Mikrodávkování LSD v práci: příběhy z první ruky

Je pondělí ráno a Jeremy začíná svůj den. Než vyrazí do práce, tak si dá studenou sprchu, vypije šálek čaje a dá si k tomu cereálie, protáhne se a pak si dá 10 mikrogramů LSD. Studená sprcha a LSD hned po probuzení? Pro mikrodávkaře je to běžnou součástí jejich rutiny.

Koncept je jednoduchý. Stačí si před odchodem do práce vzít malou dávku psychedelika. Při takto snížené dávce se během pracovního dne nedostaví halucinace, ale zvýší se vám produktivita a kreativita a naopak sníží úzkost a stres. Od vydání své knihy s názvem Psychedelic Explorer’s Guide: Safe, Therapeutic, and Sacred Journeys (Poradce psychedelického výzkumníka: bezpečné, terapeutické a duchovní cesty) v roce 2011 si americký psycholog James Fadiman vybudoval slušné zázemí nadšenců.

Při zběžném vyhledávání na Googlu na vás vyskočí přes milion výsledků. To dokazuje, jak je mikrodávkování psychedelik v dnešní době populární, a to hlavně v Silicon Valley. Toto téma rozebírá řada politicky zaměřených a renomovaných médií, které se často shodují na jedné myšlence – že mikrodávkování je „zázračné řešení“ k dosažení štěstí v práci.

Jaké jsou výhody a rizika? Jak mikrodávkování zpopularizovalo psychedelika? A hlavně, co některé motivuje k tomu, aby si místo ranní kávy dali špetku halucinogenů?

Všechno, co je třeba vědět o mikrodávkování

Halucinogeny jsou často spojovány s americkým undergroundem 60. let, když se hnutí hippies pod jejich vlivem snažilo porazit kapitalismus. A nyní s experimentováním začal i kapitalismus. Ačkoliv se halucinogeny mohou jevit jako protiklad korporátního úspěchu, mikrodávkování se v posledních letech rozmohlo především v Silicon Valley. Jsou to právě vývojáři, matematici a datoví inženýři pracující pro velké korporace a „jednorožce“ v Kalifornii (jednorožec je start-up, jehož hodnota přesahuje miliardu dolarů, pozn. red.), kteří mají na svědomí přesun od kofeinu k psychotropním látkám.

Na základě terapeutických pokynů, které poskytují různá fóra a blogy věnované tomuto tématu, si jsou mikrodávkaři schopni vytvářet vlastní plán bezpečného užívání. I když se z mikrodávek stal mainstream, ještě se nestaly součástí každodenní konverzace v kuchyňce. Proto hrály při šíření tohoto fenoménu klíčovou roli online komunity. Silicon Valley je stále považováno za kolébku mikrodávkování, ale tato experimentální praktika se pomalu ale jistě dostává i do povědomí zbytku
Severní Ameriky a celého světa.

Tři z nejčastějších drog, které se podávají v mikrodávkách, jsou LSD, psilocybin neboli „houbičky“ a meskalin, který můžeme najít v kaktusu („peyotlu“) rostoucím na jihozápadě USA a v Mexiku. Doporučené množství pro bezpečné užívání – aniž by se dostavily halucinace – jsou dvě až tři mikrodávky týdně s dodržením minimálně dvoudenního odstupu. Když se dodrží tyto zásady, lidé v okolí si ničeho nevšimnou. Takto malá dávka je přibližně desetina množství LSD, které se užívá při běžném tripu. Pokud ale začnete vidět divné věci a váš šéf se najednou změní v obrovského hada, pravděpodobně jste si vzali moc velkou dávku.

Pozitivní účinky na produktivitu a kreativitu

Podle některých příběhů, podcastů a článků je mikrodávkování alternativním řešením řady problémů, od slabé koncentrace přes zažívací potíže až po sníženou produktivitu. A pak je tu skutečnost, že lidé, kteří sdílejí své zážitky s mikrodávkami online, o nich zřídkakdy mluví negativně, jestli vůbec.

Johnovi je 24 a pracuje pro mezinárodní společnost jako datový vědec. Při studiu psychologie na univerzitě ho začala zajímat alternativní medicína a terapie a brzy narazil i na Fadimanovu knihu. Po dokončení studií začal pracovat na volné noze, a v té době se rozhodl zkusit, co s ním mikrodávkování udělá. Tato zkušenost mu změnila život. Popisuje ji jako: „hebký a hřejivý pocit, který se vám rozlévá po těle, jako když vám naskáče husí kůže, když posloucháte svou oblíbenou písničku, když strávíte den plný nezapomenutelných zážitků s blízkým přítelem nebo při pohledu na krásnou kavárnu. Každý den přináší něco pozitivního. V práci jste připraveni na všechno a baví vás každý zadaný úkol.“

Podle výzkumu provedeného týmem psychiatrů z univerzity McGill, vědeckého institutu San Raffaele a univerzity Vita-Salute mikrodávkování stimuluje serotoninergní systém, tedy neurotransmitery, které mají na starosti regulaci úrovně stresu, úzkosti a dobré nálady. Jinými slovy jde o pocit celkové pozitivity, jak jej popsal John.

V práci vám a vašemu mozku tento stimulant zase může pomoci vytvářet logické souvislosti. John říká: „mikrodávkování mi nabízí jiný pohled na moje pracovní úkoly. Jednodušeji se pak dostanu pod kůži skutečně složitým problémům, u kterých bych se normálně zasekl. Řešení vám ale nespadne do klína. I když je mikrodávkování fakt užitečné, není zázračné.“ Další mikrodávkař, 30letý Erik, pracuje v reklamní agentuře. Svou zkušenost popisuje podobně: „Mikrodávkování mi umožňuje dívat se na určité informace jinak. Můj mozek si spojí věci, které spolu předtím vůbec nesouvisely. Jelikož vytvářím nové a neočekávané asociace, jsem pak kreativnější.“

Může to mít dopad i na lidi ve vašem okolí. Ve svém projevu v podcastu SmartDrugSmarts Fadiman tvrdí, že mikrodávky z nás dělají tolerantnější bytosti. Během jednoho experimentu se nechal jeden mikrodávkař slyšet, že „idioti už na vás nepůsobí tak idiotsky.“ Asi vás nikdy nenapadlo, že stačí jen troška LSD a ten otravný kolega ze třetího patra už vás nebude tak štvát.

Potenciální rizika

Nejenže jsou látky, které na mikrodávkování potřebujete, zcela nelegální, ale jejich užívání s sebou přináší i určitá rizika.

Spousta dobrovolníků, nedostatek kontrolních skupin

Jestli vás předchozí řádky ponoukly k vyzkoušení psychedelické terapie, mějte na paměti, že toho o dlouhodobých účincích těchto látek ještě moc nevíme. Internet je zahlcen příběhy z první ruky a zážitkovými referáty, ale není mnoho skutečných studií, které by ukazovaly, co mikrodávkování dělá s mozkem v dlouhodobém měřítku. I Fadiman, psycholog, který stál u zrodu tohoto fenoménu, souhlasí, že je zapotřebí dalšího výzkumu. V rozhovoru pro podcast SmartDrugSmarts říká, že neví o žádných jiných experimentech s mikrodávkováním kromě těch jeho.

Zdravotní rizika

Pravděpodobně je vám jasné, že i malá dávka tvrdých drog podávaná každé tři dny s sebou nese zdravotní rizika. O LSD je například známo, že zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Může spustit některá duševní onemocnění jako např. schizofrenii. Kromě toho, podobně jako u všech psychotropních látek, jsou účinky LSD nepředvídatelné a u některých jedinců může mikrodávkování vést k nežádoucím či neblahým účinkům. A i když mikrodávkař hledá jen trochu úlevy, může se u něj dostavit intenzivní úzkost nebo i paranoia. To se stalo Anně, která toho po pár měsících nechala. „Několikrát se mi stalo, že jsem se den poté cítila opravdu nešťastná, vyčerpaná a apatická. Celý den jsem byla přikovaná k televizi a vůbec se mi nechtělo se o sebe starat nebo vyjít z domu. Krátce po těchto příhodách jsem s tím sekla. Zjistila jsem, že čím více jste vystresovaní v den, kdy si mikrodávku vezmete, tím těžší je pro vás přetrpět den nadcházející.“

Jak jsme se sem dostali?

Když se podíváme na nedostatek regulovaných výzkumů na dané téma a na některé prokázané účinky na naše zdraví, jeden by se mohl divit, proč by lidé takové riziko podstupovali.

Je třeba fungovat na 200 %

I když je mikrodávkování známé jako alternativní způsob pro léčbu deprese a úzkosti, není to hlavní důvod, proč s ním lidé začínají. Nedávno publikovaný článek v The International Journal of Neuropsychopharmacology (Mezinárodní neuropsychofarmakologický časopis) pojednává o výzkumu, který tvrdí, že 36,6 % lidí zkusilo mikrodávkování jako nástroj ke zlepšení pracovního výkonu.

„Upřímně řečeno, když jsem o tom slyšel poprvé, strašně mě zajímaly účinky. Když vám někdo řekne, že existuje způsob, jak být produktivnější bez nežádoucích účinků, tak je to celkem lákavé, ne? V té době mě taky fascinoval biohacking a vylepšování lidského těla. Není to úplně přesně ten důvod, proč jsem to zkusil, ale byl jsem nesmírně zvědavý,“ řekl John.

V dokumentu s názvem Take your Pills profesorka politologie a filozofie Wendy Brownová tvrdí, že „tyto látky jsou určeny k tomu, aby nám pomohly využívat našeho plného potenciálu tak dlouho, jak je to možné.“ Umožňují nám splnit náročné požadavky dnešního pracovního světa. Ačkoliv to zní dobře, když řekneme, že jsme tomu dali 200 %, mluvíme o něčem, co je fyzicky i psychicky nemožné.

Ve Spojených státech, které jsou považovány za rodiště mikrodávek, každý druhý Američan již za svůj život někdy zažil vyhoření, které bylo většinou důsledkem nadměrné pracovní zátěže. Biohacking by taky mohl být jedním z důvodů, proč se mikrodávkování stalo tak populární. Většina lidí se obává, že pokud si nedá něco navíc, nebude mít dostatek inspirace, efektivity či koncentrace. Inovace a spánek jdou ruku v ruce. To je ale normální. Ti, kdo jsou schopni pracovat bez přestávky na 200 %, jsou stroje, ne lidé.

Začarovaný kruh konkurence

Když jsme se ptali Erika, který v práci vytváří reklamní kampaně, proč se rozhodl psychedelika vyzkoušet, odpověděl nám: „V několika renomovaných médiích jsem se dočetl, že ti nejúspěšnější podnikatelé v Silicon Valley často využívají mikrodávkování. Jelikož jsou pro mne tito lidé inspirací, tak jsem si řekl, že by mi to mohlo pomoct dosáhnout mých vlastních profesních cílů. Když to pomohlo jim, tak to zkusím taky. Musíme ale brát v potaz, že jde pouze o nástroj. Mikrodávkování s sebou automaticky nepřinese úspěch!“

Některé zaměstnance do mikrodávek může donutit pracovní tlak, potřeba uspět či strach z konkurence. V dnešním vysoce konkurenčním prostředí je to zcela předpokládatelné. Pokud jsou dva lidé stejně talentovaní, ale jeden z nich mikrodávkuje, pak osoba, která drogy nebere, bude mít přirozeně pocit, že je v nevýhodě. Daná osoba je pak dotlačena k vyzkoušení mikrodávek, aby si udržela svou pozici.

Profesorka Brownová ve zmiňovaném dokumentu vysvětluje, že Adderall, který se běžně používá při léčbě ADHD, byl také zodpovědný za vytváření nerovnosti mezi vysokoškolskými studenty. Z logiky věci vyplývá, že kdyby každý student vynakládal veškeré své úsilí na studium, ale jen několik z nich by bralo Adderall, pak by ti, kteří tento psychostimulant neužívají, byli také donuceni jej během zkoušek brát.

Silicon Valley: Obchodní model nového věku

V srpnu 2019 byl v článku s názvem Silicon Valley‘s Crisis of Conscience (Krize svědomí v Silicon Valley) publikovaném v časopisu New Yorker představen obraz korporátní kultury posedlé osobním rozvojem, lekcemi jógy, meditací a sebevzdělávacími semináři. Jinými slovy Silicon Valley oživilo éru nového věku. Dnešní archetyp dokonalého zaměstnance je produktivní a zároveň vyrovnaný. Je to někdo, kdo chápe, že spoléhání se na technologie není zdravé a že musíme správně jíst a vyhýbat se stresu, abychom vyrovnali jejich negativní účinky.

Nejdůležitější je v podstatě to, aby náš profesní výkon zůstal nezměněn. Připomíná to postavu Billyho Bauera, generálního ředitele začínající mezinárodní společnosti v epizodě „Smithereens“ ze seriálu Black Mirror, který se rozhodne pro duchovní pobyt ve Furnace Valley, odříznutého od veškerých technologií. Existuje také řada populárních dokumentů na Netflixu, které se věnují zjednodušování vašeho života, např. dokument s názvem Minimalism: A documentary about the important things (Minimalismus: dokument o důležitých věcech), reality show Tiny House Nation (Malinkaté domy) nebo seriál Tidying Up with Marie Kondo (Úklid s Marie Kondo). Mikrodávkování zní jako ideální způsob, jak splnit požadavky, které tyto nové minimalistické trendy očekávají od současného zaměstnance. Uživatelé si od něj slibují zdravější životní styl, který mimo jiné povede i ke zlepšení pracovního výkonu.

Pokud se znovu podíváme na důkazy sdílené online na Twitteru či Instagramu, mikrodávkování vypadá jako skvělá alternativa k dosažení mnohem zdravějšího života. Zdravá strava, pomáhání ostatním či cvičení jógy – ať už chcete dělat cokoliv, bude to jednodušší s mikrodávkováním. Spisovatel a podnikatel Nat Eliason po vlastní zkušenosti s mikrodávkováním říká, že díky němu změnil svůj životní styl, ranní rutinou počínaje. „Kávovar jsem už týdny nepoužil. Vyměnil jsem kávu za čaj, protože jsem si všiml, jak moc kofein přehlušuje proud mých myšlenek,“ řekl Eliason. To samé aplikuje i na technologie a jejich rozptylovací schopnosti. „Od doby, kdy zkouším mikrodávkování, jsem si ztišil upozornění na mobilu i počítači, jelikož jsem si všiml jejich negativního dopadu na mou pozornost.“

Ovlivňuje to i mimopracovní společenskou interakci. „Později toho dne jsem v baru se svými přáteli, ale nemám žádnou potřebu pít alkohol. Zatímco v minulosti jsem pil, abych snížil své zábrany a mohl se uvolnit, už tuto potřebu nepociťuji, jelikož se cítím mnohem pohodlněji, když se s kamarády bavím střízlivý a pocit uvolnění si udržuji po celý den.“ Eliason říká, že výsledkem těchto změn je zvýšená touha po konstruktivních činnostech, jako je četba, jóga či meditace.

Navzdory veškerým pozitivním zkušenostem s mikrodávkami stále existují ti, kteří s nimi nakonec přestali. Po několika měsících v režimu mikrodávkování se nakonec rozhodli ukončit svou psychedelickou rutinu. Byla pro ně totiž jen způsob, jak si vytvořit falešný pocit pohody a vyhýbat se skutečným problémům. V souvislosti s tím si možná vzpomeneme na román Aldouse Huxleyho Konec Civilizace, kde lidé pravidelně brali drogu s názvem „soma“, aby byli pořád šťastní. Ačkoliv výsledkem je jednotná a soudržná společenská struktura, představuje také riskantní způsob, jak se schovat před odpovědností.

Překlad: Eva Mazalová
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.