Proč v práci není třeba dřít jak blázen

Autoři bestsellerů Restart (v originále Rework) a Práce na dálku (Remote) se v jejich poslední knize pustili do odkrývání mýtů o práci v nové knize V práci nemusí být blázinec (It Doesn’t Have To Be Crazy At Work, 2018). Jason Fried a David Heinemeier Hansson jsou nejen autoři, ale také známí zakladatelé softwarové firmy Basecamp (1999). Jejich aktuálním cílem je pomáhat lidem efektivněji pracovat. Dvě díla, která vytvořili, tedy software pro projektový management Basecamp a knihy pro osobní rozvoj, jsou vlastně dvě strany téže mince. Stejně jako předchozí dvě knihy, i V práci nemusí být blázinec se snaží vyvrátit názor, že k vybudování úspěšného podniku je potřeba se dřít „jako blázen“.

Ačkoli vyhoření a práce od nevidím do nevidím jsou v dnešní kultuře naprostým standardem, autoři se snaží čtenáře přesvědčit o tom, že bychom se měli navrátit k zásadám řízení lidských zdrojů, které budou založeny na jednoduchosti, rozvaze a zdravém rozumu, a že i tak se dá odvádět dobrá práce.

Člověk potřebuje spánek, aby odváděl lepší výkon. Potřebuje mít pracovní i soukromý život v rovnováze, aby byl kreativní. Osmdesátihodinový pracovní týden je neudržitelný. Megalomanie je nebezpečná. Autoři nabízejí praktické rady pro podnikatele, vedoucí pracovníky i personalisty, jejichž cílem je vysvětlit, že „blázinec“ by se neměl stát naším novým normálem.

„Udržovat se ve stavu vyčerpání není znamením cti, je to známka hlouposti.“
„Svět podnikání je posedlý bojováním a vyhráváním a dominancí a ničením. Tento étos dělá z podnikatelských lídrů malé Napoleony.“
„Pokud nedokážete dostat všechno, co potřebujete udělat, do čtyřiceti hodin týdně, musíte si lépe vybírat, co chcete dělat, ne déle pracovat.“

• Jason Fried & David Heinemeier Hansson, V práci nemusí být blázinec

Mějte rozumná očekávání

„Posedlost shonem vzala svět pracovní inspirace útokem. Ten nekonečný proud motivačních citátů o práci až do úplného vyčerpání… Je načase se probrat.“ Podnikatelům se zalíbila představa, že práce a život jsou jako nekonečný boj a že pro úspěch se musí obětovat úplně všechno. Ale pravda je taková, že oběť není synonymem úspěchu a nikdy nebyla. „Kreativita, pokrok a vliv se nepoddávají brutální síle.“

Krom toho, budovat business není stejné jako jít do války. Zakladatelé Basecampu o sobě hovoří jako o „pacifistech“. „Přicházíme v míru. Nemáme imperátorské ambice.“ Ve světě softwaru, kde vládne tržní filozofie „vítěz bere vše“ a přesvědčení, že přežijí jen ti nejrychlejší, je jejich přístup poněkud neobvyklý. „Záleží na tom, že máme zdravý podnik s rozumnou ekonomikou, která funguje. Výdaje pod kontrolou, výnosný prodej.“

Basecamp se pyšní tím, že si nestanovuje cíle. Žádný cílový počet zákazníků. Žádné prodejní cíle. Žádné cíle ohledně výnosů a zisku. To neznamená, že nechtějí zvyšovat příjmy a zisky, ale říkají, že cíle jsou vždycky falešné. „Skoro všechny jsou umělými metami nastavenými jen pro to, aby se nějaké mety nastavily. Tato vymyšlená čísla se potom stávají zdrojem stresu až do chvíle, kdy je jich dosaženo, nebo kdy je od nich upuštěno.“ Cíle znamenají riziko, že půjde veškerá integrita stranou v zájmu dosažení falešných cílů. Nemít cíle je velmi osvobozující. „Pokud už cíl mít musíte, co třeba jen nezkrachovat a neskončit? Nebo dobře sloužit svým zákazníkům?“

Svět podnikání trpí hyperinflací ambicí. Každý dneska potřebuje „změnit svět“. To však neplatí v případě Basecampu, jehož jednoduchou ambicí je „usnadňovat společnostem a týmům komunikaci a spolupráci“. Když přestanete uvažovat megalomansky, začne být mnohem těžší ospravedlnit schůze v devět večer a víkendové pracovní maratony.

A v neposlední řadě, podnik nemusí nutně jet podle nějakého plánu. „Téměř dvacet let improvizujeme za chodu a plánujeme vždy jen na pár týdnů dopředu.“ Dlouhodobé plánování vyvolává falešný pocit bezpečí. Plány mohou být nebezpečné: Když se urputně držíte nějakého plánu, brání vám to změnit kurz.

Chraňte si svůj čas

Fried a Heinemeier Hansson trvají na tom, že za osmihodinový den a čtyřicetihodinový týden se toho dá hodně stihnout. Důvod, proč většina lidí potřebuje na práci víc času, je ten, že se ho tolik promrhá. Jen málokdy lidé opravdu pracují osm hodin v kuse. Pracují jen pár hodin. O zbytek času je okradou schůzky, konferenční hovory… „V Basecampu vidíme v ochraně času a pozornosti našich zaměstnanců nejvyšší prioritu.“ Schůzky rozsekají čas strávený v kanceláři na malé úseky a taková „roztříštěná“ hodina nemá stejnou hodnotu jako nepřerušená hodina práce. Chvíli to trvá, než se zase ponoříte do „hluboké práce“, jak tomu říká Cal Newport.

Efektivita není totéž co produktivita. V dnešní době se klade až příliš velký důraz na produktivitu. Ale lidé nejsou stroje, u kterých je potřeba maximalizovat výkon. Lidé, co se soustředí na produktivitu, skončí tím, „že se soustředí na to, aby byli zaneprázdnění“. Měli bychom se naopak ptát: „Jak málo stačí udělat?“ a „Kolik toho jde vyškrtnout?“

„Být efektivní je o tom, nechat víc času neobsazeného, volného pro jiné věci než práci.“

Myšlenka, že bychom měli počtem odpracovaných hodin „překonat“ ostatní, je jen hloupý mýtus. Nikdy nikoho nijak nepřiblížilo k úspěchu to, že pracoval o hodinu víc než ostatní: „Dobrá pracovní morálka není o tom, že budete kdykoli pracovat na zavolání. Je to o tom, že uděláte to, co jste řekli, že uděláte, každý den odvedete poctivou práci, budete svou práci respektovat, budete respektovat zákazníky, kolegy a nebudete plýtvat časem.“

V dnešní době se „v práci“ moc práce neodehrává, protože moderní open officy jsou továrnou na rozptylování. Může za to například „vedoucí, co neustále chodí okolo a všech se ptá, jak jim to jde“ nebo „schůze, na kterých se toho dojedná jen velmi málo, ale zato se přelijí do dalšího týdne v podobě další schůze“. Proto je práce na dálku často dobrým řešením. Dobrým řešením je také zavést pevné „úřední hodiny“, kdy budou všichni k dispozici pro komunikaci s ostatními kolegy. Místo toho, aby se pracovníci vzájemně vyrušovali, kdykoli je napadne, budou se moci soustředit na svou práci. Naopak sdílené kalendáře jsou špatný nápad. „Pokud vám přestane patřit velká většina vašeho času, je nemožné zachovat klidnou hlavu.“

Očekávat od druhých okamžitou reakci je naprosto absurdní. Přesto se dnes jedná o naprostý standard. Pravda je taková, že prakticky všechno může počkat. A mělo by počkat. „Je úplně normální chvíli si počkat. Není to žádná katastrofa, firmu to nepoloží. Jen se z vašeho pracoviště stane klidnější, pohodovější a pohodlnější místo pro práci.“ Při každodenním používání e-mailů a internetových nástrojů komunikace bychom měli nahradit strach, že o něco přijdeme (FOMO), spíš radostí, že o něco přijdeme (JOMO).

Vytvářejte zdravou kulturu a pečujte o ni

„Nezáleží na tom, co říkáte, záleží na tom, co děláte.“ Lídři nemohou věrohodně propagovat zdravou firemní kulturu a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, když sami pracují od nevidím do nevidím. „Jestli nechcete, aby měli vaši zaměstnanci výčitky, že jedou s dětmi o víkendu do Legolandu, sdílejte své vlastní fotky z Legolandu.“

„Workoholismus je nakažlivá nemoc.“ Je povinností lídrů šířit kolem sebe kulturu klidu a jít příkladem. Lídr si také musí uvědomovat, že cokoli řekne, má větší váhu. Proto si musí dobře rozmyslet, než řekne něco, co by si mohli ostatní vyložit nesprávným způsobem.

Součástí zdravé kultury by měla být i mantra, že aby člověk mohl dobře pracovat, musí se dobře vyspat. Věda hovoří jasně: nedostatek spánku snižuje inteligenci. „Dlouhodobá spánková deprivace drtí vaše IQ a vysává z vás kreativitu. Možná jste moc unavení na to, abyste si toho všimli, ale ti, kdo s vámi pracují, si toho všimnou.“ Kromě toho, lidé trpící nedostatkem spánku mají tendenci ztrácet schopnost empatie. Vzhledem k tomu, že vedoucí pracovníci potřebují víc empatie než všichni ostatní, měli by si dávat obzvlášť dobrý pozor, aby spali dost.

„Ve většině firem existuje rovnováha mezi pracovním a soukromým životem jen naoko.“ Soukromý život je v nevýhodě už na startu, protože mu patří jen dva dny, zatímco práci pět. Do víkendů by práce neměla absolutně zasahovat. Aby bylo dosaženo aspoň nějaké rovnováhy, musí mezi prací a soukromím fungovat kompromisy. Někdy musí dostat soukromí přednost před prací, a to i ve všední dny.

Zdravá kultura do velké míry závisí na tom, jak probíhá přijímání nových zaměstnanců. V Basecampu na životopisech nezáleží. Záleží jen na práci. Uchazeči jsou testováni přímo na reálných projektech. A také to musí být fajn lidé, protože „je jedno, jak dobře děláte svoji práci, když jste idiot“. Válku o talenty je proto třeba ignorovat. Někdo může být v jedné firmě superhvězda, a v jiné zase ne. „Přestaňte brát talent jako něco, co je potřeba vytěžit, ale začněte o něm přemýšlet jako o něčem, co se musí pěstovat, o co je třeba pečovat.“

Basecamp dále neplýtvá časem ani energií na vyjednávání o platu: Všichni dostávají tu nejlepší tržní cenu a všichni na stejné pozici dostávají stejně. Za stejnou práci stejná odměna! Takhle nikdo nemá proč odcházet jinam jen kvůli platu. Fluktuace zaměstnanců v Basecampu je vážně minimální.

Fried a Hansson nevěří tomu, že si udrží zaměstnance nějakými benefity. Většina firem v Silicon Valley nabízí jídlo zdarma a masáže v kanceláři. Výhody nabízené Basecampem jsou výhodné čistě jen pro zaměstnance: placená dovolená, v létě třídenní víkendy, jednou měsíčně masáž mimo pracoviště, příspěvky na sport apod. „Žádný z našich benefitů není určený k tomu, aby věznil zaměstnance v kancelářích.“

Na pracovišti by měla platit stejná pravidla jako v knihovně, aby se lidé mohli soustředit na práci. Práce by nikdy neměla narušovat dovolenou, protože to jen podporuje „kulturu neurotického vyčerpání“. Autoři nevěří v neomezenou dovolenou, protože mnohoznačnost je podle nich strůjcem úzkostí. Nikdo nechce vypadat jako flákač, a tak mají všichni tendenci se řídit tím, kdo si vybírá dovolenou nejméně.

Pozor na špatně nastavené procesy

Chatování v reálném čase je jako dopravník, „který vám neustále utíká“. Může být užitečné v naléhavých případech, ale lidé je zpravidla využívají až moc. Výchozí způsob komunikace by měl být asynchronní. A „jestli to všichni potřebují vidět, tak si o tom nepište“.

Co se termínů týče, platí následující: „Když vám někdo nakládá víc a víc práce, aniž by vám na ni dal víc času, začnete pracovat zběsile a nekontrolovaně. Jen málo věcí dokáže morálku zabít tak jako práce na tolika projektech za sebou, že nemají konce.“ Odhadování nám nejde, ale stanovené rozpočty utrácíme dobře. Realistické termíny musí být stanovovány ve flexibilním rozpětí, které umožňuje kompromisy a výměny.

Týmy pracující na různých projektech by na sobě neměly být zbytečně moc závislé. Proto Basecamp dodává různé funkce odděleně. Vždyť když má tým vyvíjející funkci pro Android hotovo rychleji než iOS tým, proč čekat?

Když vám bude stačit „dostatečně dobré“, získáte velkou moc. S „dostatečně dobrým“ výkonem se dostanete daleko. To neznamená, že nemůžete podávat vynikající výkon, když je třeba, ale znamená to, že toho dosáhnete mnohem víc. Stejně tak musíte postupem času usměrňovat své ambice, abyste dosáhli pokroku. „Pro něco se rozhodněte. Poperte se s tím. Dotáhněte to do konce.“

Konečně, vždy bychom se měli snažit mít toho na práci míň. Jak jednou řekl guru světa managementu Peter Drucker: „Na světě není nic zbytečnějšího než dělat efektivně něco, co by se nemělo dělat vůbec.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.