Když jedna práce nestačí: Jak mít dvě práce a nevyhořet

Čeští zaměstnanci se poohlížejí, jak si ke svému hlavnímu pracovnímu poměru zajistit přivýdělek navíc. Průzkum společnosti Tymbe z loňského roku ukázal, že brigádu či jinou formu přivýdělku tehdy zvažovala celá čtvrtina respondentů. Data ČSSZ z března tohoto roku pak ukazují, že lidí, kteří podnikají formou vedlejší samostatné výdělečné činnosti, je v Česku na 447 tisíc.

A co je hlavní motivací? Jednoznačně finance. Řada lidí uvádí přivýdělek jako jedinou možnost, jak vyjít s penězi. Finance však nemusí být jediným, nebo dokonce ani hlavním podnětem, proč se lidé rozhodují budovat dvě paralelní kariéry. Gary A. Bolles, odborník na budoucnost práce, tvrdí, že se místo tradičního zaměstnání budeme čím dál častěji setkávat s „portfoliem práce“ – tedy s tím, že lidé s více zájmy se věnují práci v různých oborech najednou. „Tento portfoliový přístup nám také umožňuje rozložit riziko. Věnujeme se více věcem najednou a některé z nich jsou do budoucna lukrativnější,“ říká Gary A. Bolles.

Důvodů, proč se lidé rozhodnou mít druhou práci, je podle konzultanta a kouče Bogdana Sidereka celá řada. „Může se jednoduše jednat o potřebu peněz, ale také i o pokračování v rodinné tradici, o nalezení nové vášně nebo o odpočinek od své každodenní práce,“ říká.

Co dalšího motivuje ty, kteří se nespokojí jen s jedním zaměstnáním? Jak ukážou následující příběhy, jde nejenom o jistotu v podobě více zdrojů příjmu, ale třeba i o prevenci vyhoření, efektivní propojení dvou odlišných odvětví nebo zábavu.

Markeťačka a nutriční koučka v jednom

“Po práci v prostředí, kde se nepříliš staralo o vyvážení osobního a pracovního života, jsem na work-life balanc začala naopak extra dbát a chci se realizovat i mimo pracovní prostředí.”

Hlavní profesí Jany Bohumelové je marketing a PR. „V mojí marketingové profesi mám tříčtvrteční úvazek, ale s velmi flexibilní pracovní dobou,“ uvádí. „Druhou profesí je nutrition coaching. Tomu věnuji přibližně pět až sedm hodin reálné práce a dvě až tři hodiny studia týdně.“

V různých proměnách takhle Jana funguje už téměř pět let. K rozhodnutí mít dvě paralelní kariéry ji přivedla zkušenost s prací v marketingových agenturách, kde byla po šesti letech podle svých slov na prahu vyhoření.

„Mojí motivací vůbec nebyly peníze. Myslím si, že kdybych se stoprocentně věnovala marketingu a ,adekvátně‘ šplhala po korporátním kariérním žebříčku, jsem na tom finančně lépe,“ uznává. „Mohla bych se oběma oborům věnovat více, ale nechci. Po práci v prostředí, kde se nepříliš staralo o vyvážení osobního a pracovního života, jsem na work-life balanc začala naopak extra dbát a chci se realizovat i mimo pracovní prostředí.“

Na svém současném uspořádání si Jana pochvaluje rozmanitost a pestrost v každodenní práci. „Mám možnost pracovat na něčem, co považuji za opravdu smysluplné. V současné době se mi to povedlo tedy i v rámci marketingu, ale historicky to tak nebylo,“ dodává.

Vedoucí týmu kontroly kvality přes den a překladatel knih po večerech a o víkendech

Ani u Martina Šinala nebyly peníze hlavním hnacím motorem. Martin pracuje na hlavní pracovní poměr jako vedoucí týmu kontroly kvality v agentuře, která se věnuje průzkumům trhu a mystery shoppingu. Vždy ale rád pracoval s jazykem a věnoval se překladům z angličtiny. Nejdříve to byly články do časopisů, pak ale přišla i nabídka na překlad knihy o výzkumu v oblasti zdraví a pohybu.

„Rozhodl jsem se, že to prostě zkusím,“ uvádí Martin. „Dnes je z toho pro mě prakticky druhá kariéra. Pro toto vydavatelství dokončuji už pátou knihu a brzy se pustím do šesté.“

Jako hlavní motivační faktor pro něj byla touha po kreativní činnosti. Dlouho snil o tom, že nějakou knihu napíše nebo alespoň přeloží. „A i po finanční stránce je to příjemný doplněk k hlavnímu zaměstnání,“ dodává upřímně.

Aby jej ale práce „nesemlela“, nastavil si určité limity: „Překlady mám rozvrhnuté tak, aby mi zabraly maximálně patnáct hodin týdně. A stanovil jsem si pravidlo, že jeden víkendový den si od veškeré práce odpočinu úplně.”

A jaká vidí v dvojí práci pozitiva? Především je to jistota, kterou mu přináší myšlenka, že není závislý jen na jednom zdroji příjmu a že si buduje širší portfolio dovedností. Zároveň uvádí, že zkušenosti z jeho dvou prací jsou částečně přenositelné. „Máme na starosti i kontrolu kvality jazyka a přípravu srozumitelných materiálů. Smysl pro detail a práce s textem se mi tedy velmi hodí. A platí to i naopak – práce ve výzkumné agentuře mě naučila bezpodmínečně dodržovat deadliny a profesionálně komunikovat s klienty, což zas využívám ve spolupráci s vydavatelstvím,“ říká Martin.

Event specialistka, která organizuje veletrhy, peče a vaří kávu

U jedné práce nezůstala ani Kristýna Slouková. Ta je event specialistkou na plný úvazek, ale zároveň je součástí organizačního týmu Veletrhu práce ve zdravotnictví, který se koná třikrát do roka.

„Čas strávený na veletrhu se zintenzivňuje od cca pěti hodin za týden až klidně k patnácti hodinám, v týden konání až k dvaceti hodinám. Pak ale vím, že mě čeká chvíli pauza,“ uvádí Kristýna. „A jestli se toto léto zadaří, mohla bych si dát pár víkendových směn za kávovarem na různých letních festivalech.“

Kristýna má s žonglováním s pracovními aktivitami bohaté zkušenosti. Už svou první práci na plný úvazek doplňovala prací v kavárně, k čemuž ji kromě peněz motivovala především touha učit se nové věci.

„Věřím, že každá práce je obohacující, ať už je jakákoli. Práci v kavárně jsem hledala záměrně, protože jsem práci za kávovarem brala jako mentální odpočinek a peníze navíc se mi hodily,“ říká Kristýna.

Chvíli jí ale trvalo, než si v organizaci všech svých pracovních aktivit našla systém. Brzy poté, co skloubila plný úvazek s prací v kavárně, si sáhla na dno svých sil. „Při své první práci kongresové manažerky jsem mnohdy u pečení trávila čas do deseti do večera, ráno v pět hodin vstávala do normální práce a ještě organizovala akce o víkendech,“ říká Kristýna.

Nakonec se ale naučila říkat „ne“, začala si určovat priority a našla určitou rovnováhu. „Nastavila jsem si, že moje práce na plný úvazek má vždy přednost. A práci na ,vedlejšák‘ dělám, protože mě to baví. Naučila jsem se promyšleně pracovat se svým časem a nasbírala neskutečně širokou paletu soft i hard skills.“

Jak ale dodává, to vše je možné jenom ve chvíli, kdy si člověk svoje práce dobře zorganizuje. „Člověk musí najít balanc, který ho nedožene k vyhoření, ke kterému je v tomto případě opravdu kousek. Je to taková hra na tenkém ledě.“

Jak mít dvě kariéry a neupracovat se k smrti?

„Hlavní je si uvědomit, proč chci dvě práce mít, vyvážit pro a proti a především si sám sobě nelhat, proč to dělám.“

Ať už má člověk k rozhodnutí mít dvě práce jakékoli důvody, jedno je jisté – dlouhodobě ukočírovat více než jedno zaměstnání, aniž by dotyčnému hrozilo přepracování, či dokonce vyhoření, není snadné. Platí to dvojnásob v případě, že daný pracovník byl k přivýdělku donucen okolnostmi či nedostatkem peněz a nijak zvlášť si svou druhou práci neužívá. Chronické přepracování ale hrozí i těm, které jejich „vedlejšák“ baví a kteří jej mají jako zpestření svého civilního zaměstnání.

Jak tedy může člověk vyhodnotit, jestli mu dvě práce přinášejí více užitku než problémů? A lze udržitelně vyvážit dvě paralelní kariéry s osobním životem a zájmy?

„Hlavní je si uvědomit, proč chci dvě práce mít, vyvážit pro a proti a především si sám sobě nelhat, proč to dělám,“ radí Bogdan Siderek. U člověka, který má dvě práce, totiž podle něj hrozí, že dotyčný bude tříštit energii a nebude ani jednu z věcí dělat pořádně. „Je to ale závislé na tom, jak k tomu přistupuji,“ říká Bogdan Siderek. „Pokud jsou si tyto aktivity podobné a vyžadují zapojení stejných talentů, může dojít k přehlcení nebo vyhoření.“

Existují ale situace, kdy může vedlejší činnost na vyhoření působit naopak preventivně. To platí za předpokladu, že si dobře zorganizujete čas a nastavíte určité limity. A především že se budete věnovat něčemu, co vás baví a nabíjí energií.

„Existuje pět faktorů, podle kterých poznáte, že vám konkrétní činnost energii nebere, ale dává. A sice je to touha danou věc dělat, schopnost rychle se učit, stav flow (tedy bezčasovost), vynikání v dané aktivitě a hluboká satisfakce,“ vysvětluje Bogdan Siderek.

Zároveň dodává, že pokud tyto pocity při „vedlejšáku“ necítíte nebo vám daná činnost vyloženě leze na nervy, je na zvážení, zda vám skutečně stojí za to se jí dlouhodobě věnovat: „Je dobré si uvědomit, že čas je jediný zdroj, který máme omezený. Peníze a hmotné věci vždycky nějak budou, ale čas nikdo nevrátí. Možná to zní jako klišé, ale pro mě je v tom hluboká pravda.“

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.