„Čas je nejcennější komodita, se kterou obchoduji každý den“ Aneta Martinek

Ženy si svůj čas musí často plánovat jinak než muži. Hraje v tom roli spousta fyziologických faktorů, které jsou zkrátka odlišné od mužské části populace. „Myslím si, že české prostředí je ještě více specifické pro ženy, a proto pomůže mít příklady napasované právě na naši společnost. V knize se zabývám i tématy, jako je menstruační cyklus nebo skloubení práce a rodičovství,” říká CEO a co-founder firmy #HolkyzMarketingu Aneta Martinek o své knize Organizační porno: Měj život ve svých rukou. S Anetou jsme otevřeli témata, jako je skloubení mateřství a práce, co vedlo k vzniku knihy, a také se s námi podělila o organizační tipy.

Aneta Martinek je autorka knihy o time managementu přímo pro ženy. Proč právě pro ženy? Z jednoho prostého důvodu. Dosud ještě česká kniha o organizaci času primárně pro ženy vydána nebyla. Biologický rytmus žen je odlišný od mužského. Ženy buď každý měsíc prochází menstruačním cyklem, jsou těhotné anebo si prochází menopauzou. Jak píše autorka ve své nové knize, všechny tyto fyziologické události vysoce ovlivňují i náš výkon v práci a každodenní činnosti, proto je přínosné přemýšlet nad organizací našeho života s respektem k našemu tělu a jeho potřebám a limitům.

Kniha je postavena na jasném konceptu: je jen na nás samotných nenechat okolí plánovat za nás, ale převzít kontrolu nad svým vlastním časem. Není žádoucí pracovat více, ale efektivněji, a hlavně najít balanc mezi pracovním a osobním časem. Jak toho dosáhnout? To vám poodhalíme v rozhovoru.

Proč ženy potřebují vlastní organizaci času

Anet, když jsi psala knížku o organizaci času pro současné ženy, jak se tobě samotné dařilo zvládnout balancovat čas mezi rodinou a prací?

Koordinace psaní, rodiny a práce byla náročná a poslední půlrok, kdy jsem psala nejvíce, byl hodně intenzivní a byla jsem upřímě ráda, že už je to za námi. Psala jsem hlavně ráno, kdy mám nejvíce produktivní čas, a pak o víkendech. Snažila jsem se zajistit, aby psaní neovlivňovalo rodinný život. Věděla jsem, že pokud bych dávala psaní knihy nebo práci před rodinu, nebyla bych v pohodě. Proto jsem pečlivě rozdělovala čas mezi práci, rodinu a psaní knihy, abych dosáhla vyváženosti a cítila se dobře.

Tématem skloubení rodiny a kariéry se aktivně zabýváš. Je to něco, co jsi začala řešit, až když se ti narodila dcera, nebo jsi nad tím přemýšlela už dříve?

Věděla jsem už dlouho, že nebudu ten typ, co bude jen doma a nic pracovního nedělat. Už když jsem byla na střední škole, tak jsem říkala, že si udělám bakaláře, pak otěhotním a během mateřské si dodělám magistra. Ta efektivita se se mnou táhne už dlouho. Takže jakmile jsem měla rozjetou kariéru a přišla myšlenka na dítě, rovnou jsem počítala s tím, že z práce neodejdu a vymyslím to tak, abych mohla dělat, co mě baví, a měla zároveň malé miminko, kterému bych dávala všechno, co potřebuje.

Neznám žádnou knihu o organizování, kterou by napsala žena. V čem se bude ta tvá lišit a jaká je přidaná hodnota právě pro ženy?

V Česku neexistovala kniha, která by se specializovala na tuto problematiku, jen několik publikací ze zahraničí. 28. března 2022 jsem školila webinář Organizační porno a jedna účastnice se zeptala, jestli neznám autorky a zdroje k organizaci času od žen, protože všechny ty knihy píšou jen muži. Sama jsem neměla odpověď, a tak jsem dala do stories otázku, jestli někdo nějaké nezná. A tahle situace může za všechno, co se dělo dál. Chtěla jsem, aby i u nás existovala kniha, která by byla přizpůsobená českému prostředí. Já jsem například četla jednu knihu, která byla z USA, kde jsou podmínky trochu odlišné. Tam například neexistuje takový stereotyp, že ženy by měly být tři roky doma. Je tam naopak normální, že matky po šestinedělí dávají děti do jeslí a vrací se do práce. Proto je toto téma velmi specifické pro český trh. Chtěla jsem tedy přinést pohled na tento trh a společnost jako celek, protože se zde nesetkáváme jen s otázkou rodičovské dovolené, ale také s tím, s jakými stereotypy se ženy musí potýkat.

Je důležité, aby tato kniha reflektovala skutečnosti české společnosti. Jiným důležitým aspektem je zohlednění toho, jaké konkrétní problémy mají ženy v české společnosti a jaké nástroje mohou použít. Například to, že si mohou objednávat jídlo na Rohlíku a tím šetřit čas a podobně. Je to v tomto ohledu odlišné, jelikož se zaměřuje na pohled žen a zahrnuje také mé vlastní zkušenosti. Mám totiž zkušenost s pracovními podmínkami, takže tento pohled je v knize zahrnutý.

Ráda bych se ještě zastavila u těch stereotypů, které jsi zmínila. Chtěla bys na ně touto knihou poukázat, například otevřít diskuzi?

To bych chtěla moc ráda, protože obecně se o tom bavíme málo, a když už se o tom bavíme, tak spíše obecně, ne konkrétně s nějakými akčními kroky. Chtěla bych tedy více podněcovat debatu v širší společnosti a především bych chtěla dodat odvahu ostatním ženám. Aby se nebály mluvit, protože je často těžké vyrovnat se s reakcemi okolí. Možná to je spíše manifestem toho, že v tom nejsou samy a že existuje nějaký způsob, jak s tím naložit.

Čas je cennější než zlato

Efektivní organizace práce nám může přinést hlavně více času. Jaký je tvůj vztah k času? Jak vnímáš jeho hodnotu?

Pro mě je čas ta nejcennější komodita, se kterou obchoduji každý den. Já si vybírám, čemu svůj čas budu věnovat a jak to ovlivní můj život. Svůj čas si velmi hlídám a často se sama sebe ptám, jestli tohle je opravdu ta činnost, které chci svůj čas věnovat, třeba místo toho, abych trávila čas s malou nebo si četla knihu a posouvala tak sebe. Vím, že teď řeknu klišé, ale člověk si skutečně uvědomí, jak rychle čas plyne, až má vlastní děti. Dříve jsem se tomu vždycky smála, ale teď jsem právě tou osobou, která to říká dál, což je trochu ironické, ale tak to prostě je. Po narození dcery jsem začala více cítit hodnotu času. Myslím si, že s příchodem dítěte si člověk uvědomí, jak málo času pro sebe mu zbývá, ale zároveň si začne vážit toho, jak kvalitně ho tráví.

Být matkou znamená být schopná věnovat se svému dítěti s důrazem na kvalitu času, nejen jako pracující matka, ale vytvořit si čas i pro sebe. Čas je pro mě něco, co není možné koupit, a já si ho přeji využívat efektivně. Moc mě těší, když mi manžel říká, že když vidí naši dceru, tak si užívá celý svět. Je úžasné sledovat, jak se naplno soustředí na to, co ji baví, a jak je stoprocentně fokusovaná. Toto mi dodává velkou inspiraci, jak se lépe soustředit – jak ve své práci, tak i v osobním životě. Snažím se neplýtvat časem a dělat věci naplno. Během posledních tří let jsem provedla selekci ve věcech, kterým se věnuji, a vědomě volím, s kým trávím čas. Chci vědět, jakým způsobem ho trávím, a neplýtvat jím. Mým cílem je efektivně využívat čas, ať už jde o relaxaci nebo o práci, abych byla vždy tam, kde je potřeba.

Nemůže vést přílišná organizace k tlaku na větší výkon? V současné době je stále více slyšet o tzv. konceptu nerůstu, který vznikl jako odpověď na ekonomický růst, honbou za ziskem, který je dle něj potřebný pro blahobyt lidstva. Neustálý hospodářský růst však zatěžuje nejen životní prostředí, vykořisťuje přírodní zdroje, ale je neudržitelný i pro lidi. Jak ty vnímáš produktivitu?

Pro mě je produktivita klíč k tomu, abych mohla v životě dělat to, co mě baví a dává mi smysl. I v mé knize najdete, že to není o tom pracovat delší čas každý den a zvládnout tak více věcí, ale naopak díky efektivitě a produktivitě zvládnout svůj objem práce za kratší dobu a díky tomu mít čas na rodinu a pro sebe. Úplně v závěru knihy je model z publikace, která se jmenuje Dvojitá výhra, již napsal Michael Hyatt spolu se svou dcerou. Je to velmi zajímavý pohled, protože knihu společně psali otec a dcera. Oba jsou velmi zaměřeni na kariéru. Dcera komentuje situace i z perspektivy toho, že měla otce, který často pracoval dlouho do večera, a podobně. Ten model, který mě velmi zaujal a snažím se ho začlenit do svého života, dělí den na 8 hodin spánku, 8 hodin práce a 8 hodin pro sebe, rodinu a koníčky. Já se snažím směřovat k modelu 6-10-8, což je 8 hodin spánku, 6 hodin práce a 10 hodin pro sebe, rodinu, koníčky a podobně.

To, co mě skutečně zajímá, je efektivita a produktivita. Nejde o to, že místo 8 hodin v práci strávím 10 hodin a získám více výstupů. Tento přístup je nesprávný. Nejde o tlak na to pracovat více, protože více práce neznamená automaticky vyšší výkon. Podle dostupných studií je riziko srdečních chorob a zhoršeného psychického stavu větší, když pracujete 40 až 45 hodin týdně. Toto je směr, kterým nechceme jít. Místo toho chceme dosáhnout toho, abychom v kratším čase odvedli více práce a dosáhli více výstupů, protože pracujeme efektivněji a využíváme čas efektivně. Je důležité si uvědomit, že člověk se obvykle nedokáže soustředit více než 4 až 5 hodin denně. Desetihodinové pracovní dny jsou proto neefektivní a mnoho času se ztrácí. Chceme se vyhnout tomuto přístupu.

Některé výzkumy ukázaly, že příliš struktury může „zabít“ naši kreativitu. Je to něco, s čím ses také setkala? Máš nějaké tipy, jak podpořit kreativní myšlení?

Mezi strukturovanou prací a kreativní prací je super najít balanc. Kdyby byla moje práce jen o kreativitě, tak se neposouvám, a naopak kdyby byla jen o struktuře, tak ztrácím kus sebe. Kreativita má svá specifika, ale být organizovaný neznamená, že nejste kreativní. Kreativita vyžaduje prostor a inspiraci. Je to o tom, kdy máme čas na tzv. hlubokou práci (nerušený stav soustředění, kdy využíváme svůj kognitivní potenciál naplno, pozn. red.), kdy se můžeme plně soustředit a využít svou energii na maximum. Právě v této době, kdy se věnujeme hluboké práci, vznikají naše nejlepší nápady a strategie. Je důležité si vyhradit čas pro hlubokou práci, kdy se můžeme plně soustředit. Organizace zahrnuje nejen prostor pro kreativitu, ale také efektivní plánování v rámci výstupů. To není protiklad, ale spíše vyvážený přístup.

Je to hodně o pozorování sama sebe a poznání, kdy jsem nejproduktivnější a nejkreativnější. Například já sama jsem nejvíce kreativní dopoledne, protože v tu dobu mám nejvíce energie. Čím víc se blíží oběd a doba po něm, tím více potřebuji vykonávat jednoduché úkoly, víc strukturované a přesně dané. Potřebuji víc „manuální práci“, ale zároveň organizovanou, ne něco, do čeho se musím nutit. Když jsem začínala psát svou knihu, pokoušela jsem se psát večer, protože jsem slyšela, že někteří autoři píšou právě večer. Zjistila jsem však, že to pro mě nefunguje. Cítila jsem se frustrovaně z toho, že nejsem schopná psát. Nakonec jsem zjistila, že to není o tom kopírovat, ale najít svůj vlastní způsob.

Pokud by ses měla podělit o jeden jediný organizační nástroj, který ti změnil život k lepšímu, jaký by to byl?

Výše zmíněná hluboká práce. Je to koncept od Cala Newporta, který o tom napsal knihu Hluboká práce. Pokud byste měli mít v knihovně jen jednu jedinou knihu o osobním rozvoji, ať je to tahle. Změní vám celkový pohled na to, jak pracujeme, jaký typ pracovních činností kdy dělat a co naopak přestat dělat.

Foto: Nicola Zörkler
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.