Může čtyřdenní pracovní týden snížit uhlíkové emise?

Když v roce 2022 zaváděla Debbie Baileyová ve své firmě Momentum Mental Health na zkoušku čtyřdenní pracovní týden, dělala to hlavně z obchodně strategických důvodů. „Slyšela jsem, že to pomáhá zkrátit pracovní dobu a zvýšit produktivitu,” vzpomíná. „To znělo vážně dobře.“ Ukázalo se, že to funguje. Produktivita se zvedla, stejně jako spokojenost zaměstnanců. Kromě toho přinesl ale tenhle experiment ještě jeden zajímavý výsledek.

Podle Baileyové došlo ke snížení spotřeby energií o 27 %, ačkoliv kanceláře byly stále v provozu všech pět pracovních dní, protože zaměstnanci si vybírali dny volna různě v týdnu. Pokles spotřeby připisuje Baileyová tomu, jak nová pracovní doba proměnila firemní kulturu. „Dřív každý pátek všichni utíkali z práce, jako kdyby jim za patama hořelo. Často ani nevypnuli počítač. Klidně se stalo, že nechali rozsvíceno nebo puštěný větrák,“ tvrdí. Ale v důsledku nového uspořádání „je možné, že prostě začali víc přemýšlet o času stráveném v práci“, což vedlo ke snížení spotřeby, jak uvádí Baileyová.

Čtyřdenní, 32hodinový pracovní týden je ve světě práce žhavým tématem. Testuje ho čím dál víc soukromých i státních podniků, aby se zjistilo, jestli je možné s kratší pracovní dobou dosahovat výkonnostních cílů a současně přispívat ke zdraví i všeobecné spokojenosti zaměstnanců. Výsledky testovacích provozů naznačují, že čtyřdenní pracovní týden může vážně tyhle zdánlivě protichůdné cíle zaručit. S tím ovšem vyvstává další, dosud jasně nezodpovězená otázka: Může být kratší pracovní týden prospěšný i z klimatického hlediska?

Důkazy o tom jsou zatím jen omezené, ale už se objevují náznaky toho, že méně času v práci je dobré nejen pro zaměstnance a zaměstnavatele – ale také pro naši planetu.

Co říká o zkráceném pracovním týdnu aktuální výzkum

Podle některých ekonomů může kratší pracovní doba vážně pomáhat v boji proti klimatickým změnám. Autoři zprávy vypracované pro think-tank Center for Economic and Policy Research (Centrum pro ekonomický a politický výzkum) došli k závěru, že kdyby Američané přešli na evropský trend kratší pracovní doby, došlo by ke snížení spotřeby energií o 20 %.

Další studie se zaměřila na 29 bohatých zemí a analyzovala data od roku 1970 do 2007. Vyplynulo z ní, že snížení pracovní doby je doprovázeno zlepšením dopadů na životní prostředí, včetně menší uhlíkové stopy. Při zkoumání jednotlivých proměnných autoři dospěli dále ke zjištění, že snížení pracovní doby o 10 % je doprovázeno ekologickou stopou menší o 4,9 % a uhlíkovou stopou menší o 8,6 %.

Peníze a uhlíková stopa

Co je příčinou podobných výsledků? Z širšího hlediska se dá říct, že práce je uhlíkově nákladná. „Nejjednodušší způsob, jak to vysvětlit, je podívat se na to z perspektivy výroby – čím víc času se tráví v práci, tím větší je produkce, a tím pádem dochází k větším uhlíkovým emisím,“ říká David Rosnick, ekonom výše zmíněného Centra pro ekonomický a politický výzkum a spoluautor zprávy z roku 2006 o emisích a pracovní době. „Je celkem jasné, že velká část emisí souvisí s tím, co se vyrábí.“ Z historického hlediska je zřejmé, že s rostoucím HDP jednotlivých států mají tendenci růst i jejich uhlíkové emise. Ale souvislost mezi růstem HDP a oxidem uhličitým je možné zlomit s pomocí zvyšování energetické účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů.

K tomu však musíme přidat fakt, že čím víc peněz lidé vydělávají, tím víc také utrácejí – a víc nakupování znamená víc uhlíkových emisí. „Čím větší máte příjem, tím víc si toho kupujete… A tím víc vzniká uhlíku v souvislosti s produkcí toho, co si kupujete,“ vysvětluje Rosnick.

Stejná produktivita, stejný plat, ale nižší emise?

Mnohým příznivcům kratšího pracovního týdne se líbí pracovní model, podle kterého se pracovní doba zaměstnanců sníží o 20 %, ale jejich plat zůstane stejný. V takovém případě by výše uvedené makroekonomické aspekty nezafungovaly. Ale i v takovém případě mohou existovat způsoby, jak docílit toho, aby bylo 32 hodin v práci ekologičtějším řešením než hodin 40.

Hlavně v průmyslovém sektoru by mohlo zkrácení či zefektivnění pracovního týdne znamenat energetické úspory a snížené emise. Když na začátku války na Ukrajině došlo k rapidnímu nárůstu cen energií, byly některé továrny v Německu a Dánsku schopné snížit spotřebu právě díky přechodu na čtyřdenní pracovní týden, říká Alex Soojung-Kim Pang, ředitel organizace 4 Day Week (Čtyřdenní týden).

Navzdory tomu však s čtyřdenním pracovním týdnem zatím experimentují většinou spíše firmy poskytující odborné služby a start-upy z oblasti technologií. U práce, která probíhá z velké většiny přes počítač, mohou být energetické důsledky menší. Ale stejně, pokud zaměstnanci najednou začnou trávit v kanceláři čtyři dny místo pěti, velice pravděpodobně to povede ke snížení spotřeby energií, protože budou počítače déle vypnuté, světla zhasnutá a klimatizace poběží každý týden o něco méně. Také vznikne méně emisí v souvislosti s dojížděním do práce.

Další studie, citovaná zastánci čtyřdenního týdne, zjistila, že delší pracovní doba přispívá k větší uhlíkové stopě, a to i při stejném příjmu. Jedná se o studii z roku 2019 publikovanou v časopise Review of Political Economy, která má oproti jiným studiím tu výhodu, že se zaměřuje pouze na americké domácnosti, takže nesrovnává jablka a hrušky – jako se stává v případě studií, které vedle sebe staví USA a země, které mohou mít lepší infrastrukturu veřejné dopravy nebo přísnější ekologické předpisy.

Autoři analyzovali data z více než 5000 domácností a objevili korelaci mezi delší pracovní dobou a větší uhlíkovou stopou jednotlivých domácností. Jednalo se o významnější závislost než mezi uhlíkovou stopou a příjmy. Více odpracovaných hodin zvyšovalo uhlíkovou stopu výrazněji. „Jinými slovy, prodloužení pracovní doby o 1 % má větší dopad na emise jedné domácnosti než 1% navýšení platu, ačkoliv obě změny ve finále zvyšují příjem domácnosti o stejnou částku,“ je uvedeno ve zprávě.

Může to být způsobeno tím, že delší pracovní doba vede k rozhodnutím, která jsou „uhlíkově nákladnější“. Když mají lidé méně času, mají tendenci upřednostňovat řízení před chůzí, objednávání jídla před vařením.

V tomto případě se však jedná o statistickou analýzu – ačkoliv byla zjištěna silná souvislost mezi pracovní dobou a emisemi, její příčiny zůstávají nejasné.

Je povzbudivé, že pozitivní dopady zkrácených či komprimovaných pracovních týdnů na životní prostředí potvrzují i případové studie, ačkoliv někdy poněkud zaostávají za očekáváními. V srpnu 2008 proběhl v americkém státě Utah experiment, při kterém státní zaměstnanci přešli z klasického pětidenního 40hodinového týdne na model čtyř dní po deseti hodinách. Na tomto zkušebním provozu se podílelo 13 000 z celkově 17 000 zaměstnanců. Podle dat shromážděných ze 125 velkých budov došlo ke snížení provozních nákladů o 10,5 %. To se ovšem zdaleka neblíží očekávanému 20% snížení. V reálu totiž provoz v daných budovách musí alespoň částečně probíhat i během pátků a některá pracoviště musela být nepřetržitě klimatizována, takže nemohlo dojít k očekávanému pětinovému snížení emisí.

Udržitelnost je o tom, jak lidé naloží s volným časem navíc

Další proměnnou, která může radikálně zasáhnout do ekologických důsledků čtyřdenního pracovního týdne, je způsob, jakým budou zaměstnanci trávit volný čas. V této oblasti jsou data zatím omezená, ale z dostupných průzkumů prováděných společností 4 Day Week se nezdá, že by lidé během volných pátků hromadně nasedali na letadla nebo jinak produkovali více emisí, než kdyby byli v práci. Podle zjištění průzkumu, kterého se v průběhu šesti měsíců zúčastnilo 903 převážně amerických a irských pracovníků, padne většina volného času navíc na koníčky, péči o domácnost a osobní péči. Jak se zdá, zaměstnanci nebrali den volna navíc jako příležitost k cestování, ale spíš jako šanci dohnat domácí práce a zajít si k holiči. Průzkum krom toho také ukázal, že doba strávená dojížděním se snížila z průměrných 3,56 hodin týdně na 2,59.

Stefanie Geroldová, socioložka z německé Braniborské technické univerzity, vedla výzkum, ve kterém se respondentů ptala, co by dělali, kdyby měli každý den hodinu času navíc. Formou otevřených otázek v dotazníku zjistila, že by lidé nejčastěji déle spali, více relaxovali, četli si a trávili čas s rodinou. „To jsou všechno vážně udržitelné aktivity,“ říká. „Zdá se, že lidé potřebují hlavně zpomalit a mít klid.“

Debbie Baileyová (aktuálně vedoucí růstu ve společnosti 4 Day Week) říká, že po zavedení čtyřdenního pracovního týdne měli zaměstnanci firmy Momentum Mental Health spíš více času zpomalit a neměli tendenci jezdit víc po světě či trávit čas jinými emisně náročnými aktivitami. Šli s přáteli na kávu, vzali děti k doktorovi nebo vyrazili do fitka. „Vážně to vypadá, jako kdyby to pro ně byla příležitost se zhluboka nadechnout,“ říká. „Nestalo se, že by se najednou všichni v delším volnu rozhodli hrozně cestovat.“

Někteří lidé mohou samozřejmě nově nabytý čas trávit spíš neekologicky, ale zatím to vypadá, že by mohl čtyřdenní pracovní týden vážně alespoň do jisté míry snížit emise.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.