Jak moc "woke" je v práci až příliš "woke"?

„Probuďte se!“ vyzýval před stoletím Marcus Garvey Etiopany a Afričany obecně. Tento jamajský politický aktivista se snažil zvyšovat povědomí veřejnosti o tom, jak jsou lidé černé pleti systematicky znevýhodňováni ve svých vlastích. Ve 40. letech minulého století začali spojení „stay woke“ (volně přeloženo jako „zůstaňte bdělí/probuzení“) používat lidé vyzývající ostatní k tomu, aby probudili svou mysl a otevřeli oči nespravedlnostem, které světu vládnou. Termín „woke“ vešel ve všeobecnou známost v roce 2014, po smrti Michaela Browna v Missouri a poté, co aktivisté hnutí Black Lives Matter hojně opakovali výzvu „stay woke“, aby ostatním připomněli, že nemají zavírat oči před policejní brutalitou a dalšími nespravedlnostmi. Význam slovíčka „woke“ (tedy doslova „probuzený“ či „bdělý“) se od té doby proměnil a rozšířil se z upozorňování na rasovou diskriminaci na prakticky veškeré společenské problémy. Dnes ale někteří tvrdí, že tento termín způsobuje ve společnosti rozkol. Je tedy na čase jeho význam znovu přehodnotit?

Jak popkultura pozměnila význam slova „woke“

“Neměli bychom vidět urážky tam, kde žádné nejsou.”

V posledních letech se mnozí levicově smýšlející politici ohánějí slovem „woke“ ve smyslu progresivity, ale na druhé straně je stejný výraz používán zástupci pravice ve smyslu urážky.

„Hnutí ‚woke‘ původně signalizovalo novou naději pro marginalizované skupiny, ale z tohoto termínu se postupně stal politický nástroj, který rozděluje společnost,“ tvrdí Glen Guyton z texaského San Antonia, který se považuje za odborníka na kulturní kompetence. Pomáhá organizacím se zvyšováním povědomí a úcty na pracovišti v souvislosti s lidmi z různých kultur a s různým vyznáním. „V popkultuře je výraz ‚woke‘ nadužívaný,“ říká. „Je to tak směšné a irelevantní, že už tento výraz pozbyl smysl.“

Helen Jamiesonová, výkonná ředitelka společnosti Jaluch, britské náborové a personální agentury, s Guytonem souhlasí. Jako příklad uvádí historku o zaměstnanci, který se chtěl dozvědět něco víc o muslimkách, které pracovaly na jeho oddělení a nosily oděvy plně zakrývající tělo i tvář. „Zeptal se na personálním, jestli by jim mohl položit pár dotazů ohledně jejich víry, chtěl je lépe poznat, měl totiž pocit, že nejsou součástí kolektivu,“ říká Jamiesonová. „Personální mu to zakázalo. Bylo mu řečeno, aby se na náboženství neptal, protože by to pro ně bylo urážlivé,“ pokračuje Jamiesonová. „A tak se na nic neptal.“

Tohle je přesný příklad, kdy už se to s „woke“ kulturou přehání, říká Jamiesonová. Budeme-li se bát kolegů na něco zeptat, abychom je neurazili, máme problém, tvrdí. „Jak se pak máme o tom druhém něco naučit, jak se dozvědět o jeho zvycích a víře?“ ptá se. Neměli bychom vidět urážky tam, kde žádné nejsou, dodává.

Guyton zmiňuje ještě jeden případ, kdy je „woke“ kultura dohnána do extrému. Někteří lidé bílé pleti tvrdí, že začínají být znevýhodňováni, ale neuvědomují si, jak nadřazení stále jsou. „Jedná se o skupinu lidí, kteří ze svého kulturního postavení nevidí, jak komplexní je situace marginalizovaných skupin, ale stále se snaží být jejich spojenci. Snaží se ‚nevidět barvu pleti‘ nebo jednat jako ambasadoři menšin, ale ve skutečnosti se vše točí kolem nich,“ vysvětluje Guyton. Z jejich strany dochází k nadměrné kompenzaci. Urážejí se ve jménu menšin a díky tomu ze sebe mají lepší pocit, litují ostatní místo toho, aby jim nabídli spolupráci. V takových případech pozbývá slovo „woke“ svůj význam. „Kvůli nim se z ‚woke‘ stala nadávka, ačkoli to byl původně pozitivní termín označující společenskou uvědomělost, zejména s ohledem na černošskou komunitu,“ říká Guyton.

Přijímání různých názorů

Další problém jsou zaměstnanci, kteří se snaží být „woke“ až do extrému. „Když neakceptujete skutečnost, že někteří lidé mohou mít jiný názor než vy, jedná se o projev neúcty,“ říká Jamiesonová. Lidé spolu nebudou vždycky ve všem souhlasit a nebudou mít na všechno stejný názor, přesto je důležité se navzájem respektovat.

Nebudete-li ostatní respektovat, můžete jim ublížit. „Když se snažíte toho druhého překřičet nebo mu vnucovat vlastní přesvědčení, a to zejména pokud k tomu dochází před zrakem veřejnosti, může to vypadat jako šikana,“ dodává Jamiesonová. Takže když někdo opakovaně nerespektuje ostatní, ač ze zdánlivě progresivních příčin, vlastně se dopouští šikany, říká. „Chceme-li se vyhnout ‚woke‘ šikaně, měli bychom se přestat šťourat v těch nejmenších nuancích diverzity a inkluze, a místo toho se zaměřit na širší problematiku,“ dodává. Jde tu o naprostý základ – respektování práv a pocitů každého jednotlivce.

Zralý a dospělý přístup

Jamiesonová pro lepší vysvětlení toho, jak se k ostatním chovat, používá transakční analýzu. Podle této teorie komunikujeme s ostatními vždy na jedné ze tří úrovní ega: rodič, dítě, dospělý. Na úrovni rodiče vlastně ostatním říkáme, co mají dělat a co si mají myslet. Dáváme jasně najevo, když s jejich jednáním nesouhlasíme. Na úrovni dítěte komunikujeme velmi emotivně a rozčílí nás, když se někdo zachová neočekávaným způsobem. Ale máme-li přístup na úrovni dospělého, dokážeme získat vyvážený pohled na situaci a přemýšlet předtím, než něco řekneme či uděláme.

Jamiesonová tuto teorii ilustruje na způsobu, jakým může vegetarián vysvětlovat své názory. Může říct: „Jsem vegetarián. Rád se s vámi podělím o své přesvědčení, klidně se mě zeptejte na cokoli, co vás zajímá, a jestli máte nějaký vlastní názor na výživu a životní styl, pak se o něj prosím podělte.“

„Myslím, že nemusíme s každým souhlasit, ale je důležité, aby se nikdo nebál s ostatními diskutovat a sdílet své názory,“ říká.

Komunikace na úrovni rodiče ani dítěte není pro kulturu založenou na respektu vhodná a je možné, že lidé v těchto úrovních ega mají tendenci být příliš „woke“. Jamiesonová si myslí, že „naše společnost osciluje někde mezi úrovní dítěte a rodiče, což způsobuje začarovaný kruh mezi napomínáním a záchvaty vzteku“. Zaměstnanci s egem na jedné z těchto úrovní mají často buď příliš vysoké požadavky, nebo obviňují ostatní. „Pokud se nám ale podaří vystavět pracovní kulturu na úrovni dospělého, pak dosáhneme větší rovnováhy, uvědomění, budeme více přemýšlet, než promluvíme, bude tam více úcty,” říká Jamiesonová.

Každá organizace má nějakou pracovní kulturu. To, jaká je, záleží v první řadě na vedení, které stanoví vhodné způsoby jednání a komunikace. „Obchodní i personální týmy se nejprve musí vzdělávat, než mohou vyvíjet strategie, sestavovat předpisy a školení, a porozumění ‚woke‘ ideologie je toho nedílnou součástí,“ říká Jamiesonová.

„Woke“ škatulkování nás omezuje

Jsou-li někteří lidé označováni jako příliš „woke“, je to velmi omezující a také to může vést k problémům. Slovy Jamiesonové: „Vedle toho, co víme o nejrůznějších kulturách a přesvědčeních, a vedle podvědomých předsudků si můžeme vybudovat povědomí o tom, co to znamená woke, tj. naučit se něco o společenských problémech, které jsou významné pro určité skupiny lidí.“ Chce to čas, vzdělání a kritické myšlení, ale když budeme naslouchat názorům druhých lidí a zůstaneme otevření komunikaci, budeme otevřeni i kulturním problémům, kterým čelí naši kolegové.

Guyton, jehož specializací je diverzita, rovnoprávnost a inkluze, doporučuje dívat se při vytváření inkluzivní pracovní kultury na věci z širší perspektivy. Zeptejte se sami sebe: „Čeho chceme dosáhnout a jakým způsobem toho dosáhneme?“

Mnozí z nás tráví s kolegy značnou část dne a rádi s nimi žertují. Guyton říká: „Je důležité vědět, jak mají nastavené hranice ostatní, ale i jak je máte nastaveni vy sami. Komunikace by následně měla probíhat v těchto mezích.“ Jestli vaše pracoviště není „příliš woke“, můžete klidně vtipkovat, je-li přitom zachován respekt a porozumění. Nic ale neomlouvá ponižující, sexistické či rasistické vtipy. „Učte se a poznávejte druhé – než začnete dělat vtipy, musíte navazovat vztahy,“ tvrdí Guyton.

Pojem „woke“ je aktuálně pod palbou kritiky, ale my se musíme soustředit na jeho původní myšlenku. „Všichni se musíme probudit a mít oči otevřené,“ říká Guyton. „Je na vás, jak tomu budete říkat, protože na jméně nezáleží. Záleží na tom, jaký je náš cíl.“

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.