Práce a zdravotní handicap. Jak najít pracovní uplatnění i se zdravotním omezením?

Lidé se zdravotním postižením jakožto významná pracovní síla

Podle ČSÚ mělo v Česku v roce 2018 na 13 % lidí ve věku 15 let a více nějakou formu zdravotního postižení. U více než poloviny z nich byl zhoršený zdravotní stav posouzen lékařem a byl jim přiznán invalidní důchod nebo příspěvek na péči nebo mobilitu, případně získali průkaz ZTP.

Zdravotní postižení může mít řadu podob. Od tělesných či smyslových až po ta duševní. Liší se samozřejmě i svou závažností. Z onoho 1,1 milionu lidí se zdravotním postižením je na 39 % omezeno vážně a 59 % ne vážně (2 % pak nejsou omezena vůbec). 14 % osob se zdravotním postižením v produktivním věku 20–64 let pak pracuje, aniž by pobírali od státu invalidní důchod.

Lidé s handicapem tak představují významnou pracovní sílu. Kromě chráněného trhu práce (například u specializovaných zaměstnavatelů, dříve takzvaných „chráněných dílen“) se samozřejmě řada těch, kterým to jejich stav umožňuje, snaží uplatnit i na otevřeném trhu práce. Tam ale často narážejí na komplikace, předsudky a nepochopení ze strany zaměstnavatele.

„Obecně je na volném trhu přístup k zaměstnávání OZP spíše negativní. Motivace zaměstnavatelů ze strany státu je v současné chvíli nedostatečná. Zaměstnání OZP ve firmě je často vnímáno spíš jako zdroj problémů než možnost pomoci při začlenění. Najdeme ale i řadu zaměstnavatelů, kteří neustále projevují zájem o vytvoření pracovních příležitostí pro osoby se zdravotním postižením,“ uvádí Josef Šulc, předseda Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených ČR.

„Zvýšená nemocnost, častější návštěvy odborných lékařů, potřebné kompenzační pomůcky pro výkon práce… Nebo i jen nalezení manažera, který bude schopen akceptovat sníženou výkonnost člověka a bude schopen správným způsobem s lidmi s handicapem komunikovat,“ vypočítává Blanka Benešová, ředitelka SPINWARE s.r.o., důvody, proč si zaměstnavatelé někdy rozmýšlejí, zda člověka s postižením vůbec zaměstnat. Firma SPINWARE poskytuje IT a personální služby a její filozofií je uplatnění a seberealizace pro zdravotně handicapované pracovníky.

Zkušenost s nezájmem zaměstnavatelů má i Adéla, která narážela při hledání práce na problémy kvůli tomu, že je na vozíku.

„OZP nejvíce narážejí na bariéry architektonické, například špatný přístup do budovy, ale i na neochotu lidí. Nevzali mě do knihkupectví, i když mám knihkupeckou střední školu a vystudovanou filologii. Nebyl zájem z jejich strany. Nechtěli hledat řešení,“ říká Adéla.

Neochota ze strany zaměstnavatele však zdaleka není jediná bariéra, které musejí handicapovaní pracovníci a uchazeči překonávat.

„Výzvou bývá i samotné výběrové řízení. Někteří lidé třeba nemusejí být schopni se dlouho soustředit během pohovoru,“ uvádí kariérní poradkyně a psychoterapeutka Zuzana Vyhnánková. „Omezením také bývá výběr práce jako takový. Lidé s hendikepem nemají takovou volnost ve výběru a pracují se zúženými možnostmi. To samo o sobě může ovlivňovat sebevědomí kandidáta, čímž se mohou jeho možnosti a vyhlídky ještě více zúžit.“

Odvaha probrat své potřeby se zaměstnavatelem

Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že lidé s postižením, kteří si hledají práci na volném pracovním trhu, musejí projevit velkou odvahu. A také sílu čelit četným odmítnutím na pohovorech. Řada z nich se tak zdráhá o svých specifických potřebách během výběrového řízení otevřeně mluvit.

„Důvodů pro takové jednání je spousta,“ vysvětluje Josef Šulc neochotu některých pracovníků se zdravotním postižením otevřít téma svého omezení během výběrového řízení. „Může se jednat o strach z opovržení, výsměchu, či dokonce jisté šikany. Zaměstnavatel nebo vedoucí vyžaduje nějakou práci, zaměstnanec nepřizná, že mu takovou práci nedovoluje jeho handicap, a dochází k nesplněným očekáváním na obou stranách.“

S podobným případem se ve své praxi setkala i Zuzana Vyhnánková.

„Měla jsem klienta s bipolární poruchou, který se točil v kruhu a nemohl se z něj vymanit. Vždy byl najat do kompetentní role, kde nějakou chvíli fungoval, ale za čas na něj začaly tlačit požadavky, které byly nastavené na zdravého člověka (termíny, časová flexibilita, nároky na spolupráci). On se začal dostávat do stresu, který u něj vyvolal manickou fázi, ta pak skončila zhroucením, hospitalizací na psychiatrii, depresivní fází a několikaměsíční neschopenkou.“ Po návratu z rekonvalescence byl tento pracovník většinou takříkajíc „odejit“, a tak si hledal práci novou. A tak to šlo stále dokola.

„Z mého pohledu byla tato situace způsobena tím, že si neuměl nastavit své hranice a že se bál se zaměstnavateli otevřeně komunikovat o tom, co potřebuje,“ dodává Vyhnánková.

Jak a kdy téma svého zdravotního omezení s náborářem otevřít?

Ukázali jsme si, že překážek, kterým musejí nedobrovolně čelit pracovníci s handicapem, je spousta. Pojďme se ale nyní podívat na to, jak si naopak můžete zvýšit své šance najít na volném pracovním trhu vhodné uplatnění – a to i přes určitá zdravotní omezení.

Tip č. 1: Nebojte se své potřeby se zaměstnavatelem probrat

To, jestli své zdravotní omezení zaměstnavateli zmíníte, je zcela na vás. Handicapůpů, které jsou na pohled zřejmé, si náborář pochopitelně na pohovoru zřejmě všimne sám. Ale ani u nich, ani u postižení, která na pohled vidět nejsou, vás ze zákona nic nenutí toto téma s potenciálním zaměstnavatelem rozebírat.

„Každý zaměstnanec musí před přijetím do pracovního poměru absolvovat vstupní lékařskou prohlídku, kde posuzující lékař vyhodnotí, zda tu práci zdravotně zvládne. Zaměstnavatel se tak od lékaře dozví, zda je, nebo není zaměstnanec zdravotně způsobilý, ale tím to končí,“ vysvětluje Jakub Oliva, advokát a specialista na pracovní právo z advokátní kanceláře ARROWS ETL Global. Může ale nastat i situace, že praktický lékař ani neví, že zaměstnanec má invalidní důchod, přiznaný například na základě psychiatrické diagnózy, a zaměstnavatel se až do podpisu „růžového papíru“ nedozví, že pracovník invalidní důchod má.

Otázka tedy zní – probírat se zaměstnavatelem své zdravotní omezení, nebo ne?

Všichni respondenti tohoto článku se shodují, že ano. Tím, že své specifické potřeby se zástupcem firmy otevřeně proberete, předejdete chybným a nenaplněným očekáváním na obou stranách. Když navíc nastavíte realistická očekávání, chráníte se před tím, abyste sami sebe zbytečně nenutili do výkonů, které by vám, vaší psychice a vašemu fyzickému zdraví mohly ublížit.

„Zmínit specifické potřeby je nutné hned na začátku,“ míní i Adéla, která má s hledáním práce z pozice OZP zkušenost. „Neotálet s tím. To chci zdůraznit. I když pak třeba dostanete jinou práci, než si přejete nebo než jste předpokládali podle kvalifikace. To jsou rizika, se kterými musíte počítat. Ve výsledku je ale člověk rád, že práci získal.“

Tip č. 2: Dobře si načasujte, kdy téma svého omezení otevřít (a nečiňte tak zbytečně brzy)

Jestliže se rozhodnete o svém postižení náboráře informovat, kdy to nejlépe udělat? To záleží na mnoha faktorech – například na závažnosti, typu handicapu a na vašich zkušenostech s tím, jak lidé na onu informaci reagují.

Obecně je dobré toto téma řešit až ve chvíli, kdy začíná být relevantní. To v praxi znamená, že pokud vám vaše omezení výrazně nezasahuje do výkonu práce a nevyžaduje vyloženě speciální režim, nemusíte jej zmiňovat v CV ani motivačním dopisu – oba tyto dokumenty totiž slouží k tomu, abyste naopak popsali, proč se na pozici hodíte a jaké máte zkušenosti a motivaci.

Jakou strategii tedy zvolit, pokud jste kupříkladu na vozíku a ucházíte se o kancelářskou pozici? Podle Zuzany Vyhnánkové není nutné tuto skutečnost uvádět už v životopisu – stačí si s náborářem nebo manažerem před pohovorem zavolat a probrat s ním vaše potřeby. A to z čistě praktických důvodů – například abyste zjistili, jestli je pracoviště bezbariérové a jestli se vejdete do výtahu.

S některými typy omezení pak lze počkat až na samotný pohovor.

„Jedna z mých klientek měla oční vadu, která ji v práci nijak neomezovala, ale mimo jiné jí znemožňovala navazovat oční kontakt. A klientka ze zkušenosti věděla, že náboráře toto její omezení při pohovoru znervózňuje,“ zmiňuje Zuzana Vyhnánková.

„Nakonec jsme se dohodly tak, že v CV ani motivačním dopisu tuto svou vadu zmiňovat nebude. A že na pohovoru, kde už je problém vidět, tak toto téma ze své strany sama otevře hned ze začátku a řekne něco ve smyslu: ,Ráda bych něco vysvětlila. Mám vážnou oční vadu, které si možná za chvíli všimnete, protože mimo jiné způsobuje, že nemůžu udržovat oční kontakt, ale v práci v kanceláři mě to nijak neomezuje.‘ Tím odstraní rozpaky a sebevědomě toto téma vysvětlí. Byla to asi dobrá strategie, protože onu práci dostala,“ říká Zuzana Vyhnánková.

Tip č. 3: Předem si připravte, jak své omezení vysvětlíte ve vztahu k nabízené pozici a rozbijete tak domněnky nebo rozpaky náboráře

To, jak své omezení vysvětlíte na pohovoru, hraje samozřejmě zcela zásadní roli. Základní pravidlo zní – tématu se držte pouze v souvislosti s výkonem práce. A předem si připravte, jak budete o svém hendikepu mluvit.

Soustřeďte se hlavně na to, abyste jasně a stručně vysvětlili, jaké jsou vaše specifické potřeby a hlavně v čem vás naopak postižení neomezuje. Vysvětlete náboráři, proč jste si jistí, že práci, o kterou se ucházíte, s přehledem zvládnete. Je jenom na vás, abyste vycítili a rozptýlili rozpaky, které náborář má.

Sebevědomá komunikace z vaší strany mimo jiné ale znamená i to, že u tématu nebudete setrvávat zbytečně dlouho.

„Téma vašeho postižení by nemělo přebít ostatní témata. Stačí informovat o souvislostech vašeho hendikepu s prací, o kterou žádáte,“ říká Zuzana Vyhnánková.

Tip č. 4: Zbytečně se neomezujte a buďte zdravě sebevědomí

Hledat práci se zdravotním handicapem je zápřah na psychiku a sebevědomí.

„U lidí s postižením může být velkou výzvou stud a vlastní pocit méněcennosti. To může vytvářet i větší bariéru než samotné omezení, a to jak při samotném výběrovém řízení, tak už i v práci, například při sžívání se s kolektivem,“ upozorňuje Zuzana Vyhnánková.

Podle ní je důležité si takříkajíc neházet sám sobě klacky pod nohy, být přiměřeně ambiciózní a vybudovat si zdravé sebevědomí v tom, jak o svém postižení mluvíte.

Tip č. 5: Respektujte své potřeby a nebuďte až přespříliš ambiciózní

Druhou stranou mince jsou pak až přehnané ambice a nerealistická očekávání. Ta se vám mohou vymstít hlavně v souvislosti s vaším zdravím.

„Když se budu s nějakým omezením vrhat do práce, která je náročná a bude mi způsobovat opakované ataky nemoci, tak půjdu proti sobě. Je důležité, aby si kandidát sám pro sebe našel a nastavil hranice,“ upozorňuje Vyhnánková.

Respektujte proto sebe a své potřeby. A neuvrhněte kvůli přehnaným ambicím sami sebe do situace, která by váš zdravotní stav zhoršila.

„Je dobré se svými omezeními nakládat vědomě,“ shrnuje toto téma Zuzana Vyhnánková. „Ani si neházet zbytečně klacky pod nohy, ale ani nejít do jámy lvové s tím, že zvládnu náročnou pozici, protože to může vést ke zhoršení stavu.“

„Je to hlavně o zdravém sebevědomí. Člověk se musí naučit vystupovat a prezentovat se. A to není jednoduché,“ říká na základě své zkušenosti Adéla. „Záleží také na míře zdravotního znevýhodnění. Když pak práci nenajdete, tak to vliv na sebevědomí má. Určitě je ale dobré se výběrových řízení účastnit. Je to zkušenost a může to být i odrazový můstek k něčemu novému. Já se nakonec pracovnímu uplatnění věnovala i v bakalářské práci a vystudovala jsem také speciální pedagogiku.“

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.