Jak je to doopravdy? Sedm mýtů o práci v Česku

Mýtus č. 1: Ukrajinští uprchlíci nepracují

Ruská agrese na Ukrajině a s ní spojený přesun utečenců do zahraničí budí u mnohých obyvatel Česka vášně. Jedním z důvodů může být i fakt, že koncem roku 2022 na našem území podle dat Českého statistického úřadu legálně pobývalo přes 600 tisíc cizinců z Ukrajiny, většinou právě válečných uprchlíků. Přitom po dvou letech od začátku války na Ukrajině zůstává v Česku přibližně 310 tisíc uprchlíků. Přes polovinu z nich tu chce zůstat minimálně další dva roky. Mezi částí české populace se už brzy po začátku invaze na Ukrajinu rozšířil mýtus, že ukrajinští uprchlíci žijí v tuzemsku primárně z podpory státu a nepracují.

Tento mýtus však vyvrací výzkum PAQ Research. Ten na číslech z června 2023 ukazuje, že z ekonomicky aktivní části populace Ukrajinců v Česku nepracuje pouhá čtvrtina lidí (konkrétně 26 %). Více než polovina (51 %) lidí pak pracuje na plný nebo vysoký úvazek (30 hodin týdně a více), 16 % pracuje na částečný úvazek a 7 % pracuje na dálku na Ukrajině. Podíl pracujících Ukrajinců se navíc od srpna 2022, kdy byl pravidelný průzkum realizován poprvé, soustavně zvyšuje. Nejnovější výzkum PAQ Research dokonce říká, že významně přibylo uprchlíků, kteří v Česku pracují, a také vzrostl podíl domácností, které bydlí v nájmech.

Podle stejného průzkumu však i přesto žije sedm z deseti ukrajinských uprchlíků pod hranicí příjmové chudoby. Důvodem je, že většina z nich vykonává práci pod svou kvalifikací. Šest z deseti pracuje pod svou kvalifikací a stejný podíl pracuje ve špatných pracovních podmínkách. To je nevýhodné pro uprchlíky, kteří v nízkokvalifikovaných pracích pobírají nízké mzdy a často trpí příjmovou chudobou.

Ukrajinští uprchlíci navíc často berou nižší mzdu než Češi na stejné pozici. Nemalým problémem je samozřejmě také jazyková bariéra. I proto mezi nejdůležitější výzvy patří prohlubování znalosti češtiny u dospělých i dětí, které by umožnilo jejich plnohodnotnou integraci.

Mýtus č. 2: Rozdíl mezi platem žen a mužů je dnes už zanedbatelný

Někteří lidé již považují problém s rozdílem v platech mužů a žen za vyřešený. Ze slov mnoha lidí by se dalo usuzovat, že se nejedná o téma, které by bylo potřeba řešit.

Co ale říkají statistiky? Ty nevyznívají tak pozitivně. Podle Českého statistického úřadu činil v roce 2021 rozdíl mezi průměrnou hrubou měsíční mzdou mužů a žen plných sedm tisíc korun. Takzvaný „gender pay gap“, tedy procentuální rozdíl mezi průměrným hodinovým výdělkem zaměstnaných mužů a žen, je podle dat Eurostatu v Česku aktuálně na hodnotě 16,4. To je sice významný posun z hodnoty 21,6, kterou Česko vykázalo v roce 2010, přesto však spadáme do třetiny zemí EU s nejvyšším GPG.

Mýtus č. 3: Umělá inteligence nás všechny brzy připraví o práci

ChatGPT, Jasper Art, DALL-E 2 nebo třeba DeepL. To jsou jenom některé z mnoha nástrojů umělé inteligence, které se během posledních několika málo let vyrojily a způsobily po celém světě znatelný rozruch. A mimo jiné daly podnět k téměř až existenciálním debatám o tom, co je budoucnost práce a jestli náhodou miliony nebo dokonce miliardy lidí nepřijdou o práci. Vždyť kdo by potřeboval překladatele, programátory, grafiky, řidiče nebo pracovníky zákaznického servisu, když všechny tyto aktivity zdánlivě zvládnou roboti?

Mnozí ale tyto apokalyptické obavy krotí. A upozorňují, že strach z toho, že nové technologie seberou lidem práci, soustavně provázejí lidstvo už minimálně od dob průmyslové revoluce. Futurolog Gary A. Bolles ve svém rozhovoru pro Welcome to the Jungle uvádí, že roboti sice budou postupně přebírat opakující se úkoly a rutinnější části lidské práce, ale že všechny nástroje umělé inteligence mají jeden velký problém. A sice – nejsou kreativní (i když se tak někdy mohou na první pohled jevit). Jakákoliv činnost, která vyžaduje kreativitu, skutečnou inovaci a lidské myšlení, bude vůči plné automatizaci ještě hodně dlouho imunní. A z těchto činností stále ještě sestává drtivá většina profesí.

Mýtus č. 4: Cizinci berou práci Čechům

Podle několik let starého průzkumu společnosti STEM se tři pětiny Čechů domnívají, že v Česku pracuje příliš mnoho cizinců. A celá polovina lidí (konkrétně 49 %) si myslí, že zaměstnávání cizinců připravuje české občany o práci.

Podle dat Ministerstva vnitra žilo na úplném konci roku 2022 v Česku přes 1 100 000 cizinců. To odpovídá přibližně 10 procentům z celkové populace. V roce 2022 jich v Česku pracovalo přes 900 tisíc, nejčastěji ve zpracovatelském průmyslu. Opravdu se dá ale říct, že cizinci Čechům „kradou“ práci?

Vzhledem k tomu, že nezaměstnanost se v Česku dlouhodobě pohybuje mezi 2,5 a 4,5 %, by se dalo říct, že z hlediska práce není příliš co krást. A i proto někteří lidé, například zástupci Svazu průmyslu a dopravy, volají po tom, aby se kvóty pro zaměstnávání zahraničních pracovníků ještě navýšily.

Mýtus č. 5: Vysokoškolský titul už dnes nic neznamená

Kdysi v minulosti platilo, že jakýkoliv vysokoškolský titul přinesl jeho nositeli společenskou prestiž i jistotu dobře placené práce. Od té doby se však mnohé změnilo. Co k této změně vedlo? Důvodů je mnoho. Například se výrazně navýšil podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí. Dalším důvodem může být neustále se zrychlující vývoj technologií – kvůli němu si dnes ve většině oborů pracovníci nevystačí pouze s teoretickými znalostmi, které kdysi nabyli ve škole, a mnohem důležitější roli tak hraje praxe.

Dá se ale říct, že diplom z vysoké školy už dnes nic neznamená?
Ne tak docela. Například v platových třídách, používaných k výpočtu platů státních zaměstnanců, hraje dosažené vzdělání klíčovou roli. I pro mnohé náboráře, kteří mají na starosti výběrová řízení pro soukromé firmy, stále vysokoškolský diplom představuje určitou známku kvality kandidáta. A statistiky průměrné mzdy i mediánu mezd v Česku za rok 2022 jasně ukazují, že vysokoškolsky vzdělaní lidé mají podstatně vyšší mzdy.

I když tedy vysokoškolský titul určitě není jedinou věcí, která vám zajistí dobře placenou práci, nedá se popřít, že vám výrazně pomůže v jejím nalezení.

Mýtus č. 6: Mladí pracovníci nejsou loajální a nechtějí se vázat k jednomu zaměstnavateli

Jednou ze zažitých představ je, že zatímco pracovníci ze starší generace jsou často dlouhodobě věrní jednomu zaměstnavateli, mladší generace Z a Y tuto loajalitu zcela postrádá a nemá problém mezi firmami přeskakovat. Obecně se má za to, že pracovníci z generace Z, tedy ti narození po roce 1995, se nechtějí vázat, překypují vysokým sebevědomím a pokud zaměstnavatel nesplní jejich vysoké požadavky, jednoduše se bez otálení seberou a odejdou.

Průzkum společnosti Grafton Recruitment však hovoří jinak. Je pravda, že mladší generace mají oproti „boomerům“ jiné priority a více dbají třeba na vyvážení osobního a pracovního života. Zároveň ale platí, že chtějí být věrní svému zaměstnavateli. Obě generace (tedy generace Z a Y) se shodují na tom, že ideální délka působení u jednoho zaměstnavatele jsou tři roky až šest let.

To, že mladší lidé mění práci jako ponožky, je tedy pouze mýtus.

Mýtus č. 7: Členové sexuálních menšin to nemají v práci o nic těžší než většinová populace

Většinová populace v Česku má za to, že sexuální menšiny nečelí v tuzemsku žádným větším problémům. Z výzkumu veřejného ochránce práv z roku 2019 vyplývá, že až 80 % lidí zastává názor, že gayové a lesby dnes v Česku mohou žít, jak chtějí. A 60 %lidí si myslí, že zástupcům LGBT komunity nehrozí žádné trestné činy motivované nenávistí z důvodu jejich sexuální orientace.

Bohužel, každodenní realita je trochu jiná. Výzkum sdílený v rámci konference Pride Business Forum 2022 ukázal, ž polovina LGBT lidí v Česku se v pracovním prostředí setkala s negativními komentáři vůči sexuálním menšinám. Osobní zkušenost s diskriminací na pracovišti v souvislosti s příslušností k LGBT komunitě pak v Česku zažilo na 13 % dotazovaných v rámci průzkumu agentury FRA.

A právě i proto platí, že v Česku jen čtvrtina LGBT lidí na pracovišti plně přizná svou sexuální orientaci.

Foto: Thomas Decamps for Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, LinkedInu nebo Instagramu a nenechte si ujít žádné novinky.