Lhal/a jsem v životopisu. A takhle to dopadlo

Lžou lidé v životopisech?

Každý se chce ve svém CV ukázat v co možná nejlepším světle. Kandidáti se proto poměrně běžně snaží „nafouknout“ některé své silné stránky, zkušenosti a dovednosti. Z vedení oddílu na letním táboře se stává „project management“ nebo „event management“. A když kandidátovi v online testu angličtiny vyjde, že se nachází na rozhraní úrovní A2 a B1, asi málokdo by si do životopisu dobrovolně napsal nižší úroveň.

Kariérní poradkyně Ivana Štěrbová uvádí, že právě u jazyků kandidáti své síly přeceňují nejčastěji. Často je to ale kvůli tomu, že si neumí své znalosti věrohodně ověřit.

„Kandidáti si někdy svůj životopis přikrášlují, když o práci hodně stojí a prostě to zkouší,“ dodává Ivana Štěrbová. „A dělají tak často i pod dojmem, že požadavky v inzerátu jsou nadsazené a v reálu nebudou některé z nich v práci potřebovat. A ruku na srdce – někdy to bývá pravda.“

To jsme ale na úrovni poměrně nevinných přikrášlení. Co když ale nejde o pouhé přikrášlování, ale rovnou o vyložené lhaní? Platí, že uvedení „alternativních faktů“ uchazečům vždy uškodí, nebo jim může i pomoct? Pojďme se podívat na tři reálné zkušenosti.

Zkušenost první: Lží až k vysněné práci

První protagonistce, která se s námi podělila o své zkušenosti, budeme říkat třeba Linda.

Linda pracovala v Čechách několik let jako učitelka. Následně odjela do zahraničí, kde se naučila plynně anglicky. A po návratu do své domoviny se rozhodla pověsit učitelské řemeslo na hřebík a přihlásila se na pozici asistentky generálního ředitele.

„Abych se dostala na jinou pozici mimo učitelský obor, musela jsem si v CV vymýšlet. Chtěla jsem na sebe při čtení CV upozornit,“ ospravedlňuje se Linda. „Uvedla jsem tedy, že jsem v zahraničí pracovala jako manažerka pobočky. To byla krutá lež – pracovala jsem jako servírka na place.“

Linda (zcela pochopitelně) předpokládala, že nový potenciální zaměstnavatel si nebude ověřovat reference u firmy v zahraničí. A výmysl o vedení pobočky jí tedy vyšel.

Druhá lež, týkající se dovedností v programu MS Excel, už ale tak jednoduše neprošla.

„Uvedla jsem, že Excel ovládám na výborné úrovni. I když jsem ho uměla spíše jen zapnout a vypnout. Na tuhle lež se přišlo brzy – asi měsíc po nástupu jsem dostala důležitý úkol vytvořit tabulku s grafem.“

Mezery ve znalostech se tedy poměrně rychle ukázaly. Naštěstí měli nadřízení s Lindou trpělivost a dali jí prostor se potřebné dovednosti doučit. „A tak jsem si několik večerů po sobě sedla k počítači a začala se v programu učit sama. A teď? Excel je mou hlavní pracovní náplní.“

Linda se nakonec dopracovala na pozici Customer Service, Planning and Purchasing Leader. A dá se tak říct, že jí dvě lži v životopisu pomohly dostat se až k její vysněné pozici. A že se tedy Lindě lhaní vyplatilo.
To je něco, co u druhého protagonisty určitě neplatí.

Zkušenost druhá: Když se provalí kouzlení s daty

„Pracoval jsem už několik let jako dispečer v jedné logistické firmě, ale začal jsem se poohlížet po něčem novém, protože jsem neměl v práci úplně nejlepší podmínky,“ uvádí Petr. „A pak jsem odpověděl na inzerát, který byl jako šitý pro mě. Byla to obdobná pozice, ale za víc peněz. Splňoval jsem požadavky a firma navíc sídlila o hodně blíž mému bydlišti.“

Petr se tedy rozhodl na nabídku odpovědět a oprášil svůj životopis. A aby vyzněla jeho pracovní historie co nejlépe, trochu si zakouzlil s daty a poupravil si seznam předchozích zaměstnavatelů.

„U jedné firmy, u které jsem pracoval kdysi předtím, jsem skončil ještě na konci zkušební doby. Nepohodli jsme se a já odešel po třech měsících. Pak jsem navíc další tři měsíce nemohl najít novou práci. V životopisu jsem chtěl tuhle díru ‚zalepit‘, a tak jsem tuto krátkou pracovní zkušenost v životopisu úplně vynechal. A uvedl jsem, že jsem u předchozího zaměstnavatele pracoval o půl roku déle.“

Tato zdánlivě neprůstřelná lež se ale bohužel nakonec provalila. U firmy, kam se Petr hlásil, totiž shodou okolností pracoval i jeho bývalý kolega právě z té firmy, u které skončil ve zkušební době.

„S tímhle kolegou jsme se znali ze společnosti, kterou jsem neměl uvedenou v životopise,“ vypráví Petr. „Nevěděl jsem, že tam pracuje. To jsem zjistil až na pohovoru, který byl s náborářem a s ním.“

Na pohovoru samozřejmě přišla řeč i na to, odkud se Petr s bývalým kolegou znají. A vyšlo rychle na povrch, že zkušenost s danou firmou Petr ve svém životopise vynechal.

„Bylo mi opravdu hodně trapně. Nikomu bych to nepřál. Vysvětlil jsem, že jsem odešel ještě ve zkušební době a že mi nepřipadalo důležité tam tuhle zkušenost uvádět. Naštěstí se ani jeden nehrabal v tom, že jsem si zalepil i další tři měsíce, kdy jsem byl bez práce.“

Petr nakonec nabídku k práci v nové firmě nedostal. A i když od svého bývalého kolegy ví, že to je kvůli tomu, že se přihlásil ještě vhodnější kandidát, stále věří, že mu tato prozrazená lež ve výběrovém řízení určitě nepomohla.

„Bylo to hodně trapné a hodně zbytečné,“ shrnuje Petr. „Už bych to neudělal. Už jen kvůli tomu, abych se nemusel před někým obhajovat a vymlouvat se.“

Zkušenost třetí: Mlžení o soft skills nevadí. Nebo ano?

Třetí zkušenost se lhaním v životopisu má Radka. Ta pracovala v obchodě s hobby zbožím a dodělávala si maturitu. Po jejím úspěšném absolvování si chtěla najít novou práci a polepšit si. Ale ukázalo se, že bez praxe to nebude snadné.

„Pročítala jsem si inzeráty a byla zoufalá,“ uvádí Radka. „A nakonec jsem objevila docela pěknou nabídku ve velkém korporátu, na pozici specialistka vystavování. Jednalo se o práci v plánovacím programu, občas nějaká kancelářská práce ve Wordu, Excelu a komunikace s nákupčími.“

Když si však sepsala svůj životopis, připadal jí prázdný. A tak se rozhodla si ho trochu přikrášlit.

„Uvedla jsem, že jsem zkušený uživatel a že jsem absolvovala online kurz. Ten jsem sice měla koupený, ale nedokončila ho,“ říká Radka. „Hrdě jsem si také do životopisu napsala ‚komunikace s dodavateli‘, i když jsem tam maximálně volala, o kolik se zpozdí zboží. A hlavně jsem napsala, že jsem organizovaný člověk se smyslem pro detail. I když to rozhodně vůbec není pravda. Můj styl práce vždy byl spíš chaotický.“

Radka pak absolvovala pohovor a práci dostala. Už velmi brzy se ale podle jejích slov projevilo, že jí smysl pro detail chybí. A i když na pozici nakonec zůstala dva roky, tak intenzivně vnímala, že práce není tak úplně pro ni. A to jí často dávala najevo i její nadřízená, která Radku musela nezřídka opravovat.

„Vždycky mi z toho bylo až zle, když mě v zasedačce poučovala. Často jsem si říkala, že se mi nevyplatilo o své povaze lhát, protože povaha se nakonec vždycky provalí.“

Jaké si vzít ponaučení?

Kdybychom vzali v úvahu čistě jenom skóre výše uvedených zkušeností, může se zdát, že lhaní v životopise se vyplatí ve dvou ze tří případů.
I přesto ale existuje několik dobrých argumentů, proč lhaní v životopise nelze doporučit.

• Zaprvé nevykračujete do své nové pracovní zkušenosti tou správnou nohou. A jestliže by náborář nebo váš budoucí manažer zjistil, že jste si svůj životopis nejenom přifoukli, ale rovnou z půlky vymysleli, může to na vás vrhnout temný stín. Zaměstnavatel si pak není jistý, v čem všem vám ještě nemá věřit. A může tím dlouhodobě výrazně utrpět vaše osobní značka.

• I když vám mlžení v těžko měřitelných oblastech, jako jsou soft skills, možná projde, o hodně horším prohřeškem jsou nepravdy o zásadních věcech. „Pokud je to malá kamufláž nebo přikrášlení některých dovedností, tak si to ještě dokážeme vysvětlit,“ říká Ivana Štěrbová. „Ale pokud někdo třeba nepravdivě uvádí zaměstnavatele, u kterého pracoval, tak přes to nejede vlak.“

Výběrové řízení není jenom o tom, aby si zaměstnavatel vybral nejlepšího kandidáta. Je to i příležitost pro uchazeče, aby si ověřil, že se v nové práci bude cítit dobře a že je pro něj vhodná. Pokud budete na novou pozici přijati na základě lživých informací o své osobě, je velká pravděpodobnost, že se vám na pozici nebude líbit. Budete se cítit nesví, kdy se na vás vaše lež provalí, a vaše dovednosti vám ani nemusejí na výkon pozice stačit. Lhaním tak dost možná jdete sami proti sobě.

Podle závažnosti své lži můžete navíc dokonce porušovat zákon. To když byste třeba lhali o svém vzdělání a hlásili se na pozice, kde je určitá specifická kvalifikace povinná ze zákona. Nebo kdybyste nedejbože falšovali listiny či certifikáty.

A v neposlední řadě nesmíme zapomínat na poučku ze školky, že lhát se nemá.

Stačí si představit ten výraz, který by měla vaše učitelka z mateřské školy, kdyby vás teď, o mnoho let později, viděla, jak si v životopisu přepisujete úroveň angličtiny z A1 na C2…

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.