6 kompromisů, kterým se v kariérním životě nevyhnete

Věřili jste na Ježíška, na čerty, na prince na bílém koni a, přiznejme si to, také na dokonalou práci. Přišel čas postavit se pravdě čelem – to všechno jsou jen výmysly pro děti. Nenajdete práci, kde budete dělat 40 hodin týdně, brát 150 tisíc „čistýho“ a dovolená bude neomezeně k čerpání. V práci, stejně jako v lásce, holt musí člověk dělat nějaké ty kompromisy. Kdo se nespokojí s málem, mnoha není hoden, jak se říká. Neznamená to vzdát se všech nadějí a s bolestí obětovat sny. Během kariéry prostě budete muset udělat pár zásadních rozhodnutí i kompromisů. Ty je třeba dělat racionálně a s rozmyslem, abyste nakonec skončili v práci, která vám bude vyhovovat.

Práce, nebo život

Drahá kabelka a jehlové podpatky. Luxusní obleky a kašmírový svetr. Káva, sushi, taxíky a ruch velkoměsta… Láká vás život ve velkém světě businessu? Zamyslete se nad všemi důsledky: práce po nocích, o víkendech, o svátcích. Zvenčí často vypadají některé práce lépe než zevnitř. Není však žádné tajemství, že cesta na vrchol se neobejde bez tvrdé práce. Julie, lékařka, si to uvědomila už na studiích, kdy se rozhodovala mezi všeobecným zaměřením a nějakou prestižní specializací. „Věděla jsem, že chci mít rozumnou pracovní dobu, abych mohla trávit čas také s rodinou. Upřednostnila jsem osobní život v rovnováze s prací před tím, co by mi mohla po intelektuální i finanční stránce přinést nějaká specializace. Nebyla to jednoduchá volba, ale dnes už vím, že nemusím litovat.“

Jak říká naše odbornice Roseline Laloupeová: „Nemůžete dát 100 % do pracovní sféry a 100 % do osobního života, musíte to nějak realisticky rozdělit. Důležité je najít rovnováhu, která vám bude vyhovovat. Můžete dát třeba 70 % do práce a 30 % do rodiny, nebo naopak… Musíte se zeptat sami sebe: Co vlastně chci? Jaké mám potřeby a priority?“ Dnes, v době vyspělých technologií, home office a experimentů typu čtyřdenní pracovní týden „je samozřejmě snazší najít lepší rovnováhu mezi pracovním a osobním životem“, uznává odbornice. Dříve nebo později ale stejně dojde na lámání chleba: „Každý musí někdy udělat ústupek, aby našel ten správný balanc.“

Čas, nebo peníze

Říká se, že čím víc bude člověk pracovat, tím víc bude mít peněz. Není náhoda, že mezi časem stráveným v práci a výší odměny je zpravidla přímá úměra. Jen se podívejte na vysoké manažery – čím vyšší plat, tím méně má cenu vůbec počítat nekonečné hodiny v práci. Zdá se, že tyhle dvě hodnoty – čas a peníze – proti sobě často stojí. Buď máte jedno, nebo druhé. Ale jen těžko budete mít obojí.

„Pokud nevyhrajete v loterii,“ usmívá se pobaveně Roseline Laloupeová, „jen těžko budete mít spoustu volného času a současně hodně peněz. Ale tohle je kompromis, který můžete do jisté míry ovlivnit, například postupným snižováním času, který v práci strávíte. Například můžete pracovat intenzivněji v letech od 25 do 45 a pak pracovní dobu zredukovat, abyste měli víc volného času.“ Roseline má zkušenost s profesionály, kteří se po čtyřicítce rozhodli opustit vysoké pozice a začali raději dělat poradce nebo lektory, aby si mohli v druhé půlce života užít víc volna. „Takhle mají dvě kariérní dráhy v jednom,“ říká. Druhá možnost je tzv. frugalistický přístup: Pracovat méně, vydělat méně a žít kvalitnější život. Tak nebo tak: „Záleží na každém, jak si to rozloží, podle toho, čeho si váží víc, jestli peněz, nebo času,“ uzavírá odbornice.

Jistoty, nebo nezávislost

I tady platí, že kdo chce všechno, nemá nic. Je těžké sladit jistoty, pohodlí a ochranu, které lze nalézt v životě zaměstnance, se svobodou a flexibilitou osoby na volné noze. Většinou si musíme vybrat práci, ve které je buď jedno, nebo druhé. Mít všechno naráz dost dobře nejde. Pro někoho ‚pracovat‘ znamená podnikat, riskovat a chopit se příležitosti. Pro jiné musí být práce synonymem stability a jistoty.

Například Antoine ví, že si tyhle zaměstnanecké výhody nikdy neužije: „Mám podnikavou povahu,“ přiznává. „Když jsem se rozhodl začít dělat sám na sebe, musel jsem udělat určité kompromisy. Vzdal jsem se stravenek, firemního auta, štědré dovolené a pojištění hrazeného zaměstnavatelem… Bylo těžké to skousnout a sledovat, jak si jiní vychutnávají výhody, které já nemám. Ale podnikání se prostě nevzdám. Svoboda a nezávislost jsou k nezaplacení!“

Svoboda, nebo bezpečí, volba je na vás. „Každý si volí podle vlastních preferencí a někdy také podle toho, z jaké je generace,“ upozorňuje Roseline Laloupeová. „Podnikatelské formáty práce jsou dnes velmi oblíbené. Ale ne každý chce být influencer, kreativec, freelancer a podobně. V první řadě musí člověk trochu znát sám sebe, vědět, jaký typ práce je pro něj ten pravý. Život zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné totiž odpovídá každý naprosto jiné lidské povaze. Možná vás láká nezávislost, ale je to dost silná touha na to, aby vás nezávislá kariéra uspokojovala?“*

Dobrodružství, nebo kancl od devíti do pěti

Služebky do New Yorku a Singapuru, vlakem do Londýna nebo Bruselu, pětihvězdičkové hotely a první třída. Když si najdete tu správnou práci, na jednom místě se nadlouho neohřejete. Je to určitě vzrušující způsob života, ale rozhodně není pro každého. Služební cesty jsou plné dobrodružství, ale rozhodí vám každodenní rytmus a musíte si podle nich organizovat osobní život. Nejde dělat pilota, zahraničního reportéra nebo mariňáka, aniž by člověk musel dělat nějaké kompromisy… A to platí i pro jeho okolí.

„S prací je to jako se vztahy,“ pozoruje Laloupeová. „Nemůžete si vzít za muže pilota a pak mu vyčítat, že je málo doma. Když si vybíráte práci, taky se k něčemu zavazujete. Proto si dobře promyslete, co děláte, než se do toho pustíte. Práce vyžadující časté cestování mohou být únavné a náročné.“ Chcete-li se vyhnout bolestivému omylu, zjistěte si předem, co vámi zvolená práce obnáší a v jakém bude probíhat prostředí. Pak zvažte, jestli vám pracovní rytmus bude vyhovovat. *„Stejně jako pilot bude asi často na cestách, tak i v ostatních odvětvích dokážete předem odhadnout, jak bude vypadat váš pracovní den. To vy musíte podle znalostí oboru i daného zaměstnavatele vědět, jak bude vypadat vaše práce. Proto vždy doporučuji dobře se informovat a zkusit si všechno předtím, než se k něčemu zavážete smlouvou.“

Světla reflektorů, nebo nenápadná práce v pozadí

Chcete v práci doslova „zářit“? Láká vás nejvyšší vedení a výkonné pozice? Ale je pro vás taková práce opravdu to pravé? Čím výš v kariérním žebříčku vystoupáte, tím víc budete mít na bedrech odpovědnosti a o to větší to přinese stres. Jste připraveni vést tým, přijímat rozhodnutí? Víte, že ponesete zodpovědnost za každý neúspěch? Nebo máte rádi, když můžete práci nechat za dveřmi kanceláře a domů chodit s prázdnou hlavou? Jsou lidé, co naleznou štěstí jen ve slávě. Jiní zase vyznávají teorii, že jen mimo světla reflektorů lze žít spokojený život.

„Říká se, ‚snaž se a třeba tomu tady budeš jednou šéfovat‘,“ přemýšlí Roseline Laloupeová. „Jako kdyby byla taková vedoucí pozice jediným možným vrcholem kariéry. Ale tak to není! Člověk může mít zářnou a naplněnou kariéru bez toho, aby někde šéfoval.“ Ne každý se vyžívá ve středu pozornosti a ne každý dokáže nést takovou zodpovědnost. „Můžete dělat neviditelného novináře nebo zprávaře v rádiu, i takové práce s sebou nesou svou dávku stresu a odpovědnosti,“ říká odbornice. „Na každé pozici jste ve středu pozornosti jiným způsobem. Jaká pozice vám bude nejlépe sedět, to záleží na tom, jakými disponujete měkkými dovednostmi.“

Malá, nebo velká firma

Důležité je také to, v jakém prostředí se rozhodnete trávit svou pracovní dobu. Stejně jako když se rozhodujete, jestli se přestěhujete do města, nebo naopak na venkov, i výběr pracovního prostředí si zaslouží pořádné přemýšlení. Velké firmy se zpravidla trochu hanlivě označují jako „korporát“ nebo „kolbenka“. Jsou zárukou pohodlí a stability. Na druhou stranu mohou být neosobní a plné zkostnatělých struktur. Malé firmy nejsou tak stabilní, ale zase jsou pružnější. Menší tým je zárukou větší autonomie i odpovědnosti.

„Jsou to dva rozdílné světy,“ potvrzuje odbornice. „Na jedné straně stojí těžkopádné rozhodovací procesy, dlouhé porady a solidní zázemí. Na druhé straně energie, pohyb, absence hierarchie a autonomie. Ať si každý rozhodne, co mu sedí víc.“ Abyste mohli udělat informované rozhodnutí, radí Roseline Laloupeová následující: „Oba typy zaměstnavatelů si otestujte hned na začátku kariéry.“

Rozhodně je možné časem si to rozmyslet a přejít z jednoho tábora do druhého. „Ale jednou prostě přijde chvíle, kdy se budete muset rozhodnout,“ trvá na svém Roseline. „V praxi se ukázalo, že přechod z korporátu do start-upu je často hodnocen pozitivněji než naopak. Start-upy mají lepší image, jsou přitažlivější. Na druhou stranu návrat do velké firmy znamená ‚hodit se do klidu‘ a uklidit se ‚do teploučka‘.“

Máte pocit, že jste našli práci svých snů? Job, co splňuje všechna vaše kritéria? Pak pravděpodobně jednou přijde den, kdy prozřete a uvidíte i chybičky. Až se tak stane, dobře si rozmyslete, jestli vám ta práce za malé přivření očí stojí, nebo jestli po vás vyžaduje velké a bolestivé kompromisy. „To je otázka, na kterou můžete odpovědět jen vy sami,“ říká Roseline Laloupeová. Jen vy totiž cítíte, jestli vás to táhne jinam. „Dejte si na chvilku pauzu a zkuste se na to podívat s odstupem,“ radí odbornice. „Poslouchejte své tělo, co vám říká? Svírá se vám někdy v práci žaludek? Nahlédněte do svého nitra. Odpovídá vaše práce vašim potřebám a hodnotám? Nakonec vyzkoušejte, co vám říkají instinkty. Zapojte se do nějakého srdcového projektu, něčeho nového (školení, vedlejší projekt apod.). Nenechte si do toho od nikoho ‚kecat‘. Je to váš život.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.