Mluvit o vyhoření na pracovním pohovoru? Ano, nebo ne?

Celá desetiletí platilo, že na pracovním pohovoru se negativita žádného druhu nevyplácí. Od uchazeče se čeká, že dokáže na každém klopýtnutí najít nějaké plus. Proto se jako „největší slabina” uvádí vždycky něco jako „přehnaná pečlivost“. Proč odcházíte ze současné práce? No přece hledáte nové příležitosti růstu (zní to totiž líp, než že váš šéf je sociopat). Úkol zní jasně: Všechno se musí zaobalit tak, aby to znělo pozitivně. Jinak budete vypadat, že vám chybí motivace, rádi si stěžujete nebo neumíte vycházet s lidmi.

Pandemie ale leccos změnila, jak se zdá. Téma vyhoření už není takové tabu, vzhledem k tomu, do jaké deprese uvrhla snad celý svět koronavirová krize. Proto je dost možná vhodná chvíle se zamyslet nad tím, jestli je přijatelné (nebo dokonce vítané) na pohovoru zmínit vyhoření.

Kolik upřímnosti už je moc?

Nejdřív se podívejme na argumenty druhé (té skeptičtější) strany. Někteří lidé totiž tvrdí, že i když by se o vyhoření na pohovorech mluvit „mělo“, nemůžete spoléhat na to, že zrovna narazíte na chápavého náboráře. John pracuje v advokátní kanceláři Herrman and Herrman. Podle něj je vyhoření „nepříjemným tématem“ a má obavy, že „mluvit o vyhoření na pohovoru je podobné jako pomlouvat předchozího zaměstnavatele”. Jinak řečeno, přiznat vyhoření vlastně prakticky znamená přiznat, že vaše bývalá práce byla dysfunkční – a tady narážíme na další klasické pohovorové tabu.

Někdo se zase bojí, že se nevykreslí právě v tom nejlepším světle, když bude o svém vyhoření mluvit nahlas. „Nikdy jsem na pohovorech vyhoření zbytečně nevytahoval,“ říká Dan Gallagher, provozní viceprezident společnosti Aegle Nutrition. „Nechtěl jsem vypadat jako nespolehlivý zaměstnanec nebo jako někdo, s kým se nedá do budoucna stoprocentně počítat.“

Pro některé uchazeče to není tak jednoznačné – říkají, že o vyhoření se na pohovoru sice mluvit může, ale musí se na to jít chytře, aby to nevyvolalo žádné negativní konotace, které jsou s pojmem vyhoření obvykle spojované. Roland, vedoucí ve společnosti Bellhop Las Vegas Movers, rád používá eufemistické vyjádření „potřeboval jsem změnu“. Říká, že „jsou v tom obsaženy všechny možné důvody pro odchod z práce, včetně vyhoření, a jak jsem zjistil, hodně lidí se v tom vyjádření najde“.

Grace, brand ředitelka společnosti pro přeprodej nábytku Kaiyo, na druhou stranu říká, že by o vyhoření mluvila jen v případě, že by na to přirozeně přišla řeč. „Sama jsem o tom na pohovorech nikdy nezačínala,“ vysvětluje Baenová, „ale nikdy jsem se tím netajila. Když se mě zeptají na něco ve stylu ‚jak jste se vyrovnávala s překážkami v kariéře‘, možná to zmíním. Ale není to nic, na co bych zaváděla řeč sama od sebe.“

Ty správné otázky

Jsou i uchazeči, co zkušenosti s vyhořením využívají k tomu, aby si během pohovoru pořádně prolustrovali potenciálního zaměstnavatele. Projektant Dan Seidler z Orlanda na Floridě říká: „Schválně se ptám tak, abych zjistil, jestli na nové pozici nedojde znovu k vyhoření.“ Na bývalém místě musel Seidler pracovat 80 hodin týdně a měl neuvěřitelných 16 podřízených (z nichž jen pár za něco stálo). A tak když šel na pracovní pohovor, „pokládal jsem otázky záměrně tak, abych se ujistil, jestli mi bude nová pozice vyhovovat po všech stránkách“.

Například: „Kolik hodin týdně by měla ideálně odpracovat osoba na této pozici? Existuje u vás ve firmě nějaký postup, jak se vyrovnat s nadměrnou pracovní zátěží? Budu se podílet na náboru případných podřízených? Jak vypadá váš PIP (plán na zvyšování produktivity) a jak řeší podprůměrnou výkonnost zaměstnanců?“ Odpovědi na všechny tyhle otázky pomáhají Seidlerovi, aby neopakoval chyby z předchozího zaměstnání.

Najdete ale i uchazeče, kteří jsou přesvědčeni o nutnosti – a dokonce přínosnosti – otevřené diskuze o vyhoření. Jak zní jejich rada? Všechno záleží na tom, jak to podáte. Natalie z poradenské společnosti pro podnikatele Step by Step Business říká následující: „Zažila jsem si pořádný burnout, a tak jsem se rozhodla pro kompletní změnu kariéry.“ To přirozeně vyvolalo otázky dalších potenciálních zaměstnavatelů. Chtěli vědět, co způsobilo obrat o 360 stupňů. Natalie odpovídala velmi opatrně. „Nezabíhala jsem do detailů ohledně toho, co vyhoření způsobilo, ani jsem nijak nehanila bývalé zaměstnavatele,“ popisuje. „Měla jsem připravenou řeč, jak se z vyhoření vlastně stala příležitost konečně se vydat dělat něco, co mě bude opravdu bavit.“

Podle ní je nejdůležitější: „Nedělejte z pohovoru sezení u psychiatra, nejdete se tam vypovídat. Vyhoření nemusí znít jen jako smutný, stresující zážitek, zvlášť když nakonec vede k novým a zajímavým kariérním příležitostem.“

Jak využít vyhoření ve svůj prospěch

Mnozí mají jasno: Vyhoření je příležitost, na které se dá dokázat odolnost, motivace, schopnost se poučit a řešit problémy. „Já sám jsem vyhoření také zažil, mělo to vliv na můj zdravotní stav i sebevědomí,“ říká Andrew Taylor, ředitel britské právnické společnosti Net Lawman. „Když jsem si konečně uvědomil, v jak toxickém prostředí dělám, sebral jsem odvahu a podal výpověď. Je to zkušenost, o které často mluvím, protože si myslím, že jsem díky ní silnější.“

Naše zdroje naznačují, že pro většinu náborářů je důležité vědět, jak se dokážete vyrovnat s neúspěchem, poučit se z chyb a zvládat vyhrocené situace. To přesně vaše zkušenosti s vyhořením perfektně dokazují, tedy za předpokladu, že se u pohovoru zaměříte hlavně na to, jak jste jej překonali. Richard Brandenstein, jeden ze zakládajících partnerů společnosti FBR Law v newyorském Woodbury, to popisuje trefně: „Připravte se o vyhoření mluvit.“ Jinými slovy, když už o tom budete mluvit, mluvte o tom promyšleně, aby to hrálo ve váš prospěch. Brandenstein dál říká: „Může to být rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Mluvte o tom, jak jste problém překonali, co jste se naučili, jak se z vás stal lepší člověk.“

Zásadní informace: Podobně smýšlí i druhá strana. Kimberley Tyler-Smithová, viceprezidentka pro strategii a růst v personální agentuře Resume Worded, říká: „Dělala jsem pohovor s uchazečkou o práci a zeptala jsem se jí, jestli zažila vyhoření. Řekla, že ano. Měla jsem obavy, aby pro ni nová pozice nebyla příliš náročná. Ale pak mi vysvětlila, že se z předchozí práce hodně poučila a už ví, jak to udělat, aby se v budoucnu podobná situace neopakovala. S klidným svědomím jsem ji pak mohla přijmout. Ukázala mi totiž, že je schopná sebereflexe a ví, co přesně potřebuje, aby byla v práci úspěšná.”

Překlad: LexiPro
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.