Jak na pohovoru mluvit o slabých stránkách. Co přiznat a které si nechat pro sebe?

Pojďme společně zjistit, jak zabodovat u pohovoru díky vadám osobnosti. Pomůže nám s tím odborník na vzdělávání a rozvoj a autor knihy Réussir un entretien d’embauche (Jak uspět na pracovním pohovoru) Christophe Schnoebelen.

Proč je tak důležité umět u pohovoru mluvit o svých chybách?

V první řadě si musíte uvědomit, že vás na pohovoru nikdo nechce záměrně „co nejvíc rozhodit“ ani vám „zavařit“, jak zdůrazňuje Christophe Schnoebelen. „Jsou tam od toho, aby našli toho nejlepšího možného zaměstnance.“ Takže až se vás zeptají, jak byste popsali své slabé stránky, neznamená to, že se vás snaží potopit: „Oni vědí, že nikdo není dokonalý.“ Spíš by rádi věděli, „jestli má dotyčný nějakou sebereflexi“.

Když přece chcete někoho poznat co nejkomplexněji, musíte si ho prohlédnout ze všech úhlů, odhalit jeho skrytou tvář, prozkoumat i skrytá zákoutí. Přijímací řízení je o tomtéž! Náboráři se vás snaží poznat do co největšího detailu: „Největší úspěch na pohovoru má, když uchazeč odhalí všechny své povahové rysy, aby si ho potenciální zaměstnavatel mohl krásně do budoucna představit na dané pozici,“ říká Christophe Schnoebelen. Proto se vás na pohovorech snaží rozmluvit a jdou opravdu do hloubky a proto vždycky padne otázka: „Jaké jsou vaše slabé stránky?”

Nejen pro pracovní pohovory platí, že kdo dokáže mluvit o svých chybách, je upřímný a schopný sebereflexe. Dokážete-li totiž sami na sebe pohlédnout (do jisté míry) objektivním způsobem, pak pravděpodobně dokážete také přiznat chybu, poučit se z ní a pracovat na zlepšení. A přesně tohle náboráři hledají, protože to znamená, že sice nejste dokonalí (a kdo je?), ale že na sobě dokážete a chcete pracovat.

Podle Christopha Schnoebelena je naprosto zásadní, aby byl uchazeč svůj: „Radši přijmu někoho, kdo se rovnou přizná, že mu nejde angličtina, ale chce se ji naučit a už na tom prokazatelně pracuje, než někoho, kdo mi bude lhát a riskovat, že se pravda později stejně ukáže.“

Umění přiznat chyby dokazuje vyzrálost. Z životopisu se to sice vyčíst nedá, ale pokud opravdu „dobře znáte sami sebe“, máte obrovskou výhodu. Můžete totiž pracovat co nejefektivněji a vytvářet co nejharmoničtější vztahy s dalšími kolegy. Přiznáte-li se například na pohovoru k tomu, že máte problém se delší dobu koncentrovat na jednu věc, využijte toho a popište, jak jste se postupem času naučili tuto vadu eliminovat. Kromě toho Christophe Schnoebelen doporučuje na pohovoru také spíš mluvit o „prostoru ke zlepšení“ než o „chybách“. Ukažte, že si své slabé stránky zaprvé dobře uvědomujete, ale hlavně, že v nich vidíte příležitost k osobnímu i profesnímu růstu.

Jak poznám, v čem je moje slabina?

Než začnete své slabé stránky inzerovat na pohovorech, musíte přijít na to, které to vlastně jsou. Na otázku „jaké jsou vaše slabé stránky“ se tedy musíte zaměřit předem, už během přípravy na pohovor. Bude to vyžadovat notnou dávku sebereflexe.

Upřímný pohled do nitra sebe sama

Nedostatky si uvědomíte nejlépe tak, že se nad sebou opravdu hluboce zamyslíte. „Poznej sám sebe“ hlásal prý známý nápis na chrámu věštírny v Delfách. Pro někoho je sebereflexe naprosto přirozená věc. Něco snadného. Naopak pro ty, co nejsou zvyklí se zamýšlet nad vlastním charakterem, to bude trochu obtížnější. Ale nic není nemožné.

Někdo se možná uchýlí k vyplňování osobnostních testů, které by vám teoreticky měly osvětlit, jak to s vámi je. Tyto testy jsou velmi oblíbené (jako příklad uveďme například test 16 typů osobnosti MBTI), ale jejich důvěryhodnost je rozpačitá. Kritikům vadí jejich velká nepřesnost a tendence upevňovat v člověku představu, kterou už o sobě má. Někdy až lidi rozdělují do škatulek, ze kterých nelze uniknout. Asi bude lepší se jim vyhnout.

Další rada zní: I když vás některé slabé stránky napadnou prakticky okamžitě, zkuste ještě chvíli přemýšlet a vyjmenovat jich co nejvíc. Bude pak pro vás snazší z nich vybrat ty, které následně uvedete na pohovoru.

Malý tip – zkuste si vzpomenout na konkrétní situace, kdy vaše nedostatky vypluly na povrch. Odjakživa jste to doma byli vy, kdo se jako první hrnul ke stromečku otvírat dárky? Tak to asi budete netrpěliví (nebo zvědaví, to už rozhodněte sami). Stává se vám často, že spontánně koupíte letenku a vyrazíte na cestu? To je zase znak impulzivního jednání. Utratili jste všechny úspory za kurzy malování, pak fotografování a hraní na saxofon? Dokážete se rychle nadchnout, ale také vás všechno brzy omrzí. Představte si, že jste hrdina knižního románu, kterého musíte rozebrat. Buďte k sobě stejně kritičtí.

Nesmíte přeskočit ty chyby, které nějak souvisejí s prací – ty budou asi náboráře zajímat nejvíc. Některé slabé stránky se totiž projevují ve všech aspektech vašeho života (netrpělivost, upovídanost, impulzivní jednání atd.), zatímco jiné se omezují pouze na pracoviště (panovačnost, ambicióznost, špatná organizace apod.).

Zeptejte se lidí kolem sebe

Dobrý nápad je také poptat se u těch, co vás znají – u přátel, rodiny, kolegů nebo bývalých spolupracovníků. Není nic jednoduššího. Člověk je od přírody dost kritický k ostatním, takže máte celkem slušnou šanci, že vaši známí nebudou muset ani moc přemýšlet, aby mohli začít jmenovat všechno, co je s vámi špatně. Nemusí se to hezky poslouchat, ale hlavně se neurážejte! Vždyť to přece dělají jen proto, aby vám pomohli získat novou práci, nebo ne?

Dobrou zprávou je, že někteří vám tuhle službu prokážou i bez toho, abyste se jich museli ptát. Takže se stačí jen zamyslet, jakou jste dostávali v minulosti v práci zpětnou vazbu!

Je třeba být 100% upřímný?

Jak už dneska víme, lhát v životopise není úplně nejchytřejší. Ale co když na pohovoru dojde na přiznávání slabých stránek? Nebudete si tak trošku házet klacky pod nohy, když to s tou upřímností přeženete? Pro některé uchazeče to může být obrovské dilema: Co je lepší? Lhát a riskovat, že se v očích náboráře zdiskreditujete, nebo říct pravdu a modlit se, že ve výsledném hodnocení plusy převáží minusy?

Lhát se nemá…

Aby bylo jasno – nejjistější způsob, jak na pohovoru zničit veškerý dobrý dojem, je pokrytectví. Až vám zase nějaký kamarád poradí, abyste jako chybu uvedli něco, co je vlastně zamaskovaná ctnost (viz například „moc velká zvídavost“, „perfekcionismus“, „angažovanost“), neposlouchejte ho. Tyhle výmysly nikoho neoblafnou, takže na ně rovnou zapomeňte. Klidně to mohou být vaše skutečné vlastnosti, ale protože tyhle triky už každý zná, můžete kvůli nim také splynout s davem, a to přece nechcete.

… Ale občas se vyplatí něco málo zamlčet

Ano, u pohovoru mluvte vždycky pravdu, ale jděte na to chytře! Takticky vybírejte chyby, které vám v přijímacím řízení projdou, zapomeňte na ty, co by vás mohly vyřadit ze hry. Je nepravděpodobné, že by vás náborář vypoklonkoval hned poté, co se přiznáte ke své soutěživé povaze. Ale když řeknete, že jste líní a neumíte pracovat v kolektivu, tak docela riskujete. Řiďte se zdravým rozumem. Zůstaňte upřímní, ale zkuste nezmařit své šance na získání práce. Christophe Schnoebelen také radí: „Vyberte si chyby, které nějak souvisejí s daným zaměstnáním.“ U pohovoru jde totiž hlavně o to, „jak dobře si náboráři dovedou uchazeče představit na vypsané pozici, v konkrétním týmu“.

Ano, je naprosto normální nechat si nějaké chyby pro sebe. Ale stejně byste se měli zamyslet nad tím, jaký by mohly mít dopad, kdybyste to místo dostali. Jestli například nemáte trpělivost na jednání s lidmi, zeptejte se sami sebe, jestli je moudré se hlásit na místo vedoucího zákaznické podpory. Tohle malé zamyšlení vám může ušetřit spoustu času (nemluvě o času dotčených náborářů).

Své chyby už znáte. Teď jak o nich mluvit

Něco jiného je slabé stránky identifikovat a něco jiného je umět o nich vyprávět. Nikdo po vás nebude chtít sepisovat čtyřstránkový elaborát o tom, co vám nejde a proč, ale očekává se, že dokážete uvést nějaké podrobnosti. Nestačí jen říct: „Mám velmi soutěživou povahu.“ (Následuje dlouhé ticho.) Rozviňte to, vysvětlete to, obhajte se! Proč si myslíte, že je to vaše minus? Jak se vaše soutěživost projevuje? Jaké problémy vám v minulosti způsobila? Ukažte, že o své slabé stránce moc dobře víte a že jste se důkladně zamysleli i nad tím, jaké může mít tato vlastnost negativní dopady na výkon práce.

Co je však ještě důležitější – vysvětlete jim, jaké kroky jste podnikli, abyste se té vady zbavili. I zde platí, nebuďte příliš struční. Když jednoduše řeknete: „Přečetl/a jsem si článek o soutěživých osobnostech“, je to trochu málo. Ukažte vůli na sobě pracovat, bojovat s povahovými rysy, které vám komplikují život: „Už šest měsíců pracuji s koučem pro osobní rozvoj. Dělám to ve svém volném čase. Snažím se něco dělat se svou neustálou touhou být ze všech nejlepší. Došlo mi, že to souvisí s tím, jak se pořád s ostatními srovnávám, protože nemám dost velké sebevědomí. Hodně jsem to řešil/a s nadřízeným v bývalé práci, protože jsem nechtěl/a, aby to nějak ovlivňovalo pracovní výkon nebo kolegy, a díky tomu jsem se smířil/a s myšlenkou, že nemusím být vždy dokonalý/á a že se vždycky najde někdo lepší než já. Hodně jsem toho o soutěživosti načetl/a, a tak už také vím, že mohu z této vlastnosti udělat vlastně plus, pokud se naučím s ní pracovat v profesní sféře.“

Příklady slabých stránek, kterými se můžete (ale nemusíte) inspirovat

Lidstvo je jako mozaika individuálních osobností, které se od sebe velmi liší. Díky tomu je mezilidský kontakt tak obohacující a jedinečný. A také je díky tomu repertoár lidských chyb opravdu široký (stejně jako lidských kladů, nebojte). Nabízíme vám pár příkladů lidských nedostatků, kterými se můžete inspirovat a u pohovoru je použít (samozřejmě za předpokladu, že nebudou na překážku výkonu práce, o kterou se ucházíte):

„Jsem upovídaný/á.“
„Mám hrozně soutěživou povahu.“
„Jsem idealista/idealistka“.
„Mám tendenci se přizpůsobovat ostatním.“
„Jsem tvrdohlavý/á.“
„Neumím říkat ne.“
„Jsem nesmělý/á.“
„Jsem přehnaně citlivý/á.“
„Moc se stresuji.“
„Jsem snílek.“
„Jsem nešikovný/á.“

Chyby, co nejsou chyby

Následující „nedostatky“ raději nezmiňujte. Kromě toho, že jsou nepravdivé a pokrytecké, tak také nijak nepomáhají odkrýt vaši pravou povahu a lépe vás poznat:

„Moc striktně dodržuji pravidla.“
„Mám nezvladatelnou touhu se učit.“
„Jsem hyperaktivní.“
„Jsem workoholik.“
„Jsem perfekcionista.“
„Mám příliš mnoho nápadů.“
„Bojím se neúspěchu.“

Vady, které si radši nechte pro sebe

Jak už bylo zmíněno výše, některé věci by si měl člověk nechat pro sebe a během pohovoru je nezmiňovat. Tady je seznam věcí, se kterými se náborářům raději nesvěřujte:

„Jsem technický antitalent.“
„Neumím spolupracovat s lidmi.“
„Jsem panovačný/á.“
„Jsem závistivý/á.“
„Jsem asociální.“
„Nemám rád/a, když mi někdo rozkazuje.“
„Jsem náladový/á.“
„Jsem líný/á.“
„Jsem arogantní.“
„Nikdy nedokončím nic, co začnu.“

Hlavně si pamatujte, že každá mince má dvě strany. Často se stává, že to, co někdo vnímá jako vadu, vidí někdo úplně jiný jako plus. Vše záleží na tom, jak se daná vlastnost projeví ve vašem chování a jednání. „I ze silné stránky se stává slabá, když ji doženete do extrému,“ říká Christophe Schnoebelen. Ambicióznost je například v korporátním prostředí vnímána jako silná stránka, protože symbolizuje cílevědomost a odhodlání. Ale když se z ní stane posedlost, rychle se může změnit v kariérismus. Na druhou stranu, takové pomalé pracovní tempo může být v dnešním uspěchaném světě známkou pečlivosti. Najděte na svých slabých stránkách nějaká pozitiva a u pohovoru máte vyhráno!

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.