Kdo se vlastně snaží protlačit čtyřdenní pracovní týden?

30. 9. 2024

6 min.

Kdo se vlastně snaží protlačit čtyřdenní pracovní týden?
autor
Rozena Crossman

Journalist and translator based in Paris, France.

přispěvatel

V posledních letech se testovací provozy čtyřdenního pracovního týdne množí jako houby po dešti. Aktuálně se dokonce vlády v některých státech snaží do legislativy zahrnout konkrétní pobídky pro zavedení tohoto revolučního pracovního modelu. Je pozoruhodné, že v době, kdy zásady moderního pracoviště v tak velké míře diktují soukromé subjekty, se do boje o čtyřdenní pracovní týden tak hlasitě zapojují veřejné instituce (nemluvě o samotných zaměstnancích). Kde se vzal všechen ten zájem o kratší pracovní týden a kdo je v kampani za jeho zavedení nejhlasitější?

Jak to všechno začalo: Pohled do západní historie

Středověk: Běžný den rolníka byl plný vyčerpávající práce, pokud tedy zrovna nebyl svátek. Pracovalo se od rána do večera, samozřejmě podle toho, jak dlouho bylo světlo, což podle ročního období mohlo být až 16 hodin v létě a na druhou stranu pouze 8 hodin v zimě. Zní to hrozně, ale zase tak špatně na tom rolníci nebyli, protože mohli mít 8 až 21 týdnů ročně volno. Během pracovních dní měli dlouhé přestávky na jídlo a nikdo neřešil produktivitu. Slovy americké kulturní ekonomky Lynn Parramore: „Církev si dobře uvědomovala, jak je důležité, aby se obyvatelstvo nerozhodlo povstat, a proto trvala na častých a povinných svátcích.“

Industrializace: Mnoho historiků se domnívá, že s rostoucí automatizací docházelo také k nárůstu pracovní doby. V polovině 19. století už činila pracovní doba amerických dělníků ve výrobě cca 70 hodin týdně: 12 hodin denně, šest dní v týdnu. Jedna z možných teorií tvrdí, že vzhledem k využívání nových technologií již nebylo tolik nutné se držet rytmu přírody. Neděle byly hlavním dnem odpočinku, ale v průběhu století se součástí víkendu stala i sobota – jednalo se zpočátku o kompromis vyvolaný anglickými dělníky, kteří často z důvodu kocoviny nechodili do práce v pondělí, následně ale také sobota zůstala volná proto, aby se vyšlo vstříc židovským pracovníkům v amerických továrnách. Po zrušení otroctví se odbory obávaly, že začnou zaměstnavatelé vykořisťovat své pracovníky s nově nabytou svobodou a platit jim nižší mzdu, než bylo zvykem. Začali tedy prosazovat osmihodinový pracovní den na základě pravidla 8:8:8: „8 hodin na práci, 8 hodin odpočinku a 8 hodin na cokoli jiného.“

20. století: Popularita osmihodinového pracovního dne vzrostla především na konci 1. světové války, jak se zvyšovala poptávka po pracovní síle. V USA se zrušila válečná omezení a zvýšila se produkce i spotřeba. Ale hlavní zlom nastal s příchodem amerického průmyslového velikána Henryho Forda, který začal testovat 40hodinový a pětidenní pracovní týden ve svých automobilkách. Zaměstnanci společnosti Ford byli zvyklí na delší pracovní dobu a Ford brzy zjistil, že nový režim vede ke zvýšení produktivity, a navíc mají díky němu jeho pracovníci více času utrácet peníze. Brzy na stejný rozvrh najely další firmy a v roce 1938 schválil americký kongres tzv. Fair Labor Standards Act (Zákon o spravedlivých pracovních podmínkách), který stanoví, že zaměstnavatelé musí svým zaměstnancům platit jakýkoli přesčas překračující standardních 40 hodin týdně, kromě výjimečných případů.

Kdo prosazuje čtyřdenní pracovní týden?

Od počátku tohoto století se objevilo několik státních iniciativ bojujících za zavedení čtyřdenního pracovního týdne. V roce 2008 testovali vládní zaměstnanci amerického státu Utah pracovní týden sestávající ze čtyř desetihodinových pracovních dní s cílem snížit náklady za energie. Ačkoli 70 % pracovníků následně vyjádřilo zájem o pokračování v novém režimu, úspory nebyly dostatečně výrazné, takže se od toho nakonec upustilo.

V roce 2013 zavedla gambijská vláda čtyřdenní pracovní týden v celé zemi. „Díky tomuto novému uspořádání budou moci věnovat gambijští obyvatelé více času modlitbám, společenským aktivitám a práci v zemědělství – budou moci obdělávat půdu, pěstovat jídlo a jíst to, co vypěstují, aby byl náš národ zdravý a bohatý,“ jak je uvedeno v prezidentském prohlášení. Gambijské odbory proti tomuto opatření protestovaly, protože se obávaly, že to poškodí už tak oslabenou ekonomiku, ale v roce 2017 došlo ke změně osob u moci a pátky byly zařazeny zpět do pracovního týdne jako půldny. „Vrátili jsme se ke zbytku civilizovaného světa,“ řekl jeden z obchodníků během telefonického rozhovoru s BBC.

Ale aktuální pozdvižení související s čtyřdenním pracovním týdnem vlastně začalo v soukromém sektoru. Novozélandská investiční firma Perpetual Guardian v roce 2018 otestovala (a následně oficiálně zavedla) nový pracovní rozvrh založený na pravidle 100-80-100: Zaměstnanci dostávali stále 100 % svého dosavadního platu, přičemž pracovali 80 % dosavadní pracovní doby, ale jejich produktivita zůstala na 100 %. Tento neobvyklý pracovní režim způsobil rozruch v celém světě a upoutal pozornost tehdejší premiérky Nového Zélandu i Světového ekonomického fóra.

Nadnárodní korporace, v té době usilovně soutěžící o to, kdo přitáhne více talentovaných pracovníků, to obzvlášť zaujalo. Japonská odnož Microsoftu se pustila do vlastního experimentu hned následující rok. Výsledky? Produktivita se zvedla o 40 % a náklady na elektřinu klesly o 23 %.

Zakladatel společnosti Perpetual Guardian Andrew Barnes byl bombardován žádostmi o rady ohledně čtyřdenního pracovního týdne tak dlouho, dokud nezaložil neziskovou společnost 4 Day Week Global, která se zaměřila výhradně na poradenství. Veřejné činitele a zákonodárce zaujala tvrzení, že kratší pracovní týden může vyřešit nejrůznější problémy – od rozdílů v odměňování mužů a žen přes znečištění ovzduší až po veřejné zdravotnictví – a tím odstartovala série celonárodního testování v soukromých firmách s pomocí společnosti 4 Day Week Global. Některé vlády se rozhodly pustit do vlastního nezávislého testování. A jaký mají tyto programy zatím úspěch?

Belgie

  • V únoru 2022 se Belgie stala první evropskou vládou, která čtyřdenní pracovní týden upravila legislativně. Ale v Belgii mají pracovníci pouze právo pracovat déle a méně dní, ne celkově méně hodin, jako tomu bylo během testovacích provozů v jiných zemích.

  • Také mohou každý týden měnit, kolik dní budou vlastně pracovat, díky čemuž mezi sebe mohou rodiče lépe rozdělit péči o děti.

  • Belgická vláda doufá, že to pomůže zlepšit podmínky na trhu pracovních příležitostí. „Když se srovnáme s jinými zeměmi, je zřejmé, že zdaleka nejsme tak dynamičtí,“ řekl premiér Alexander de Croo.

  • Jen velmi málo Belgičanů (odhady jedné studie uvádí 0,8 %) zatím nové možnosti využilo, ačkoli u věkové skupiny 20–30 let se jedná o nejoblíbenější pracovní rozvržení. Pomalejší rozjezd lze přičítat i skutečnosti, že chvíli trvá, než firmy přijmou veškerá nutná opatření, aby mohl čtyřdenní pracovní týden fungovat.

Velká Británie

  • Ve Velké Británii probíhal od června do prosince 2022 celosvětově největší testovací provoz čtyřdenního pracovního týdne, do kterého se pod dohledem společnosti 4 Day Week Global zapojilo skoro 3000 zaměstnanců z 61 firem.

  • Testování mělo obrovský úspěch, protože celkem 56 společností v experimentu pokračuje a 18 se rozhodlo zavést tento model natrvalo.

  • Vláda přijala tzv. zákon o flexibilní práci (Flexible Working Bill), který vstoupí v platnost v červenci 2025. V souladu s ním mají zaměstnanci právo dvakrát ročně požádat o flexibilní pracovní dobu, což může znamenat jakoukoli změnu pracovní doby nebo jejího rozvržení, a zaměstnavatelé mají povinnost tuto žádost do dvou měsíců zvážit a prodiskutovat.

Japonsko

  • V roce 2021 doporučila japonská vláda firmám přejít na čtyřdenní pracovní týden, protože se snažila podpořit větší utrácení a společenský život obyvatel po skončení pandemie.

  • Velké japonské korporace, jako například Panasonic, doporučení využily a 8,6 % firem ze soukromého sektoru nyní nabízí svým zaměstnancům více než dva dny volna týdně.

  • Pracovníci ve veřejném sektoru, kteří se musejí starat o rodinného příslušníka, mají právo pracovat 38 týdně v rámci 4 dní. Letos začala tamější vláda přemýšlet i nad tím, že by toto právo rozšířila i na další státní zaměstnance podle toho, jakou vykonávají funkci, s cílem přilákat více uchazečů o práci.

Členové kongresu v některých státech USA (Kalifornie, Massachusetts nebo Delaware) začali usilovat o schválení legislativy upravující kratší pracovní týden, často s tím, že by soukromým firmám byly za třídenní víkend pro zaměstnance nabízeny daňové úlevy. Americký soukromý sektor – který má zpravidla větší vliv na to, jak se utváří svět práce, než vláda – již začal na čtyřdenní pracovní týden přecházet. Ale ať se jedná o výrobu nebo o maloobchod, zdá se, že tajemství úspěchu spočívá ve vytvoření pracovního modelu, který je na míru přizpůsobený konkrétním potřebám jednotlivých společností. Plošné vládní pokyny takový úspěch nemají. Řetězec Chick-fil-A například zjistil, že pro provoz rychlého občerstvení se víc hodí třídenní pracovní týden na tři 13hodinové až 14hodinové směny.

Co říkají zaměstnanci?

Zatímco někteří raději pracují pět dní v týdnu, jiní zase kratší pracovní týden hlasitě podporují:

  • Odbory amerických automobilek (UAW) například za kratší pracovní týden aktivně bojují. Možná je brzy budou následovat další američtí pracovníci: Podle průzkumu společnosti Morning Consult si 82 % pracovníků myslí, že by plošné zavedení čtyřdenního pracovního týdne úspěšně fungovalo, a podle zprávy společnosti Bankrate je zkrácený týden ještě populárnější než práce na dálku nebo hybridní práce.

  • Vlivné německé ocelářské odbory také v rámci vyjednávání volají po zavedení čtyřdenního pracovního týdne.

  • Australský odborový svaz pracovníků v sektoru služeb vybojoval právo na čtyřdenní pracovní týden v letošním roce.

  • Průzkum portálu Indeed z roku 2023 zjistil, že dvě třetiny britských pracovníků by akceptovalo snížení platu, pokud by šlo pracovat čtyři dny v týdnu.
    Za popularitou čtyřdenního pracovního týdne tedy nestojí jedna vlivná skupina obyvatel, hlasy na jeho podporu se ozývají ze všech koutů trhu práce. Je to stejné jako v dobách, kdy církev chápala, že si rolníci potřebují odpočinout, a když se během průmyslové revoluce továrny přizpůsobovaly životům svých dělníků – i dnes platí, že ačkoli se korporace ženou za produktivitou, jsou jen tak silné, jako jejich nejsilnější zaměstnanci.

Pandemie způsobila radikální proměny moderních pracovišť, a proto se dnes i demokraticky volené vlády odpovědné za zdravé fungování naší společnosti zaměřují na hledání lepších způsobů práce. A dnešní zaměstnanci požadují více odpočinku a více volného času. Zdá se, že čtyřdenní pracovní týden všechna tato pozitiva nabízí, ale stále je před námi ještě dlouhá cesta, která bude dozajista plná pokusů, omylů a spolupráce.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.

Probíraná témata