Nadvláda počítačů: jak přístroje ovlivňují to, jak pracujeme

Jste neustále obklopeni přístroji a obrazovkami a pauza od práce na počítači u vás vypadá tak, že projíždíte sociální sítě na svém telefonu? Máte problém se v určitý okamžik plně soustředit pouze na jeden úkol? Pokud pociťujete, že pořád jenom skáčete od jedné aktivity k druhé a že nejste schopni delší dobu pracovat na jednom projektu a dotáhnout ho do konce, vězte, že v tom nejste sami.
Bez notebooků, stolních počítačů, obrazovek a mobilních telefonů už by dnes mnoho lidí vůbec nedovedlo plnit své pracovní povinnosti. A když máme od práce konečně pauzu, většina z nás pouze vymění jednu obrazovku za jinou. Zkrátka – přístroje ovládly naše životy.

O vlivu, který na nás tato zařízení mají na psychické i fyziologické úrovni, jsme mluvili s psycholožkou a autorkou Doreen Dodgen-Mageeovou, která se zaměřuje právě na výzkum dopadů technologií na náš mozek, naše tělo, naše vztahy a na to, jak celkově vnímáme sami sebe. Ve své knize s názvem Deviced! Balancing Life and Technology in a Digital World se Dodgen-Mageeová věnuje otázce, jak by se lidská společnost mohla zbavit zlozvyků spojených s moderními technologiemi a jak bychom mohli přístroje začít využívat efektivněji. Její druhá kniha s titulem Restart: Designing a Healthy Post-Pandemic Life se zase zamýšlí nad tím, jak se nejlépe navrátit do reálného světa poté, co nás pandemická situace připoutala k našim elektronickým zařízením.

Pro většinu z nás je už nemyslitelné vykonávat svoji práci bez počítačů. Proč jsme tak moc závislí na technologiích?

Technologie nám nesmírně ulehčují život. Navíc nám naše přístroje umožňují provozovat „multitasking“, tedy věnování se více věcem najednou, a tak můžeme ve stejnou chvíli pracovat i být ve spojení se svými přáteli. A to nám dává pocit, že fungujeme efektivně. Průzkumy ale ukazují, že dnešní, moderní člověk se nechá velmi snadno rozptýlit a není schopen udržet pozornost. Ve skutečnosti toho tedy nezvládáme dělat více. Jen jsme vypilovali schopnost skákat od jedné věci k druhé, což je stav, během kterého neumí náš mozek zpracovávat informace do potřebné hloubky. Když pracujeme na příliš velkém množství úkolů najednou, snižuje se tím naše schopnost zapamatovat si informace, vybavit si je nebo je používat.

Multitasking, což je vlastně přeskakování mezi více úkoly, způsobuje, že se cítíme psychicky i fyzicky zahlceni. Už si to ale ani neuvědomujeme, protože jsme si na tento stav uvykli. A ve výsledku nám tak tento nepřirozený pocit přehlcenosti, který v nás vyvolávají digitální technologie, připadá normální. Když pak při práci tato zařízení odložíme, snažíme se socializovat v reálném světě se skutečnými lidmi nebo se chceme věnovat hluboké práci, začneme být nervózní, protože jsme se odpojili od něčeho, co činí náš život o hodně jednodušším a lehčím.

Po dlouhém dni prosezeném u počítače nás mohou bolet záda nebo můžeme mít unavené oči – každý asi někdy tyto pocity zažil. Jaké jsou ale ještě jiné dopady, které může práce s moderními technologiemi mít na naše tělo a zdraví?

Ano, moderní technologie mají dopad i na náš mozek. V lidském mozku totiž vznikají nervová spojení na základě podnětů, kterým svůj mozek vystavujeme. Pokud tedy často čelíme situacím, kdy skáčeme z jednoho úkolu na jiný, náš mozek se tomu přizpůsobí a utvoří velké množství nervových spojení ve specifických částech mozku, díky kterým se pak snadněji necháme rozptýlit a nejsme schopni delší dobu udržet pozornost. Pokud dopustíme, že se v části mozku odpovědné za rychlé přepínání pozornosti vytvoří příliš mnoho spojení, děje se tak na úkor těch částí mozku, jež řídí pozornost, koncentraci a kritické myšlení. Jestliže tedy nevystavíme náš mozek situacím, ve kterých má možnost praktikovat hluboké soustředění, tak tuto schopnost jednoduše ztratíme.
A i díky tomu nám multitasking a přeskakování mezi úkoly přinášejí takové uspokojení – dlouhodobě se málo vystavujeme situacím, ve kterých bychom mohli získat pocit naplnění právě díky hluboké práci a ve kterých bychom mohli pomocí soustředěného úsilí dotáhnout jeden projekt do zdárného konce, aniž bychom si během toho odskočili k jiné činnosti.

Výzkumy týkající se multitaskingu při práci sice zjišťují, že čím více používáme počítače, tím lepší jsme v přepínání své pozornosti, ale neexistuje žádný výzkum, který by dokazoval, že jsme díky tomuto neustálému přepínání pozornosti spokojenější se svými výsledky nebo že bychom podávali lepší pracovní výkony.

Během pandemie se velká část naší interakce s kolegy přesunula do online prostředí. Jaký vliv má tato změna na naši schopnost socializace a na naše vztahy?

Je nutné zdůraznit, že pro jedince, kteří se vyznačují neurodiverzním myšlením nebo kteří kupříkladu trpí úzkostnými poruchami, představují moderní technologie úžasné a jedinečné možnosti. Obecně ale platí, že technologie je potřeba používat s určitou obezřetností, jinak hrozí, že se mohou obrátit proti nám. Mnoho lidí například využívá sociální média jako primární způsob, jak být ve spojení se svým okolím. Přitom ale platí, že nejenže panuje spojitost mezi užíváním sociálních médií a úzkostnými poruchami či depresí, ale že sociální média dokonce úzkostné poruchy a deprese vyloženě způsobují. Lidé, kteří mají pocit, že sociální sítě naplňují jejich sociální potřeby, tak často ve skutečnosti nepraktikují reálnou socializaci – místo toho prožívají falešný pocit spojení s okolním světem. A sociální sítě, o kterých si myslí, že jim pomáhají, jim ve skutečnosti škodí.

Myslíte si, že i online pracovní prostředí může být stejně přátelské, empatické a lidské jako to reálné?

Pokud všichni pracovníci v rámci daného pracovního prostředí skutečně dají své ego stranou a budou dostatečně empatičtí a chápaví, tak to možné je. Stejně jako v reálném prostředí platí i v tom virtuálním, že kulturu v rámci firmy můžete výrazně pozvednout tím, že zajistíte, aby se pracovníci na svém pracovišti cítili příjemně.

V případě online prostředí je například spoustě lidí nepříjemné, že by měli na videohovorech přes Zoom ostatním ukazovat interiéry svých domovů. Stačí jednoduchá pomoc ze strany firmy, například poskytnutí zeleného pozadí, které se přidělává zezadu na židli, a pracovníci tak opět mohou získat pocit, že mají věci více pod kontrolou.

Lidé, kteří organizují a moderují jednání v online prostředí, by také měli mít na paměti, že jedincům, kteří jsou introvertnějšího rázu nebo kteří trpí určitou formou sociální fobie, dělá mnohdy větší problém mluvit do mikrofonu při online videohovoru než mluvit na standardní poradě, kde sedí lidé tváří v tvář. V tomto ohledu je ze strany firem nutná osvěta, která pomůže všem pracovníkům přijít na způsob, jak se na videokonferencích vyjadřovat komfortně a přirozeně.

Jednou z technik, která se mi osvědčila, je, že si účastníci videokonference předem domluví určitá hesla. A v případě, že při videohovoru zazní něco, co podle některého z účastníků překračuje jistou linii nebo co je mu nepříjemné, napíše tento účastník příslušné slovo do chatu a řečník hned ví, že některý jeho výrok mohl být za čárou a že by měl svoji myšlenku přeformulovat.

Jak si někdo, kdo musí technologie neustále používat ke své práci, může nastavit hranice nebo omezit jejich používání?

Výzkum z oblasti jógy a holistické medicíny dokazuje, že pokud člověk stráví 10 minut denně meditací, tréninkem mindfulness, kontemplativní modlitbou nebo rytmickým dýcháním, podpoří tak funkci prefrontálního kortexu, tedy části mozku, která řídí naše emoce, naši komunikaci a pocit naplnění.

Výzkumy také ukazují, že podobného efektu lze dosáhnout i tak, že nebudete 10 minut denně dělat vůbec nic. Věřím, že každý člověk si najde čas dát si třikrát denně tři minuty stoprocentní pauzu a nic nedělat, jen se učit vnímat věci kolem sebe, všímat si stromů, jak se hýbou, nebo zhluboka dýchat. Je také vhodné, aby se zaměstnanci na pracovišti obklopovali věcmi, které působí i na jiné smysly než jenom na zrak a sluch. Mezi tyto věcí patří například vonné oleje, vonné svíčky či třeba antistresové míčky. Cokoliv, co vytrhne naši mysl z přehlcení zrakovými a sluchovými vjemy a co nás vrátí zpět do našich fyzických těl, nám může velmi pomoci.

Přináší nám to, jak moc používáme technologie, naopak i nějaké benefity?

Většině z nás by prospělo, kdybychom zkrátili čas, který se svými elektronickými zařízeními trávíme. Zároveň ale věřím, že pokud používáme ty správné technologie a pokud je používáme rozumně a s mírou, můžeme z toho těžit. Některé druhy technologií výrazně zatěžují náš organismus a mohou působit až škodlivě – mezi ně patří například akční a extrémně rychlé střílečky na počítači, které tělo, mozek i smysly hráče zatěžují mnohem více, než kdyby se daný člověk díval třeba na dokument v televizi. Některé typy technologií mají lidštější rozměr než jiné a jejich používáním dosáhneme autentičtějšího spojení s okolním světem. Takže když třeba napíšeme jeden promyšlený e-mail nebo někomu zavoláme, pravděpodobně s daným člověkem utužíme sociální vazbu více, než kdybychom si s ním vyměnili 15 textových zpráv.

Každý z nás se musí sám sebe zeptat, jestli má k technologiím zdravý vztah. Vybíráte si takové technologie, díky kterým dosahujete realistického a autentického spojení s ostatními lidmi v reálném čase? Nebo jste se světem spojeni akorát skrz sociální média nebo pomocí Slack channels a podobných platforem, které uživatele tlačí k tomu, aby podali co možná nejlepší výkon? Každý uživatel by se měl zamyslet nad charakteristikami technologií, které používá, a nad tím, jak tyto nástroje působí na jeho vnímání a psychiku a jak by se dalo při jejich užívání dosáhnout určité zdravé rovnováhy.

Pokud je to možné, donuťte také sami sebe využívat vlastní kreativitu. Pokud máte v práci například řešit nějaký problém nebo odpovědět na nějakou otázku, neuchylujte se ihned k vyhledávání řešení na Googlu, ale zkuste na odpověď nejdříve přijít sami. Kreativita a nuda spolu jdou ruku v ruce, a pokud se naučíte o problémech nějaký čas kreativně a nerušeně přemýšlet, budete nacházet zajímavější a propracovanější řešení. Pokud si tedy sednete a budete několik minut o daném tématu přemýšlet, je mnohem pravděpodobnější, že přijdete s inovativním, kreativním a neotřelým řešením, než kdybyste si odpověď ihned dohledali.

Jak se můžeme ubránit negativním vlivům technologií, když neustále přicházejí nové platformy a technologie a výrazně nám zasahují do životů, jako se to stalo v případě Zoomu během pandemie?

Je nutné promyslet si přínosy a negativa jednotlivých nástrojů a zamyslet se nad skutečnými náklady a dopady, které se k jednotlivým technologiím vážou. Firmy by se také měly držet svých základních hodnot. Pokud jsou například v určité společnosti primárními hodnotami produktivita a vysoká kvalita, tak otázka zní: splňuje skutečně každé jednání na Zoomu tyto dva požadavky? Když přijde nová technologie, je to často velká událost a daná technologie nezřídka vypadá lákavě, prakticky a pohodlně. Ale pohodlnost jde často proti kvalitě a proti vynikajícímu výkonu. Je tedy nutné zvolit si jakousi střední cestu, kdy na jedné straně využíváme nové technologie, ale na druhé straně si sami sobě ordinujeme nerušený čas, kdy jsme nuceni být inovativní a kreativní, kdy vystupujeme ze své komfortní zóny a pohybujeme se v neprozkoumaném terénu.

Jedním z nejlepších způsobů, jak této rovnováhy dosáhnout, je určit si konkrétní cíle. Nastavte si například pravidlo, že za každé tři videohovory, kterých se účastníte, uskutečníte jeden čistě zvukový telefonát. Nebo že za každých pět interakcí na Slacku napíšete jeden skupinový e-mail, ve kterém půjdete více do hloubky.

Nyní se často uvádí, že budoucnost práce bude výrazně spojena s prací na dálku. Ta je ale závislá právě na technologiích. Budeme si muset vybírat mezi prací na dálku a střídmým využíváním technologií?

Doufám, že zaměstnavatelé budou u zaměstnanců respektovat jejich potřebu nastavit si určitá pravidla a hranice v používání technologií. Během pandemie jsme všichni přišli o svůj společenský život a mezi zaměstnanci zavládla podvědomá obava, že když bych si jako jednotlivec nastavila limity v používání technologií, byla bych jediná, protože ostatní si takové limity nenastaví. Vzniklo tak očekávání, že lidé budou neustále na příjmu. Bylo by od zaměstnavatelů nelidské, kdyby si neuvědomovali, že jejich zaměstnanci si musí být schopni nastavit rovnováhu mezi osobním životem a technologiemi.

Nejde o to, že by se technologie měly a priori zatracovat. Je ale potřeba rozpoznat a vnímat základní lidské potřeby. Když pracujeme z domova, je snadné dát si pauzu od práce, ale zároveň je lákavé hrát během této pauzy počítačové hry nebo surfovat po sociálních sítích namísto toho, abychom se věnovali autentické socializaci, zdravým rituálům nebo fyzické aktivitě, což jsou činnosti, které se snáz provozují na tradičních pracovištích. Při docházení do kanceláře máme jasný začátek a konec pracovní doby, a abychom si například došli pro kávu, musíme vstát, jít ke kávovaru a dost možná interagovat se svými kolegy. A když přesuneme práci do svých domovů, všechny tyto aktivity jsou buď značně omezené nebo nepravděpodobné.

Společnosti by tedy měly za každou cenu pomáhat pracovníkům dodržovat určité zdravé rituály, které prospívají jak jejich psychice, tak i tělesné schránce. Mohou tedy například nabídnout zaměstnancům příspěvek na členství v posilovně či na pracovní stoly pro stání a ideálně i umožnit pracovníkům se hromadně sejít, alespoň jednou do měsíce.

Jaký je váš ideál co se týče budoucnosti práce a naší interakce s technologiemi?

Zjistili jsme, že téměř vše se dá dělat online. A doufám, že z toho nevyvodíme, že bychom všechno online dělat i měli. Doufám, že firmy budou podporovat reálné setkávání mezi lidmi a že si budou uvědomovat, že jejich zaměstnanci jsou skuteční lidé žijící ve fyzickém těle, kteří mají určité fyzické i duševní potřeby.

Překlad: Matěj Moravec
Foto: Welcome to the Jungle
Sledujte Welcome to the Jungle na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu a začněte odebírat novinky a nechte si posílat inspiraci každý týden.