Rozchodíme vás! Dynamické benefity walking meetingů

Síla přírody a chůze je ultimátní kombo, které může překonfigurovat naše kognitivní funkce, rozproudit kreativitu a prohloubit vztahy na pracovišti. Jsou to sice velké sliby a silná tvrzení, ale vše je podloženo vědeckými studiemi. Pamatujete si na hlášku, která před několika lety kolovala internetem? „Sezení je nové kouření.“ Působí to jako přehnaný výrok, ale myšlenka za ním je jasná. Bylo prokázáno, že dlouhodobé sezení a sedavý způsob života způsobují zdravotní problémy a zvyšují pravděpodobnost předčasného úmrtí.

Naopak chůze posiluje naše celkové zdraví a riziko předčasné smrti snižuje. Jak moc je rozdíl patrný? Podle článku o zdravém pohybu Národního zdravotnického a informačního portálu mají dospělí strávit 150 minut týdně pohybovou aktivitou o střední intenzitě. A nově zveřejněná studie v lékařském časopise JAMA dokonce tvrdí, že pouhých 10 minut navíc strávených aktivitou střední intenzity denně může předejít 110 000 úmrtí u lidí starších 40 let.
Kontrast mezi aktivním životem našich předků a dnešním omezeným pohybem po kanceláři je až k nevíře. Dlouhé hodiny za počítačem se staly normou a situace volá po změně. My ale nemusíme naříkat, protože máme řešení. Pokud vás nepřesvědčí samotné zdravotní přínosy, tak zvažte další výhody jako lepší soustředění, povzbuzení kreativity a prohloubení vztahů s kolegy.

To všechno se skrývá za fenoménem walking meetings. Je to neotřelý přístup, který zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Nejen že potírá nepříznivé dopady nedostatku pohybu u generace sedavců, ale také vnáší do naší pracovní rutiny element dynamiky a inspirativních debat.

Kognitivní vzpruha (s)chůze

Čeká vás mnohem víc než „jen“ pohyb na čerstvém vzduchu a změna prostředí. „Můžete totiž uvolnit mysl a pročistit hlavu,“ říká profesorka Julia Milnerová, koučka v oblasti leadershipu s 18letou zkušeností. Její jméno se objevilo v žebříčku „Čtyřiceti nejlepších business profesorů a profesorek do 40 let“ a Milnerová taky moderuje dva kanály na YouTube: Positive Work Vibes a CEO Diet. Tvrdí, že „když se vymaníme ze čtyř stěn našich kanceláří a záře monitorů, začneme se na věci dívat z jiné perspektivy a získáme nadhled“. Restartujeme tak naši pozornost, ale také si uvědomíme, že život není jen práce. Milnerová dodává, že „přesně taková prozření jsou nezbytná pro celkovou duševní pohodu“.

Všimli jste si někdy, jak vám prachobyčejná procházka parkem může zlepšit náladu? Příroda totiž funguje jako potrava pro naši mysl. A vůbec to není jen o výhledu, který venku máme, ale o napojení na přítomný okamžik. Když nás obklopí zvuky přírody a zelená krajina, jsme schopni více souznít se svými úkoly, jak tvrdí Wendy Coleová, zakladatelka poradenské společnosti iMastery, která nabádá k investicím do rozvoje zaměstnanců.

Co třeba takové japonské umění lesní terapie, které nás vede ke zklidnění mysli a hlubokému dýchání venku, ideálně v obklopení stromů? Dle uznávané teorie obnovy pozornosti poskytuje přírodní prostředí spoustu podnětů, které vzpruží naše kognitivní funkce. Laicky řečeno: Čas strávený v přírodě je to pravé pro duševní hygienu. „Odemyká nám přístup k prefrontálnímu kortexu,“ říká Coleová. „Bez této části mozku se v práci neobejdeme. Je zodpovědná za soustředění, chápání, rozhodování i dělání plánů do budoucna. A právě vycházka do přírody nám otevírá dveře k řídící části našeho mozku.“ Procházka v přírodě je, jako bychom poslali náš mozek na týden do lázní, a ten nám pak na oplátku umožní hluboce přemýšlet.

Pozitivní energie je nakažlivá

To platí i na pracovišti. Coleová na základě poznatků Courtney Ackermanové vyzdvihuje význam přírody pro naši kognitivní a emocionální pohodu. Tvrdí, že zejména po intenzivní psychické námaze, jako např. dlouhých hodinách strávených studiem nebo nad náročným pracovním projektem, bychom měli strávit čas v přírodě a restartovat svou pozornost. Ještě k tomu dodává: „Trocha čerstvého vzduchu nám pomůže ukotvit se, obnovit schopnost soustředit se a odpočinout si od stresu. Zmírnění stresu má samozřejmě spoustu přínosů. Když nebudou zaměstnanci ve stresu, bude lépe fungovat dynamika na pracovišti.“

A i když na nás má příroda příznivý vliv a redukuje stres, Coleová tvrdí, že samotná procházka může zásadně podpořit navázání hlubších vazeb mezi kolegy. Podobně jako společná jízda autem může i procházka podnítit věcné debaty a prohloubit vztahy. Sdílíte společnou fyzickou aktivitu a jste v souladu s přírodou, čímž umocníte pouto s kolegy.

Jakmile si na meetingové procházky navyknete, budete podle Milnerové „nejen těžit z vyplavených endorfinů a nové zásoby vitaminu D, ale budete vyzařovat pozitivitu“. Neudrží se ve vašem nitru a rozšíří se na všechny okolo. „Říká se tomu emoční nakažlivost,“ vysvětluje Coleová. „Ano, naše emoce jsou nakažlivé.“ Když někdo přijde z procházky venku s dobrou náladou, jde to poznat na jeho tónu, slovech a dokonce i činech. Jeho interakce s okolím jsou pak o to plodnější. „Emoční nakažlivost nejen pozitivně ovlivní vaši náladu, ale rozpumpuje roj nových nápadů,“ říká Milnerová. „Navzájem si vyměníte myšlenky a kreativní řešení.“ Důvěrnější vztahy pak vytvářejí pocit bezpečí na pracovišti a dláždí cestu pro další rozvoj kreativity.

Chůzí k lepší soustředěnosti

Odpočinek od obrazovky pomáhá Milnerové lépe strukturovat, organizovat a zacílit svoje aktivity. Chce, aby konverzace za chůze byla co nejsmysluplnější: „Před schůzkou si sama pro sebe ujasním, co chci danou schůzkou dosáhnout a co je pro mě podstatné. Všechno pak má hlavu a patu a šetřím časem ostatních.“

„Při chůzi se soustředím pouze na samotný rozhovor a nenechám se ničím rozptýlit. Vaše plná pozornost je ten nejcennější dárek, který můžete darovat.“ Milnerová věří, že přesně to je klíčem k budování skutečných a hlubokých vztahů. Srovnává vycházky na čerstvém vzduchu s komunikací přes notebook a přiznává: „Těžko říct, jestli jsem kdy byla tak soustředěná jako teď.“

Nejde jen o to kráčet, ale „dělat něco jiného, být v jiném prostředí“, dodává. Cílem je vystřídat různé podněty a mít na paměti, že by z toho měli profitovat všichni, i lidé se zdravotním postižením. Ať už je to procházka na čerstvém vzduchu, nebo jiná pohybová aktivita, důležitá je změna rutiny.

Na prostředí tolik nezáleží

Předpokládá se, že schůzky za chůze vyžadují malebné prostředí plné zeleně. Milnerová ale tvrdí, že se klidně můžete vydat na procházku na parkovišti mezi kancelářskými budovami nebo za špatného počasí. I když v takovém případě je nasnadě schůzku přesunout do sucha a pod střechu nějaké prostorné budovy. Coleová upozorňuje, že rčení „neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení“ platí jen do určité míry. I když podmínky nejsou ideální, „schůzky při chůzi alespoň jednou týdně jsou lepší než žádné,“ dodává.

Jsou případy, kdy procházka není úplně slučitelná s povahou schůzky, hlavně když jde o důležité setkání s prezentací a natáčením. Když máte naplánovanou skupinovou akci, Milnerová radí zamyslet se nad povahou a účelem každé takové schůzky. Pokud se jedná o schůzku informativního charakteru, dala by se provést za chůze. Když je ale vyžadováno aktivní zapojení účastníků a prezentace, lepší by bylo zůstat na jednom místě. Podle ní je schůzka ve třech až čtyřech lidech ještě zvládnutelná. Při větším počtu doporučuje rozdělit účastníky do menších skupinek.

Přemýšlejte inkluzivně. Pokud máte v týmu kolegy se zdravotním postižením, kterým by chůze dělala problém, Coleová nabízí alternativy jako posezení v kavárně, uvelebení se venku na sluníčku nebo přesun do místnosti s rostlinami, které vám vykouzlí úsměv na tváři.

Jak naložit se skeptiky

Koncept walking meetingů má i své odpůrce, kteří tvrdí, že je nezdvořilé organizovat schůzky za chůze, jelikož se u nich dostatečně nesoustředíte. Coleová namítá: „Já bych si dovolila tvrdit, že se člověk více soustředí při chůzi než posazený za stolem.“ Ukažte takovým skeptikům vědecké studie o přínosech konceptu walk & talk nebo je požádejte, aby to alespoň jednou zkusili. „Zkuste třeba říct: ‚Můžeme to alespoň vyzkoušet? Nemusí to být natrvalo. Zkusme to a uvidíme, jak si to sedne,‘“ radí Coleová. A Milnerová zase doporučuje řešit případné problémy předem. Informujte druhou stranu dopředu, že se potřebujete dostat z jednoho místa na druhé, nebo se jich jednoduše zeptejte, jestli se budou cítit pohodlně. Přátelé se podle ní navzájem budou v pohybu podporovat.

Vyšlapejte si cestičku

Fenomén walking meetingů se ukazuje jako osvěžující, produktivní a holistický přístup k pracovním povinnostem. Pokud si ale chcete osvojit nový návyk, musíte být důslední. Milnerová varuje: „Pokud schůzky za chůze praktikujete jen sporadicky a pak vůbec, minou se účinkem.“ Navrhuje udělat si osobní inventuru: „Sepište si, jaké kroky chcete zavést nebo už zavedené máte. Podívejte se na svoje nadcházející schůzky týden dopředu. Ze kterých by šlo udělat walking meetingy?“ Nejlépe se vám bude začínat s kolegy, které dobře znáte. „U nich se nebudete bát zdvořile se zeptat, jak by jim to vyhovovalo,“ dodává Milnerová. Také důrazně doporučuje nemít hned ze startu příliš vysoké nároky. „Začněte pomalu a postupně si všímejte, jak vám to prospívá. Začlenění (s)chůzí do každodenní rutiny není nic těžkého,“ vysvětluje.

I když existují určitá praktická omezení a bude potřeba tu a tam překonat předsudky, důkazy mluví jasně. Meetingy v pohybu jsou nám jen ku prospěchu. Ať už jde o procházku v parku, v rámci kancelářské budovy, nákupního centra nebo obkroužení vnitrobloku se sluchátky v uších, odklon od konvenčního sezení za počítačem je krokem směrem k ohleduplnější, efektivnější a propojenější pracovní kultuře.

Překlad: Eva Mazalová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.