„Někdy si nemůžu vybavit jména kolegů.“ Jaký dopad má long covid na lidi v práci?

Lidem, kteří trpí long covidem, donedávna někdy nevěřili ani sami doktoři. Příznaky postcovidového syndromu jsou totiž často různé, komplexní a neurčité. Nejčastěji se objevuje masivní únava, omezení kognitivních schopností, přetrvávající dušnost a ztráta čichu, nevolnost po námaze, tachykardie nebo bolesti hlavy či problémy s pamětí, se kterými se setkal například Jaroslav Gazda, který působí na pozici Executive Assistant ve společnosti Livesport.

„Došlo u mě k trvalé ztrátě asi 25 % čichu – úklidové prostředky mi smrdí jako plíseň a u parfémů často cítím něco, co v nich přitom vůbec není,” popisuje. „Vedle toho jsem si navíc přestal vybavovat jména lidí nebo názvy firem. Nemohl jsem si na ně zkrátka vzpomenout. Přitom jsem cítil, že to vím, ale nenabíhalo mi to. Šlo o důvěrně známá jména, ale když jsem je chtěl vyslovit…nic. Prostě nenaskočila. V jednu chvíli jsem si nemohl vybavit ani jména mých neteří,“ říká Jaroslav.

To je ale pořád ta lepší varianta. Dlouhodobé zdravotní potíže po covidu některé zcela vyřadí z provozu. V pracovní neschopnosti, kterou může provázet vyčerpání, rozpad kognitivních funkcí i zničené vztahy, se tak během uplynulých dvou let ocitlo alarmující množství lidí napříč celou Evropou.

Stát se to může každému z nás

Nejde přitom jen o nějakou epizodu, která časem zmizí. S každou další nákazou covidem totiž stoupá pravděpodobnost dlouhodobých následků. A i když long covid nemusí vést k absolutní pracovní neschopnosti, dokáže znepříjemnit život kdejakému pracovníkovi. „Problémy s pamětí vás pak samozřejmě přivádí do trapných situací, zejména v těch typech hovorů, kdy se v kolektivu o něčem nebo o někom bavíte, začnete větu …ale už vám nenaskočí potřebné jméno, takže konverzace jde úplně do trapna a do ztracena,“ vysvětluje Jaroslav Gazda.

Zkušenost s long covidem má i Simon, který pracuje jako Account Manager v globální IT firmě. Sám přitom absolvoval několik vyšetření, během kterých se nic nenašlo. Dozvěděl se pouze to, že potřebuje čas na zotavení po silné viróze.

„Během práce to bylo extrémně nepříjemné. Trpěl jsem bolestmi hlavy, nemohl jsem číst. Do pár minut se mi zavíraly oči, motala se mi hlava, nezvládal jsem udržet pozornost a bylo nepříjemné dívat se na monitor. Jediným řešením bylo dát si pauzu od práce – včetně spánku po obědě. Třešničkou na dortu byl pak šéf, který po mně chtěl dohánět všechny zameškané věci,” vypráví.

Okolí přitom Jaroslavovi ani Simonovi jejich okolí problémy často nevěřilo. „Lidi se ze mě obvykle utahují a říkají, že je to stářím. Ale to opravdu není. Trvá mi vzpomenout si i na to, jak se jmenují moje sestry, nebo mi tak pružně jako dřív nenaskakují jména kolegů v nové práci, kde pracuji už přes půl roku,“ říká Simon.

Problémy pak u Simona částečně zhoršoval i nejednoznačný postoj vedení. „Na jedné straně zaznívaly věty typu: Hlavně si odpočiň, zdraví je přednější. Na druhou stranu se očekávalo, že všechny úkoly budou bez zpoždění hotové. Byl jsem ve firmě jediný na své pozici a vedení za celou dobu nemoci i následné regenerace nepřevelelo jediný úkol na kohokoliv jiného. Vznikla tak schizofrenní situace, kdy se mi dostala slova podpory kvůli dočasné ztrátě výkonu, ale zároveň se očekávalo, že žádný výkon neztratím,“ popisuje svou zkušenost.

Jak long covid zatěžuje pracovní svět?

Klesající produktivita, nedostatek pracovních sil a neaktivita – to všechno patří mezi rizika, která se na trh práce s long covidempropisují. Dokládá to i mezinárodní studie provedená v roce 2021 podle níž „jen 27 % lidí trpících postcovidovým syndromem odpracovalo stejný počet hodin jako před onemocněním‘‘ a „23 % v důsledku svého stavu přestalo pracovat úplně“. Na long covid přitom zatím neexistuje žádný lék, injekce nebo infuze. Studie provedená v roce 2021 na 1 000 pacientech ve Francii zase ukázala, že „48 % z nich má pocit, že již nejsou schopní vykonávat určité činnosti, jako je řízení auta nebo domácí práce“.

Ve Spojených státech se v letech 2021–2022 počet osob se zdravotním postižením, které pracují nebo hledají práci, zvýšil o 23 %, mimo jiné i kvůli long covidu. „S každou infekcí se můžete z práceschopného stát invalidním,“ obává se Solenn, spoluzakladatelka francouzské společnosti Winslow Santé Publique.

Zatímco Spojené státy uznaly long covid už v roce 2021 jako zdravotní postižení, ve Francii stále není uveden jako specifická dlouhodobá nemoc a platforma pro registraci postižených, kterou vláda slíbila na začátek roku 2022, stále nevznikla. V Německu bere ministr zdravotnictví riziko long covidu velmi vážně a zaměstnavatelé zde stále nesou odpovědnost za nákazu zaměstnanců.

V České republice se diagnóza postcovidového syndromu stanovuje lékařem, který by měl pacienta podrobně vyšetřit, aby mohl vyloučit jiné příčiny, ale systematický přístup k podpoře lidí s long covidem zde zatím chybí. Long covidem se u nás zabývá například Iniciativa Sníh, ve výzkumných pracích se mu věnuje celá škála lékařů, v roce 2024 ale vyšlo najevo, že řada lidí, které covid upoutal na lůžko, nebo jim znemožnil chodit do práce, zcela propadly systémem. A protože postcovidový syndrom nebylo donedávna možné jednoduše diagnostikovat (neexistoval k tomu žádný speciální test), mnohým se ani u nás nedostalo dostatečné finanční podpory v nouzi. V roce 2024 se u nás akorát vydala novela vyhlášky o dispenzární péči, do které se doplnili lidé, kteří prodělali covid-19 (včetně těch, u kterých se to nestihlo prokázat) a kteří nyní bojují se závažnými přetrvávajícími následky déle než 12 týdnů. Díky tomu by pacienti měli získat lepší přístup k pravidelným lékařským prohlídkám, diagnostickým testům a sledování zdravotního stavu, to však přetrvávající situaci samo o sobě zcela neřeší.

Jakým způsobem s long covidem můžeme naložit na pracovišti ?

Podle britské HR expertky Lesley Macnivenové rozhodně není řešením problém přehlížet. „Většina lidí s tímto onemocněním je podle průzkumů ve věku 30 až 59 let, tedy v nejlepším produktivním věku. Mnozí z těchto lidí jsou ve své kariéře etablovaní, vykonávají důležitou práci a ocitají se v situaci, která je zcela v rozporu s tím, co si mysleli, že budou dělat. Nemůžeme si dovolit, abychom ve velkém přišli o více než 3 % naší pracující populace – zejména v odvětvích, jako je zdravotnictví a školství, které jsou dlouhodobým COVID zasažené nejvíce,“ vysvětluje, proč long covid zatěžuje firmy po celém světě ztrátou talentů, které nelze jednoduše nahradit.

Protože největším rizikovým faktorem long covidu je opakované prodělávání covidových infekcí, jednou z možností, kterou teď firmy mají, je i nadále kontinuální snaha zamezit šíření samotného covidu. Pro pracovníky to může znamenat návrat ke starým dobrým pandemickým pravidlům – nošení roušek, pokud jste zrovna nemocní, a izolaci doma, pokud trpíte nespecifickými příznaky a nemůžete covid zcela vyloučit.

Řídit se také můžete pokyny Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EASST) proto vypracovala hned dvě příručky: jednu pro zaměstnance a druhou pro zaměstnavatele:

5 hlavních tipů pro zaměstnavatele

• Upravte pracovní podmínky: Zajistěte flexibilní pracovní podmínky a umožněte zaměstnancům s long covidem postupný návrat do práce, s ohledem na jejich zdravotní stav a schopnosti.

• Věnujte se pravidelnému hodnocení rizik: I když už je pandemie „za námi“, firmy by pořád měly sledovat aktuální rizika na pracovišti s ohledem na covid–19 a jeho další varianty s proměnlivou infekčností, a podle toho pak nasazovat preventivní opatření.

• Podpořte rehabilitaci: Pokud na to firma má prostředky, měla by podpořit přístup pracovníků s long-covidem k pracovně-zdravotním a rehabilitačním službám, jako je fyzioterapie nebo psychická podpora.

• Podporujte duševního zdraví: Zajistěte programy na podporu duševního zdraví a fyzické kondice pro zaměstnance, kteří se zotavují z long covidu.

• Komunikujte se zaměstnanci: Umožněte zaměstnancům, aby vás mohli bez negativních následků informovat o jejich zdravotním stavu, schopnostech a omezeních, aby se předešlo relapsům a zhoršení jejich stavu.

4 tipy pro zaměstnance

• Vracejte se do práce postupně: Návrat do práce by měl být postupný, je lepší začínat s menší pracovní zátěží a postupně zvyšovat pracovní hodiny, aby se předešlo návratům infekce.

• Sledujte míru vlastní únavy: Dbejte na to, abyste nepřekračovali 70 % svého maxima pracovních schopností, abyste se vyhnuli přetížení a zhoršení příznaků.
  Pečujte o duševní zdraví: Zkuste vyhledat podporu pro duševní zdraví, pokud to stav vyžaduje, a využívat dostupné služby na pracovišti nebo psychoterapii mimo něj.

• Dodržujte hygienická pravidla: Snad už nemusíme vysvětlovat proč.

Co je tedy klíčové? Především flexibilita a empatie. Zaměstnavatelé by měli naslouchat potřebám svých zaměstnanců s long covidem, umožnit jim návrat do práce v jejich tempu a přizpůsobit pracovní podmínky tak, aby mohli zvládat práci i při občasných výkyvech zdravotního stavu. To může zahrnovat postupné zvyšování pracovních hodin nebo změny v rozložení úkolů mezi týmy. Pokud se tohle všechno dobře naplánuje a zrealizuje, je skutečně možné se s long covidem pořádně vypořádat. Koneckonců, když se práce přizpůsobí lidem, a ne naopak, mají obě strany šanci na dlouhodobou spokojenost a úspěch.

Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.