Expert radí: Jak se co nejlépe naladit na rytmus pohovoru?

Říká se, že pokud chcete na pohovoru uspět, měli byste se řídit pravidlem 80/20: tedy uchazeč mluví 80 % času a náborář využije zbylých 20 %. Úlohou náboráře je klást správné dotazy a poskytnout důležité informace o dané pozici. Uchazeč či uchazečka má pak mluvit o svých zkušenostech a dokázat, že je tou nejlepší volbou na danou roli, a to vše za pomoci relevantních a pečlivě formulovaných odpovědí. Alespoň takhle zní teorie…

V praxi to není tak jednoduché. Efektivní využití času při pohovoru je nelehká výzva. Pravděpodobně v hlavě uslyšíte hlas, který zpochybňuje každou vaši větu. „Máš spoustu času, zpomal. Vůbec ne, zrychli! Kam spěcháš? Už nemáš čas, no tak, pospěš si!“ Jak poznáte, jestli moc mluvíte, nebo naopak nemluvíte dost? Margaux Lefebvreová, odbornice na rétoriku, nám ukáže pár klasických situací, které mohou nastat při pohovoru, a řekne nám, na co si máme dát pozor a jaké nástroje potřebujeme, abychom zazářili.

Monolog – být, či nebýt?

Ztratili jste se v nekonečném monologu, ze kterého by vycouval i ostřílený divadelní herec. Pouštíte si pusu na špacír a vaše myšlenky létají kolem dokola. Než si uvědomíte, co se děje, je už příliš pozdě. Nebo ne?

„Nemusí tomu tak nutně být,“ říká Lefebvreová. Nezacházejte do extrémů. „Nemelte“ tak, že náborářku ani nepustíte ke slovu, ale taky nebuďte jen tichá myška po celou dobu pohovoru. Vy sami můžete ovlivnit to, jak bude váš posluchač vnímat s vámi strávený čas. „Je to jako s koukáním na filmy,“ říká naše expertka. „Pokud se díváte na Pána prstenů, několik hodin uplyne jako voda. Pak ale sledujete třicetiminutový kraťas a připadáte si, že jste na gauči strávili mládí.“ Takže pokud věříte, že podrobné detaily vašeho posledního projektu stojí za zmínku, pak si dopředu rozmyslete, co přesně chcete říct, abyste udrželi náborářovu pozornost a zároveň mu jasně sdělili nejdůležitější body.

Pokud vás totiž náborář zaskočí nečekanou otázkou, může se projevit nervozita, a vy se pak pravděpodobně začnete točit v kruhu. Nastartujete vysvětlovací mód, pak se vrátíte k předchozímu bodu, odbočíte k anekdotě, začnete skákat od myšlenky k myšlence, a než se nadějete, budete nesouvisle blábolit. Lefebvreová radí: „Nepodceňujte přípravu. Pro každý typ otázky si musíte rozmyslet jedno nebo dvě klíčová sdělení, která chcete při odpovídání zmínit. A pokud vás přece jen nějaký dotaz zaskočí, na několik vteřin se odmlčte, popřemýšlejte o tom, jak chcete odpovědět, a teprve pak začněte mluvit.“

Ale co když toho máte na srdci spoustu? Mějte neustále na paměti, že pohovor má mít podobudialogu. Neváhejte se náborářky zeptat, kolik času chce dané otázce věnovat: „V této oblasti mám hned několik relevantních zkušeností. O kolika z nich byste chtěla slyšet?“ Další možnost je, že náboráři poskytnete stručný přehled všeho, co byste chtěli zmínit, a pak se zeptáte, zda máte zaběhnout do větších detailů: „Tohle jsou za mě hlavní body. Mám pokračovat?“

Překlenutí hluchých míst

Když nevíte, kdy přestat mluvit, může to být na škodu, ale stejný problém může nastat, když slovy příliš šetříte. Trapná ticha vás můžou vyvést z míry, a to hlavně pokud nevíte, jestli máte rozhovor znovu rozproudit vy, nebo náborář.

Pokud se po vaší odpovědi náborář odmlčí, možná jen potřebuje vstřebat, co jste mu právě řekli, nebo si v hlavě formuluje další otázku. Pokud už je odmlka nepříjemně dlouhá a náborář to očividně cítí stejně, Lefebvreová navrhuje položit doplňující otázku („Mám pokračovat?“) nebo i zavtipkovat, abyste ticho prolomili. „Když se k tichu postavíte čelem, vytvoříte mezi vámi a náborářem pocit sounáležitosti a posílíte vaše mezilidské spojení. Humor umí uklidnit napětí a odlehčit atmosféru,“ vysvětluje expertka.

Co ale když na otázku nedokážete odpovědět? Naše expertka radí jednoduše: nepanikařte! Upřímnou odpovědí dáte najevo, že jste vyspělá a otevřená osoba. „S humorem a upřímností dojdete nejdál, co se týče budování empatie. Když upřímně přiznáte, že odpověď prostě neznáte, zřídkakdy tím šlápnete vedle.“

Síla ticha

I když je ticho často stresující, může být i cenným nástrojem. Proto byste si měli dát před každou odpovědí čas na rozmyšlenou. Expertka nám radí se před odpovídáním odmlčet na dvě až tři sekundy. Říká tomu „chytré ticho“. Je to krátká pauza, která dá náborářce možnost zaměřit pozornost na to, co se jí chystáte říct, a navíc ukáže, že přemýšlíte nad tím, co říkáte.

Už jste určitě slyšeli termín „étos“, ale věděli jste, že jeho původní latinský význam odkazuje na uznání řečníka ze strany jeho posluchačů? Ti nejlepší řečníci moc dobře vědí, jak ticho využít ke svému prospěchu, zdůraznění myšlenky nebo budování aury serióznosti: „Ticho k étosu neodmyslitelně patří. Vytváří dojem, že víte, co děláte. Dělá z vás pána vlastního času,“ tvrdí Lefebvreová.

V tichu také máte možnost přemýšlet. Několik drahocenných vteřin a voilà: strukturovaná a odůvodněná odpověď je na světě. Zapůsobíte na náboráře mnohem lépe, než kdybyste mu dali sice okamžitou, ale irelevantní odpověď.

Paraverbální komunikace při pohovoru

Paraverbální prostředky zahrnují vše, co se týká řeči, kromě samotného obsahu, tj. barvu hlasu, hlasitost, rychlost a tak dále. Máte tendenci mluvit rychle? Často začneme mluvit rychleji kvůlistresu. Snažte se proto zpomalit. Naše expertka doporučuje klást důraz na dýchání a vyzkoušet čtení nahlas, při kterém můžete nacvičit pomalejší přednes.

Dalším důležitým aspektem je začátek a konec vět. Máte tendenci nechávat otevřené věty a mluvit do ztracena? Nebo neumíte začít větu, aniž byste použili slova jako „prostě“, „jakoby“ nebo „nicméně“? Pokud na sobě pozorujete nějaký verbální zlozvyk, zkuste na něm zapracovat. Když totiž řečník začíná a dokončuje věty čistě, působí sebevědomě. Při promluvě by měly věty přirozeně klesat: na konci každé fráze by se řeč měla zpomalit a hlas jít postupně směrem dolů. Vaši posluchači tak poznají, že jste dokončili myšlenku, kterou jste jim chtěli sdělit. „Nebraňte se ani lehké pauze na konci odpovědi,“ dodává Lefebvreová. „Ticho je jasným znamením, že je promluva u konce, a náborář si ji vyloží jako příležitost znovu se chopit slova.“ A pokud začíná být odmlka neúnosně dlouhá, vždycky můžete využít výše zmíněných dodatečných otázek. A vlastně to je prostě jakoby všechno.

Překlad: Eva Mazalová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.