Budoucnost práce: Flexibilní kancelář aneb pracoviště nové generace

Podle výzkumu centra Pew Research Center dnes 35 % amerických pracovníků vykonává svou práci kompletně z domova (umožňuje-li to charakter práce) a 41 % funguje v hybridním pracovním modelu. Organizace Partnership for New York City zase zjistila, že jen 8 % všech kancelářských pracovníků Manhattanu pracuje pět dní v týdnu na pracovišti a 78 % zaměstnavatelů přislíbilo, že po pandemii přejde na hybridní pracovní model.

Mění se nejen to, jak a odkud pracujeme, ale celkově to nutí k zamyšlení nad tradiční koncepcí kancelářských prostor a účelu jejich využívání. Jak se tak zaměstnanci i zaměstnavatelé snaží zorientovat v novém světě práce, vyvstává otázka: Jak budou vypadat kanceláře budoucnosti? Pár slov o nových trendech i o tom, jak se produktivně vzdát tradiční osmihodinové pracovní doby a pětidenního týdne, přišel říct David Blay, náš interní expert a odborník na digitální transformaci. Blay je člověkem mnoha řemesel, mimo jiné pracuje jako novinář, poradce pro práci na dálku a také založil školu práce na dálku ve španělském Tenerife.

Hybridní práce otevírá nové obzory

David Blay odhaduje, že budoucnosti práce budou nadále dominovat flexibilní a hybridní pracovní modely. „Ale to neznamená, že tak musí vypadat budoucnost úplně všech. Někteří lidé budou dál chtít trávit každý den čas na jednom místě se svými kolegy, protože tak má podle nich práce vypadat. Jiní budou zase potřebovat větší svobodu, aniž by je cokoli poutalo k jednomu fyzickému místu.“ Nicméně i mezi „kancelářskými konzervativci“ byste našli jen málo těch, co by nestáli alespoň o nějakou minimální možnost práce na dálku, a to kvůli lepší work-life rovnováze, potvrzuje David Blay.

Jednou z hlavních výhod flexibilní práce je to, jak pozitivně působí na zaměstnance. Blay uvádí: „Zjistili jsme, že když si mohou lidé samostatně organizovat pracovní rozvrh, jsou pak nejen spokojenější, ale také má díky tomu firma lepší výsledky. Když totiž zaměstnanci cítí důvěru a uznání, odráží se to i na jejich práci. Poprvé v historii totiž žijeme v době, kdy máme k dispozici technologie na podporu flexibilní práce, což bychom měli využít k budování spokojenějších a produktivnějších pracovišť,“ dodává.

S nástupem roku 2022 začali zaměstnavatelé postupně zase svolávat zaměstnance do kanceláří. Průzkum centra Pew Research Center odhalil, že 63 % pracovníků s hybridním modelem práce (OSVČ nepočítaje) říká, že od nich zaměstnavatel požaduje docházet do kanceláře určitý počet dní v týdnu nebo měsíci osobně.

Ačkoliv se zaměstnanci hromadně začali přesouvat zpět do kanceláří, stejně mají víc svobody než před Covidem. Před začátkem krize se na home officu trávilo jen 5 % pracovní doby, přičemž toto číslo stouplo na 61,5 % v roce 2020, kdy pandemie dosahovala vrcholu. Od srpna se drží na úrovni 29,5 %. Jakou roli tedy hrají v našich pracovních životech plných nově nabyté svobody stará dobrá pracoviště?

Transformace kancelářského prostředí

Tradiční podoba kancelářských pracovišť se radikálně proměňuje s tím, jak se mění potřeby a očekávání moderních pracovníků. David Blay to vidí následovně: „Stejně jako jsme přizpůsobili své domovy, musíme přizpůsobit i pracoviště. Dny šedivých open spaců plných kójí jsou za námi. Moderní kanceláře budou v budoucnosti podle Blaye zařízeny tak, aby to vyhovovalo osobním životům pracovníků. Lidé budou do kanceláře chodit proto, že v ní mohou dělat to, co museli normálně dělat až po odchodu z práce.“ Nedílnou součástí kancelářských prostor budoucnosti se tedy podle Balye stanou fitka, jídelny se zdravou stravou, školky či hlídací centra…

Tyhle věci jsou samozřejmě velké pozitivum, ale stále to nebude stačit, aby se zaměstnanci nahrnuli zpět. „Aby se lidem vážně chtělo vrátit do kanceláří, musí to pro ně být místa plná inspirace.“ David Blay nachází inspiraci především venku: „Raději pracuji na dálku, z pláže nebo z kavárny, protože v uzavřené kanceláři se mi inspirace hledá jen těžko. Je proto důležité, jak to vypadá venku v okolí kanceláře. Jsou tam stromy? Místa, kam se jít projít?“

Společenský aspekt života v kanceláři

Mnoho mladých lidí má z přesunu do firemních prostor smíšené pocity. Podle průzkumu společnosti Deloitte z roku 2024 přibližně dvě třetiny zástupců generace Z a mileniálů uvedly, že jejich firmy začaly v uplynulém roce požadovat plný nebo částečný návrat do kanceláří.

Na někoho to má ten efekt, že se do práce víc ponoří, na firmě mu začne víc záležet a naváže lepší vztahy s kolegy. V konkrétních číslech: 26 % respondentů z generace Z a 28 % dotazovaných mileniálů uvedlo pro Deloitte, že mají po návratu do kanceláře pocit větší angažovanosti a propojení. 24 % respondentů z obou těchto kategorií navíc zaznamenalo zvýšenou spolupráci a sociální interakci s kolegy.

Někteří lidé tedy stále touží po socializaci, které dosáhnou pouze na pracovišti, souhlasí David Blay. „Docházet na pracoviště osobně je obzvláště přínosné ve třech případech: Pokud se jedná o vaši první práci, pokud nebydlíte ve městě a vaše rodina či známí nežijí blízko vás, nebo pokud pro svou práci potřebujete detailní informace o tom, co lidé ve vaší firmě potřebují.“

David Blay má několik nápadů, jak by šla podpořit socializace v kanceláři budoucnosti:

• Vytváření sportovních skupin, které budou společně trénovat během pracovní doby
• Místa pro konverzaci probíhající nad rámec každodenní pracovní komunikace k budování angažovanosti
• Společné chození na skleničku či kávu každý den místo poslední hodiny pracovní doby, za účelem prodiskutování společných témat
• Podpora spolupráce mezi odděleními prostřednictvím společných projektů
• Mentoring, vytváření mezigeneračních vazeb a předávání informací o tom, jaký je smysl společnosti

Blay navrhuje usilovat o kombinaci individuálních požadavků pracovníků na home officu a jejich potřeb socializace a spolupráce: „Možná, že by mělo být pracoviště spíš místem, kde se lidé setkávají, a ne jen pracují, zatímco je neustále něco rozptyluje,“ říká. Zaměstnanci by mohli mít například flexibilní pracovní dobu, aby mohli soustředěně pracovat tam, kde jim to vyhovuje nejvíc, ale současně měli i místo určené k budování mezilidských vztahů a týmové práci.

Jak dále dodává: „Rovnováha je sic důležitá, ale ne všechna práce se dá dělat na dálku. Nestačí proto jednoduše přijít s modelem hybridní práce, je potřeba dobře porozumět tomu, kdo ji potřebuje a v jakém rozsahu. Říct, že bude povinné dělat dva dny na dálku a tři dny docházet do kanceláře, je málo. Nadřízení musí mít přehled o svém týmu a umět přesně rozplánovat, co bude kdo dělat za jakých okolností.“

Co se vším tím prázdným prostorem?

Čím je práce na dálku oblíbenější, tím naléhavěji se objevuje otázka nevyužívaných kancelářských prostor. Na tento trend upozorňuje i Blay: „Evropa i USA se potýkají s vysokými náklady na život ve městech, kde si občané často nemohou dovolit bydlet.“ Jedním z možných řešení by podle něj bylo předělat tato prázdná pracoviště na obytné prostory nebo částečně obytné, částečně komerční prostory. Pokud by se z korporátních budov staly obytné domy, mohlo by to pomoci zmírnit bytovou krizi a zvýšila by se nabídka dostupného bydlení.

Starosta New Yorku Eric Adams například navrhl změny v předpisech pro územní plánování, aby byly tyto změny možné, čímž by mohl v následujícím desetiletí pomoci s vytvořením domovů pro až 40 000 Newyorčanů. Podobným směrem uvažují i další města, jako je například San Francisco a Chicago. Vzhledem k tomu, jak v San Franciscu stoupá počet neobydlených budov, je jejich přeměna na rezidenční oblasti více než logická. Způsob, jakým město k řešení aktuálního problému přistoupí, se může stát inspirací pro další technologicko-průmyslové oblasti čelící podobným výzvám.

Když se z prázdných kanceláří udělají byty, bude se ve městech nejen lépe žít, ale i pracovat říká Blay. „Nejenže se vyřeší prázdné prostory, ale také se ušetří celá spousta času, kterou lidé každý den tráví dojížděním. Budou moci déle spát, nebudou v takovém stresu kvůli každodenním zácpám a zpožděním MHD, vyhnou se ranním davům, budou lépe stíhat vozit děti do školy a budou mít více času na cvičení nebo na jiné zájmy – ať už ráno před prací anebo po ní,“ vysvětluje náš odborník.

Není to ale jen tak, udělat z kancelářské budovy obytný dům. Je potřeba provést stavební úpravy, překonat legislativní překážky a zajistit dostupnost běžné občanské vybavenosti, jako jsou obchody s potravinami a zdravotnická zařízení. David Blay se nicméně domnívá, že s příchodem nové vlny obyvatel do oblastí dříve uzpůsobených pracovní síle se problém základní vybavenosti vyřeší sám – s nárůstem obyvatelstva se vytvoří nový trh pro všechny potřebné služby, které je sem budou následovat.

15minutové město: Odpověď na všechny problémy?

Tzv. 15minutové město je nový koncept územního rozvoje, jehož myšlenka spočívá ve vytváření soběstačných městských oblastí, ve kterých by měli obyvatelé vše potřebné ve vzdálenosti 15minutové procházky nebo projížďky na kole. Je postavený na tom, že by měli obyvatelé těchto měst všechny nejdůležitější služby k dispozici v blízkosti domova – prodejny potravin, školy, nemocnici, park i pracoviště. Cílem takových oblastí je budovat udržitelnější urbanistické celky, lépe uzpůsobené běžnému životu a podporující sousedskou sounáležitost. Blay by chtěl takových měst víc.

Nápad 15minutového města se zrodil v Paříži pod taktovkou starostky Anne Hidalgové, která usiluje o přeměnu struktury i užívání urbanistických prostor. Paříží se začala inspirovat i další města po celém světě. Například v Melbourne byl představen podobný koncept, nazývaný tentokrát „20minutová čtvrť“.

Pokud by byl koncept 15minutového města zaveden i v amerických městech, mohlo by to výrazně zlepšit životní podmínky v metropolích. David Blay upozorňuje, že podobné strukturální modely je potřeba přizpůsobit místním okolnostem: „Ve Španělsku se z dříve malých měst staly velké městské čtvrti, kde je vše na dosah ruky v dochozí vzdálenosti – supermarkety, parky, školy, kina…“ A právě tento model by podle něj šlo aplikovat na americká města. Vedlo by to ke zvýšení tamější kvality života a využily by se prázdné kancelářské prostory.

Spojené státy jsou až nezdravě závislé na automobilové dopravě. V roce 2022 existovalo dle záznamů v USA 285 milionů zaregistrovaných vozidel, která najezdí téměř neuvěřitelných 5 bilionů kilometrů po celé zemi. Možná, že kdybychom byli méně závislí na autech a žili bychom blíže k pracovišti, tolik by nám nevadilo do kanceláří docházet osobně. 15minutová města, do toho!

Moderní pracoviště pro moderního člověka

David Blay dále uvádí, že firmy musí nové strategie vymýšlet na míru svým individuálním preferencím a týmové dynamice. „Každý potřebuje k úspěchu trochu jiné prostředí. Vezměte si například flexibilní nebo hybridní modely práce – někteří lidé potřebují ticho a klid, aby mohli kreativně a soustředěně tvořit, což naleznou spíš doma než v kanceláři,” vysvětluje. „Proberte to se zaměstnanci a snažte se porozumět jejich potřebám. Jde o to, abyste pochopili, co potřebují jednotliví lidé, a pak se to pokusili nějak sladit s potřebami firmy.“

Závěrem upozorňuje náš odborník na další aspekty nové pracovní flexibility: „Máme k dispozici technologie, díky kterým můžeme pracovat méně než naši rodiče, ale přitom pracujeme stejně nebo dokonce více. Generace dětí před námi vyrůstaly prakticky bez rodičů, protože ti trávili všechen čas v práci. Teď si ale lidé začali uvědomovat, že tolik pracovat nemusí.“ Měla by proto pracoviště projít zásadní změnou, aby lépe odpovídala potřebám moderního člověka? Nejspíš ano.

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
*Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo [Instagramu](https://www