Když se ucho utrhne: co je to autistické vyhoření

„Na týden jsem se nikomu neozývala a úplně jsem vypnula. Nemohla jsem pracovat, byla jsem vyčerpaná a okolní zvuky mě ohlušovaly a vyvolávaly ve mně úzkost. Věděla jsem, že to je autistické vyhoření.“

Pětatřicetiletá softwarová vývojářka Katie Durdenová ve svých čtyřech letech oslepla a teprve nedávno přišla na to, že trpí autismem. Již dva a půl roku zažívá záchvaty autistického vyhoření, během kterých se nemůže na nic soustředit a vykonávat běžné každodenní činnosti. Od stresu jí pomáhají pouze stimulační pohyby jako rytmické poklepávání nohou nebo přikyvování hlavou. Co ale autistické vyhoření přesně je a jak se liší od běžného vyhoření?

Autistické vyhoření není u dospělých trpících autismem neobvyklým jevem. Doprovází ho drtivý pocit fyzického i psychického vyčerpání spojený s neschopností pracovat, ztrátou kognitivních dovedností, častějším rizikem zhroucení a potížemi vyrovnat se se smyslovým přetížením. Délka a závažnost vyhoření je individuální – některým lidem může jeho překonání trvat měsíce, zatímco pro jiné je to mnohem kratší a častější zkušenost.

„Opravdu nemůžete nic dělat, nemáte věci pod kontrolou,“ říká sedmatřicetiletá Rebecca Jacksonová, která pracuje jako vzdělávací poradkyně v Yorkshiru. Poté, co prožila těžké vyhoření, byla v září 2020 Rebecce diagnostikována porucha autistického spektra (PAS). „Závažné vyhoření jsem poprvé zažila před dvěma roky. Bylo mi tak fyzicky i psychicky špatně, že jsem nemohla několik měsíců pracovat. Nedávno jsem znovu zkusila práci na plný úvazek a přihodilo se mi to znovu,“ pokračuje Rebecca.

Co autistické vyhoření způsobuje?

Ve Velké Británii je něco kolem 700 000 dospělých trpících autismem a více než třetina z nich má závažné psychické problémy.Podle organizace National Autistic Society (britská charitativní organizace, jejímž účelem je zlepšit život autistům, pozn. red.) symptomy PAS, jako jsou potíže interagovat s dalšími lidmi, neschopnost vyrovnat se s náhlou změnou plánů a citlivost na hluk nebo jasné světlo, vedou k intenzivní úzkosti, která může způsobit vyhoření.

Dora M. Raymakerová je odbornou výzkumnou asistentkou v institutu Regional Research Institute for Human Services (Regionální výzkumný institut pro sociální služby) Portlandské státní univerzity a spoluredaktorkou časopisu Autismus in Adulthood (Autismus v dospělosti). Její výzkum ukazuje, že kromě opakujících se záchvatů úzkosti a deprese je potlačování nebo skrývání autistického chování jednou z hlavních příčin autistického vyhoření.

Lidé trpící autismem tráví velkou část času tím, že se snaží skrýt jeho příznaky, aby se začlenili do neurotypického světa. Nadměrná duševní námaha, kterou to vyžaduje, se může ukázat jako příliš velká, vysvětluje doktor Alan Robinson, inženýr z Portsmouthu. „Abychom zapadli do zbytku společnosti a na pracoviště, náš autismus často skrýváme,“ říká Alan. „Například se vyhýbáme očnímu kontaktu nebo zavádíme naučené konverzace, abychom své symptomy nedávali najevo. To pro mozek přináší velkou zátěž a je to jeden z hlavních důvodů, proč u mnohých z nás dojde k vyhoření.“

Alanu Robinsonovi autismus diagnostikovali v 53 letech. Kvůli autistickému vyhoření měl několik měsíců problémy s prací. „Asi půl roku jsem nemohl pracovat. Pociťoval jsem akutní úzkost a nemohl jsem dát dohromady konzistentní větu. Po vyhoření mi trvalo asi rok, než jsem dokázal pracovat stejně jako před ním,“ říká Alan.

Autistické vyhoření a profesní vyhoření: jaký je mezi nimi rozdíl?

Příznaky autistického vyhoření se mohou podobat profesnímu vyhoření, tvrdí Amanda Dunaganová, logopedka z lékařského střediska St. Mary Medical Center v Kalifornii. Existuje však velký rozdíl v tom, jak se s autistickým vyhořením vyrovnat. „V případě profesního vyhoření může člověku pomoci, když si vezme delší pauzu od práce. Autistické vyhoření však člověk prožívá spíše jako ‚životní vyhoření‘, a proto může být zotavení náročnější,“ říká Amanda.

Symptomy PAS, jako jsou problémy se smyslovým vnímáním, se během autistického vyhoření zhoršují, dále vysvětluje Amanda. Oproti tomu lidé zažívající profesní vyhoření pociťují především nízkou efektivitu a nedostatek nadšení pro svou práci.

Těžké vyhoření může u dospělých vést k diagnóze autismu. Přesně to se stalo Rebecce: „Autismus je něco, co je se mnou celý můj život, ale přišla jsem na to až po opakovaném vyhoření. Připadáte si, jako byste po letech dostali návod k použití k vlastní hlavě. Na jednu stranu se mi ulevilo, jelikož jsem najednou měla jak své problémy pojmenovat a vysvětlit svým přátelům a kolegům. Zároveň jsem ale byla opravdu naštvaná, jelikož jsem si přála, abych na to přišla dříve.“

Jak se s autistickým vyhořením vyrovnat

Dospělí trpící autismem jsou ve svém životě nuceni probíjet se světem uzpůsobeným pro neurotypické, což vede k frustraci. Pro zotavení je často potřeba strávit nějaký čas o samotě. Dvaačtyřicetiletá stand-up komička, herečka a spisovatelka Bethany Blacková z Lancashiru tento pocit dobře zná. „Na práci od devíti do pěti se určitě nehodím. Za rok mě vyhodili z 13 zaměstnání, jelikož jsem to jednoduše nezvládala,“ říká Bethany.

Bethany byl autismus diagnostikován ve 38 letech a nadále zažívá opakovaná vyhoření. „Pokud mám za týden šest stand-upů za sebou a dělám více věcí zároveň, hodně času předtím i potom strávím tím, že jen sama sedím v autě. Potřebuju to, abych se vzpamatovala z duševního vypětí kvůli času, který musím strávit mezi lidmi,“ pokračuje Bethany.

Když pociťují hrozící vyhoření, řada lidí včetně Alana používá uklidňující techniky. „Když začínám být hodně nervózní, začnu klepat nohama. Proto zatnu svaly a cítím se o něco lépe,“ říká Alan. Také mu pomáhá, když se jde v noci projít nebo si zapíše svoje myšlenky.

Pro mnoho dospělých s autismem se pandemie ukázala jako další výzva, kterou musí překonat s ohledem na získání odborné pomoci s vyhořením. Na specializovaného terapeuta mohou kvůli tlaku na NHS v důsledku covidu-19 čekat až 18 měsíců.

„V akutních případech můžete získat pomoc od sociálních služeb a autisté mají v případě potřeby nárok na šest týdnů psychiatrické péče. Většina terapeutů ale nemá s autismem zkušenosti. Nabídnou vám techniku ‚první pomoci‘, která nefunguje. NHS vás nato pošle za soukromými specialisty, kteří jsou drazí a mají dlouhé čekací listy,“ říká Bethany.

Jak mohou pomoci zaměstnavatelé

Je několik způsobů, jak mohou firmy svým autistickým zaměstnancům pomoci a snížit tak riziko vyhoření.

1. Podporujte osvětu zaměstnanců

Podle nedávného průzkumu společnosti YouGov se postoj zaměstnavatelů vůči lidem s autismem pomalu zlepšuje, ale dvě třetiny z nich si nevědí rady s podporou, jakou autistickým zaměstnancům poskytnout.

Logopedka Amanda Dunaganová vysvětluje, že zaměstnavatelé i zaměstnanci by měli být vedeni k tomu, aby se o autismu dozvěděli více. „Kdyby všichni zaměstnanci chápali diagnózu, lidé s autismem by již nemuseli skrývat své symptomy, a to je klíčem k tomu, jak autistickému vyhoření předejít,“ tvrdí Dunaganová.

Kolegové Rebeccy Jacksonové prošli školením o neurodiverzitě a autismu. „Je důležité, aby moji kolegové chápali varovné signály mého vyhoření. Autisté si své příznaky a pocity nemusí vždy sami uvědomit. Vlastně mi pomáhá, když si kolegové v práci všimnou, že se červenám. Dojde jim, že jsem o krok blíže k vyhoření, předtím než na to přijdu sama,“ říká Rebecca.

2. Investujte do aktivního náboru autistických zaměstnanců

Navzdory vládní snaze snížit rozdíly v zaměstnanosti osob s postižením je v tomto ohledu stále prostor pro zlepšení. Podle posledních údajů z Velké Británie je pouhých 16 % dospělých trpících autismem zaměstnaných na plný úvazek.

Řada firem se to však snaží změnit. Patří mezi ně i společnost Auto Trader, která v roce 2019 vyhrála první cenu Autism Friendly Employer organizace National Autistic Society. Tato společnost přezkoumala svůj náborový proces, školí své zaměstnance v tom, jak k zájemcům s autismem přistupovat na pohovorech, a nabízí úvazky, které v případě potřeby umožňují vzít si delší dovolenou.

3. Vytvořte pro autisty vhodné pracovní prostředí

Jednoduchá opatření, jako je udržování uklizených pracovních prostor nebo oddělená tichá místnost, mohou zaměstnancům s autismem velmi pomoci. Katie tvrdí, že pomohou i špunty do uší. „Jsem velmi citlivá na hluk. Kdybych musela být v hlučném prostředí kanceláře, velmi rychle bych vyhořela,“ dodává Katie. „V naší společnosti můžu nosit při práci sluchátka.“

4. Nabízejte flexibilní pracovní úvazky

Alan Robinson také podporuje home office. „Kvůli pandemii si firmy uvědomily, že lidé mohou pracovat z domu, o což pracovníci s autismem usilují již léta. Psychicky jsem na tom lépe, jelikož nemusím podstupovat neočekávané ani naučené konverzace v kanceláři. To je pokrok,“ dodává Alan.

Většina autistů má po vyhoření problém s prací na plný úvazek a Rebecca stojí za tím, že je třeba změnit firemní kulturu a najít řešení. „Autistické vyhoření kvůli práci se dá léčit, ale lidé si musí uvědomit, že autisté nemohou za každých okolností pracovat na plný úvazek. Čtyřdenní pracovní týden by mohl pomoci. Firmy by se měly přizpůsobit naším potřebám,“ dodává Rebecca.

Přeložil Jindřich Klimeš
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.