Co dělat, když už vám práce nedává žádný smysl

Tak právě takové myšlenky se honí hlavou tomu, kdo ve své práci přestal vidět jakýkoli smysl. Co s tím? Většina lidí se asi bezhlavě pustí (jakýmkoli) jiným směrem. Půjdou za lepší prací, kreativnějším projektem, sympatičtějším kolektivem… Nejdůležitější je pro ně rychlost. Čas strávený hledáním se jim jeví jako ztracený.

Je fakt, že když se jde do něčeho po hlavě, vyvolá to pocit euforie, motivace. Vyvolá to bezbřehou energii a pocit, že člověk dokáže i skálu lámat. Ale s tímto přístupem riskujete, že přijdete o možnost zažít změnu ještě smysluplnější, změnu, která vám přinese ještě větší naplnění. Občas se totiž vyplatí tolik nepospíchat. Něco na tom je, vydržet ještě chvíli v nepohodlí a s pocitem, že nevíte, co se bude dít dál… Zejména v případě, že jste v posledních měsících či letech hodně přelétávali z místa na místo.

Jak se tedy poprat s tím, že už vás to v práci nebaví a nevidíte důvod, proč kvůli ní ráno vstávat z postele? Tady máte šest tipů:

1. Smiřte se s tím, že každá změna chvíli trvá

„Nový život“ nevznikne lusknutím prstů, předchází mu poměrně dlouhá fáze „hledání“, a ta může být pěkně únavná, až vyčerpávající. Zvlášť když během toho hledání musíte ještě pořád podávat výkon na své současné pracovní pozici. Možná si říkáte, jakékoli další čekání zní nelogicky.

Ale dát si načas vám může skutečně prospět. Proč? Zaprvé se vám uleví od toho pocitu, že musíte všechno vyřešit hned, zadruhé si tak vytvoříte trochu prostoru, abyste mohli udělat krok stranou. Proč krok stranou, ptáte se, když je další krok naprosto zřejmý a vede přímo kupředu?

V dnešním moderním světě máme tendenci uvažovat o jakémkoli pokroku ve dvou fázích – je fáze předtím a je fáze potom, hezky za sebou. Od fáze „potom“ si slibujeme povzbuzení, otevření nových obzorů. Ale v mnoha tradičnějších kulturách je změna vnímána jako třístupňový proces, zahrnující i určitý „mezistupeň“. Během této prostřední fáze se člověk smíří s tím, že něco neví, naslouchá, objevuje. Tato myšlenka se objevuje v mnoha rituálech, ceremoniích a dalších okamžicích zaznamenávajících životní milníky.

Americký mytolog Joseph Campbell se tímto tématem dopodrobna zabýval. Studoval různé kultury a své výsledky shrnul v knize Tisíc tváří hrdiny (The Hero with a Thousand Faces). Tímto dílem bylo ovlivněno mnoho dalších autorů a děl. Joseph Campbell ve své knize představuje druh narativního schématu nazvaného „cesta hrdiny“. Jedná se o vzorec chování, který známe například ze Star Wars nebo z Pána prstenů: Hlavní hrdina (např. Frodo) vyslyší „volání“, nutkání odejít, opustit status quo svého dosavadního života. Hrdina se tomu volání nejprve vzpírá, odmítá změnu, ale odchod se záhy stává nevyhnutelným a hrdina se vydává na cestu plnou překážek a nových zkušeností. Jakmile náš hrdina splní své poslání, vrátí se domů a sdílí plody své cesty se všemi ostatními. Je to začátek nového života.

Stejný vzorec se vztahuje i na tento případ. Pociťovaná ztráta smysluplnosti vaší práce je jako volání, abyste se vydali na cestu. Moderní (a uspěchaná) doba vás bude nutit k tomu, abyste se okamžitě vrhli do akce. Výsledkem bude změna, posunutí o schůdek výš – to je samozřejmě pozitivní věc a něco, co vám přinese pocit úlevy a posunu kupředu. Ale pro trvalý pocit naplnění je potřeba, aby se člověk nejrůznějšími prostředky spojil se svým autentickým „já“ a našel svůj skutečný smysl života. A z toho důvodu se musí mnozí z nás vydat na „hrdinskou“ cestu, ať už bude vypadat jakkoli.

Za lidské chování často mohou z minulosti zděděné vzory či kulturní prostředí, ve kterém se člověk pohybuje. Tyto vzorce chování se staví mezi vás a váš vnitřní hlas, ten, díky kterému jste jedineční. Abyste se tedy pohnuli kupředu, dává dokonalý smysl chvíli setrvat ve stádiu nespokojenosti – ano, jakkoli se to zdá paradoxní – abyste mohli vypozorovat, co se ve vás změnilo a co můžete s klidným srdcem opustit. Díky tomu dokážete lépe naslouchat vnitřnímu hlasu, který vás povede do další životní etapy.

2. Udělejte z nepohodlí svého přítele

Setrvávat v pocitu nepohodlí má svá pozitiva. Tolik se soustředíme na hon za „pěknými“ emocemi, že už nám nepřipadá přijatelné si připadat ztracení nebo smutní. Přitom to jsou také lidské emoce, stejně jako radost a nadšení. Otočíte-li se k nim zády, sami se ochuzujete o to, co vás mohou naučit. Odmítáte tím pozvání na cestu hrdiny. Zkuste ten přítomný okamžik prožít, akceptovat jej. Díky tomu se vám otevřou nové dveře, vytváří se prostor pro formulování nových otázek a získávání skutečně smysluplných odpovědí. Jak jste se dostali až sem? Proč jste si vlastně vybrali tuhle práci nebo tuhle pozici?

A hlouběji: Kdo doopravdy jste? Jakým vnějším očekáváním se snažíte vyhovět?

Jako příklad uveďme jednu ženu, která se tak bála nepohodlí plynoucího z pocitu nejistoty, že veškerou svou energii věnovala do hledání „nového projektu“. S myšlenkou nového projektu se budila, chodila s ní spát. Vyčerpávalo ji to. Nakonec pochopila, že její poněkud panická snaha najít něco nového jen maskuje strach z nesprávného rozhodnutí. Až když si tohle uvědomila, dovolila si zpomalit a začala pořádně přemýšlet o tom, co by vlastně chtěla dělat.

Naše činy se často řídí tím, že chceme, aby nás ostatní vnímali jako úspěšného člověka. Chceme zapadnout, chceme cítit uznání ostatních. Zamyslete se, kdo byl vlastně za volantem vašeho života celou tu dobu… Byli jste to vy? Zeptejte se sami sebe, jestli není načase, abyste řídili sami a nechali promluvit svůj druhý vnitřní hlas. Když konečně pochopíte, jakou roli jste hráli a čí to byla vlastně hra (tady navazujeme trochu divadelní metaforou), můžete to nechat za sebou a zapomenout na to, co vám není vlastní, a podívat se na to, co se vlastně stalo, zcela novým pohledem.

3. Važte si toho, co je tady a teď

Kde hledat úlevu a spokojenost, když na obzoru není žádný nový projekt ani nové řešení? Odpověď zní: Tady a teď. Je to tak jednoduché, a přitom tak složité (pokud tedy nejste dlouhodobým vyznavačem meditací nebo jógy). Nejlépe toho dosáhnete tak, že si několikrát denně vyhradíte čas jen pro sebe, pár minut, a zkusíte se na to usilovně soustředit. Pokud už jste někdy zkusili meditace, jógu nebo cvičení Qigong, pak máte právě teď příležitost se jim začít věnovat pořádně. Nebo si také můžete založit „sešit vděčnosti“, do kterého budete zapisovat. Ráno nebo večer si tam poznamenávejte to, za co jste vděční.

K čemu vám to bude? K hodně věcem. Mnoho studií se již zabývalo výzkumem vyjadřování vděčnosti a jeho přínosy. Užitečné informace (v angličtině) naleznete například na webových stránkách centra Greater Good Science Center kalifornské univerzity Berkeley. Zvykněte si tyto rituály zařazovat pravidelně do svého života. Zjistíte, že díky tomu naleznete klid v tomto nejistém období.

4. Zůstaňte v práci, dokud si ve všem neuděláte jasno

Slibte si, že ve své aktuální práci vydržíte, dokud nebudete mít jasnou a smělou představu o tom, co se bude dít dál. Nesnažte se utéct (pokud vám tedy v práci někdo neubližuje). Dovolte si chvilku setrvat v tomto „mezidobí“ a všechno si dobře promyslet, protože to opravdu potřebujete.

Jak dlouho to bude trvat? Těžko říct, minimálně to ale bude pár týdnů nebo pár měsíců. Možná budete muset postupně začít přesouvat svůj středobod zájmů (aktuální práci) do pozadí, abyste udělali místo (hezky promyšleně) cestě, která vás nyní čeká. Pokud si dokážete srovnat priority i při práci, nemusíte hned dávat výpověď. Možná přijdete na to, že skutečně potřebujete pauzu od práce, nebo že dokonce musíte odejít na sabatikl, prostě skočit do prázdna a odejít, i když zatím nemáte žádnou jinou práci v kapse. Někdy je třeba se rozhodnout a udělat radikální řez, pokud něco spotřebovává veškerou energii, kterou potřebujete k tomu, abyste udělali další krok vpřed.

5. Je důležité mít kolem sebe lidi, co vás podpoří

Není snadné tímhle „mezidobím“ projít, když je na to člověk úplně sám. Ještě těžší je to v případě, že máte kolem sebe lidi, pro které je práce všechno a kteří nechápou, proč zrovna teď šlapete na brzdu. Popřemýšlejte, kdo z vašich kolegů a blízkých vás na tomto questu (či přímo odyseji) podpoří, a zkuste s nimi trávit co nejvíce času.

Určitě by vám pomohlo také si promluvit s někým, kdo je právě v podobné pozici jako vy. Někomu může vyhovovat profesionální pomoc – pak vyhledejte kouče nebo poradce pro kariérní změny. Když si promluvíte s člověkem, který vaší situaci rozumí a může vám poradit, pak pro vás bude ta dlouhá cesta třeba příjemnější a také efektivnější.

6. Průběžně dočerpávejte energii

Nechat věci plynout pomalejším tempem může být těžší, než se zdá, ale je to velmi naplňující zážitek. Je tu také určité riziko, že jak se budou vaše priority měnit, rozhodí to vaši dosavadní stabilitu – a to nechcete. Zamyslete se tedy. Jaké konkrétní činnosti můžete vykonávat právě teď, abyste si dobili energii? Nevadí, že zatím neznáte všechny odpovědi na své otázky. Co vám pomáhá? Tanec? Běh? Sborový zpěv? Ať je to cokoli, pusťte se do toho. Pomůže vám to průběžně dobíjet baterky, než nastane čas na tu velkou a dlouho očekávanou změnu.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.