Chceme-li těmto číslům porozumět, musíme se vrátit o tři století zpět. „Kolonizace USA probíhala ze strany protestantských skupin, pro které byla práce způsobem, jak se přiblížit Bohu,“ vysvětluje Christina Rebuffet-Broadusová, odbornice na mezikulturní vztahy USA a Francie. Práce byla také způsob, jak si člověk dláždil cestu do nebe, zatímco nicnedělání (jinými slovy třeba dovolená) „se přirovnávalo k ďábelské činnosti, protože tím člověk k ničemu nepřispívá, nic neprodukuje.“ Ačkoliv většina Američanů už dnes neví, že jejich vztah k práci byl ovlivněn érou tzv. Great Awakening v 40. letech 18. století, kdy britské kolonie přivážely do Nového světa protestantismus, přesvědčení z té doby jsou stále hluboce zakořeněna v kultuře této země. *„Evropa pochopila, že odpočinek není nepřítelem práce, ale jejím doplňkem. V USA tak daleko ještě nejsou.“

Není to sice tak, že by si nadřízení vyloženě dovolili zaměstnance kritizovat za to, že si berou dovolenou, ale stačí nenápadné narážky a komentáře, které je dokážou spolehlivě odradit. „Můj vedoucí si vybírá maximálně dva týdny ročně a dává nám jasně najevo, že delší dovolená je naprosto zbytečná,“ popisuje David, inženýr ze San Francisca. „Říká, že je neprofesionální zpomalovat zbytek týmu kvůli tomu, že chceme jet na dovolenou. Máme sice nárok na 20 dní, ale všichni víme, že je lepší si je všechny nevybírat. Může nám to kariérně uškodit, protože kdo si je vybere, bude vypadat jako lenoch, co mu nezáleží na firmě a není solidární k ostatním.“

Kultura neustálé přítomnosti v práci

Tenhle implicitní nátlak na to, aby všichni neustále pracovali, způsobil, že to mnozí pochopili po svém: nejdůležitější je vytvořit iluzi, že je člověk neustále k dispozici, což ale nijak nebrání tomu, abyste na pláži popíjeli Aperol Spritz! „Dávno jsem pochopil, že vlastně nejde o to, kolik práce uděláte, ale o to, abyste byli neustále vidět a neustále na příjmu,“ vysvětluje Nelson. „Nevím proč, ale moje šéfová je v klidu, když ví, že jsem ‚tady‘, že jsem online. Přitom ve skutečnosti nic moc nedělám.“

Malissa Clarková, ředitelka katedry psychologie na University of Georgia a autorka mnoha studií na téma nadměrné pracovní produktivity, tvrdí, že pro mnoho zaměstnanců je dnes doba strávená v práci jediný údaj, podle kterého lze měřit jejich produktivitu.

„V minulosti se v továrnách mohla měřit produktivita podle počtu vyrobených kusů, ale dnes je těžké měřit něčí práci jakýmkoli kvantifikovatelným způsobem. Proto některé firmy (nebo někteří vedoucí pracovníci) často posuzují produktivitu svých svěřenců podle doby trvání jejich pracovní aktivity. Can Newport tomu ve své knize Slow Productivity (Pomalá produktivita) říká pseudo produktivita, tj. využívání viditelné aktivity jakožto primárního způsobu, jak měřit skutečnou produktivitu.“

Nedovolená dovolená

Ale žít dvojí život není snadné, takže předstírání práce během dovolené může být docela stresující: „Občas dostanu strach, že na mě přijdou, že mi vypadne VPN nebo že mě někdo uvidí na letišti,“ přiznává David. „Pravidelně na telefonu kontroluji Slack a e-maily, protože co kdyby. A taky se radši nikdy moc nevzdaluji od počítače. Jsem pro jistotu pořád někde poblíž.“

Dá se tomu tedy vůbec ještě říkat dovolená? „Na tiché dovolené člověk nemůže úplně vypnout, což je ale naprosto klíčová součást procesu odpočinku a uvolnění,“ varuje Malissa Clarková, která se mimo jiné zabývá i závislostí na práci. „Pokud na práci nepřestáváte myslet, ač je to třeba v menší míře (jako se to děje při utajené dovolené), nikdy se na psychologické rovině kompletně neuvolníte.“ Takový nedokonalý odpočinek je škodlivý nejen pro zaměstnance, ale také pro zaměstnavatele, protože je v jejich zájmu mít odpočaté, soustředěné a efektivní pracovníky.

„Neustálá stimulace autonomního nervového systému a produkce stresového hormonu kortizolu není pro lidské zdraví dobrá,“ dodává Malissa Clarková. „Bez pořádného odpočinku je pak u zaměstnanců větší pravděpodobnost výskytu psychických i fyzických problémů, stejně tak to vede k nižší produktivitě.“ Specialistka dále dodává, že hromadění chyb nebo zvyšující se podrážděnost přispívá k vytváření negativního a nepřátelského pracovního prostředí.

Quiet vacationing ve Francii

Trend tiché dovolené je, jak se zdá, oblíbený i jinde než v USA. Ačkoliv mají Francouzi nárok na minimálně 5 týdnů placené dovolené za rok a ačkoli z hlediska kulturního založení nemají při jejím vybírání žádné výčitky, stejně si někteří dopřávají to potěšení odjet si na dovolenou, aniž by o tom informovali zaměstnavatele. „Pracuji na dálku, takže by byla škoda toho nevyužít a trochu necestovat,“ potvrzuje Mélanie (37) z logistiky, která je právě na jihu Portugalska. „V létě je klid, všichni odjedou na prázdniny, není tolik schůzí a v práci nepotkáváte tolik kolegů. Využívám té příležitosti k tomu, abych si vzala potají volno. Oficiální dovolenou si schovávám na to, až pojedu někam dál, třeba do Asie.“

Když si Mélanie sečte tajnou i přiznanou dovolenou, vychází jí, že cestuje „celkem asi 4 měsíce v roce“. Říká, že hlavní je vyrážet na „tichou dovolenou“ v době, kdy je sezóna: „Takže v létě nebo v květnu, to jezdí všichni, ale taky třeba v prosinci. Není tolik práce a všichni trochu poleví.“ Jak to dělá, aby se na ni nepřišlo? To je pořád stejné: „Vlastní VPN, simulátor pohybu myši a dobrá wi-fi. Když to jde, tak si připravím úkoly a e-maily na další den už večer předtím a naplánuji odesílání třeba mezi druhou a půl pátou odpoledne, takže mezi polednem a půl pátou můžu být na pláži – započítávám do toho i fiktivní pauzu na oběd.“

Ačkoliv Mélanie „nevidí důvod“, proč zůstávat doma, když může pracovat na dálku, ví, že je to do jisté míry riziko. „Hlavně v létě, když na dovolenou odjíždějí i všichni ostatní kolegové,“ říká. „Ale já se jich vždycky ptám, kam jednou, abych nejela na stejné místo. A odjezd si taky vždycky naplánuji na jiný den,“ vysvětluje, jak se vyhýbá tomu, aby se s nimi potkala na nádraží nebo na letišti. Kdyby Mélanii někdo chytil, mohla by přijít o práci stejně jako David nebo Rachel. „Upřímně řečeno, ano, je to riskantní, ale stojí to za to,“ krčí rameny Američanka, která z tohoto důvodu sní o práci na dálku. „K čemu to je, že člověk vydělá za rok tolik peněz, když musí celou dobu trčet doma?“ ptá se David. „Svou práci odvedu tak jako tak,“ říká Mélanie. „Akorát v trochu jiném prostředí.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.

Hledáte svou další pracovní příležitost?

Více než 200 000 kandidátů našlo práci s Welcome to the Jungle

Prozkoumat pracovní místa