5 milníků lepšího pracovního světa: Jak být „empowered“ zaměstnancem a držet otěže

„Empowered employee“ je pojem, o kterém se mluví ve světě práce čím dál častěji a zároveň další pojem, pro který český slovník nemá úplně sexy ekvivalent. Doslovně by se dalo mluvit o „zmocněných zaměstnancích“, ale zkusme to raději s „empowered“ zaměstnancem.

O co běží? Empowerment zaměstnanců je průsečíkem řady filozofií a přístupů k řízení lidí. Zahrnuje větší důvěru vedení v zaměstnance, kteří mohou více samostatně rozhodovat a řešit úkoly, zároveň za ně ale také přebírají větší zodpovědnost. Vedení zaměstnance plně podporuje, zajišťuje zdroje, poskytuje vzdělávání a rozvoj a také pravidelnou konstruktivní zpětnou vazbu. Celý tento model předpokládá větší transparentnost ve firmě a dobrou informovanost zaměstnance o tom, jak se firmě daří. Všechny tyto aspekty a jejich míru pak ovlivňuje firemní kultura. Zatímco některé firmy mají až radikálně „placatou“ strukturu, jinde se našlapuje opatrněji. Postupně se ale ukazuje, že současné trendy, nastupující generace zaměstnanců a celkový vývoj na pracovním trhu k empowermentu jednoznačně směřuje.

Pojďme se podívat, v jakých oblastech už se tahle změna projevuje a jak z toho jako správně empowered zaměstnanec taky čerpat jisté výhody.

1) Boj o kontrolu nad časem

Během pandemie jsme byli nuceni vzít si ve velkém práci domů. A zatímco někteří lidé to vyhodnotili jako toxické a řada firem jako nevyhovující pro jejich týmový spirit, jiní zjistili, že to skutečně dobře funguje. A ti, kteří zvládli svůj pracovní čas zkrotit, se už vlády nad ním vzdát nechtějí. „Bylo to pro nás velmi náročné období. Oba jsme s manželem pracovali z domova a děti měly distanční výuku. Do té doby ani jeden z nás home office nepreferoval. Bylo to vždy jen nouzové řešení. Postupně jsme v tom ale našli rytmus, nastavili si zdravé hranice a po skončení karantény jsme si v práci oba vyjednali pravidelnou páteční práci z domu. Oba už víme, že to jde, a víme, co potřebujeme, abychom byli efektivní,“ popisuje svou zkušenost projektová manažerka Jitka, která by ráda postupně pracovala z domova až tři dny v týdnu.

Zatímco před pandemií vnímala řada lidí home office spíše jako benefit a výjimku, o kterou je třeba nadřízené prosit, po pandemii bere čím dál více lidí home office jako zcela automatickou a normální věc. Možná to tak každému nezní, ale home office klade nároky hlavně na zaměstnance. Při časté práci z domu roste nutnost a obtížnost pohlídat si lépe hranici mezi pracovním a osobním životem. Podle výzkumu Harvard Business School z roku 2020 se v pandemii pracovní den lidem, kteří začali pracovat z domu, prodloužil průměrně o 48 minut. Ukázalo se tak, že obava vedení firem, že jejich zaměstnanci bez dohledu pracovat nebudou, je zcela lichá, a ochota vedení firem své zaběhlé zvyklosti „9–17“ rozvolnit, vzrostla. Vidíte, nakonec na to stačila „jen“ světová pandemie.

Chcete získat větší kontrolu nad svým časem?

• Začněte páteční prací z domu. Pokud nemáte důležitý meeting, berte si v pátek práci domů.
• Zkuste si důležité schůzky koncentrovat v týdnu na dopoledne. Pokud vám to práce dovolí, pracujte odpoledne z domova.
• Přestaňte řešit, jak se na vás kdo dívá, když odcházíte pracovat domů.
• Pokud máte pocit, že to vašeho nadřízeného znervózňuje, nabídněte mu, že ho můžete zpočátku trochu více informovat o úkolech, na kterých doma pracujete. Věříme, že to z jeho strany povede k větší důvěře a zaměstnanec postupně získá více empowermentu.

2) Na barikády pro právo rozhodovat

„Plochá struktura řízení a svobodný přístup kladou velký důraz na jedince nejen z hlediska vlastní organizace času a zodpovědnosti, ale i proaktivity.“

Holacracy neboli česky holakracie, je alternativní forma řízení. Hlavním principem je organizace v kruzích, místo klasické stromové hierarchie. Zatímco holakracie ve své čisté podobě zůstává pro většinu firem zatím spíše utopií, řada jejích principů si postupně nachází cestu nejen do progresivních technologických firem. Mezi hlavní principy patří distribuce pravomocí mezi lidi místo prosté delegace úkolů, transparentnost všech procesů či mnohem větší pružnost rolí v týmech místo standardních pozic. Že to zní vlastně vcelku skvěle? Mít možnost spolurozhodovat o projektech, klientech, výšce platů, bonusech, benefitech, být sám sobě manažerem… Ano! Ale jak to funguje v praxi? A je to vážně něco, co chceme?

Když v roce 2015 zavedla společnost Zappos radikálně plochou strukturu a přihlásila se k holakracii, odešlo téměř okamžitě 18 % zaměstnanců. Tyhle principy totiž znějí skvěle, ale není to tak jednoduché. Ne každý vlastně o tak radikální empowerment stojí, to potvrzuje i Jana Procházková, Head of People Care z Appliftingu: „Určitě to není pro každého. Naše plochá struktura řízení a svobodný přístup kladou velký důraz na jedince nejen z hlediska vlastní organizace času a zodpovědnosti, ale i proaktivity. Obecně si lidé velmi snadno a rychle zvykají na to, že nad sebou nemají manažera, který by jim zadával práci na denní bázi, a že mají fungovat samostatně. Jsou schopni si efektivně vybírat úkoly, které je navíc často baví posouvat dál. Občas se ale může stát, že někomu prostředník chybí. Zejména v situaci, kdy si člověk má sám obhájit své hranice.“ Uvádí, že většina lidí si během půlroku zvykne. Uznává také, že někteří – i velmi kvalitní pracovníci – vyhodnotí, že tohle není pro ně. Řada lidí může mít pocit, že odpovědnosti výrazně přibylo.

Máte dojem, že by to bylo na vaši firmu moc? Principy se nemusejí tesat do kamene, hlavně v menších firmách vše může fungovat velmi přirozeně bez větších deklarací. Například v agentuře Sherpas je zapojení zaměstnanců hlavně organické. „Jsme velmi kompaktní firma, takže bez toho, aniž by se kolegové mohli vyjádřit k našemu fungování, si to moc nedokážeme představit. Vše je každopádně velmi přirozené, je to o dlouhá léta nastavené atmosféře a kultuře, nic nelámeme přes koleno,“ popisuje Michal Mládek, Sales & Marketing Director v Sherpas.

Chcete získat větší slovo v řízení firmy?

• Jestli chcete ve firmě něco změnit, nebuďte sami. Získejte pro svůj záměr kolegy. Změny tohoto typu zasahují do samotné „DNA firmy“ a nelze je dělat bez podpory a zájmu ostatních.
• Předkládejte své návrhy společně a nezapomeňte na kontakt s realitou – berte v úvahu atmosféru ve firmě a firemní kulturu. Sami víte nejlépe, co je a není alespoň vzdáleně reálné.
• Neuspěli jste? Vzpomeňte si na Petera Druckera a jeho slavné tvrzení, že firmy jsou vždy jen tak osvícené, jak osvícené je jejich vedení. Berte to tak, že se můžete poohlédnout po firmě, která lépe souzní s vašimi hodnotami.

3) Nekonečná zákopová válka o work-life balance

Ještě před pár lety jsme měli pocit, že už o něm možná neuslyšíme. Po nějakou dobu byl vnímán jako vyprázdněná fráze a korporátní klišé. Generace mileniálů na work-life balance ve svých pracovních počátcích rezignovala a pevnou hradbu mezi prací a svým životem téměř zbourala. Práce je prostě součástí života, tak jakýpak balanc? Poté co řada z nich vyhořela, založila rodiny, nebo prostě zjistila, že to vážně není k žití, zažívá work-life balance renesanci.

Maximální flexibilita, neomezené dovolené, zkrácené pracovní týdny, zkrácené úvazky, vypnuté telefony i určitý odstup od dění ve firmě. Větší možnost rozhodovat o sobě v práci, ale vědět taky přesně, kdy práce končí. To všechno je celkem typické pro snahu udržet zdravé hranice mezi svým životem a prací. Jak jsme zmiňovali v prvním bodě, řadu věcí podpořila a uspíšila pandemie covidu, kdy se ukázalo, jak nebezpečné je tyto hranice bourat, ale jak užitečně se dají posouvat. A tedy – možná tomu nemusíte říkat work-life balance – v různých fázích života se práci chceme a můžeme věnovat s odlišnou intenzitou, je dobré si uvědomit, že se nejedná o hegemonní část našeho života. Tak, jak to máte teď, to prostě nebude do důchodu.

Máte pocit, že potřebujete posílit svůj work-life balance?

• Zkuste se inspirovat v posledních letech tolik diskutovaným fenoménem quiet quitting. Posílíte tím hranice mezi svým pracovním a osobním životem a umožní vám to nebrat si dění v práci tak osobně. Získáte odstup a je to velmi osvobozující.
• Cítíte se přepracovaní? Než dáte výpověď na stůl, nepomohl by sabatikl?
• Je tu věc, která brání vašemu zdravějšímu vztahu k práci a se kterou by vám mohl pomoci zaměstnavatel? Jen do toho, tedy do něj, promluvte s ním. Práce je součást vašeho života, přistupujte k ní tak a problémy řešte.

4) Bitva vyhraná vlastní hodnotou

Zaměstnanci se v posledních letech naučili znát svou hodnotu, a ačkoli už se pracovní trh v tomto ohledu trochu více vyrovnal, ještě stále si lidé zejména v některých oborech „můžou vybírat“. Nezaměstnanost se drží kolem 3,6 %, průměr v EU je 6,1 % a počet volných míst stále převyšuje počet aktivně hledajících uchazečů. Čím dál více lidí na trhu práce za sebou má zkušenost s prací na volné noze. Znají tak dobře hodnotu svého času, cenu svého know-how, vědí, kolik si dokážou vydělat a jaké výhody má skutečně flexibilní práce. Ale také vědí, jak těžké je mít několik faktur u klientů po splatnosti, neproplacenou dovolenou a nulové benefity. Bývají to jak velmi vědomí a efektivní, tak i loajální zaměstnanci, kteří umějí ocenit jistoty. Rozhodně ale nejsou submisivní.

Tak nějak se ukázalo, že lidé bez firmy si poradí, firmy bez lidí nikoli. Co to znamená? Že strach před šéfem už patří opravdu spíš do filmu pro pamětníky. Navíc už se dnes ví, jak nákladné a náročné je hledat nového člověka do týmu. Taky se ví, že náklady na nového zaměstnance nejsou nízké. Podle některých zdrojů se pohybují kolem 1,25 násobku ročního platu tohoto nového člověka, což při průměrném platu v Česku může být přes 600 000 korun. Zaměstnanci tak znají svou hodnotu. A uvědomělí zaměstnavatelé se snaží víc než kdy dřív.

Zvlášť v oborech, kde je dobrých lidí trvalý nedostatek, a zvlášť v době rostoucího trendu quiet quittingu se firmy snaží zvyšovat angažovanost svých lidí, posilovat empowerment, nebo jim umožnit flexibilitu, která vede k větší spokojenosti. Nedělají to jen pro nás. Na to nezapomínejte. Zaměstnavatel je vždy – alespoň z právního hlediska – v silnější pozici.

Jak před sebou i šéfem obhájit svou hodnotu?

• Pokud je to třeba, hodnotu své práce si můžete spočítat a taky můžete zaměstnavateli spočítat, pokud to neví, kolik peněz a času by stálo najít za vás plnohodnotnou náhradu. Ale vážně ještě existuje zaměstnavatel, který tohle neví?
• Pracovní vztah je také vztah a mluvit o tom, co vám vadí, je základ. Opravdu není šance na tom zapracovat? Zvažte, zda setrvávat ve vztahu, kde druhá strana odmítá naslouchat a nerespektuje vás.
• Založte odbory. K založení odborů potřebujete jen další dva kolegy či kolegyně.

5) Zápas o čtyřdenní pracovní týden už odstartoval

Čtyřdenní pracovní týden. Zní to jako sen, který se ale postupně stává realitou. Celá tahle bitva ale není jen o tom mít delší víkend, ale také o tom zvládnout celý objem své práce za kratší dobu. Většinou se totiž jedná o koncept 100-80-100. Tedy 100 % práce za 80 % času a za 100 % platu. Zatímco na zaměstnavatele to klade jisté břímě důvěry a odvahy, na zaměstnance hlavně výzvu v podobě efektivity, ale s velkou motivací. Ve Španělsku a Portugalsku se v letošním roce rozhodli čtyřdenní pracovní týden několik týdnů testovat a následně zkoumat ekonomické dopady (zatím neznáme výsledky). Ve Velké Británii se do testování zapojilo přes 60 firem a 92 % z nich se rozhodlo u čtyřdenního pracovního týdne zůstat. Případy vyhoření poklesly až o 71 %. V japonském Microsoftu testovali koncept už před třemi lety a produktivita zaměstnanců vzrostla o neuvěřitelných 40 %.

V digitální agentuře Sherpas mají čtyřdenní pracovní týden už od roku 2019 (before it was cool). „Myslím, že skutečnost, že pátky jsou oddechové dny, se organicky přijímá ve většině firem. My jsme to jen kodifikovali. Neznamená to ale, že když je nějaký urgent nebo schůzka, kterou nelze realizovat jiný den, tak se vše posune na pondělí. Snažíme se prostě být natolik efektivní, aby pátek mohl zůstat volný. Ne vždy se to ale podaří,“ vysvětluje Michal Mládek. K tomuto konceptu se uchýlili na základě pozorování toho, jak jejich lidé pracují, a ve snaze podpořit jejich lepší work-life balance. Volnější pátek se jeví jako dobrý krok směrem k cíli.

Chcete to taky zkusit?

• Po čtyřdenním pracovním týdnu pokukuje i v Česku čím dál více firem, některé už to dokonce testovaly a následně hodnotily, jestli „už tam jsou“, nebo ještě ne, a co musejí udělat, aby se na takovou efektivitu dostaly. Každopádně ani Řím nepostavili přes noc. Navrhněte páteční home office a o kousek se přiblížíte. Pokud vedení uvidí, že tohle funguje, otevře vám to cestu pro další vyjednávání a testování.
• Nadchla vidina čtyřdenního pracovního týdne i kolegy? Proberte, co by šlo dělat v práci efektivněji.

A co vy? Jste spokojeni s mírou empowermentu ve vaší práci, nebo je čas vzít to trochu do svých rukou?

Foto: Thomas Decamps pro Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.