Šikana na pracovišti: Co je to mobbing a jak se proti němu bránit?

Šikana na pracovišti může mít řadu různých podob. Tou nejtypičtější formou, kterou si asi většina lidí vybaví jako první, je tzv. bossing, tedy šikana ze strany někoho, kdo je vůči oběti v nadřazeném postavení. Utiskování zaměstnance ale může přicházet i ze strany vícečlenné skupiny – například kolegů na srovnatelné pracovní pozici nebo dokonce od podřízených. V případě kolektivní šikany vůči jednotlivci mluvíme o tzv. mobbingu. Ten je bohužel v našich končinách častější, než si možná mnozí myslí. Podle statistik neziskové společnosti Mobbing Free Institut má v Česku s mobbingem v nějaké podobě zkušenosti až čtvrtina zaměstnanců. Plných 79 % obětí mobbingu pak tvoří ženy. Jak je mobbing definován, jak probíhá, jak poznáte, že jste se na pracovišti s mobbingem setkali, a jak se můžete coby oběť mobbingu bránit?

Co je to mobbing a jak probíhá

Výraz „mobbing“ poprvé použil zoolog a držitel Nobelovy ceny za medicínu Konrad Z. Lorenz ve své knize Takzvané zlo z roku 1963, kde tímto termínem popisoval kolektivní útok zvířecí tlupy nebo hejna na vetřelce. V psychologii se později slovo „mobbing“ začalo používat pro psychické týrání a situaci, kdy určitý kolektiv cíleně, systematicky a dlouhodobě utlačuje, vyčleňuje, zesměšňuje nebo nějak jinak degraduje jednotlivce.

Hranice mezi tím, kdy se jedná o neškodné kolegiální škádlení a kdy se jedná o mobbing, není nijak exaktně definována. Rozhodující pro vyhodnocení situace je především to, jak se cítí sama oběť a jak danou situaci vnímá. Podle H. J. Kratze, autora knihy Mobbing – jak ho rozpoznat a jak mu čelit, většinou mobbing začíná nějakým neřešeným konfliktem na pracovišti a po čase ústí v patologický vztah, ze kterého se oběť bez vnější intervence dostává jenom velmi těžko. Pro mobbing je také typické, že zpravidla probíhá dlouhodobě (minimálně půl roku) a jeho intenzita se v průběhu času často stupňuje.

Pět podob mobbingu

Typologii mobbingu vypracoval v osmdesátých letech Heinz Leymann, uznávaný švédský psycholog, který výzkumu mobbingu zasvětil svůj profesní život. Podle Leymanna se dají projevy chování, jež se dá považovat za mobbing, rozdělit do pěti základních kategorií:

Typ 1: Komunikace a prostor k vyjadřování

Mobbing se velmi často projevuje tak, že kolektiv nedává jedinci prostor k vyjadřování. Poznámky oběti nejsou brány v potaz, oběť se nemůže vyjadřovat, je ignorována nebo zcela opomíjena, zatímco ostatní lidé na srovnatelné pozici se vyjadřovat mohou. Výjimečné není ani zesměšňování, urážky nebo dokonce nadávky na adresu utlačovaného. Oběti často nejsou dodávány potřebné informace a je vyčleněna z komunikačního řetězce.

Typ 2: Společenský status a sociální kontakt

S mobbingem mnohdy úzce souvisí systematické a dlouhodobé vyčlenění konkrétního jednotlivce z kolektivu. Ten je ostrakizován a izolován, často dokonce nejenom společensky, ale i fyzicky (například je jeho pracoviště odstěhováno dále od ostatních). Jedinec je často přehlížen a není mu umožněno účastnit se kolektivních aktivit.

Typ 3: Reputace a osobní integrita oběti

Dalším typem šikanózního chování je útok na reputaci a osobní integritu dotyčného jedince. Ten se stává terčem pomluv, kritiky, neopodstatněného obviňování a zesměšňování. Posměch kolektivu může cílit na vzhled či chování jedince, ale i na jeho osobní život, názory, sexualitu nebo třeba i národnost.

Typ 4: Výkon zaměstnání a profese

Mobbing má zpravidla i přímý vliv na schopnost oběti vykonávat své zaměstnání. Nezřídka jsou danému zaměstnanci dávány podřadné a degradující úkoly nebo naopak nezvladatelné projekty, u kterých je předem jasné, že je pracovník nemůže splnit. Stejně tak se často oběti zadržují klíčové informace a ta pak nemůže pracovat nebo vykonává nějakou práci zcela zbytečně. Oběť tak velmi rychle ztrácí motivaci k práci nebo se jí prudce sníží sebevědomí.

Typ 5: Chování ohrožující fyzické zdraví oběti

Když ponecháme psychosomatické účinky stresu a psychického teroru stranou, existuje ještě poslední úroveň šikanózního chování, a sice aktivity, které přímo ohrožují zdraví či dokonce život oběti. Ta může být například nucena k fyzicky namáhavé práci, případně jí mohou ostatní vyhrožovat, naznačovat fyzickou újmu nebo ji sexuálně obtěžovat.

Oběti a mobbeři

Obětí mobbingu se může stát víceméně kdokoliv. Jak uvádí Heinz Leymann, stačí, aby dotyčný jedinec nějakým způsobem vybočoval nebo byl v kolektivu nápadný. K mobbingu tak může vést víceméně jakákoliv odlišnost – nápadný fyzický vzhled, odlišné názory od zbytku skupiny, příslušnost k sexuální, etnické nebo rasové menšině, nebo dokonce jen fakt, že dotyčný je ve firmě nový. A pokud je navíc daná oběť neprůbojná a má nízké sebevědomí, může o to více přitahovat pozornost agresorů a může se snadněji stát obětí psychického teroru na pracovišti. U mobbingu platí, že na vině je vždy agresor, případně kolektiv agresorů, i když oběti nezřídka ze způsobení situace obviňují samy sebe vlivem sníženého sebevědomí.

Co se týče tzv. „mobberů“, tedy agresorů, kteří jsou aktivnímu strůjci mobbingu, ani zde nelze přesně definovat, jaký druh lidí se k mobbingu uchyluje. Podle Mobbing Free Institutu se mobbeři dají dělit na vědomé a nevědomé, tedy ty, kteří se mobbingu dopouštějí cíleně a schválně, a ty, kteří si důsledků svého jednání nejsou vědomi.

Například lidé s nižší sociální inteligencí si nemusí nutně plně uvědomovat, jak moc své kolegy psychicky deptají. To, jestli se v konkrétních případech jedná o vědomého nebo nevědomého agresora, nemá na průběh šikany a na to, jak oběť situaci vnímá, příliš velký vliv. Ale platí, že s agresorem, který se mobbingu dopouští nevědomky, se při řešení problému většinou pracuje o něco lépe než s vědomým mobberem.

Jaký dopad má mobbing na oběti

Obecně platí, že šikana na pracovišti má na její oběti dlouhodobé a nedozírné negativní následky. Zasažena je nejen psychika postiženého, ale podle intenzity šikany i jeho důstojnost, integrita a fyzické zdraví. Podle spolku BezpečnostPráce.info vede mobbing u obětí ke snížení pracovního výkonu, stresu, vyšší úrazovosti, zhoršení psychického i fyzického zdraví a zhoršenému spánku. Podle výzkumu Univerzity v Bergenu pak přivede šikana na pracovišti každou přibližně dvacátou oběť až k sebevražedným sklonům.

Jestliže tedy máte podezření, že jste se na pracovišti stali obětí mobbingu, měli byste problém ihned začít řešit.

Řešení mobbingu

Při řešení situace, kdy jste nuceni na pracovišti čelit projevům mobbingu, postupujte pokud možno racionálně. Mobbing Free Institut radí nemyslet hned na protiútok nebo pomstu, ale zároveň být asertivní a šikanu konstruktivně a transparentně řešit. Zde jsou kroky, které byste coby oběť mobbingu měli začít podnikat:

• Zmapujte situaci. Definujte účastníky mobbingu. Sepište si, jak se situace projevuje, které znaky šikanózního chování naplňuje a v jakém konfliktu má svůj původ. Teprve když budete mít jasno v tom, co se děje a jak jste se do současného stavu dostali, budete schopni určit, jestli jste se skutečně stali obětí mobbingu a co byste měli dělat dál.
• Zapisujte si události a shromažďujte důkazy. Začněte si zaznamenávat konkrétní projevy nežádoucího chování svých kolegů na pracovišti. Co, kdy, kde, jak? Byla u události ještě třetí osoba, která by případně mohla vaši verzi potvrdit? Stejně tak si uschovávejte zprávy, e-maily a vzkazy, které vaši situaci dokazují a vykreslují.
• Připravte si plán. Na základě současného vývoje se pokuste objektivně předpovědět, co se bude dít dále. A stanovte si časový limit, do kdy jste schopni a ochotni situaci tolerovat a po kterém začnete záležitost aktivně řešit.
• Vymezte se vůči šikaně. Pokud se rozhodnete jednat, buďte racionální a vyvarujte se výrazně emotivního chování. V žádném případě byste neměli zničehonic takzvaně „vybouchnout“, agresivně se proti útočníkům ohradit nebo se jim snažit nějak pomstít. Tím byste svoji situaci jenom zhoršili. Postupujte asertivně, ale konstruktivně. Jasně se vůči útočníkům vymezte a klidně, ale důrazně jim řekněte, co si nepřejete, aby dělali.
• Eskalujte problém výše. Pokud smírčí řešení přímo s účastníky není z nějakého důvodu možné nebo žádoucí, eskalujte situaci výše. Oslovte personální oddělení nebo management, případně podejte oficiální písemnou stížnost s požadavkem na prošetření (které zaměstnavatel musí provést podle zákona 262/2006 Sb. zákoníku práce).
• Zajistěte si vlastní bezpečnost. Pokud hrozí, že by vás daná situace mohla ohrožovat na zdraví nebo dokonce životě, podnikněte okamžitě kroky, které vám zajistí bezpečnost. V tomto ohledu buďte zcela nekompromisní a nesmlouvaví.
• Vyhledejte odbornou pomoc. Jestliže jste narazili při řešení mobbingu na slepou uličku, neváhejte se obrátit na odborné instituce a regulační orgány, které vám poskytnou expertní pomoc.

Kam se obrátit pro pomoc

Otázce šikany na pracovišti se věnuje zákon 262/2006 Sb. zákoníku práce, který zajišťuje „rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace“ a který definuje „zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace“. V případě, že by k šikanóznímu chování docházelo opakovaně a vedení firmy by situaci nedokázalo řešit, může to být posuzováno jako porušování výše zmiňovaného zákona ze strany zaměstnavatele.

Jestliže nedojde k uspokojivému vyřešení situace přímo na pracovišti ani po jednání s vedením firmy, neváhejte se obrátit na některou z následujících institucí:

• Odborová organizace ve vaší firmě, případně ČMKOS
• Inspektorát práce
• Veřejný ochránce práv
• Mobbing Free Institut

Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.